Přerov – Markrabina – císař Josef II. lid jej často zaměňoval s Ječmínkem

Markrabě, alternativně markrabí, (z něm. Markgraf; lat. marchio) je buď titul vládce závislého území, nebo vysoký šlechtický titul. Původně šlo o titul královského nebo císařského úředníka spravujícího marku (tj. pohraniční území Franské říše) nebo markrabství.
Titul zavedl Karel Veliký někdy kolem roku 800, aby zajistil ochranu hranic proti vnějším nepřátelům. Výraz pochází z germánského mark (hranice, resp. pohraniční území), a graf (hrabě), jde tedy o „hraničního hraběte“. Markrabě měl zvláštní výsady – mohl například svolávat válečnou pohotovost. Na jeho práci dohlížel zvláštní panovníkův vyslanec (missus dominicus).
V mnoha zemích Evropy se titul používal i po pádu Franské říše. Do 12. století se však velká část markrabat změnila ze správců na dědičné vladaře. V románských zemích a v Anglii (ovlivněné románsko-normanskou kulturou) později titul markraběte (respektive markýze) přestal označovat držitele vladařské funkce, a stal se jenom šlechtickým titulem, udělovaným panovníkem.

Zajímavou historii má také pomístní název Markrabina, pole ležící mezi Přerovem, Bouchořem a Lověšicemi. Bývala to kdysi dávno louka, kterou věnoval moravský markrabí Přerovu. Tehdy byl Přerov městem královským. Později, když se stalo město poddanským v držení Viléma z Pernštejna, prodává Vilém louku Markrabinu svým lidem v Přerově dne 21.12.1512. A tento název se používá dodnes. Lidová pověst spojuje se jménem historii kolem hanáckého krále Ječmínka z Chropyně. Když prý prchala matka Ječmínka před svým rozhněvaným manželem k Přerovu, ukryla se v dozrávajícím ječmenu v místech Markrabiny, kde se ji narodil syn Ječmínek.

Tomu poli a té cestě, kde se v obilí narodil markrabě Ječmínek, se odedávna říkalo Markrabina, a vykládaly se o nich všelijaké věci. Když byli můj stařeček ještě malý chlapec, byli u nich na gruntě na ležení cizí vojáci, odněkud zdaleka., kdesi až od turecké hranice. Byli to myslím Charváti. Tenkrát vojáci zůstávali na ležení po dědinách tuze dlouho: přišli třeba, když se děvče narodilo, a odtáhli, až se vdávalo.
Jeden ten cizí voják býval velice vážný a zádumčivý. Chodil často do polí a všecko obhlídal a přehlídal. Když už vojáci odjížděli zpátky domů a loučili se, voják stařečkovi povídal:
„Synečku, pamatuj si! U toho mostku jednou vyroste šípkový keř. Až na něm nevinné devítileté dítě najde rytířské sedlo, kord a klobouk, tenkrát se započne největší vojna. Kolem Olomouce poteče Moravou místo vody krev. Až bude vojna největší a nejhroznější, tenkrát vyjede z Markrabiny Ječmínek se svým vojskem Čechům na pomoc a celou zem vysvobodí.“

Jedenkrát si vyšel stařeček Vodička z Bochoře podívat se do póla na obilí. Šli Markrabinou, tenkrát tam rostlo moc takového chrastí a lískových keřů. Uprostřed cesty potkal nějakého cizího pána, byl pěkně ustrojený, stál tam na místě a díval se na všecky strany.
Pán se stařečka vyptával na všecko možné a tak došli až na konec Markrabiny. Tam se ho stařeček optal:
„Pantáto, a kde vy se tady berete a kdo vy jste?“
Cizinec se zastavil, beze slova rozhrnul vrchní kabát, a víte, co pod ním na prsou měl? Samé zlato a stříbro, vypadalo to jako veliká hvězda.
Stařeček pečetili, že tam tenkrát potkali Ječmínka.

V markraběti Ječmínkovi spatřoval hanácký lid svého vysvoboditele v nejhorších časech. Sem tam se objevil někdo, kdo tvrdil, že Ječmínka viděl, nebo že je Ječmínek v přestrojení navštívil. Časem se na krále (markraběte) Ječmínka zapomínalo a jeho místo zastoupil císař Josef II.
Pro císařův vztah k selskému lidu a císařův smysl pro spravedlnost a ho lid často zaměňoval s Ječmínkem.
Měl proto pověst reformátora a osvícence neboť také vydal také patent o zrušení tuhého poddanství, toleranční náboženský patent, zlepšil postavení sedláků, předělal pozemkovou daň, kterou zavedla Marie Terezie, aj.
Od jeho vlády bychom mohli začít datovat vznik státní sociální politiky prosadil princip, že bohatí musí doplácet na chudé, zřizoval nemocnice a na nechtěné děti do jejich 7 let platil stát.

V osobě císaře Josefa II. došlo ke kontaminaci motivu ječmínkovského a svatého Václava. Mezi lidem se šířila vyprávění o tom, jak císař chodil mezi lid – přestrojen v žebráka, lupiče, pocestného.

Proto i tahle pověst má tuhle podobu: Císař Josef II. vyjede z markrabiny se svatým vojskem Čechům na pomoc.
„Na markrabině moc lidí od nás vidělo a hodně o ní vykládali. Fčil uš to všecko hyne ze staréma lidima. Dyš byli můj stařéček ešče malém chlapcem, byli u nich v gruntě na ležeňó vojáci velice zdaleka kdesi aš od turecké hranice. Byli to myslém Chorváti leboco. Tenkráf bévali velice dlóho na ležeňó po dědinách. Přišli třebas dyš se děfče narodilo, a byli tu tak dlóho, až se vdávalo. Jeden ten voják béval celé zádumčivé, chodíval hodně po poli, všecko ohlídal a přehlídal a dyž uš odcházel dom, povídal stařéčkovi: Chla­pečku, pamatuj si! U teho mostka vyroste šépkové keř. Až na něm nande nevinny devítiletý ditě rytířský sedlo, kord a klobók, tenkrát bude začátek névěčí vojny. Kole Holomóca poteče Moravó místo vody kríf. Tak veliká bude vojna a tenkrát vyjede z markrabině (cesty) cisař Jozef ze svatém vojskem Cechom na pomoc a vysvobodí zem“.

„Neboščék Vodička (z Bochoře) šli se dívaf do pola na obilí. Šli markrabinó. Spíš tam bévalo velice moc takovýho chabaščí a liščí. V prostředku cesty potkali velikýho pána. Vyptával se na všecko možný a dyš se ho ptali stařéček, co je zač a co tam chce, rozhrnul vrchní kabát a na prsách měl samí zlato a stříbro (křéže a metály). Byl to cisař Józef“.

Advertisements

majovyhonzik se představuje:

je mi 31 let a chsi se zde věnovat zajimavým místům, tajemným i obyčejným ale něčím vynikají nad ostatními , zajimavé události z toho místa, historie Jinak povoláním jsem truhlář , bydlištěm Šumperk, ČR
Příspěvek byl publikován v rubrice císař král president. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Jedna reakce na Přerov – Markrabina – císař Josef II. lid jej často zaměňoval s Ječmínkem

  1. Pingback: kraj Olomoucký – Přerovsko | Majovyhonzik – obyčejné neobyčejným pohledem

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s