Bezděčí u Trnávky – VODNÍK U LAZŮ – světýlka – ČARODĚJNICE – čaroděj – černé hříbě a trpaslík

okres Svitavy, kraj Pardubický

Na pomezí Boskovické brázdy a Zábřežské vrchoviny,ve východní části okresu Svitavy asi 25 km východně od Svitav a 12 km jihovýchodně od města Moravská Třebová leží malá obec Bezděčí u Trnávky, její součástí je i malá osada Unerázka, ležící severozápadně od obce.

Bezděčí najdeme jihovýchodním směrem od města Trnávka, u západního okraje přírodního parku Bohdalov-Hartinkov a severovýchodním směrem od města Jevíčko. Obec se rozkládá na pravém břehu řeky Jevíčka a severovýchodním směrem se nad obcí zvedají zalesněné stráně vrcholku Planivá ( 559 m.n.m.). Od východního okraje obce se rozprostírá les nazývaný Močidla a v jeho okrajové části jsou roztroušeny soukromé chaty. Západním směrem od obce a osadou Unerázka vede značená trasa dálkové cyklostezky a to Hradec Králové – Břeclav. Unerázkou prochází žlutá turistická značka. Výchozí bod žluté značky je v Městečku Trnávka a přes osadu pokračuje dále lesy přírodního parku k malebnému hradu Bouzov.

Obec Bezděčí je slovanského původu a v obci bývala dědičná rychta. První písemná zmínka o obci je z roku 1258. V tomto období byla obec známá pod názvem Mitterdorf a patřila městu Jevíčku. Později byla k obci připojena osada Unerázka a společně s obcí tvořily samostatný statek, jež v roce 1408 vlastnil Jan Vojna z Litavy. V roce 1547 byla obec připojena k majetku trnáveckého panství. V roce 1446 je v obci uváděn svobodný panský dvůr a v roce 1610 rychta. Ve středu obce stojí zvonice pocházející z 18. století.
Od roku 1925 nese název Bezděčí u Trnávky.

VODNÍK U LAZŮ

Bratr bábinky Pokorné býval v Brně a někdy se přijel po­dívat domů do Bezděčí. Byl-li doma v neděli, chodíval do kostela v Městečku Trnávce. Aby užil krásné přírody, ne­chodil po cestě přes Unerézku, nýbrž šel polní cestou ko­lem luk směrem k Lazům, odkud pak zahnul k Trnávce.
Kdysi se vydal opět touto cestou a tu, když přišel k mos­tu uviděl, že pod mostem na kamenu sedí malý chlapec. Bylo mu divné, co tam dělá, ale mnoho si ho nevšímal. Myslel si, že tam nejspíš chytá ryby. Šel tedy klidně dál, ale sotva zašel za most, chlapec se na něho zezadu vrhl a počal a ním zápasit.
Muž se bránil a snažil se chlapce ze svých zad shodit, ale marně. Chlapec mu dlouhými a ostrými drápy poškrábal krk i obličej. Táhl muže k vodě a chtěl ho do aí shodit. Chvíli spolu zápasili, až konečně se podařilo silnějšímu muži chlapce od sebe odtrhnout a utéci mu polní cestou. Doběhl do Trnávky celý polekaný a ukryl se u kováře.Vyprávěl, co se mu cestou přihodilo a tu mu lidé řekli, že to byl jistě vodník. Muž strachem a rychlým během onemocněl a ležel v kovárně celý týden. Od té doby již nechodil do kostela opuštěnou polní cestou přes most, neboť se obával, aby ho chlapec – vodník – opět nepřepadl. Nevěděl ani jak chlapec vypadal, poněvadž leknutím si jej nemohl řádně pro­hlédnout. Všem lidem bylo divné, proč ho vodník napadl, neboť až do té doby nebyl nikdo vodníkem u lazeckého dřeve­ného mostu obtěžován.

