Chropyně – Ječmínek

Chropyně je město v okrese Kroměříž ve Zlínském kraji, 7 km severně od Kroměříže.

jméno obce značně starobylé. Vychází z nářečného výrazu chrapat (bouchat, tlouci). Protože hlučnost bývá obecně považována za neslušnost, bylo později vytvořeno lidové úsloví „být v Chropíně na móresech“, tudíž chovat se neslušně.

S městečkem v rovinách Hané je spojena lidová pověst o králi Ječmínkovi.
Nejkrásnější památkou města Chropyně, nacházejícího se na Kroměřížsku ve Zlínském kraji, je zámek, který stojí při okraji náměstí. Dvoupatrová obdélná zámecká budova má fasády kombinující renesanční a barokní prvky.

Zámek, na místě vodní tvrze. Dnešní pozdně renesanční zámecká stavba pochází z doby po roce 1615, kdy ji nechal vybudovat olomoucký biskup kardinál František z Ditrichštejna. V roce 1643 zámek vyplenili Švédové, obnoven, přestavěn a zřejmě i zvýšen o 2. patro byl v letech 1701 ? 1703 podle staršího projektu G. P. Tencally. Po polovině 19. století z něj kardinál Bedřich Füstenberk vytvořil lovecký zámeček. Tehdy také vznikly historické sály ? Rytířský a Ječmínkův. Hranolová věž, nesymetricky umístěná v průčelí, získala po požáru v roce 1892 dnešní osmibokou jehlanovou střechu. Rozsáhlá rekonstrukce po roce 1973 upravila zámek pro potřeby Muzea Kroměřížska. Zámek uchovává především pozoruhodnou sbírku historických zbraní a kolekci obrazů českého malíře Emila Filly.

První zprávy o Chropyni pochází z r. 1261, i když archeologové potvrdili existenci osady již kolem roku 1000. V 15. století z ní páni z Ludanic vytvořili centrum nevelkého, ale významného panství. V roce 1535 se dočkala povýšení na městečko. Dnešní pozdně renesanční stavba pochází z doby po r. 1615, kdy si ji dal vybudovat olomoucký biskup kardinál František z Dietrichštejna. V roce 1643 vyplenili zámek Švédové, obnoven, přestavěn a snad i zvýšen o 2. patro byl v letech 1701-03 podle staršího projektu G.P. Tencally. Po polovině 19. století z něj kardinál Bedřich Furstenberk vytvořil zámecký zámeček. Po požáru v roce 1892 dostala dnešní osmibokou jehlancovou střechu. V chropyňském zámku můžete také shlédnout i pamětní síně hudebního skladatele Emila Axmana a jednoho z největších představitelů evropského kubismu, zdejšího rodáka malíře Emila Filly. V rytířském sále, který má plochu zhruba 110 m2, je na trámovém stropě umístěno 63 znaků rodů, příbuzných s biskupem Karlem II. z Lichtenštejna-Kastelkornu. V přilehlé místnosti jsou majoliková kamna z kachlů, které nesou biskupův znak. Dnes jsou okrasou zámku. Můžete zde také obdivovat hodnotnou sbírku majoliky a zbraní. (Pozn. – majolika je historický termín kdysi užívaný pro keramické výrobky pocházející z ostrova Mallorca)

V 15. a 16. století páni z Ludanic vybudovali rybníky. Zámecký neboli Chropyňský rybník je národní přírodní památkou. Jeho rozloha má rozlohu 22 hektarů a má dva ostrůvky. Ve vodě při hladině roste kotvice plovoucí (Trapa natans), dále růžkatec ostnitý, rdest maličký, okřehek menší aj. Nádrž je významná také z hlediska ornitologie – hnízdí zde kolonie racka chechtavého (Larus ridibundus), která údajně čítá okolo 7 tisíc, nepravidelně i potápka černokrká. Při naší návštěvě se hejno racků nedal přeslechnout.

