Mohelnice – Nachází se v pomyslném trojúhelníku mezi hrady Bouzov, Mírov a Úsov

okres Šumperk kraj Olomoucký

Mohelnice (německy Müglitz) je město v Olomouckém kraji s více než 9 tisíci obyvateli. Nachází se v pomyslném trojúhelníku mezi hrady Bouzov, Mírov a Úsov úrodné kotlině (Mohelnická brázda) obklopené ze tří světových stran horami (Hrubý Jeseník, Zábřežská vrchovina), kterou protéká řeka Morava.

Mohelnici stával kdysi hrad olomouckých biskupů, ve druhé polovině 13. století s přesahem do století následujícího tak raně středověká pevnost chránila město.

Místo, kde stával mohelnický hrad, není dodnes s naprostou jistotou určeno. Profesor Hosák, a nejen on, se domníval, že se hradní objekty nacházely v blízkosti současného farního kostela nad strmým svahem spadajícím k potoku Mírovce. Současné i několikametrové navážky již podstatně změnily terén v těchto místech. Geofyzikální průzkum v okolí kostela provedený Antonínem Krystenem prokázal někdejší hluboké úvozové cesty, později zasypané, vedoucí od potoka Mírovky prostorem Vodní brány k náměstí a kolem farního kostela k Třebovské ulici. Dokonce presbytář kostela vystavěný v 15. století stojí částečně na navážkách.
Celý prostor nad Vodní bránou směrem k Třebovské ulici byl tvořen výrazným ostrohem, jehož svahy spadaly na severu k potoku Mírovce a na jihu do hlubokého úvozu, který ostrožnu odděloval od městské zástavby kolem náměstí. Tuto vyvýšeninu stačilo přerušit příkopem a valem či hradbou na západní straně, snad někde v místech mezi západní frontou farního kostela a počínající zástavbou Třebovské ulice.
Předpoklad, že právě zde máme hledat mohelnický hrad, podpořil v devadesátých letech minulého století objev tzv. biskupova domu v jednom z křídel mohelnického muzea. Zasloužil se o něj amatérský archeolog a neúnavný vlastivědný pracovník Vladimír Kapl. V podkroví objektu nad nyní již odstraněnými klenbami odkrýval zasypanou vzácnou raně renesanční fresku, jednu z mála dochovaných z tohoto období na Moravě. Ze sklepa vyvážel metráky zásypů, v nichž nalézal úlomky keramiky, včetně kachlů z renesančních a gotických kamen. Po odstranění zásypů se otevřely prostory gotického objektu, jehož analogie kladené odborníky do 13. století najdeme v Podunají, včetně Bratislavy.
Jedná se o dvouprostorový, patrový dům, jehož přízemí sloužilo k uskladnění potravin. Proto bylo opatřeno jen tzv. vzdušníky neumožňujícími proniknutí denního světla do místností, avšak zajišťujícími proudění vzduchu. Úzké vzdušníky také zamezovaly vniknutí nepovolaných osob do přízemních prostor. V patře byly obytné místnosti, menší sloužila patrně jako ložnice, později zde byla kuchyň, větší byla zřejmě užívána ke společenským účelům. Do přízemí domu se vstupovalo přistavěnou předsíní, obdobně jako u raně středověkých domů v Podunají, do patra vedly venkovní schody. Později, ještě ve středověku, byla k východní zdi objektu přistavěna v obou podlažích třetí místnost se vstupem z většího sálu. Tzv. biskupský dům je zřejmě nejstarší dochovaná kamenná stavba v Mohelnici. V městské zástavbě tvořené až do 16. století dřevěnými měšťanskými domy byl tento dům jednou z mála výjimek.
Na sklonku devadesátých let minulého století uvedl historik Drahomír Polách jinou hypotézu o umístění mohelnického hradu. V souvislosti s průzkumem tzv. rodného domu pražského arcibiskupa Antonína Brusa, dům v Hradební ulici č. 17, upozornil na neobvyklý volný prostor za domy v západní frontě mohelnického náměstí a na skutečnost, že cesta od Moravské Třebové nesměřuje do středu náměstí jako Olomoucká ulice a ulice Smetanova, ale jakoby obchází nějaký objekt, který jí stál v cestě již při založení města, a na náměstí vstupuje v jeho severozápadním rohu. Tato anomálie, kterou si do té doby nikdo z historiků neuvědomil, významně podporuje předpoklad umístění mohelnického hradu i v těchto místech, přestože se ukázalo, že dochovaný středověký dům v Hradební ulici č. 17 je mladší, pravděpodobně z 15. století. I v tomto případě přišly ke slovu geofyzikální sondy, které podpořily Poláchovu domněnku. Odhalily, že zmiňovaný dům stojí na návrší, jehož svahy spadají k severu, západu a jihu a pozdější hradby procházející těmito místy tyto původní nerovnosti již nerespektují.
Otázka, kde stál mohelnický hrad, může být zodpovězena v budoucnu v souvislosti se zemními pracemi doprovázenými archeologickým dozorem, prováděnými na Kostelním náměstí a v okolí středověkého domu v Hradební ulici, případně v souvislosti s archeologickým průzkumem provedeným před restaurováním dochovaného úseku mohelnických hradeb v sousedství tzv. Brusova rodného domu.

