Krasíkov – klášter Koruna sv. Marie (lat. Corona sanctae Mariae)

okres Ústí nad Orlicí kraj Pardubický

Obec zeměpisně spadá do území Zábřežské vrchoviny s nejvyšší horou Lázek 714 m n.m. Na jejím vrcholu je od roku 1933 postavena Reichlova chata s rozhlednou. Byla pojmenována na počest hlavního iniciátora výstavby. Nejbližši horou k obci je Cukrová bouda měřící 590,6 m n.m.

Krasíkov leží 14 km jihovýchodně od Lanškrouna, mezi obcemi Tatenice, která je směrem na sever, a Třebářovem, který se rozkládá jižně. Obě tyto vesnice jsou větší a s větším počtem obyvatel. I když z historického pohledu spadá Krasíkov na uzemí Moravy, je už několik desetiletí politicky zařazen pod Pardubický kraj, okres Ústí nad Orlicí. Spolu s dalšími obcemi spadá do území rozšířené působnosti města Lanškrouna.

Krasíkov leží v úžlabině řeky Moravská Sázava. Zástavba je na pravém i levém břehu řeky. Pravý břeh místy prudce stoupá v zalesněnou stráň. Větší část obce je postavena na levém břehu řeky, který se mírně zvedá a za posledními domy přechází v rovinu.

Na Zábřežsku byly ve středověku dva kláštery: řádu sv. Benedikta v Klášterci a poustevníků sv. Augustina v Krasíkově při českých hranicích.

Před rokem 1250 obdržel dnešní oblast Moravskotřebovska jako dar od krále Václava I., Boreš z Oseka.

Boreš z Rýzmburka (Rieseburka) (1210/1215 – 1277), český šlechtic, za vlády Václava I. nejvyšší maršálek Českého království a nejvyšší komorník. Pocházel z rodu Hrabišiců. Psal se podle hradu Rieseburk, který založil a dnes je znám jako Osek. Jeho bratr Slávek byl opatem v oseckém klášteře.

Ten zde nechal vybudovat nový klášter, Listinou z 26. dubna 1267, kterou Boreš z Rýzmburka daroval bratřím poustevníkům část ze svých moravskotřebovských držav, položil základ nejstaršího moravského kláštera Koruna sv. Marie (lat. Corona sanctae Mariae), založeným nad obcí na pahorku obtékaným Moravskou Sázavou. Jedná se o nejstarší fundací řádu augustiniánů eremitů na Moravě, založený, jako jediný moravský konvent tohoto řádu ve 13. století.

Záhy se stal kulturním i duchovním centrem zdejšího kraje, jeho výsady potvrdil i sám král Karel IV. a Václav IV.

Dalším darem rozhojnil Boreš z Rýzmburka klášterní jmění roku 1275, když věnoval augustiniánům mj. vrch a les mezi Krasíkovem a řekou Sázavou, dvacet lánů v Třebařově, včetně mlýna s přímusem a řekou od mlýna až na hranice svých držav.

Část Krasíkova patřila v polovině 14. století klášteru, druhá část pak k zábřežskému panství. Teprve roku 1398 získali augustiniáni část vsi Krasíkova řečenou Žitná do zástavy a scelili tak ve svých rukou celou ves.
Asi roku 1421 byli nuceni poustevníci klášter opustit a uchýlit se do bezpečí brněnského konventu. Přestože se od roku 1437 pokoušeli svou činnost v Koruně obnovit, ani s podporou brněnských spolubratří se jim nezdařilo život kláštera vzkřísit. Statky byly rozchváceny, jejich posledních pozůstatků se pak pro udržení chodu konventu poustevníci museli zbavit. Již roku 1444 byli nuceni bratři vyhledat útočiště opět v Brně, odkud se soudní cestou snažili domoci svých někdejších zboží. Navzdory jejich úsilí užívali klášterních držav až do šedesátých let 15. století Tunklové z Brníčka. Podle závěti Jana Tunkla z roku 1466 měl jeho syn Jiří většinu statků navrátit, aby se mohli augustiniáni znovu v Koruně usadit. Zbylé příjmy, polnosti a rybníky včetně vesnice Krasíkova, vrátil Jiří augustiniánům až roku 1477. O čtyři léta později jej ale augustiniáni s Jiřím Tunklem směnili za polovinu vsi Závořic.

