Cotkytle – svatá voda – zakopaný kalich – českobratrská fara – starobylý zvon ze hmoty jakéhosi prasklého zvonu pochází z klášterního kostela Koruna v Krasikově

Cotkytle je nevelká podhorská obec s 430 obyvateli a najdeme ji v oblasti Zábřežské vrchoviny, jihozápadním směrem od města Štíty a severovýchodním směrem od města Lanškroun. Obec se rozkládá na hranici mezi Čechy a Moravou, část obec leží v Čechách a část na Moravě. Jihozápadním směrem se nad obcí zvedá nejvyšší bod Zábřežské vrchoviny a to Lázek ( 714 m.n.m.). Na tomto vrcholku najdeme turistickou chatu s rozhlednou, poskytující malebné výhledy do dalekého okolí. Obec je obklopena pěknými lesy a východním směrem se rozprostírá území přírodního parku Březná. Západním směrem od obce najdeme tři chráněná území a to přírodní rezervaci V Dole, přírodní rezervaci Selský les a přírodní památku Selský potok. Rezervaci V Dole tvoří území s bohatým výskytem chráněné bledule jarní. Selský les tvoří původní jedlobučina pralesovitého typu s mohutnými buky. Přírodní památka Selský potok chrání meandrující koryto Selského potoka, na jehož březích se daří růstu bledule jarní. Cotkytlí prochází silnice spojující města Štíty a Moravská Třebová. Obcí prochází značená trasa lokální cyklostezky a červená a zelená turistická značka. Po červené dojdeme do Cotkytle z města Štíty a značka dále pokračuje na vrchol Lázek. Jihozápadním směrem dojdeme po zelené značce rovněž na vrchol Lázek, vydáme-li se po zelené severním směrem z obce dojdeme krásnými lesy na Suchý vrch ( 995 m.n.m.), kde rovněž najdeme rozhlednu.

První písemná zmínka o Cotkytli pochází z poloviny 14. století (1350, 1351) v souvislosti se vznikem litomyšlského biskupství, založeným roku 1344. Do jeho nově vzniklé diecéze byla tehdy předána i část území šumperského děkanátu, a mezi jinými místy i Cotkytle, kde je uváděn farní kostel Nanebevstoupení Páně.

O původu jména se spekuluje. Nejčastěji se uvádí, že obec byla založena německými kolonisty, a jméno Cotkytle je počeštěné německé jméno obce Zotkitt. Slovo Zottkittel (zottig – chlupatý, kittell – halena, kazajka) znamená mužský nebo ženský dlouhý šat (halenu či suknici) a jméno obce, dle této hypotézy, pochází z dob osidlování českého pohraničí německými osadníky, které pozval v době své vlády Přemysl Otakar II., král železný a zlatý. Obec Cotkytle je v „horách“, nadmořská výška je nad 600 mn.m., proto se osadníci oblékali do „chlupatých suknic“.
S tímto výkladem však silně nesouhlasili naši předci. V kronice obce jsou vysloveny jiné teorie. Jednak je zdůrazněno, že obec měla vždy české osadníky, takže německé Zotkitt je pouze zkomolené české Cokytle, a Cotkytle je zase přepis německého pojmenování. Ještě v roce 1902 se „tvrdě“ bojovalo za název obce Cokytle, s tím, že jí tak nikdo jinak neřekne.
Pojmenování Cokytle je vysvětleno tak, že obec měla před věky velmi mnoho stromoví a tato byla v létě hezká „co kytka“, nebo že v okolí obce bylo mnoho stromů sok čili sokyt a od toho mnoho sokytlí = cokytlí. Na podporu této teorie se v kronice uvádí toto zdůvodnění: „sochor“ = „topor“ ze dřeva „sokového“. Nejpevnější sochory jsou ze dřeva jilmového a jilmů bylo v Cokytli velmi mnoho. Také je poukázáno na to, že na starém razítku měla obec kresbu (viz pečeť), která se dá interpretovat jako kytka či strom.
Druhá teorie, kterou naši předci v kronice obce rozvíjeli je, že název obce je odvozen z rodového jména Cokyta, kterému je pak přiřazena slovanská koncovka na výsledné Cokytle.

Některým studánkám a pramenům přisuzoval náš lid zvláštní léčivou a hojivou moc a nazýval je „svatými vodami“. Takovou „svatou vodu“ měli i v Cotkytli na Štítecku.

V 15. a 16. století byla v české kališnické církvi u nás nouze o kněze řádně od biskupů vysvěcené. Proto církev podobojí upadala a její členové se přidružovali k Jednotě českých bratří, kteří vynikali mravností a opravdovou zbožností. I Cotkytle přistopila brzy k Jednotě bratrské. Ale po bitvě na Bílé hoře u Prahy v roce 1620 nastaly zlé časy. Volky nevolky se musel každý křesťan vrátit do církve katolické „pod jednou“. Knězi nekatoličtí byli z far i z vlasti vyhnáni do ciziny a bloudili pak po cizích zemích jako exulanti.

I cotkytelský duchovní správce byl ze své fary vypuzen. Ale než odešel, tajně v noci prý zakopal kostelní zlatý kalich poblíž studánky za hřbitovem, u níž kdysi stávala českobratrská fara, na pozemku, který potom koncem 19. století patřil rodině Puckertově.