V dávných dobách měl jeden bohatý šlechtic se svou paní tři dcery, i když z celého srdce si přál mužského potomka, aby mu mohl předat vládu nad rozlehlými končinami, které mu od nepaměti patřili. Nestalo se však podle jeho přání a on se nakonec rozhodnul, že své pozemky rozdělí na tři stejné území pro každou z jeho dcer. Také v každé části nechal vystaviti pevný zděný hrad, ale ne náhodně, nýbrž tak, aby z jednoho hradu bylo vidět na zbylé dva. Také mezi nimi nechal vyhloubit tři podzemní chodby, které je spojovaly navzájem a které byly tak velké, že jimi projelo spřežení tažené dvěma koňmi. Po vstupu jeho dcer do věku dospělého se jeho tři děti provdaly a každá se odstěhovala do nového panství, zděděného hradu s pozemky. Těmto třem hradům byly dány názvy Úsov, Bouzov a Mírov. Jednou se z hradu mírovského ozvala zpráva v podobě znaků vytvářené hořícími loučemi, že se od Zábřehu valí velké vojsko. Na Mírově, Úsově a Bouzově se začali připravovat na boj ale vojsko oblehlo pouze hrady Úsov a Mírov. Na Bouzov nedošlo a to bylo pro rodné sestry štěstí, neboť tam se přemístili sestry i se svými rodinami a sloužícími a odtud poté zásobovaly hrady Úsov a Mírov. Vojáci totiž tyto hrady obléhaly a chtěli nechat lidi vyhladovět. Po celé tři měsíce obléhalo vojsko hrad Úsov a Mírov až konečně odtáhlo s nepořízenou zpět k Zábřehu. I zavládlo období velkých radostí z vyhrané bitvy. Radost však kalila jedna záležitost a to ta, že vojáci vydrancovali všechny domy v Úsově a na Mírově a část z nich i byla podpálena a byla zničena. Vše se ale časem dalo do pořádku a na obléhání se brzy zapomnělo.

Díky příznivým podmínkám zde existovalo První osídlení osídlení území dnešní Mohelnice již od pravěku před zhruba 8000 lety, kdy se zde nacházela jedna z osad zemědělců a pastevců dobytka (lidí tzv. kultury lineární keramiky), kteří přišli na území Česka z Blízkého Východu. Pozůstatky těchto osídlení byly objeveny v lokalitě bývalého místního cukrovaru v místech štěrkopískoven a přinesly v roce 1999 i jedinečný objev monoxylu tj. pravěké lodi, vydlabané z jediného kusu dřeva.

Toto osídlení ale ve 3.–4. století př. n. l. ustoupilo Keltům (tzv. laténské kultuře), kteří zde založili několik osad (kromě Mohelnice i v Moravičanech, Polici nebo Libivé). Z této doby byly nalezeny železné nástroje, zbraně i šperky, stejně tak jako keramika či vlastní mince. Keltové byli nicméně na přelomu letopočtu vytlačeni z tohoto území vpády Germánů. Ti sami byli přibližně v 9. století nahrazeni Slovany, kteří zde založili dvě větší zemědělská osídlení – kromě Mohelnice i v Moravičanech. K rozvoji osad došlo zejména po roce 1000, kdy se v Olomouci usazují přemyslovská knížata.

