Loštice – Peněžitý důl

okres Šumperk kraj Olomoucký

Loštice je město ležící na řece Třebůvce v nejjižnější části okresu Šumperk.
Řeka Třebůvka, jihozápadně od města teče hlubokým převážně zalesněným údolím s velkým kamenolomem a papírnou ve Vlčicích.

V lese nad loštickou elektrárnou, asi v jedné třetině cesty k lesnímu chlumu u svatého Františka, je důl mající asi dva metry v průměru, kterému lid říká Peněžitý důl.

Pověst o něm vypravuje:

V tajemný večer před svatým Janem Křtitelem vypravil se chudý, ale odvážný občan Hatlánek z Loštic, aby zkusil štěstí. Mnohokrát slyšel od starých lidí, že v lese nad ohbím Třebůvky se objevují mamivé ohně, jež označují místa pokladů ukrytých v zemi.

Některý z těch pokladů chtěl získat, a tak se za nimi vypravil. S sebou vzal potřebné věci, které mu měly pomáhat proti zlým mocnostem, jež prý ty poklady hlídají: svěcenou sůl, svěcenou vodu, svěcenou křídu, svěcené dřevo, kadidlo, k tomu motyku s toporem z jilmového dřeva a zastřenou lucernu se zelenými skly.
Byla krásná vlahá noc a měsíc zaléval svým stříbrným svitem celý kraj. Městečko klidně spalo a nad ztichlou krajinou vládl boží mír. Hatlánek šel tiše jako stín. Přišel k Třebůvce, vešel do lesa a pomalu postupoval lesní cestou, kterou měsíc proměnil svým jasným světlem ve stříbrnou řeku. Jeho oči bloudily v šeru pod klenbou lesních velikánů. Pojednou uviděl před sebou namodralý mihotavý plamínek. Na nebi se začaly kupit černé mraky, ale právě když se přiblížil k plamínku, probleskl mezi nimi měsíc, podivný plamínek zazářil jasněji a plápolavě povyskočil.
Hatlánek se dal hned do práce. Kolem plamínku vyryl příkopek do kruhu, do něho roztrousil svěcenou sůl, svěcenou vodou pokropil vnitřek kruhu, svěcenou křídou učinil na svém těle kruh a na toporu tři křížky, ze svěceného dřeva rozdělal
malý ohníček a do něho vysypal kadidlo, aby svou vůní zapudilo zlé duchy. Pak poklekl, pomodlil se a dal se do kopání.
Dřel se již několik hodin, jámu vyhloubil až po pás, leč po pokladu stále ani památky. Unavený a zoufalý každou vteřinou ztrácel naději na příznivý výsledek. Avšak myšlenka na poklad a na peníze byla tak vábná, že ve svém úsilí nepřestával a kopal dál a dál.

Konečně narazila motyka na nějakou překážku. Muž se rychle sehnul, rukama ohmatal velký plochý kámen a z posledních sil se mu podařilo jej odvalit.

Právě v té chvíli vyskočil měsíc z mraků, z hlubiny vyrazila oslňující záře a objevil se kotel plný zlaťáků. V témže okamžiku však se strhla ohromná bouře. Vichr skučel, blesk stíhal blesk, hrom divě burácel, země se třásla, stromy se ohýbaly jako proutky až k zemi. Uvolněné přírodní živly tančily pekelný tanec.

A navíc, ó hrůzo! Z lesa se přihnala smečka černých psů s očima jako řeřavé uhlíky a ti hned se strašným štěkotem a vytím začali dorážet na kruh kolem Hatlánka.

Po chvíli se za nimi vyhrnula z lesa ještě smečka čertů s ohnivými jazyky. Šklebili se a výhružně šermovali rozžhavenými vidlemi. Těsné se rozestoupili kolem kruhu a ze žhavých vidlí tak utvořili ohnivý plot, jehož žár nešťastníka uvnitř přímo spaloval.

Hatlánkovi vstávaly vlasy hrůzou na hlavě a krev mu děsem tuhla v žilách, krůpěje potu mu stékaly po čele, do očí, po skráních i po zádech, do uší zaléhal pekelný řev ďáblů a vytí psů spolu s běsněním přírodních živlů. Této pekelné vřavě Hatlánek neodolal. Ztratil vědomí a bez hlesu klesl do vykopané jámy.
Vědomí mu vrátil až ranní chlad. Těžce vstal, rozhlížel se kolem a nemohl si ani uvědomit, jak se sem dostal. Udiveně se rozhlížel kolem a vzpamatoval se až po chvíli. Lucerna blikala, lojovice v ní dohořívala – po hrůzných zjeveních ani památky. Všude ticho, slabý svit měsíce dohasínal na nebi, les se pomalu probouzel z nočního klidu. Vtom se kdesi v dálce ozvali kohouti a východ se zarděl ranními červánky.
Hádanek ještě celý ustrašený a zmatený zklamaně pohlédl do pustého dolu, na nic už nečekal a pomalu se vracel domů. Když vyšel na kraj lesa, zaslechl hlas zvonu z loštického kostela. Na chvíli se zastavil a zaposlouchal se do jeho vyzvánění. Zdálo se mu jaksi krásnější a velebnější než jindy. Teprve teď si jasně uvědomil, že vyvázl z velkého nebezpečí, že se štěstím unikl temným pekelným silám a kostelní zvon ho vlastně volá od hrobu k životu. Narovnal se, zhluboka vydechl a pevným krokem kráčel k domovu. O svém strašlivém dobrodružství v tajemné noci před sv. Janem Křtitelem se nikomu ani nezmínil. Připadalo mu jen jako škaredý sen.

Kýžené štěstí, po kterém Hatlánek tak toužil, mu nepřinesly poklady ukryté v zemi, ale pilná a poctivá práce. Jí se nakonec domohl pěkného majetku a stal se váženým občanem loštickým.

Od té doby se už nikdo o dobytí pokladu nepokusil. Desítky let přeletěly krajem a vykopaný důl se časem zasypával. Zbyl jen nehluboký důlek u lesní cesty, jemuž lid dodnes říká Peněžitý důl.

Reklamy

majovyhonzik se představuje:

je mi 31 let a chsi se zde věnovat zajimavým místům, tajemným i obyčejným ale něčím vynikají nad ostatními , zajimavé události z toho místa, historie Jinak povoláním jsem truhlář , bydlištěm Šumperk, ČR
Příspěvek byl publikován v rubrice bludičky, spojení zvířete a tajemného místa - PES, vlk, Vlkodlak, zakopané zapomenuté poklady, čertovská místa. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Jedna reakce na Loštice – Peněžitý důl

  1. Pingback: kraj Olomoucký – Mohelnicko | Majovyhonzik – obyčejné neobyčejným pohledem

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s