Medlov – Pozůstatky dolování železné rudy na tzv. Barboře mezi obcemi Medlov a Úsov

Olomoucký kraj, okres Olomouc

Medlov je zemědělskou obcí a najdeme ji v prostoru mezi chráněnou krajinnou oblastí Pomoraví a jižními výběžky Hrubého Jeseníku. Obec leží západním směrem 5 km od města Uničov a na obou březích Medlovského potoka. Součástí Medlova jsou okolní malé obce a osady a to Hlivice, Králová a Zadní Újezd a společně mají 1560 obyvatel. Medlovem prochází silnice spojující města Uničov a Zábřeh. Od jihozápadního okraje obce se zvedá kopec Skalky ( 288 m.n.m.).

První zpráva o vsi Medlov pochází už z roku 1131.

král Vladislav II. dal obci právo pečetit černým voskem a příslušné pečetní znamení bylo pak vytesáno i na portálu místního kostela. Do roku 1576 byla obec poddaná úsovskému panství. Až v roce 1873 byla obec Medlov povýšena králem na městečko.

O starobylosti obce svědčí původně gotický kostel sv. Petra a Pavla založený ve 13. století. Leží na mírném návrší jižně od centra obce.
Bohužel v roce 1822 medlovský kostel zcela vyhořel a byl přestavěn. Po požáru zbyla jen věž z let 1502 – 1526 a od za ní se vystavěla celá nová chrámová loď kostela.

Věž je vysoká 26,5 m a je dominantou obce i okolí. Od roku 1567 působil na zdejší faře nekatolický farář, ale od roku 1610 byla fara opět katolická.

Pozůstatky dolování

Stará důlní díla jsou rozeseta po celém Olomouckém kraji, řady generací po staletí využívala přírodní suroviny zdrojů, hlavně zlata, stříbra a železa.
pozůstatky báňských prací se staly v podstatě součástí krajinného rázu.
Na povrchu se projevují různými propadlinami a deformacemi, a v podzemí je mnoho stovek a stovek metrů štol, komínů, úpadnic a dobývek zcela skrytých našim očím.

V polovině 15. století jsou zmíněny u Úsova a Medlova hamry a dolovala se zde železná ruda. V okolí se v té době stále ještě i po třicetileté válce dolovala železná ruda.
(Železná ruda se také dolovala v místním lese Horce až do konce 19. století.)

Ložisko železných rud v Medlově u Uničova bylo známo již v minulých stoletích. Patřilo k jedněm z mnoha výskytů rud v Hornomoravském úvalu. Pracovalo se zde již před třicetiletou válkou. Těžba se z počátku realizovala povrchovým způsobem, později se ložiska otvírala dlouhými štolami, začínaly se také hloubit i menší šachty..

V roce 1823 zahájily hlubinné dolování Vítkovické železárny (Rotschildové) a dolovaly v této oblasti až do roku 1877.

Dolování ustalo pro technické obtíže, velké přítoky vod, dopravní potíže, ale hlavně pro vysoké náklady a malý obsah železa.

Intenzivní těžba byla opět v období obou světových válek.

Za 2. světové války zde chtěli Němci vybudovat vnitrozemskou rudnou základnu. Doly patřily společnosti Vereinigte Oberslechiche Huttenwerke, Abteilung Erzbergbau Gleiwitz, Zweigstelle Sternberg. Společnost měla otevřít z minulosti známá ložiska železných rud. Koncem roku 1939 se začalo s hloubením jámy Kretschmer (později Barbora) a Větrní v Medlově, v témže roce jámy Jiří a Hugo v oblasti Křákolic. Jámy byly propojeny překopem a jáma Hugo sloužila jako výdušná. Dále byla vybudována jáma Adolf a Robert v Hlásnici. Těžba na jámě Kretschmer začala v srpnu 1941, na jámě Adolf v říjnu 1941, na jámě Jiří v květnu 1942 a na jámě Robert v červenci 1944. Nejhlubší jámou byla Kretschmer, která dosáhla hloubky 120 m. Jáma Větrní byla vyhloubena do hloubky 103,63 m a spojena překopem s jámou Kretschmer.

Na těchto dolech bylo asi 700 zaměstnanců, z toho 200 Němců a 500 válečných zajatců.

Dne 6.5.1945 uprchla německá správa šachty a až do června téhož roku nebylo zajištěno čerpání vody z dolů, které se zatopily.

Obnovení zdevastovaných dolů bylo velmi obtížné. Po odsunu Němců byl nedostatek pracovníků, chyběli odborníci, byl nedostatek techniky. Na dole Jiří se začalo s čerpáním vody v srpnu 1945 a začalo se zmáhat 1. patro. Zásoby na tomto patře byly již vytěženy a pro nedostatek pracovníků nebylo možno začít zmáhání 2. patra a důl byl spolu s dolem Adolf opuštěn. Důlní pole jámy Barbora a Větrní se podařilo zprovoznit koncem roku 1945. V dolech Jiří, Hugo, Barbora a Větrní se těžilo do roku 1947. V této době byly doly pod správou Ostravsko-karvinských dolů n. p. Ostrava, přímo byly řízeny správou Železorudných dolů Šternberk.

