Úsov – uzdravení zraněného šlechtice – náštěva krále

okres Šumperk kraj Olomoucký

Mnich pomohl s uzdravením šlechtice, kterého při lovu zranila banda zlodějů

Jednou provedl velmi vzdělaný mnich hodně špatné rozhodnutí a začalo jej trápit svědomí. I rozhodnul se, že se dá na cestu pokání a bude žít pouze o chlebu a vodě. Druhého dne se vydal na cestu po širém kraji a podle svého slibu, všude konal jen dobro. Chodil tahle celé roky, až jednou došel k velké skále, ve které byla malá jeskyně. Protože měl staré nohy, a nemohl již chodit jako dříve, rozhodnul se, že si bude svůj dobrovolný trest odpykávat právě v této jeskyni. Tak se i stalo. Za nedlouho ji měl vším, pro nuzný život potřebným, vybavenou a den co den si připomínal své provinění.

Jednou se u jeskyně objevil zubožený a viditelně nemocný člověk. Mnich se ho okamžitě uzmul, ošetřil jej a staral se o něj tak dlouho, dokud se ten člověk plně neuzdravil a nenabyl své dřívější síly. Při jeho odchodu se chtěl tento zachráněný muž mnichovi nějakým způsobem odvděčit, ale mnich si od něj nic nechtěl vzít a ještě mu dal na cestu své vlastní jídlo co měl. Ten muž byl v normálním životě šlechticem, kterého při lovu zranila banda zlodějů. Těm sice naštěstí utekl, ale málem by podlehl svým zraněním, nebýt hodného a ochotného mnicha, který se o něj v nouzi postaral.

Teď se rychle vrátil do domova a ke svému zachránci poslal posly, aby se dostavil na jeho sídlo. Poslové se však vrátili sami, protože se z jeskyně nikdo neozýval, tak usoudili, že mnich tam již není. Vydal se tedy šlechtic osobně se svou družinou k mnichově jeskyni, ale mnich se opravdu nikde neozýval. Vstoupil tedy šlechtic do jeskyně, a na jejím konci viděl klečící postavu. Postoupil k ní a zjistil, že je to mrtvý mnich. Protože mu tento mnich zachránil život, rozhodnul se, že na jeho památku vystaví opodál jeskyně kostel a na vrcholu skály nechal postavit pro sebe hrad. Mnichovu jeskyni uzavřel velkými dubovými dveřmi, které jak praví starší generace, jsou vidět dodnes.

pasáček pomohl šlechtici kterému se splašil kůň

U jednoho bohatého sedláka pracoval za trochu jídla a šatstva sloužil malý chlapec, jemuž jinak neřekli, než pasáček. Neměl sourozence, pouze doma mu stonala jeho stará matička, která velmi rozuměla léčivým bylinám a toto tajemné umění naučila i svého synka, aby mohl pomáhat v nemoci. Pasáček vždy ráno vyhnal na pastvu malé stádo sedlákových kravek a k večeru se s nimi vracel zpět na statek.

Jednoho večera, když se vracel z loukami posetých kopců směrem na Medlov od Úsova, spatřil na zemi ležet bezvládného muže ve šlechtickém obleku a kolem jeho hlavy se rozprostírala krvavá skvrna. Pasáček neváhal, muže obrátil tváří vzhůru a zranění mu ovázal svou košilí. Muž se trochu probral a těžce pravil, aby mu chlapec sehnal někoho, kdo jej ošetří, a aby si pospíšil, že je šlechtic. Pasáček neznal nikoho jiného než svou matku a šlechtic tedy souhlasil s tím, aby jej odvedl k ní. Pasáček tedy podepřel vrávorajícího šlechtice a pomalu se spolu vydaly do pasáčkova domu. Pasáčkova nemocná matka dávala svému synku užitečné rady, jak má šlechtici pomoci a pasáček se snažil, seč mu jeho chabé síly stačily. Šlechtic si nakonec u pasáčkovy matky pobyl celé dva dny a pak, ještě nemocen, se vydal na vypůjčeném koni od místního kováře do Čech, neboť tam nese prý důležité poselství. Kdyby se mu nesplašil kůň a nerozbil si hlavu o kámen, už by tam dávno byl. Při odjezdu ještě slíbil pasáčkovi, že se mu odmění, až se zase dostane do Úsova. Poté odjel a život pasáčka se vrátil do zajetých kolejí.

Po roce od této příhody na úsovský hrad zavítal sám král. Všichni lidé stáli kolem prašné cesty po které jel v kočáře taženém čtyřmi koni sám král se svým průvodem. Každý, kdo tam byl, provolával slávu a král jim za to z kočáru kynul rukou a občas vyhodil nějaký zlatý peníz. K večeru, když pasáček zahnal statkářovi kravky do statku, se tam objevil královský posel, že se má pasáček okamžitě dostavit na hrad. Ten neváhal a okamžitě se tam odebral. Když tam došel, byl předveden před samotného krále, vedle něj stál i pasáčkem uzdravený šlechtic. Král pasáčkovi poděkoval za záchranu šlechticova života a za odměnu se od nyní stává pasáček hradním sluhou a bude i se svou matkou bydlet na hradě v Úsově. A tak toho dne, se z ubohého pasáčka krav stal dvorní sluha na hradě Úsovském, kde vykonával svou práci pilně a svědomitě a ještě téže noci se se svou matkou přestěhovali do krásné komůrky na zdejší hrad.