V té době stále ještě se ta studánka těšila zvláštní úctě lidu, který jí říkal „svatá voda“, poněvadž si z ní kdysi před dávnými lety kněz bral vodu pro účely bohoslužebné. Když pak u ní před odchodem do ciziny kalich ukrýval, myslel si, chudák, že se časem do Cotkytle opět vrátí a kalich vykope. Doufal však marně, švédové, od kterých čeští bratři čekali pomoc, naši zem jen zpustošili. Čeští bratři se do vlasti vrátit nemohli.
Kalich u studánky v Cotkytli tak zůstal zakopán, lidé si jeho historii stále připomínali a té studánky si dlouhá léta velice vážili. Ještě před první světovou válkou, když Cotkytli procházely průvody poutníků až ze Slovácka i ze Slovenska do Vamberk v tehdejším Prusku, mnohý starší poutník zahnul ze silnice k cotkytelské „svaté vodě“, aby se u ní osvěžil po dlouhé cestě.

Mnohou bájí opředena jest Purkertova studýnka pod hřbitovem . Jedenkráte děvečka ze statku patřícího nyní Purkertovi šla na Štědrý večer do studánky pro vodu. Ani si nevšimla, že je právě půlnoc. Ráno shledali, že místo vody mají v nádobách víno. Po roce pacholek chtěje zkusiti také svoje štěstí, počkal do půl noci, šel pro vodu, ale jakmile se ohnul nad studánku, aby pitnou vodu nabral, obdržel ránu do obličeje, že hrůzou zmaten nemohl najíti cestu do stavení.

Uprostřed 16. století rozšířilo se od české stany (Kunvald u Žamberka) učení českých bratří. Fara v Cokytli pozbyla fundací. Dřevěný kostel jenž stál na nynějším hřbitově a zasvěcen byl Na nebe vstoupení Páně, změnil se na českobratrskou modlitebnu.
Ale po bitvě bělohorské kněží českobratrští byli vyhnáni, katolických pak nebylo a tak roku 1624 fara cokytelská byla zrušena. Dle zprávy z roku 1633 bylo zařízení kostela uvnitř velmi nuzné a kostel od „kacířů“ pobořen.

Roku 1672kostel byl opraven a opatřen novým zděným oltářem. Byl však stále bez paramentů mešních, jenž bylo nutno přivésti sebou na mši z Jedlí.
R. 1726 vystavěnbyl nákladem kn. Adama z Lichtenštejnu a pomoci obce a peněz kostelních 1016 zl. z pevné hmoty kostel nynější, 16 sáhů dlouhý a klenutý.

Nový kostel zasvěcen jest světci protireformace Janu Nepomuckému.

Pojítkem mezi prvým kostelem a nynějším kostelem jest starobylý zvon. O jeho starobylosti svědčí nápis zvonu latinský v českém překladu jest toto: “Léta Páně 1656 dne 20. května uli byl tento zvon ku cti slavného Nanebevztoupení Krista Pána, ze hmoty jakéhosi prasklého zvonu tohoto kostela.“ Jest tedy rok 1656 rok přelití tohoto zvonu. Zvonina zvonu jest tedy mnohem staršího data. Praví se, že tento starobylý zvon pochází vlastně z klášterního kostela v Koruně u Tátenice, když byl kostel a klášter vypálen, za válek husických. Možné to jest, ale zápisů o tom není.
Tento zvon byl za první světové války ušetřen rekvisice, jako zvon starobylý. Za druhé světové války byl vzat Němci, dne 9.3.1942. Pro starobylost nebyl odvezen hned do říše s ostatními zvony – měl totiž značku C, ale déle než rok do dubna 1943 zůstal na nádražní rampě v Červené Vodě. Potom měl býti převezen do Lünen ve Westfalsku, ale dostal se na Maniny v Praze, odkud byl po skončení války v únoru 1946 farnímu kostelu vrácen.

bible Melantriška
Uprostřed 16. století rozšířilo se od české stany (Kunvald u Žamberka) učení českých bratří. Fara v Cokytli pozbyla fundací. Dřevěný kostel jenž stál na nynějším hřbitově a zasvěcen byl Na nebe vstoupení Páně, změnil se na českobratrskou modlitebnu. Z této doby zachovala se v Království u Rafaela Pecháčka česká bible Melantriška co vzácná památka na dobu bratrskou.

Advertisements

majovyhonzik se představuje:

je mi 31 let a chsi se zde věnovat zajimavým místům, tajemným i obyčejným ale něčím vynikají nad ostatními , zajimavé události z toho místa, historie Jinak povoláním jsem truhlář , bydlištěm Šumperk, ČR
Příspěvek byl publikován v rubrice Husitská revoluce, zrušené kráštery, zvon, Živá a Mrtvá voda. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Jedna reakce na Cotkytle – svatá voda – zakopaný kalich – českobratrská fara – starobylý zvon ze hmoty jakéhosi prasklého zvonu pochází z klášterního kostela Koruna v Krasikově

  1. Pingback: kraj Pardubický – Okres Ústí nad Orlicí | Majovyhonzik – obyčejné neobyčejným pohledem

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s