Úsov – Svatá studánka

okres Šumperk kraj Olomoucký

V Úsově za místní osadou Podzámčí, či lidově zváno Za pivovarem, je v malém lesíku místo známé jako Svatá studánka. K ní občas zavítají pamětníci z širokého okolí a někdy i dokonce ze samotného Německa.

Historie kostela sv. Jiljí v Úsově sahá do doby tzv. Velké Moravy, kdy Moravskou zemí procházeli svatí bratři Solunští – Cyril s Metodějem.

Dle pověsti se bratři Solunští v Úsově zastavili, pokřtili na hradě Pána s jeho rodinou i službnictvem a lid bydlící ve vsi pod hradem a to „svatou vodou“ z pramene ležícího na severním úpatí hradu, která má zázračnou moc léčit nemocné oči a nohy. Pověst dále vypravuje, že sv. Metoděj v Úsově posvětil i nový Farní chrám ke cti sv. Jiljí.

Sv. Jiljí byl mnich, poustevník a jeden ze Čtrnácti svatých pomocníků; původem z hlavního města Řecka Athén; patron kojení a kojících matek, tělesně postižených, žebráků, lesů a kovářů; svátek má 1. září; nejčastějšími atributy jsou laň, jelen (je atributem i sv. Huberta a sv. Eustacha, s nimiž může být nechtěně zaměněn) a šíp. K dané pověsti se vztahuje i kamenný cyrilometodějský kříž, který se nachází na nádvoří zámku Úsov.

O Svaté studánce se vypravuje následující:

Na úsovské faře byl jednou jeden farář, který se velmi zamiloval do zámecké služky, která jeho lásku opětovala. Bohužel se oni dva nesměli vídat. Mladý farář, kudy chodil tudy přemýšlel o tom, jak to vymyslet, aby se oni dva mohli tajně stýkat a scházet se.

Až jednou přišel na to, jak to zařídit. U studánky, ke které chodili úsovští občané pro vodu na konci městečka, nechal postavit velký kříž se sochou Ježíše Krista, zhotovil pár jednoduchých laviček a jednou oznámil, že se na tomto místě bude konat kázání o náboženství. Přišlo tam mnoho lidí a časem tam přibyly i svaté obrázky nalepené na lavicích a na okolní stromy byly pověšeny obrazy se svatým námětem. Také se tam nechalo zřídit klekátko, neboť na toto místo přišel náhodný poutník a klekátko se mu velmi hodilo k modlitbám. Také to místo farář vylepšil tím, že na místě studánky vyhloubil skoro tří metrovou díru, a vyložil ji velkými kameny tzv. křemeny. Z této studánky nechal vyčnívat kovovou trubku, z které neustále tekla čirá voda. V létě, když bylo sucho a voda všude v okolí vyschla, nebo v zimě kdy vše v okolí zamrzlo, tak voda ze studánky tekla neustále dál a byla velmi chutná a chodilo k ní stále více lidu z Úsova i z jeho okolí.
A protože tato voda z trubky ze studánky neustále tekla, lidé si časem začali mezi sebou říkat, že je to vlastně zázrak. Začali tedy tomu místu říkat Svatá studánka.
Toho využil také farář. Po pár dopisech a návštěvách biskupů v Úsově se tato studánka prohlásila za svatou. První polovinu měl farář za sebou a teď ho čekala ta druhá. Každou noc se ke Svaté studánce vydával a na otázku kam jde tak pozdě v noci prohlásil, že se jde modlit ke Svaté studánce. On si však místo modlení, po nocích si prokopával tunel od svaté studánky směrem na zámek, až se mu to po roce podařilo a k ránu se konečně vyhrabal v zámku, kde chodbu pečlivě zamaskoval, jako tomu bylo i u svaté studánky. A tady touto tajnou chodbou od svaté studánky do místního zámku se v nocích dostával za svou milou.

Ještě počátkem 19. století chodili staří lidé ke této Svaté studánce posedět a popovídat si a při této příležitosti si do lahví nabrali i vodu ze studánky, která nikdy nepřestala téci až tehdy, když po vyhloubení nedaleké obecní studně se hladina vody ve studánce snížila a již neměla sílu z potrubí vytékat. V místě Svaté studánky nechali zabetonovat skruž a vodu dále odvedli do obecní studně.

Do roku 1947 tam byl postaven dřevěný kříž a na okolních stromech, které tam hojně rostly, byly připevněny svaté obrázky, které tam občas někdo připevnil. Nacházely se tam jak obrázky v rámech, tak obrázky bez rámů. Také tam ze stráně vyčnívala kovová trubka, ze které pomalu vytékal pramínek čisté vody, kterou okolní občané rádi používali pro její dobrou chuť. Avšak v roce 1947 se kříž za záhadných okolností ztratil (stopy v zemi, po jeho odtažení byly patrny k domku, kde tehdy bydlel devatenáctiletý Jan) a po vybudování místní vodárny i pramen přestal prýštit ze stráně, neboť byl sveden do blízké studně, která patřila k areálu nové vodárny.

zbyla pouze nepřístupná studánka pod betonovou skruží a pověsti, které byly sepsany na základě vzpomínek okolo bydlících.

