Radostice – Klimšovo bahno – propadlá svatba – na bahně hrají utopení muzikanti

kraj Jihočeský okres České Budějovice

Radostice je vesnice v okrese České Budějovice, je součástí obce Borovany. Nachází se asi 2,5 km na západ od Borovan. Vesnicí protéká Trocnovský potok. Prochází tudy Železniční trať České Budějovice – Gmünd.

O počátcích Radostic není známo nic určitého. Jejich název se vysvětluje jako ves lidí Radostových. Osada vznikla v průběhu kolonizace buď koncem 13. nebo v první polovině 14. století. Vzhledem k nevelké vzdálenosti od Ledenic příslušela nejspíše k tamnímu hradu, který patřil zprvu českokrumlovské a pak třeboňsko-landštejnské větvi Vítkovců.

V průběhu druhé poloviny 19. století v té době Radostice vypadaly úplně jinak než dnes. Náves byla rozryta velikou strouhou a několika rybníčky. V letech 1867 až 1869, kdy probíhala výstavba železnice pod vsí (vedla z Českých Budějovic do Vídně), byla obec neopatrností dělníků poškozena několika požáry.

V roce 1923 byly rozděleny do té doby samostatné obce Radostice a Záluží. Tehdejší starosta Josef Smolík se zasloužil o to, aby přes Radostice vedla nově budovaná silnice ze Záluží do Trocnova. Původně byla totiž plánována od železniční stanice v Záluží přes lesy rovnou do Trocnova (dnes tudy vede polní cesta). Její stavba byla dokončena v roce 1925, pro Radostice znamenala důležitý mezník, díky ní byla upravena a podstatně změněna náves a nabyla tak téměř dnešní podoby. Byly zavezeny strže a rybníčky, prostor místo nich byl využit jako stavební parcely a zahrady, náves byla rozšířena a upravena.

Nejkratší cesta z vesnice Radostice do městečka Borovan je velice špatná, je to pouhá pěšina, bez stromečku, vinoucí se v otevřeném kraji přes pole a luka. Jdeme-li toto pěšinou, přijdeme v půl cesty k malému potůčku, zvanému Radostický, jenž dělí radostické a borovanské pozemky. Asi čtyři minuty od místa, kde je pěšina přes potok vzhůru proti vodě, vidět je několik olšin, stojících na louce zvané Klimšovo bahno. Ta místa bývala velice bažinatá a dosud se tam povrch půdy jen houpá, co je tam bahna. O tom místě, čili o Klimšově bahně se vypravuje pověst, jejíž děj je kladen na počátek 17. století…V místech stával také Pechanů křížek.