pasáček pomohl šlechtici s velmi zkrvavenou rukou a nohou

V době, kdy se po okolních stráních proháněli pasáčkové se svými stády ovcí, se jednomu z nich, jmenoval se Matěj, zle poranila jeho nejmilejší ovečka na noze. Utrhl tedy pruh látky ze své již tak rozedrané košilky a obvázal ho ovečce kolem zraněného místa. Rána však krvácela dále a nešla žádným způsobem zastavit. Pasáček Matěj zaběhl k nedaleké studánce a látku v ní navlhčil. Když potom tuto látku přiložil na zraněné místo ovečky, stal se zázrak. Zranění se okamžitě zacelilo a za chvíli po něm nebylo vidu. Pasáček Matěj zavolal na své dva kamarády a honem jim tento zázrak vypravoval. Po vyslechnutí tohoto příběhu mu kamarádi poradili, aby o tom řekl svému pánu. Když tedy večer zavedl své stádečko domů do statku, přišel za ním statkář, aby následného dne nechal ovce ostříhat a pasáček mu při té příležitosti sdělil, co se dnešního dne zázračného přihodilo. Statkář se usmál a chtěl vidět tu zraněnou ovečku. Pasáček ji okamžitě ve stádečku našel a přivedl před statkáře. Ta však neměla na noze jediné škrábnutí. Statkář se na pasáčka rozčílil, protože předpokládal, že mu pasáček lže. Na zázraky nevěřil a ovce byla zdravá.
I vyhnal pasáčka ze statku a Matěj byl nyní bez práce a bez bydlení. Také byl bez rodiny, protože byl sirotek. I rozhodl se, že zůstane dnešní noc v lese a druhý den půjde dál, kam ho nohy povedou. A také se rozhodl, že ještě zničí tu studánku, kvůli které přišel o živobytí.

I rozeběhl se pasáček ke studánce, aby se jí pomstil za nedůvěru statkáře, když v tom pár kroků od svého cíle spatřil ležet muže s velmi zkrvavenou rukou a nohou. Sklonil se nad ním, a tu ho neznámý muž chytil zdravou rukou kolem krku a těžce pravil, aby mu chlapec pomohl. Ten však odvětil, že lékař je dneska ve vedlejší vesnici u těžkého porodu a že on nezná nikoho, kdo by mu mohl pomoci. Nakonec si Matěj vzpomněl na zázračnou moc studánky a nabídl cizinci alespoň zmírnění bolestí přiložením obkladů namočených ve studánce. Cizinec souhlasil a pasáček mu zraněná místa omyl vodou ze studánky a ovázal látkou z cizincovi košile. Po chvíli si cizinec oddychnul a viditelně se mu ulevilo. Matěj mu mezitím pověděl svůj příběh, jak zachránil ovečku a jak ho za to statkář vyhodil ze statku. Za chvíli cizinec zjistil, že se může procházet a že zranění jsou téměř vyhojená. Cizinec se chtěl pasáčkovi odvděčit a ptal se ho, co chce za záchranu života. Matěj mu však řekl, že jediné jeho přání je to, aby šel za statkářem a pověděl mu, že ta voda opravdu léčí a že ten příběh o zachráněné ovečce je pravdivý. Cizinec mu to slíbil, ale nejprve musí najít svého koně a něco si nutně zařídit v Čechách. Cizinec odkulhal a pasáček zůstal u studánky. Už ji nechtěl rozbít a pomstít se, místo toho se šel vyspat do poblíž stojícího seníku.
Druhý den ráno se Matěj probudil a smutně se vydal cestou necestou. Šel čas a pasáček se potloukal po okolních vesnicích a snažil se vydělávat na kousek chleba a sýra různými pracemi, které kdo chtěl.

Jednoho dne, přesně rok poté, co se přihodila příhoda u studánky, přijela do Úsova královská družina, kterou všichni okolo žijící občané vítali, protože to byla velkolepá událost. Matěj tam nesměl chybět. V doprovodu této královské družiny Matěj poznal zachráněného cizince a ten jej také poznal a pokynul mu, aby jej následoval na hrad. Tam jej po uvítacích ceremoniích nechal zavolat sám král a za záchranu jeho věrného jmenoval Matěje vrchním pasáčkem na královskými stády. Matěj nevěřil svým uším. Bude pást největší stádo zde v okolí. Jaké štěstí. Král i jeho družina chtěla však ještě vidět tu studánku. Matěj je tam zavedl. Král od dětství napadal na levou nohu a nepatrně kulhal. Když tam dorazili, poklekl král u studánky a pomodlil se a potřel si levou nohu vodou ze studánky a opět se pomodlil. Když vstal a prošel se – stal se zázrak – král byl zdravý a po kulhání nebylo ani památky. I znovu poklekl a dlouze se modlil celý šťastný, že je zdravý. Potom prohlásil tuto studánku za svatou, nechal to místo vysvětit místním knězem a nechal tam také vybudovat velký dřevěný kříž a klekátko pro pocestné, kteří od té doby tam chodili a uzdravovali se ze svých zdravotních potíží. Po odjezdu královské družiny se pasáčkovi – nyní již vrchnímu pasáčkovi Matějovi omluvil statkář, že mu nevěřil a Matěj byl velmi spokojený. Místní od té doby říkají tomuto zázračnému místu svatá studánka a za každé uzdravení tam každý přinesl obrázek některého ze svatých a připevnil ho na okolní stromy.

Advertisements

majovyhonzik se představuje:

je mi 31 let a chsi se zde věnovat zajimavým místům, tajemným i obyčejným ale něčím vynikají nad ostatními , zajimavé události z toho místa, historie Jinak povoláním jsem truhlář , bydlištěm Šumperk, ČR
Příspěvek byl publikován v rubrice císař král president, Živá a Mrtvá voda. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Jedna reakce na Úsov – uzdravení zraněného šlechtice – náštěva krále

  1. Pingback: kraj Olomoucký – Mohelnicko | Majovyhonzik – obyčejné neobyčejným pohledem

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s