Roku 1513 koupil tunklovské dědictví, včetně opravy nad klášterem, Ladislav z Boskovic (+1520), pod jehož ochranou zažívali krasíkovští augustiniáni poněkud klidnější léta. Když byl roku 1542 poslední převor kláštera Koruna svaté Marie Filip Goesswein zvolen brněnským převorem, zmocnil se horlivý luterán Kryštof z Boskovic klášterních statků. Veškerá snaha získat je zpět vyzněla naprázdno a tak od poloviny 16. století zůstal korunský klášter opuštěn.
Vesnice Krasíkov však zůstala v majetku augustiniánů i nadále a patřila klášteru v Jevíčku až do jeho zrušení v roce 1784. Náboženský fond, který spravoval majetek zrušeného kláštera pak roku 1790 prodal Krasíkov knížeti Aloisu Josefovi z Lichtenštejna, který jej začlenil do svého moravskotřebovského panství. Až od této doby tedy spojovala Krasíkov s obcemi dnešní české části regionu společní vrchnost.

Do dnešních dnů se z klášterního komplexu zachovaly pouze zbytky původně zřejmě raně gotického jednolodního kostela, který po roce 1484 prošel pozdně gotickou přestavbou. Z dalších klášterních budov se nedochovalo nic, pouze na severní straně kostela je patrné navázání, z něhož lze soudit na velmi malé rozměry celého konventu

O založení kláštera v Krasíkově koluje mezi lidem několik pověstí. Hle, jedna z nich:

Pan Boreš z Rýznburka, držitel panství třebovského, vyjel si jednou na lov do lesů při řece Sázavě. Psi vyštvali statného jelena, jenž utíkal ke sráznému břehu nad řekou, skočil do řeky a přeplaval ji. Náruživý lovec pustil se na koni za ním. Ale ve skoku narazil hlavou o větev buku a upadl v bezvědomí. Kůň přiběhl do třebovského hradu bez pána. Ihned byla rozeslána hradní čeleď, aby ho hledala po celém okolí, ale marně.

(Původní panský hrad který postavit Boreš z Rýznburka. stál nejspíše nad severovýchodním okrajem Moravské Třebové. Boreš z Rýznburku dal kácet „vytříbit“ prales, podle této činnosti byla nazvána místní klikatá říčka Triebowkou, později Třebůvkou a v roce 1257 pak vzniklo město, nazvané Triebow, později Třebová. Na mapě Jana Amose Komenského už čteme počeštěný název: Moravská Třebová. )

Nablízku místa, kde se to neštěstí stalo, přebýval poustevník Budivoj. Ten uviděl uhánět osedlaného koně bez jezdce a tušil neštěstí. Proto šel tím směrem, odkud kůň vyběhl, a brzy nalezl pána v houští polomrtvého. Ohledal jeho rány, vymyl je a volal o pomoc. Ale nedovolal se nikoho, a tak sám běžel do vsi sehnat pomoc a potom přenesli pána do poustevny.

Mezitím vesničané šli zvěstovat do třebovského hradu, co se udalo, a bezvědomého pána Borše pak čeleď dopravila na hrad. Tam jej potom poustevník, který ho našel, sám opatroval.
Nemoc pána Borše trvala dlouho. Když se konečně z bezvědomí probral, prvá slova, která pronesl, byla: „Kde je ta paní s korunou na hlavě, co se tak líbezně na mne dívala?“
Ve své dlouho trvající nemoci nebohý pán asi blouznil. Když se konečně uzdravil, rozhodl se, že na památku svého zachránění dá vystavět klášter pro dvanáct poustevníků, právě tam, kde se mu dostalo první pomoci.

K obživě mnichů daroval polovinu blízké vsi Tátenice, počtem čtyřiadvaceti lánů, jakož i čtyři lány a mlýn ve vsi Třebářově.

Řeholníci byli nuceni klášter za dobu jeho existence několikrát opustit. Poprvé v důsledku husitských válek, kdy odešli nejprve do augustiniánského kláštera v Jevíčku a o něco později do Brna. Do brněnského kláštera sv. Tomáše se řeholníci z Koruny během 15. a 16. století uchýlili ještě několikrát, než klášter někdy kolem roku 1550 definitivně opustili.

Advertisements

majovyhonzik se představuje:

je mi 31 let a chsi se zde věnovat zajimavým místům, tajemným i obyčejným ale něčím vynikají nad ostatními , zajimavé události z toho místa, historie Jinak povoláním jsem truhlář , bydlištěm Šumperk, ČR
Příspěvek byl publikován v rubrice zrušené kráštery. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Jedna reakce na Krasíkov – klášter Koruna sv. Marie (lat. Corona sanctae Mariae)

  1. Pingback: kraj Pardubický – Okres Ústí nad Orlicí | Majovyhonzik – obyčejné neobyčejným pohledem

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s