Asi před 300 lety jela z Ostrolovského Oujezda přes Radostice do borovanského kostela svatba. Jela raději přes Radostice než po srázné nebezpečné cestě kolem mlýnů mlynáře Štrobla a Berana. Nynější přímá cesta z Ostrolovského Oujezda do Borovan ještě neexistovala
Svatebčané byli nadmíru veselí. Vypili toho dne už hodně kořalky. Dlouhými přípravami se však zdrželi, a tak se vydali na cestu do borovanského kostela, v němž měly být oddavky, trochu později. Proto někteří svatebčané chvátali a pobízeli ostatní: „Dělejte, dělejte, ať tam přijdeme včas!“ Jiní však myslili, že je času stále ještě dost, a vidouce špatnou cestu – bylo to v zimě – jeli proto s větší rozvahou. Těm, kteří chvátali, pořád se cestou něco přiházelo. Tu té svatebčance spadl šátek, a oni museli zastaviti, aby si jej zvedla, jiné zase spadly modlitby, a zas zastavili. Svatebčanům spadla čepice nebo dýmka, a povoz už zase stál. Opozdili se tak, že ti, co jeli do kostela na „vdatve“ s rozvahou, předhonili ty, kteří chtěli být v kostele napřed a včas. Aby opozdilci ostatní dosáhli, nedbali již na cestu. Poněvadž bylo umrzlo, namířili si do Borovan rovnou. Jeli pře všecko, cestou necestou, přes pole i luka, až zajeli na luka pod Radosticemi do Klimšů bahna, zvaných v tom místě Na Havlíčkojc. Svatebčané nedbali však ničeho a vjeli do bahen, o nichž se domnívali, že jsou zamrzlá. Šťastně přejeli i zamrzlý potok. V tom začali zvonit právě pozdvihování. Někteří křičeli, aby zastavili, aby se mohli bíti v prsa. Ale nevěsta byla již netrpělivá, byla by se bývala viděla nejraději už u oltáře, a proto volala: „Jen jeďte pořád!“ Kočí tedy práskl do koní, koně se vzepjali, ale tu se ozval záludný praskot ledové kůry a podivný sykot provaleného bahna. Pod zděšenými svatebčany povolila pojednou zrádná půda, a nežli se z úděsu mohli vzpamatovat, všichni, i s muzikanty, s koňmi, i svozem se propadli do bezedné hloubky šalebných luk, jimž se jindy vždy tak opatrně vyhýbali. Jen jedna jediná družička se zachránila. Byla to ta, která se cestou modlila. Jak se vůz otřásl, vypadly jí z ruky modlící knížky. Rychle pro ně z vozu seskočila. V tom okamžiku zmlkla muzika, přestalo rachocení vozu, ustal zpěv. Děvče se ohlédlo, ale svatební průvod už nikde nevidělo. Jen bažina jí mocným zabubláním prozradila, že bezbožnou chasu uvěznila ve svých útrobách.
Vjeli do bahen jindy tak obávaných, a tam se propadli. Země se nad nimi zase uzavřela a ukvapení svatebčané, kteří z pošetilé nedočkavosti ztratili všecku rozvahu, zůstali pochováni v hlubinách močálu. Tak byli ti hodní zachráněni a zlí potrestáni. Dosud, je-li deštivo, zdvihnou se občas ta bahna až přes půl metru do výše. Lidé říkají, to že tam propadlí svatebčané tančí.

Když ta luka asi roce 1860 odvodňovali, nalezli tam při kopání strouhy ještě ohnilé řebřiny z vozu. Ještě před nedávnem, chtěli-li Na Havlíčkojc sekat trávu, museli se přivézt s sebou vrata, s nimiž jako na voru přejížděli močály. Dobytek, zapadal tam tak hluboko, že jen po dlouhých hodinách a s největším namáháním jej zase vytáhli.

Přes toto Klimšovo bahno šli jedenkrát, ( kolem roku 1800), v masopustě dva hodně napilí muzikanti. Byli z Radostic a šli domů odkudsi z muzik, kde vyhrávali. Jeden hrál na housle, druhý na dudy. Byli v rozjařené náladě a nedalo jim to dobře. Když přišli na bahna, vyvstala v nich vzpomínka na propadlé svatebčany, a co kozel nechtěl, poroučeli si najednou, aby jim muzikanti propadlé svatby zahráli: „Tak nám tu, vy propadlí muzikanti, taky jednou zahrajte!“ Jen to řekli, hudebníci propadlé svatby dvěma ustrašeným radostickým hudebníkům z ničeho nic opravdu vyhrávali. Ale Radostickým zašla radost. Dali se honem na útěk k Radosticům. Již minuli Klimšovo bahno, již byli skoro až u vsi, ale v patách za nimi vyhrávali hudebníci do země propadlé svatby pořád a pořád. Teprve doma se jakžtakž uklidnili. Podruhé již nešli nikdy domů touto kratší cestou. Raději si vždy kus cesty zašli, jen aby se jim ta příhoda zase znovu neopakovala. Za živý svět by nebyli už vícekrát šli přes Klimšovo bahno, a což teprve, aby tak mluvili jako tenkrát.