JAK SVĚTÝLKO POTRESTALO OPILÉHO SEDLÁKA

Před lety jel sedlák s pacholkem z Bezděčí kamsi do vzdá­lené dědiny. Cestou se zastavili u hospody a hospodář ve­šel dovnitř. Pacholek zůstal před hospodou u koní a čekal, až sedlák vyjde. Musil však čekat dlouho než hospodář vy­šel a mohlo se jet dál. To bývalo sedlákovým zvykem, opa­kovalo se to často a když jeli nazpět, býval už sedlák oby­čejně opilý.
Tak jezdili od jedné hospody k druhé. Ani tenkrát to neby­lo lepši. Byl již večer, když opilec poručil zastavit opět u jedné hospody. Čeledín čekal dlouho venku a byl již ne­trpělivý, ponévadž se pořádně setmělo. Hospodáři se vedlo v hospodě dobře a když se pacholek nemohl dočkat, dopálil se a odjel domů sám.
Za hodnou chvíli sedlák vyšel a když neviděl pacholka ani vůz s koňmi, vydal se za nimi pěšky. Šel cestou kolem ře­ky a tu pojednou uviděl ve vodě světýlko. Domníval se, že je to pacholek s lucernou na voze, dal se tedy přímo ke světlu. Spadl však do vody a jen s námahou se mu podaři­lo vylézt. Celý zamazaný od bahna se vrátil do hospody, kde se vykoupal a usušil.
Sedlák byl vdovec a měl mít za několik dní svatbu. Po pá­du do studené vody se nachladil a dostal horečku se zimnicí. Leknutím, strachem a chladnou koupelí těžce onemocněl a příštího dne v cizím domě zemřel.
Domácí se divili, že pacholek s koňmi přijel bez hospodáře. Čekali jej celý den, a když nepřišel ani druhého dne večer šli sedláka hledat. Pacholek, který dobře znal hospodářovy zvyky, zastavoval u každé hospody, až konečně našel mrtvého sedláka. Od hostinského se dozvěděl, co se vlastně hospodaři stalo a jak ho světýlko zlákalo do vody. Překvapený pacholek pak pověděl, že cestou od hospody také viděl světýlko, které běželo před ním. Požádal je, aby raději svítilo na cestu jeho opilému hospodáři, který za chvilku půjde za ním. Nato se světýlko ztratilo. Čekalo asi za lesem na sedláka, kterého pak zavedlo do zrádné hlubiny. Tak se světýlko stalo příčinou smrti opilého sedláka.

NOVOVESKÁ SVĚIÝLKA

Bylo to kdysi na jaře, kdy již končily přástky. Na kopeč­ku v chalupě u Šépkú se sešlo mnoho mladé chasy. Když od­cházeli domů, uviděli světýlka, která pobíhala na poli u Nove Vsi.
Daleko se však od sebe nevzdalovala. Držela se pohromadě, chvílemi mizela, ale hned se zase objevila jinde. Všichni je zvědavě pozorovali, ale nebáli se, neboť světýlka byla daleko. Pojednou se však ocitla na poli v Podevsi u Bezděčí. Než se překvapení diváci vzpamatovali, byla světýlka z polí až v Šuplerově zahradě, kde se točila, jakoby tan­covala.
Nyní se všichni krčili jeden k druhému a nikdo se neodvažo­val jít domů, ač noc již značně pokročila. Byla hustá tma a světýlka bylo dobře vidět. Neubývalo jich, naopak se zdálo, že jich přibývá. Stále se točila kolem sebe, rozběhla se a opět se srazila do chumáče, ale do vesnice se žádné světýlko neodvážilo. Chasa se třásla strachem, ačkoliv vi­děla, že taková světýlka ještě žádnému neublížila. Pojednou se všechna světýlka ztratila a nebylo je vidět ani u Bezděčí, ani se vracet k Kove Vsi. Všude byla černá tma a nikdo z chasy, shromážděné před Šépkovým, se neodvažoval jít domů. Nezbylo nic jiného, než že hospodář musel každého z nich doprovodit až k domovním dveřím. Na vesele pobíhající světýlka a strachuplnou noc se však ještě po letech vzpomínalo.

ČARODĚJNICE

Několik trnávských čarodějnic bývalo postrachem celého okolí. Scházívaly se vždy v květnu na cestě do Malíková, kde rostly tři prastaré mohutné lípy Společně se tam ve­selily a bavily tancem a proto se lidé báli v noci kolem lip chodit. Za jasných májových nocí totiž bývalo daleko slyšet jejich výskání.

