Nová Hradečná – údolí Pustá – nalezené peníze v lese pod pařezem

okres Olomouc kraj Olomoucký

Malebná podhorská obec Nová Hradečná se nachází devět kilometrů severozápadně od města Uničov a je součástí Mikroregionu Uničovsko v Olomouckém kraji. Vznikla v roce 1960 spojením dvou samostatných obcí – Hradečné a Hradce, které se rozprostírají po obou stranách silnice a potoka Brabínku. Historie obou obcí sahá hluboko do minulosti. Na skalním ostrohu při soutoku Oskavy s Brabínkem tu prý kdysi stávalo staroslovanské hradiště.

Okolní místa obce a přilehlé kopce mají názvy jako : Okenice, Kárník, Padělek, Pustá, Hukadla …
K těmto místům se vždy traduje nějaká pověst.

Nad Hradečnou v lese, V horském záhybu mezi Hradečnou a Lipinkou je malé údolíčko, kterému říkají Pustá. Za dávných dob sem lidé z okolních vesnic zakopávali uhynulý dobytek. Bylo to údolíčko opuštěné a nevlídné, Nikdo sem raději ani nechodil. Jen krákorání vran a skřek sojek občas porušilo tajemné ticho tohoto místa.
Jaký div, že právě sem si lidová obrazivost umísťovala svět různých nadpřirozených bytostí a strašidel.

V noci o Dušičkách prý se zde zjevují dva černí mužové, stojí deset kroků od sebe natahují k sobě pravé ruce, jako by si je podávali na usmíření. Ale vždy je mezi nimi stín mladé ženy, který jim to znemožňuje a tak usmířit se nemohou. Jak přicházejí, tak i odcházejí, žena se dává do tichého pláče a odchází rovněž, ale jako poslední.

Ti černí muži jsou prý Podle pověsti duchové dvou mladých důstojníků, kteří se pro děvče utkali v souboji, a přitom oba byli zabiti. Stalo se to prý za napoleonských válek,
Když Napoleon táhl se svou armádou na Rus, silný oddíl Francouzů se objevil i na severní Moravě a francouzští vojáci byli rozmísťování také po celém Uničovsku. Na rychtě v Hradečné tak byli ubytováni dva mladí důstojníci. Rychtář z Hradečné měl dvě děti, syna a dcerku Anežku. Byla to děvucha sličná, spanilá, oběma důstojníkům se hned zalíbila. Sama o tom však neměla ani tušení, neboť jejich řeči nerozuměla a z jejich slov a posunků byla spíš vystrašena. Když to rychtář poznal, přikázal dceři, aby ihned odešla z domu k vzdáleným příbuzným. Sotva to oba důstojníci – jinak dobří přátelé – postřehli, že děvče kvůli nim opustilo rodný dům, ze žárlivosti začali se navzájem obviňovat. a hádat se, až z toho domácí byli celí nesví. Mezi starými přáteli došlo i k prudké hádce, a nakonec jeden druhého vyzval na souboj. Souboj se konal v údolí Pusté a skončil prý velmi smutně. Když se později po obou důstojnících sháněli ostatní vojáci, našli je až po dlouhé době v Pusté vzdálené od sebe na deset kroků na zemi mrtvé. Jeden držel pistoli ještě v ruce, druhému pistole z ruky vypadla a ležela mu u hlavy. Oba měli hruď prostřelenou kulkou.

Oba nešťastníci byli pohřbeni na hradečanském hřbitově. Jeden z nich prý tam má náhrobek dodnes – někde na levé straně hřbitova.V hradečanských matrikách je opravdu záznam o zabití dvou dů­stojníků, avšak jejich jména naznačují, že by mohlo jít o důstojníky rakouské.

Dále pověst vypravuje, že rychtářova dcera, jakmile uslyšela o smrti obou důstojníků, tak se vystrašila, že upadla v těžké blouznění. Když po dlouhé době se ze své choroby jakžtakž vykřesala, projevila přání vstoupit do kláštera. Rodiče jí nepřekáželi, a tak se i stalo.