V druhé polovině roku 1947 bylo zastaveno čerpání na dole Jiří a demontovány těžní věže na jamách Adolf, Jiří a Robert. Odběratel rudy ze zdejších dolů, Vítkovícké železárny, odmítl odebírat rudu pro nízkou kovnatost a dostatek kvalitnější cizí vsázky. Na dole Barbora byla zastavena těžba koncem roku 1947. Nepotřebný materiál a stroje byly rozprodány, pracovníci převedeni k jiným závodům.

V období 1948 – 1957 zde střídavě probíhal geologický výzkum a těžba. V těchto letech bylo vytěženo 73 943 t rudy. Jáma Barbora byla roku 1955 prohloubena na úroveň 159,73 m. Od 1. 7. 1957 bylo zahájeno pravidelné dobývání ložisek. Z počátku se vytěžená ruda po podrcení na lokalitě vozila auty do Šternberka a později úzkokolejkou do Mladějovic. Jáma Barbora byla se železnicí spojená lanovkou, dlouhou 3200 m do Troubelic, a po železnici dopravována do ostravských hutí.

Sloučením Moravských tuhových a rudných dolů, n.p. Šumperk s Rudnými doly , n.p. Jeseník byl dnem 20.3.1958 závod Medlov převeden pod Rudné doly, n.p. Jeseník.

Z 6. 3. 1961 byl pro těžbu magnetitových a hematitových rud pro ložisko Medlov stanoven dobývací prostor o výměře 39,6 ha, který byl vytvořen upravením a rozšířením dobývajícího prostoru z roku 1957. Zároveň byl stanoven ochranný pilíř jámy Barbora.

Dobývání na lokalitě Medlov probíhalo ve dvou etapách – dobývání ložiska Alois a dobývání zbývajících ložisek.

Ložisko Alois bylo vydobyto z úrovně 3.patra jámy Barbora výstupkovou metodou se zakládkou až po úroveň 1.patra a v některých partiích i nad patrem. Pod 1. a 2.patrem byly ponechány ochranné pilíře o mocnosti asi 6 m. Část ložiska nad úrovní 1.patra a pilíř pod 1.patrem byly vydobyty metodou mezipatrový zával v průběhu let 1963 – 1965. Stejným způsobem byl dobýván i pilíř pod 2.patrem. Ložiska Josef a Milada v oblasti Větrní jámy byla vydobyta v průběhu let 1960 – 1965 mezipatrovým závalem. Ložisko Barbora I bylo dobýváno na skládku. Ložiska Barbora II, Hykar I, II a III byla dobývána otevřenou komorou v letech 1960 – 1965.

Za období od 1. světové války do konce roku 1965 se uvádí vytěžení celkem 860 kt železné rudy s vyšším obsahem SiO2 a kolem 30 % Fe. Hloubka dobývání pod povrchem 145 m. Dobývací prostor byl stanoven v roce 1961 o ploše 39,59 ha a zrušen v roce 2001.

Těžba definitivně ukončena byla až roce 1965. Byly zde dvě jámy (Barbora a Větrní), větrací komín K-213 a údajně dědičná štola.

Důl byl zlikvidován a podzemí zatopeno. Jámy zajištěny železobetonovými ohlubňovými povaly, komín zasypán, propadliny nad ložiskem sanovány hlušinou z odvalu u jámy Barbora. Likvidační práce ukončeny k 1. 7. 1966. Povrch rekultivován.

Významné poklesy povrchu z období intenzivní těžby v letech 1961 až 1965. Povrch konsolidován a poklesy ustaly v roce 1978.

Hladina důlních vod v jámě Barbora zjištěna v hloubce 12,5 m pod povrchem tj. v úrovni 284,6 m n. m. Výtok důlních vod v prameništi pod Větrní jámou (možné ústí starého důlního díla na povrchu) do Hlivického potoka.