Jedna z těch trnavských čarodějnic očarovala selce v Bez­děcí krávu, která pak dojila krev. Selka dobře věděla, kte­rá žena jí to provedla, ale bála ae ji prozradit, aby se vyhnula pomstě. Když ji viděla jít po vesnici, zavírala rychle vrata a utíkala k chlévu. Hodila na bránku plachtu, aby čarodějnice neviděla její dobytek.

Čarodějnice se učily jedna od druhé a jestli některá měla , dceru, vyučila ji teprve dokonale svému černému uměni. Ta­kové rodiny bývaly pak nejobávanější, neboť propadly úplné zlé moci a škodily každému na majetku a na zdraví. Většinou ubíraly užitek kravám svých sousedů. Krávy pak místo mléka dojily jasné červenou krev. Nechřadly ani nehubeněly, byly tlusté a žraly s chutí, užitek však neposkyto­valy žádný. Hospodyně nemohly prodat máslo ani tvaroh. Je­jich krajáče zely prázdnotou, maselnice zahálely v koutě komor, ale čarodějnice měly pěkného másla značně více, než by mohly stlouci od svých krav, jichž ostatně nikdy nemí­valy mnoho. Nač by poklízely a dojily, když si mohly přičarovat mléka s hustou smetanou víc, než měli na největším statku. Všechen čas věnovaly svým čárám a tak bohatly a mě­ly se dobře na úkor druhých.

Aby se zabránilo přístupu čarodějnic do chlévů, zastrkova­ly selky v Bezděcí před prvomájovou nocí k vratům a do hno­je na dvoře březové větve, plné svěžích mladých lístků, V této noci vnikaly čarodějnice nejvíce do cizích chlévů a snažily se dobytek očarovat. Když už se čarodějnici po­dařilo dostat na dvůr, nemohla vkročit do chléva dříve,dokud nespočetla všechno listí na břízkách a to nebylo snadné. Tím se omeškávala a zatím uplynula hodina, v níž mohla provádět svá kouzla. A když už se jí to podařilo u jednoho chléva, nemohla již uškodit ve chlévě druhém a tak byla většina krav v obci zachráněna.
Ve dne, kdy bylá hospodyně doma, nevpustila nikdy žádnou cizí ženu do chléva, i kdyby to byla její dobrá známá. Obvykle se nevědělo, která žena je zlou čarodějnicí, pro­to se hospodyně chránily každé návštěvnice. Bylo—li třeba pomoci při telení nebo onemocnění dobytka, volali se k pomoci jen muži. Cizí ženy kromě domácích se ani přitom nesměly do chléva ani podívat.

neznámý čarodějník

Stalo se kdysi, že kráva jedné hospodyně přestala dojit, ačkoliv byla zdravá a tlustá. Dříve dávala mnoho mléka, ale pojednou jako když utne, Ať se hospodyně jakkoliv na­máhala, nenadojila od ní více než několik kapek. Nevěděla si rady a uvěřila sousedkám, že kráva je očarova­ná. Nikdo však nevěděl, jak zbavit krávu čar a kouzel. Tu jednoho dne přišel do stavení neznámý muž v dlouhém tmavém šatě a prosil o kousek chleba a trochu mléka. Hospo­dyně mu ochotně ukrojila notný krajíc a přitom se omlouvala, že mléko mu dát nemůže, protože jí krava přestala náh­le dojit. Tu se muž usmál a řekl, že jistě užitek od krávy odbírá nějaká čarodějnice. Nabídl se pak, že selce pomůže, e čímž tato ráda souhlasila.
Muž vytáhl z rance láhev, v níž bylo něco živého, protože se to hýbalo. Pak vzal dvě malé skříňky a vložil do nich něco z láhve a něco ze svého tlumoku, Obě skříňky zakopal ve chlévě do země pod přední nohy krávy. Bručel přitom něco tajuplného pod vousy a selku poslal z chléva ven. Ta však jeho počínání pozorovala malým okénkem, ale mnoho toho neuviděla. Muž i kráva byli zahaleni jakousi slabou mlhou. Slyšela jen, že kráva třikrát silně zabučela a pak nastalo ve chlévě ticho.
Za chvíli vyšel neznámý muž z chléva a kázal selce, aby vzala hrotek a šla krávu podojit. Hospodyně uposlechla a podivila se, když nadojila plný hrotek dobrého mléka s hus­tou smetanou. Nalila hned mléka do hrnku a podala je muži, který si na něm spokojeně pochutnával. Když dojedl, pravil hospodyni, že nyní bude kráva dobře dojit, ale aby nikomu, zvláště cizím ženám, nevypravovala, kdo jí pomohl. Hospodyně se mu dobře odměnila a neznámý muž odešel. Kráva od té doby opravdu hodně dojila a měla mléko tak husté a dobré, že selka vždy stloukla mnoho más­la, ba poprvé je musila stloukat celé tři dny.

