Cotkytle – Království – bible Melantriška

okres Ústí nad Orlicí kraj Pardubický

Uprostřed 16. století rozšířilo se od české stany (Kunvald u Žamberka) učení českých bratří. Fara v Cokytli pozbyla fundací. Dřevěný kostel jenž stál na nynějším hřbitově a zasvěcen byl Na nebe vstoupení Páně, změnil se na českobratrskou modlitebnu. Ale po bitvě na Bílé hoře u Prahy v roce 1620 nastaly zlé časy. Volky nevolky se musel každý křesťan vrátit do církve katolické „pod jednou”. Knězi nekatoličtí byli z far i z vlasti vyhnáni do ciziny a bloudili pak po cizích zemích jako exulanti. Z této doby zachovala se v Království u Rafaela Pecháčka česká bible Melantriška co vzácná památka na dobu bratrskou.

Známá Bible, zvaná „Melantriška“, patří mezi poklady českého písemnictví. Právě její vydání stálo na počátku rozvoje masového knihtisku v Čechách a dostalo naše vydavatele na evropskou úroveň.

Dědek Pecháčků z Království spravoval žudro, krytou pavláčku na náspí před stavením, aby tam hospodyně mohla poklápět škopky, putýnky a jiné náčiní. K opravě potřeboval kameny. Zajel tedy pro ně na pole ke Stráni, kde byly velké hromadnice kamení vysbíraného při orání, že si vybere, co se mu bude hodit ke stavbě, a drobným kamením si vyspraví cestu před domem.

Vybíral a nakládal na vůz, odvezl a opět přijel. Již měl půl hromadnice odvezeno a těšil se, že mu tak zas kus pole přibude. Najednou narazil motykou na cosi, co dutě zadunělo.

„Poklad,“ pomyslil si. Opatrně odhrabal kamení a vydobil z něho dřevěnou skříňku, železem pobitou. Otevřel ji a v ní byla kniha se zažloutlými listy a ve vazbě z vepřové kůže. Bylo to Písmo svaté, bible Melantriška.

Dědek Pecháčků neměl již na poli stání. Jel domů, vypráhnul kravky a odnesl svůj nález do světnice.

Knihy byly tenkrát vzácné. Jaký div, že z celého Království, ba i z Crhova, od Stráně a od kostela v Cotkytli přicházeli sousedé k Pecháčkům na besedu, aby viděli ten cenný nález. Dědek Pecháčků byl velký čtenář, četl tedy z té bible, v hromadnici nalezené sám, svým dětem vždycky v sobotu večer a o nedělích i sousedům.
A jak se dostala ta bible do hromadnice kamení?

V době pobělohorské, kdy všelijací Koniášové pátrali po knihách kacířských, zakopal tam tu bibli někdo, kdo ji považoval opravdu za svůj poklad, a dědek Pecháčků teď ten „poklad“ našel.

Dohled nad duchovní četbou věřících, pátrání po kacířských knihách měli v pobělohorské době v „popisu práce“ nejen místní faráři, ale i diecézní misionáři, mezi něž patřil Antonín Koniáš.

On a jeho druhové přitom nezabavovali a neničili výhradně české knihy, ale veškeré knihy dle nich zhoubné, škodlivé, kacířské – ať byly psány jakýmkoli jazykem. Je pochopitelné, že v českých zemích to byly především knihy psané česky či německy. Popravdě řečeno: my nevíme, kolik Koniáš zabavil či spálil knih českých, německých, latinských a třeba i francouzských. Jezuitské elogium, což byl nekrolog svého druhu vyzdvihující ctnosti a chvályhodné činy zesnulého jezuity, uvádí, že Koniáš spálil přes 30 tisíc nekatolických knih. První Koniášův životopisec uvádí dokonce přes 60 tisíc kacířských a mravně závadných knih, které proslulý misionář „odevzdal vplen Vulkánovi“.

Antonín Koniáš „Bludné“ knihy nahrazoval katolickými, některé „opravil“ (vytrhnutím listu, začerněním, vepisováním textu) a ostatní většinou odevzdával na biskupství, malou část z nich (se souhlasem nadřízených) teatrálně pálil – takže ten udáj 30 000 kni spíše znamená kolik knih přibližně zabavil.

Základem pro zabavování knih mu byl seznam Libri prohibiti vydaný církví, který později doplnil o další položky dle vlastní praxe. Jako seznam nedovolených knih vydal „Klíč,“ který obsahoval 1233 titulů českých a dále knihy psané německy, latinsky a francouzsky. Značné procento knih tvořily ty, které byly vytištěny v německých, slezských a slovenských tiskárnách a podloudně dopravovány do Čech. Všechny tyto knihy však nebyly nenávratně ztraceny, ale od každé z nich se zachovaly exempláře, které byly v klášterech uloženy do oddělení „libri prohibiti.“ Koniášovým cílem bylo „vytvořit nové katolické Čechy“. Jeho zápal považovali někdy za přehnaný a problematický i sami jezuité a byl ze strany svých představených za něj napomínán.

Obecný omyl je však domněnka, že Koniáš ničil jenom umělecké skvosty Jednoty bratrské či z doby husitství. Ve většině případů se jednalo o pokleslou literaturu např.: kramářské sešitky nebo dobovou pornografii. Na Koniáše nelze pohlížet pouze jako na ničitele české kultury, v té době byla na českém území oficiálně uznávaná jen katolická církev, a Koniáš pouze bojoval proti „nekatolickým bludům“.

Reklamy

majovyhonzik se představuje:

je mi 31 let a chsi se zde věnovat zajimavým místům, tajemným i obyčejným ale něčím vynikají nad ostatními , zajimavé události z toho místa, historie Jinak povoláním jsem truhlář , bydlištěm Šumperk, ČR
Příspěvek byl publikován v rubrice Uncategorized. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Jedna reakce na Cotkytle – Království – bible Melantriška

  1. Pingback: kraj Pardubický – Okres Ústí nad Orlicí | Majovyhonzik – obyčejné neobyčejným pohledem

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s