Ještě asi (před rokem 1850) lidé říkávali, že na tom bahně hrají. Těmi místy jezdíval tehdy nějaký kolomazník. Vozíval po okolí na trakaři kolomaz a prodával ji sousedům na mazání kol u vozů, aby se snadněji otáčela a nevrzala. Jezdil tudy už dlouhá léta, dobře přes třicet let, a nikdy se mu u Klimšů bahen nic zvláštního nepřihodilo. Až najednou, jedenkrát také, když tudy jel a byl hezky napilý. Když přijel k místu, kde slýchali lidé hudbu, vzpomněl si na propadlou svatbu a tu se hlasitě sám pro sebe takto rozpovídal: „Tady má muzika hrát, a já tu jezdím už přes třicet roků a ještě jsem ji neslyšel!“ Vjelo do něho furiantství a hned si poroučel: „Tak bych si muzikanti přál, abyste mi tady jednou zahráli!“ Bylo to již večer po klekání. Sotva však vyřkl svou smělou žádost, muzika skutečně spustila. Propadlí muzikanti vyhověli jeho troufalému přání a k vydrážděnému sluchu podnapilého smělce dolehly z podzemních hlubin tajuplné tóny. Muzika mu začala opravdu hrát. Milému kolomazníkovi přešla najednou všecka chuť k poslouchání. Pojala ho hrůza a strach, pustil trakař i s kolomazí a jako splašený vzal nazpět do zaječích. Uháněl a uháněl, až přiběhl celý udýchaný do městečka Borovan. Na náměstí „na městečku“ všecek ještě zděšený padl a zůstal ležet bez sebe. Když ho vzkřísili, byl ještě jako z jiného světa a varoval pak všechny, vícekrát aby si žádný nepřál, aby mu tam zatrolená kapela také zahrála.

Svatba do země propadlá byla tam dlouho. Když už dávno byla pod zemí, narodil se u Besednic jeden chlapeček, který se stal později knězem a jako kaplan přišel do Borovan. Zůstával na faře v kaplance v prvním poschodí. Mrtví svatebčané přišli pro tohoto kaplana v noci o půlnoci, právě ve dvanáct hodin. Přišli z nenadání a se světlem na faru a žádali, aby je kaplan šel oddat. Ale kaplan se zdráhal. Nedůvěřoval neznámým záhadným návštěvníkům, kteří přišli k oddavkám v tak nezvyklou hodinu. Svatebčané zase setrvávali houževnatě na neodkladném splnění horoucí své tužby, na jejíž konečné splnění marně a po staletí dlouho čekali. Třikrát poslali k ustrašenému knězi mrtvého kostelníka, ale kaplan jí nechtěl. Ale když k němu poslali počtvrté, tu kaplan neodbytným svatebčanům konečně povolil a odhodlal se naléhavému přání podivných snoubenců vyhovět. A tak tedy šel. Nevzal si však s sebou žádné světlo, jak jindy vždy činíval, protože svatebčané se světlem pro něho již přišli. A toto opomenutí se mu stalo osudným. Když kaplan vešel do kostela, vůně hořící voskovice zarazila dech. V červené záři záplavy svící kostel jakoby hořel. Kostel byl plný lidí a snoubenci klečeli již u oltáře. Kaplan prošel mezi svatebčany k oltáři a podle obvyklých obřadů ženicha a nevěstu oddal. Jakmile však byli snoubenci oddáni, kněz řekl „Amen“ rázem umlkla hudba, zhasly svíce a svatebčané zmizeli. Kaplan zůstal ve tmě a v mrtvém tichu sám. Lekl se a studený mráz projel celým jeho tělem.
Druhého dne ráno ho našli lidé polomrtvého v posteli. Uzdravil se sice, ale ihned, jak to bylo možné, se přestěhoval do Jílovic, kde však brzy nato zemřel a je pochován na místním hřbitově.

Advertisements

majovyhonzik se představuje:

je mi 31 let a chsi se zde věnovat zajimavým místům, tajemným i obyčejným ale něčím vynikají nad ostatními , zajimavé události z toho místa, historie Jinak povoláním jsem truhlář , bydlištěm Šumperk, ČR
Příspěvek byl publikován v rubrice hřbitovy, močál bažiny. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Jedna reakce na Radostice – Klimšovo bahno – propadlá svatba – na bahně hrají utopení muzikanti

  1. Pingback: kraj Jihočeský – okres České Budějovice | Majovyhonzik – obyčejné neobyčejným pohledem

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s