Dnes lidé dávno neví jaké to bylo za časů roboty, známe to jen z vypravění knih, dávno ti co robotovvali mezi námi nežijí!
Tenkrát žil na chropyňském zámku jeden bohatý a rozmařilý hrabě, všem naháněl strach. Měl pěknou a hodnou manželku, ta se často za sedláky u něho přimlouvala, ale jen ho tím víc a víc dráždila. Až jednou se tak rozhněval, že milou manželku vyhnal pryč, ať prý si jde, kam ji oči vedou, a ať se už v Chropyni nikdy neukáže.
Ta paní hraběnka čekala tou dobou děťátko. Sebrala se a odešla někam do hor. Schovávala se v poli a tam se jí narodil krásný plavovlasý synáček. Lidé ho hledali na koních tak dlouho, až malého Ječmínka v tom poli našli a schovali ho i s maminkou u sebe. Ten zvyk se na Hané potom dlouho udržel, říkalo se tomu, že lidé jezdí hledat Ječmínka. Že se narodil v ječmenném poli a že měl vlasy žluté jako ječmen, začali mu říkat Ječmínek.
A když prý paní hraběnka utíkala ze zámku a drábi a psi se po ní hnali, ohlédla prý se zpátky, jak jsou daleko. Šátek se jí stočil na bok a na pa­mátku toho si pak ženy vázaly šátek na jednu stranu.
Od té doby, co se hraběnka ztratila, přestaly zlého hraběte radovánky a zábavy těšit, chodil po zámku smutný a zasmušilý, až si jednoho dne vzal život skočil do zámecké studny.
V tom mladém markraběti Ječmínkovi viděli chudí lidé na Hané své vysvobození. Za dnů roboty, když jim bylo nejhůř, si o něm vyprávěli, že jim pomůže. Taky mnohokrát pomohl. Jednou hnali drábi poddané na robotu, práskali karabáči a rámusili, a tu prý se jim najednou postavil do cesty sám Ječmínek, dráby rozehnal a robotníky poslal, ať si jdou pěkně domů.
Ječmínek se taky často znenadání objevoval v chropyňském zámku a sedal tam za stolem. Ten stůl a židle prý zůstaly na zámku podnes. Na zámeckém nádvoří taky stávala prastará lípa, a když Ječmínek přijel, vždycky si k ní uvázal svého koně.
Ječmínek často chodil mezi venkovské lidi. Někteří staří sousedi vy­kládali, že prý ztraceného moravského markraběte viděli na vlastní oči, to prý je pravda pravdoucí. Měl prý věčný život, potuloval se po kraji nejdřív jako chlapeček, později jako pěkný muž a potom jako stařičký dědoušek. Nemohl prý se smířit s tím, že pozbyl svůj zámek a všecka práva a domáhal se po úřadech svého dědictví. Jenže nikdo mu nevěřil a nikomu nemohl dokázat, že je ztracený markrabě neměl žádné pa­píry ani listiny, nic.
Tak žil Ječmínek mezi lidmi dlouho nepoznaný a neznámý. Někdy se objevil jako vzácný pán, někdy přestrojený za mnicha a někdy třeba zase jako žebrák. Tak se jednou stalo, že se zastavil v jednom statku a prosil o trochu mléka.
„Nemáme!“ odbyla ho skoupá hospodyně.
„Však byste mně dali, kdybyste mě znali,“ řekl jí žebrák.
„A kdo vy jste, co jste zač?“ zarazila se Hanácká.
„Jsem Ječmínek, moravský markrabě. Dejte mně přece té almužny! Až přijdu k svým právům, dobře se vám odměním.“
Selka se začervenala a celá se polekala. Jak na toho ubožáka hleděla, najednou se jí zdál vznešený a důstojný jako pravý pán. Honem mu do­nesla z komory hrnek mléka a krajíc chleba. Ale jak cizinec dojedl a dopil, bez řečí z domu zmizel, hospodyně se ani nestačila na všecko vyptat. Rozhlížela se, kde je její podivný host, ale ten zmizel jako pára.
Jindy prý přišel do hospody jakýsi neznámý člověk. Měl na sobě šaty, jaké se už dávno nenosily, starosvětský panský klobouk, plášť, tmavé kalhoty a střevíce s přezkou. Sousedé se s ním dali do řeči a vykládali si o všeličem. Cizinec však mluvil a odpovídal tak divně, že je napadlo, jestli to není cizí špehoun. Potají poslali pro rychtáře, ten ho začal nej­dřív zpovídat a pak ho chtěl zatknout a odvést na úřady. Ale cizinec se jen pousmál, rozepjal sametový plášť na prsou měl zlatou hvězdu a na ní se třpytily samé brilianty. Ohromení sousedi otvírali oči! On jim jen řekl:
„Co si myslíte? Já jsem markrabě Ječmínek.“
Než se dobří sousedé i s rychtářem vzpamatovali, nebylo ho v jizbě. Jeden Hanák vyběhl ven a rozhlížel se na všecky strany, ale nebylo po něm památky. Ztratil se jakoby kouzlem.
Dovedl čarovat, nebo co?