Mezi lidmi okolo bydlícími se však udržela také tato pověst:

V době, kdy se po okolních stráních proháněli pasáčkové se svými stády ovcí, se jednomu z nich, jmenoval se Matěj, zle poranila jeho nejmilejší ovečka na noze. Utrhl tedy pruh látky ze své již tak rozedrané košilky a obvázal ho ovečce kolem zraněného místa. Rána však krvácela dále a nešla žádným způsobem zastavit. Pasáček Matěj zaběhl k nedaleké studánce a látku v ní navlhčil. Když potom tuto látku přiložil na zraněné místo ovečky, stal se zázrak. Zranění se okamžitě zacelilo a za chvíli po něm nebylo vidu. Pasáček Matěj zavolal na své dva kamarády a honem jim tento zázrak vypravoval. Po vyslechnutí tohoto příběhu mu kamarádi poradili, aby o tom řekl svému pánu. Když tedy večer zavedl své stádečko domů do statku, přišel za ním statkář, aby následného dne nechal ovce ostříhat a pasáček mu při té příležitosti sdělil, co se dnešního dne zázračného přihodilo. Statkář se usmál a chtěl vidět tu zraněnou ovečku. Pasáček ji okamžitě ve stádečku našel a přivedl před statkáře. Ta však neměla na noze jediné škrábnutí. Statkář se na pasáčka rozčílil, protože předpokládal, že mu pasáček lže. Na zázraky nevěřil a ovce byla zdravá.

I vyhnal pasáčka ze statku a Matěj byl nyní bez práce a bez bydlení. Také byl bez rodiny, protože byl sirotek. I rozhodl se, že zůstane dnešní noc v lese a druhý den půjde dál, kam ho nohy povedou. A také se rozhodl, že ještě zničí tu studánku, kvůli které přišel o živobytí. I rozeběhl se pasáček ke studánce, aby se jí pomstil za nedůvěru statkáře, když v tom pár kroků od svého cíle spatřil ležet muže s velmi zkrvavenou rukou a nohou. Sklonil se nad ním, a tu ho neznámý muž chytil zdravou rukou kolem krku a těžce pravil, aby mu chlapec pomohl. Ten však odvětil, že lékař je dneska ve vedlejší vesnici u těžkého porodu a že on nezná nikoho, kdo by mu mohl pomoci. Nakonec si Matěj vzpomněl na zázračnou moc studánky a nabídl cizinci alespoň zmírnění bolestí přiložením obkladů namočených ve studánce. Cizinec souhlasil a pasáček mu zraněná místa omyl vodou ze studánky a ovázal látkou z cizincovi košile. Po chvíli si cizinec oddychnul a viditelně se mu ulevilo. Matěj mu mezitím pověděl svůj příběh, jak zachránil ovečku a jak ho za to statkář vyhodil ze statku. Za chvíli cizinec zjistil, že se může procházet a že zranění jsou téměř vyhojená. Cizinec se chtěl pasáčkovi odvděčit a ptal se ho, co chce za záchranu života. Matěj mu však řekl, že jediné jeho přání je to, aby šel za statkářem a pověděl mu, že ta voda opravdu léčí a že ten příběh o zachráněné ovečce je pravdivý. Cizinec mu to slíbil, ale nejprve musí najít svého koně a něco si nutně zařídit v Čechách. Cizinec odkulhal a pasáček zůstal u studánky. Už ji nechtěl rozbít a pomstít se, místo toho se šel vyspat do poblíž stojícího seníku. Druhý den ráno se Matěj probudil a smutně se vydal cestou necestou. Šel čas a pasáček se potloukal po okolních vesnicích a snažil se vydělávat na kousek chleba a sýra různými pracemi, které kdo chtěl. Jednoho dne, přesně rok poté, co se přihodila příhoda u studánky, přijela do Úsova královská družina, kterou všichni okolo žijící občané vítali, protože to byla velkolepá událost. Matěj tam nesměl chybět. V doprovodu této královské družiny Matěj poznal zachráněného cizince a ten jej také poznal a pokynul mu, aby jej následoval na hrad. Tam jej po uvítacích ceremoniích nechal zavolat sám král a za záchranu jeho věrného jmenoval Matěje vrchním pasáčkem na královskými stády. Matěj nevěřil svým uším. Bude pást největší stádo zde v okolí. Jaké štěstí. Král i jeho družina chtěla však ještě vidět tu studánku. Matěj je tam zavedl. Král od dětství napadal na levou nohu a nepatrně kulhal. Když tam dorazili, poklekl král u studánky a pomodlil se a potřel si levou nohu vodou ze studánky a opět se pomodlil. Když vstal a prošel se – stal se zázrak – král byl zdravý a po kulhání nebylo ani památky. I znovu poklekl a dlouze se modlil celý šťastný, že je zdravý. Potom prohlásil tuto studánku za svatou, nechal to místo vysvětit místním knězem a nechal tam také vybudovat velký dřevěný kříž a klekátko pro pocestné, kteří od té doby tam chodili a uzdravovali se ze svých zdravotních potíží. Po odjezdu královské družiny se pasáčkovi – nyní již vrchnímu pasáčkovi Matějovi omluvil statkář, že mu nevěřil a Matěj byl velmi spokojený. Místní od té doby říkají tomuto zázračnému místu svatá studánka a za každé uzdravení tam každý přinesl obrázek některého ze svatých a připevnil ho na okolní stromy.

Advertisements

majovyhonzik se představuje:

je mi 31 let a chsi se zde věnovat zajimavým místům, tajemným i obyčejným ale něčím vynikají nad ostatními , zajimavé události z toho místa, historie Jinak povoláním jsem truhlář , bydlištěm Šumperk, ČR
Příspěvek byl publikován v rubrice císař král president, Živá a Mrtvá voda. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Jedna reakce na Úsov – Svatá studánka

  1. Pingback: kraj Olomoucký – Mohelnicko | Majovyhonzik – obyčejné neobyčejným pohledem

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s