Podle věrohodných zpráv v údolí Pusté rád pobýval nadějný básník Nerudovy doby Aleš Balcárek, rodák ze Šumvaldu. Některé své básně prý označoval podle tohoto údolí pseudonymem Pustinský.

nalezené peníze v lese pod pařezem

V Hradečné žil kdysi chudý tkadlec, který bydlel v podruží u lakotného hospodáře. Když jednoho rána dobýval v lese pařezy, nalezl pod jedním z nich hrnec dvouušník plničký peněz. Celý šťastný svěřil se s tím nálezem své ženě, ale prosil ji, aby se neunáhlila a probůh o tom nikomu nepověděla. Sotva však se druhého dne znovu vydal do lesa, žena neodolala, hned běžela za hospodyní a všechno jí řekla. Od hospodyně tu novinu zvěděl i hospodář, ten nemeškal a zhurta na podruha udeřil, aby mu z pokladu polovici vydal dobrovolně. Jestli ne, že vše oznámí právu, že nález právem náleží tomu, kdo je majitelem půdy, v níž poklad byl uchován. Než podruh se nedal, namítal, že právě vykopáním pařezu byl poklad nalezen, jinak by zůstal v zemi a nikdo by z něho neměl užitek.
Hospodář tedy podruha zažaloval a pohnal k právu. To ale rozhodlo: „Komu patří pařez, tomu patří i jeho kořeny v zemi, tedy i to, co leželo v zemi mezi kořeny.“
Lakomec hospodář, když se pokladu nemohl zmocnit násilím ani lstí, přemýšlel o jiném, ještě chytráčtějším způsobu, jak dosáhnout cíle – vymámit z chuďasa ty peníze výhrůžkami a strachem. Došel do města, od řezníka koupil kravskou kůži i s rohama a doma se do ní od ženy dal zašít. O půlnoci pak šel k podruhově příbytku, zaklepal na okno a na otázku, kdo že to tluče, bručivě odpověděl: „Já jsem čert, hned mi vydej peníze, které jsi mi ukradl pod pařezem! Já si je tam schoval a teď si jdu pro ně. Nevrátíš-li je po dobrém, běda ti, roztrhám tě i s tvou ženou na kusy a vaše duše odnesu do pekla.“ Rozespalý tkadlec a jeho žena spatřili venku tmavou postavu s rohama a tak se vylekali, že bez meškání peníze vydali a plni strachu zalezli do peřin až po uši.
Lakomec se hned vrátil domů a pravil ženě: „Už hrnec s penězi nesu. Honem párej!“ Žena vezme nůž a řeže šev. „Sakra, párej, pravím, a neřež – bolí to!“ vzkřikl muž. Žena na to: „Párej a neřež, křičíš, ale ona ta kůže je přirostlá – pro umučení boží! Vidíš, kam tě tvé lakomství přivedlo! Co si jen počneme, můj Ježíši Kriste?“ hořekovala.
Konečně nechala bolestného párání, chvíli přemýšlela a potom jí napadlo: „Počkej, už to mám! Zajdu k černokněžníkovi na Oskavu a poprosím ho o radu. Ty zůstaneš doma, jen nikomu neotvírej, dokud se nevrátím,“ napomínala ztrestaného lakotu a potichu vyšla do tmy, aby ji nikdo nespatřil.
Na Oskavě od černokněžníka však dostala jedinou radu:
Vrať vymámené peníze komu patří, jinak muži není rady, není pomoci. A učiň tak rychle, jinak se věc proklube a lidé ti muže ubijí!“
Žena se tedy vrátila domů, popadla hrnec s penězi, zanesla
ho k podruhovi a jakoby nic řekla: „Našla jsem ten hrnec v sadu, snad vám ho někdo neukradl?“ A když jí rozradostněný chuďas vyprávěl noční příhodu, hospodyně se jen podivila: „Vidíte, lidičky, ani čert nebere věci, které mu nepatří,“ a odešla.
Doma se znovu dala do páračky a šlo to tentokrát bez bolesti. V obou domácnostech zavládla spokojenost. Ale byl-li lakotný hospodář ze svého sobectví skutečně a natrvalo vyléčen, o tom už pověst nevypravuje.

Reklamy

majovyhonzik se představuje:

je mi 31 let a chsi se zde věnovat zajimavým místům, tajemným i obyčejným ale něčím vynikají nad ostatními , zajimavé události z toho místa, historie Jinak povoláním jsem truhlář , bydlištěm Šumperk, ČR
Příspěvek byl publikován v rubrice duchové, hřbitovy, prokletá láska, prusko-rakouská bitva, zakopané zapomenuté poklady, čertovská místa. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Jedna reakce na Nová Hradečná – údolí Pustá – nalezené peníze v lese pod pařezem

  1. Pingback: kraj Olomoucký – Uničovsko | Majovyhonzik – obyčejné neobyčejným pohledem

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s