Po celých Uhrách se kdysi vykládalo a věřilo, že kdyby nebyl Ječmínek zmizel, stala by se Chropyně velikánským městem a měla by slavné vý­sady a práva a všichni by si v ní pěkně žili.
O těch právech se taky říká, že prý leží uschována na úřadech v Pešti. Jednou se jeden chropyňský bednář vydal na vandr do Maďarska a došel až do Pešti. V jedné hospodě si povídal s domácími lidmi o tom i onom a mezi řečí se ho ptali, jestli pochází z toho velikého moravského města Chropyně.
„To se ví, že jsem z Chropyně,“ divil se bednář. „Ale veliké město? Je to jenom jedno malé místo u Kojetína. Že by snad byla ještě jiná Chropyně?“ rozmýšlel se.
„Ano u Kojetína, tam je to!“ vykřikl pán u stolu. „Tak to je jenom malé místo?“
Jiný pán se vmísil do řeči a řekl:
„Vy Chropyňští! Kdybyste jen věděli, jaké tu máte u nás poklady! To přece není možné, že by Chropyně byla jen malé místo.“
Bednář se tomu všemu jen podivoval. Když se vrátil domů, hned zašel k starostovi do obecní rady a všecko jim vykládal, co se v Peští dověděl. Starosta, páni radní a všichni sousedi nestačili nad tím kroutit hlavou. Milý bednář jim slíbil, že se do Pešti vrátí a ty spisy opatří. Sousedi sebrali mezi sebou hromadu peněz a řekli mu, že dostane velikánskou odměnu, když jim ty výsady a práva opatří. Tu prý vstal jeden z radních a povídal:
„Máte rozum? To chcete kupovat zajíce v pytli? Až nám ony výsady a práva donese a položí na stůl, pak mu celou odměnu vyplatíme, a třeba ještě víc, jestli mají takovou cenu. Ale do té doby ani groš. A nejlepší by bylo, kdyby přijel náš markrabě sám, však by se nám o naše práva postaral.“
Všichni uznali, že radní má pravdu. Tak milý bednář odešel do Pešti s prázdnýma rukama. Nikdy ho už v Chropyni neviděli. Kdo ví, třeba ty výsady mohli mít?
Potom za malý čas se stala ještě podivnější věc.

Tenkrát došel do Chropyně velikánský dopis., na něm visely tři pe­četě. V tom dopise stálo:
„Cožpak jsem zanechal kdysi svůj zámek v takovém bídném stavu? Cožpak nemáte dost peněz,abyste jej zařídili zase tak pěkně, jak býval? Až se vrátím, chci jej mít v pořádku!“
Tenkrát Chropyňští jásali, že se jejich Ječmínek zase vrátí domů. Hned pozvali malíře z Holešova a řemeslníky z Kroměříže., celý zámek se opravoval a čistil, aby v něm mohl vytoužený markrabě důstojně přebývat. Za půl roku měli všecko hotové. Pak čekali a čekali  ale marně. Ječmínek se neukazoval.
„Však on se přece jenom objeví!“ říkali všichni. „Vždyť to stojí černé na bílém v tom psaní.“
Jednou večer seděli sousedé v hospodě a zase si vykládali o Ječmínkovi. Mezi jiným říkali, že jistě se objeví dneska v noci. Skoro všichni už se rozešli domů, jen pár dobrých sousedů ještě sedělo u korbelů a čekali. Bylo už jedenáct hodin pryč a pomalu táhlo na dvanáctou. Pak odbila půlnoc.
Vté najednou zarachotily na cestě vozy, ozvalo se řinčení a divný rachot.
„To je on, to je on,“ vykřikli sousedé a vyrazili z hospody ven.
Opravdu! Kolem nich se hnal kočár, vpředu čtyři bílé koně. Na koz­líku seděl kočí v premovaných šatech, vedle něho lokaj a vzadu za ko­čárem seděli dva jiní, všichni měli krátké pláště a na hlavě třírohé klo­bouky. Koně ujížděli jako splašení, a rovnou na zámek.
Chropyňští sousedé běželi za kočárem. Už zdaleka viděli, že v zámku svítí všecka okna a že zámek je ozářen podivným světlem, jaké nikdy neviděli.
Ale v celém zámku panovalo ticho, nic se ani nepohnulo. Jako by tam nebylo ani živé duše.
Celí udýchaní se ohlédli po kočáru. Ten byl taky zničehonic pryč, jen koně tu stáli a sněhobílá srst se jim třpytila. Sahali na ně, hladili je, brali do rukou opratě, ty se leskly jako z ryzího zlata. Jen tomu se všichni divili, že koně stáli jako zkamenělí, ani se nepohnuli. Taky na nich nebyla ani krůpěj potu, třebaže se před chvílí hnali k zámku jako bouře.
„To je divné, divné,“ šeptali sousedi a pomalu se brali k zámku. Chtěli dovnitř, ale všechny dvéře byly zavřené, vevnitř se nic nepohnulo
a neozval se odtud ani nejmenší zvuk. Klepali, bouchali a volali celý zámek stál tichý a jako očarovaný. Podívali se znovu do oken — ale tam už byla jenom černá tma a neukázal se v nich ani nejmenší záblesk. A přece ještě před chvílí všecka zářila! Na sousedy padla tíseň a strach, chvíli zmateně stáli a pak najednou vzali do zaječích a hlava nehlava běželi zpátky.
Ráno se šli k zámku podívat. Nic nenašli, po noční návštěvě nebylo ani známky. Taky koně zmizeli.
„Co to jen bylo?“ ptali se jeden druhého a kroutili hlavou.
Smutně se vrátili domů. Ječmínek nepřijel, ale co to v noci viděli a slyšeli?

Advertisements

majovyhonzik se představuje:

je mi 31 let a chsi se zde věnovat zajimavým místům, tajemným i obyčejným ale něčím vynikají nad ostatními , zajimavé události z toho místa, historie Jinak povoláním jsem truhlář , bydlištěm Šumperk, ČR
Příspěvek byl publikován v rubrice císař král president. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s