Nikde jinde v dědině se muž nezastavil, odešel z Bezděčí tak tajemně, jako se tam objevil. Když to po letech vypravovala, povídali lidé, že onen muž musil vědět, kdo v Bezděčí má krávu očarovanou a že přišel čarodějnici potrestat Vždyť měl v tlumoku všechno připravené, věděl tedy, co bude potřebovat.

černé hříbě a trpaslík

Ve starém gruntě U Koukalů kdysi strašilo. Sotva nastala osmá hodina večerní, objevilo se na dvoře černé hříbě, které divoce poskakovalo a od nikoho se nedalo chytit. Běhalo po dvoře až do půlnoci a pak zmizelo tak tajemně jak se tam večer objevilo.
Když jednou chtěli hříbě chytit a dávali mu ohlávku na hlavu, proměnilo se náhle v zeleného chlapečka. Byl to takový trpaslík, oblečený v myslivecký šat. Procházel se po dvoře a proslídil všechny kouty. Zdržoval se tam pak vždy do svítání. Když někdo z domácích vyšel na dvůr, po­zdravil trpaslík německy „Guten Tág“ bez ohledu na to, že je tmavá noc.
Domácí se báli trpaslíka více než černého hříběte. Nikdo z dědiny nechtěl v gruntě pomáhat, nechtěl se setkat s po­divným hříbětem nebo se zeleným chlapečkem. Časté návště­vy strašidel hospodáře trápily a zlobily. Proto poprosil kněze, aby hříbě i trpaslíka zažehnal. Kněz přišel, vykro­pil dvůr a pronášel modlitby. Trpaslík se v gruntě více neobjevil a čérné hříbě zmizelo s ním. Na gruntě pak byl pokoj a klid.

Reklamy

majovyhonzik se představuje:

je mi 31 let a chsi se zde věnovat zajimavým místům, tajemným i obyčejným ale něčím vynikají nad ostatními , zajimavé události z toho místa, historie Jinak povoláním jsem truhlář , bydlištěm Šumperk, ČR
Příspěvek byl publikován v rubrice bludičky, spojení zvířete a tajemného místa - kůň, trpaslíci a malí lidé, Vodníci, čarodějnice a lidé co se upsali dáblu, černokněžník a lidé co uměli čarovat. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

2 reakce na Bezděčí u Trnávky – VODNÍK U LAZŮ – světýlka – ČARODĚJNICE – čaroděj – černé hříbě a trpaslík

  1. Eva Pavlíčková napsal:

    Zdravím,
    zaujaly mě Vaše stránky.
    Provozujeme internetový obchod s přírodními matracemi.
    Rádi bychom s Vámi navázali spolupráci.
    Za to nabízíme jednu z těchto odměn:
    – malou pozornost jako dárek,
    – slevu na náš sortiment,
    – možnost vydělávat s námi a zapojit se do partnerského programu.
    Pro více informací mě prosím kontaktujte na e-mailu evapavlickova@nejfuton.cz nebo
    telefonním čísle: 420 513 035
    254.
    Děkuji.

    S přátelským pozdravem
    Eva Pavlíčková
    420 513 035 254
    evapavlickova@nejfuton.cz
    http://www.nejfuton.cz

  2. Pingback: kraj Pardubický – Okres Svitavy | Majovyhonzik – obyčejné neobyčejným pohledem

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s