První písemná zmínka o obci (Mogilnici) pochází z roku 1131, kdy ji jako majetek metropolitní olomoucké kapituly jmenoval olomoucký biskup Jindřich Zdík.

Ve 13. století se jádro osídlení přestěhovalo kvůli pravidelným záplavám a případné lepší obraně na malou vyvýšeninu, tvořící dodnes centrum města.

V roce 1275 zde vznikla zřejmě první škola na území severní Moravy, přiřazená k místní faře.
Na začátku 14. století postihly Mohelnici dvě morové epidemie, v roce 1322 pak byly u města vybudovány hradby a vodní příkop.

Ani ty ale nedokázaly zadržet husitská vojska, která 28. října 1424 město dobyla a vypálila, hradby pobořila a na 700 obyvatel zabila. Hradby i zbytek města byly obnoveny až během 16. století, z této doby je i zachovaná severní (tzv. dolní) brána.

Během Třicetileté války bylo město nejprve roku 1623 dobyto protihabsburskými vojsky vedenými Gabrielem Betlenem (ve 40. letech 17. století bylo město dobyto ještě několikrát a 17. června 1642 i vypáleno) a poté zde vypukla další epidemie moru.

V Mohelnici byl také v roce 1680 zadržen a o pět let později v čarodějnickém procesu i upálen Kryštof Alois Lautner, katolický duchovní a ústřední postava románu a filmu Kladivo na čarodějnice.

V roce 1713 s příchodem Františka Ulricha z Mimoně začala ve městě výroba sukna, která se brzy stala důležitou součástí místního průmyslu a živila velkou část obyvatelstva.

V polovině 18. století bylo město během válek o rakouské dědictví opět několikrát napadeno a vypleněno.

roku 1833 spojila město s Olomoucí a Prahou pravidelná dostavníková linka, v letech 1845–1846 ji nahradila železnice.
Mohelnice se tak vyvinula v průmyslové město. Měla zde sídlo i neobvyklá výrobní odvětví, jako výroba kostelního náčiní, logaritmických pravítek nebo zápalek. Dnes ve městě dominuje elektrotechnický průmysl.

V souvislosti s průmyslem stojí za zmínku okolní těžba štěrkopísku, díky které vzniklo v blízkosti Mohelnice rozsáhlé jezero místními nazývané Mohelnický bagr. Jeho severní břehy sahají v současnosti téměř k okraji města a v letních měsících si tu můžeme zaplavat i zasurfovat. Jižní část jezera, která končí až u Moravičan, byla vyhlášena přírodní rezervací Moravičanské jezero.

Dne 16. října 1910 se v Mohelnici poprvé rozsvítilo elektrické světlo, elektřinou dodávanou místní elektrárnou.

Jako součást tzv. Sudet bylo město s velkou většinou německého obyvatelstva ještě před vypuknutím druhé světové války dne 10. října 1938 obsazeno říšskoněmeckým vojskem. Osvobozeno od německých ozbrojených sil bylo až 9. května 1945 postupující Rudou armádou. Německé obyvatelstvo bylo poté většinou odsunuto, čímž se město částečně vylidnilo a volné domy a byty byly nabídnuty Čechům.

Reklamy

majovyhonzik se představuje:

je mi 31 let a chsi se zde věnovat zajimavým místům, tajemným i obyčejným ale něčím vynikají nad ostatními , zajimavé události z toho místa, historie Jinak povoláním jsem truhlář , bydlištěm Šumperk, ČR
Příspěvek byl publikován v rubrice Druhá světová válka, Husitská revoluce, morová nákaza, podzemní chodby, švédské utoky na naši zemi. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Jedna reakce na Mohelnice – Nachází se v pomyslném trojúhelníku mezi hrady Bouzov, Mírov a Úsov

  1. Pingback: kraj Olomoucký – Mohelnicko | Majovyhonzik – obyčejné neobyčejným pohledem

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s