Pověst o hospodě U tří sov
Tato pověst se udává v době, kdy se na „hoře Medelské“ začala dolovat železná ruda. Chudí lidé, muži i ženy, kteří si chtěli dolováním trochu přivydělat, tam docházeli z velké dálky. Museli si s sebou nosit chleba na celý den a zapíjeli ho vodou z potoka, který tam tudy tekl. Ale večer byl už ten chleba tvrdý a mnozí šli o hladu domů, kde na ně moc jídla také nečekalo. Majitel dolu, nejspíš sám král, nechal na časté žádosti poddaných zřídit na západní straně od „hory Medelské“ hospodu, kde se mohli královi poddaní před namáhavou cestou domů posilnit a odpočinout si po těžkém dni. Tuto hospodu pak koupil jeden český měšťan z Olomouce, který měl strašně rád všechna zvířátka. Jednou našel v lese tři malé sovičky, o které se začal starat. Ty časem vyrostly, ale od hospody je nikdo nedokázal odehnat, i když už byly na svobodě. Měli tam totiž neustále hodně jídla. Vždycky seděly nade dveřmi a čekaly, než jim hospodský donese nějaké zbytky. A právě proto horníci začali říkat této hospodě „U tří sov“. Někteří z horníků si začali po vydaném povolení stavět své chaloupky blízko této hospody, aby nemuseli každý večer chodit i několik hodin pěšky domů a ráno zpět, a s nimi se tam nastěhovali i jejich rodiny, až tam po nějaké době vznikla hornická osada, pro kterou se ujal název „U tří sov“. Protože tento název byl dlouhý, začalo se této osadě říkat zkráceně jenom „U sov“. Přešlo pár století a na „hoře Medelské“ se už dávno nedoluje a malá hornická osada se změnila na malé městečko, kterému se říká Úsov.

Pověst o založení kaple svaté Barbory
Za Jiřího z Vlašimi se u Úsova na hoře Medelské začala dolovat železná ruda ve větším množství a také tam byly zřízeny hamry. Do Úsova se tedy začali stěhovat osadníci z široka daleka, aby nemuseli trávit několik hodin pochodu z práce a do práce ze svých domovů. Jednoho dne šli mládenci večer z práce domů a tu spatřili na malém pahrbku v lese zář. Rozeběhli se v to místo a spatřili tam stát na vyvýšeném kameni svatou Barboru – patronku havířů. I poklekli úsovští mládenci na holou zemi a počali se modlit. Svatá Barbora jim sdělila, aby nechali vystavět na tomto místě setkání kapličku, ke které by mohli utíkat v době nouze a bídy. Pak svatá Barbora zmizela a horníci se rozeběhli domů, aby tuto novinu rozhlásili po Úsově a sdělili vrchnosti.
Tato kaple byla vystavěna roku 1522 a byla zasvěcena svaté Barboře, patronce horníků a k ní přicházeli lidé z široka daleka se svými problémy a přáními. Dokonce tam pravidelně přicházelo procesí ze samé Mohelnice. Kaplička však byla zpustošena za švédských válek a nakonec i zrušena v roce 1783. Okolní lidé si však hlavní oltář přenesl do kaple ve Veleboře a do předsíně farního kostela v Úsově byla umístěna krásná barokní socha svaté Barbory.

Pohádka o buchtovém skřítku
Kdysi dávno, byla půda kolem Úsova rovná, bez propadlin. Hluboko pod zemí žili skřítkové, kteří tam dolovali zlaté poklady a drahokamy a schovávali je ve velkých hrncích, které se kolem Úsova často nacházeli. Jeden skřítek, kterého ostatní neměli moc rádi, protože se neřídil dávnými pravidly, chodil potajmu k jedné staré vdově na buchty, které mu velmi chutnali a za které jí dával zlaté poklady. Dělal to tak velmi dlouho, až se u něho objevil král skřítků a řekl mu, že pokud v tom bude pokračovat, zahubí tím celou říši skřítků. Celý rok se tedy skřítek vyhýbal vdově i jejím skvělým buchtám, ta ale chtěla další poklady, protože chtěla naplnit všechny truhlice co měla doma a tak upekla nejvoňavější buchty co uměla a šla k lesu, kde dříve potkávala skřítka. Skřítek buchty hned ucítil, ale i když věděl, že je nesmí, vůně byla tak silná, že se vdově ukázal. Když potom buchty i viděl, nechal se vdovou usmlouvat, že za každou buchtu co sní, jí dá jeden malý drahokam. Když se potom zakousl do první buchty, ozvala se rána a všichni skřítkové zmizeli a tam, kde kopali své poklady a drahokamy, tam se objevila velká díra. Proto se kolem Úsova nyní nalézá tolik jam a prohlubní.

Reklamy

majovyhonzik se představuje:

je mi 31 let a chsi se zde věnovat zajimavým místům, tajemným i obyčejným ale něčím vynikají nad ostatními , zajimavé události z toho místa, historie Jinak povoláním jsem truhlář , bydlištěm Šumperk, ČR
Příspěvek byl publikován v rubrice Hornictví, trpaslíci a malí lidé, zakopané zapomenuté poklady. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

2 reakce na Medlov – Pozůstatky dolování železné rudy na tzv. Barboře mezi obcemi Medlov a Úsov

  1. Pingback: kraj Olomoucký – Uničovsko | Majovyhonzik – obyčejné neobyčejným pohledem

  2. Pingback: kraj Olomoucký – Mohelnicko | Majovyhonzik – obyčejné neobyčejným pohledem

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s