Králický Sněžník – Poklady v Tvarožných dírách

okres Ústí nad Orlicí kraj Pardubický

V podzemí Kralického Sněžníku jsou prý dosud ukryty ohromné poklady. Zlaté a stříbrné nádobí, zbraně, truhlice plné perel a drahých kamenů, sudy vrchovatě nasypané penězi, hromady pestrého hedvábí, těžkého brokátu i bělostného kmentu, ve džbánech je vonná ambra, v koženým vaku medově žlutý jantar. Jednou do roka v pašijovém týdnu se ozývá v Tvarožných dírách cinkot přesýpaných peněz a jenom ten, kdo se narodil na Štědrý den, může ty poklady spatřit.

Kromně pokladu podle pověsti uvnitř jeskyni se ukrývala Lampa snad dokonce s kouzelným Džinem.

Bohatý kupec který ve volných chvílích se zabývám také magií., se vydal z Padovy (it. Padua) sem na sever, hledat tuhle lampu která dopomůže získat bohatství.

Myslivec mu poradil kde ty Tvarožné díry hledat.

Po navratu z jeskyně pověst popisuje něco podivuhodného …
Když oba stanuli na břehu potoka, cizinec znenadání přehodil přes myslivce svůj plášť. Vtom se zvedl silný vítr, neznámá síla je vynesla do povětří a myslivec ztratil vědomí.
Když přišel zpátky k vědomí. zjístil že se probudil Padově (město v severovýchodní Itálii , a hlavní město provincie se stejným názvem).

Po Krkonoších a Hrubém Jeseníku patří Králický Sněžník k třetímu nejvyššímu horskému masívu v České republice. Na vrchol vás rozhodně nepřivede asfaltová silnice, nenajdete zde ani komerční objekty… A zřejmě právě díky hlubokým lesům, vzácné flóře i fauně je národní přírodní rezervace Králický Sněžník o celkové rozloze přes 1 700 ha skutečnou turistickou lahůdkou.

Horní tok řeky Moravy tvoří historickou hranici mezi Čechami a Moravou. Hranice vede po řece až k jeskyni Tvarožné díry, kde řeku opouští a pokračuje pod Vlaštovčí kameny a dále k vrcholu Králického Sněžníku. Zemské trojmezí mezi Čechami, Moravou a Kladskem neleží přímo na vrcholu, ale asi 200 metrů jihozápadně od něj a je označeno větším hraničním kamenem. Při územní a správní reformě v roce 1960 byla hranice Čech a Moravy posunuta východním směrem na hřeben Sušiny a Podbělky. Od tohoto roku leží vrchol Králického Sněžníku i s pramenem řeky Moravy na území Čech.

V hlubokém údolí řeky Moravy mezi vrcholem Kralického Sněžníku a osadou Velká Morava, pod chatou Vilemínkou, se nacházejí krasové jeskyně, kterým se říká Tvarožné díry. Tyto byly známy již v 17. století. Podle pověstí se v Tvarožných dírách na úbočí Králického Sněžníku ukrývají báječné poklady. V kronice Štefana a Karla Lembergů z Králík se píše, že v této jeskyni si schovávali nářadí italští zlatokopové, kteří do kraje přišli v druhé polovině 17. století. Je zajímavé, že na stěně u západního vchodu do Tvarožných děr byly nalezeny vytesané nápisy (IHS, Maria), které by mohly pravdivost této zprávy potvrzovat.

Tvarožné díry jsou dlouhé 240 metrů, ale byly zjištěny náznaky dalšího pokračování a není vyloučeno, že délka chodeb dosahuje 450 metrů. Nadmořská výška jeskyní 840-842m. Jeskyně mají zajímavý charakter – nízké chodby – plazivky, které se střídají s většími prostory. Jeskyně jejíž větší částí protéká podzemní potok asi 60m obohacující horní tok Moravy, ale pocházející z vápencového území na polské straně pohoří (v dosud neznámém krasovém podzemí tak vlastně teče proti směru povrchového odvodňování!), zdobí krápníky – brčka a stalaktity zčásti ponořené pod vodní hladinou. Průměrná teplota se zde pohybuje kolem 5°C. Stěny a stropy zdobí sintrové náteky, krápníky a stalaktity, zčásti ponořené pod hladinou.

Jeskyním však dal jméno nickamínek (lidově – tvaroh), který místy pokrývá stěny chodeb.

Nickamínek je měkká kašovitá hmota, která pokrývá stěny některých krasových jeskyní. Výzkumy bylo zjištěno, že se v podstatě neliší od obvyklé krápníkové hmoty a že vzniká složitými procesy za spolupůsobení bakterií, plísní atd.

Podivná kašovitá hmota lákala lidskou pozornost již odpradávna. U nás se jí kdysi říkalo nic, z čehož vznikl i název nickamínek. Avšak je známa i pod dalšími názvy, například mléko luny či mléko hor. Není proto divu, že jí byla v minulosti přisuzována léčivá moc. Užívala se nejen při léčení tuberkulózy, podagry a při krvácení ran, ale také údajně pomáhala kravám při ztrátě mléka. Nickamínek můžete vidět například v Moravském krasu či v Tvarožných dírách pod Králickým Sněžníkem.

Od roku 1968 zde probíhají speleologické výzkumy, proto je jeskyně veřejnosti uzavřena.
ale nezoufejte, vyšlápnout si můžete na Vlaštovčí kameny – chráněné bizarní skály a kamenná moře nebo k Patzeltově jeskyni.

Podzemní prostory slouží jako významné zimoviště netopýrů, z nichž většina patří mezi zvláště chráněné druhy živočichů. Vyskytuje se zde netopýr velký, netopýr Brandtův, netopýr vodní, netopýr severní, netopýr ušatý a netopýr černý.

Asi 80m severovýchodně od Tvarožných děr byla objevena jeskyně Propástka s 3,5m hlubokou propastí. Na protějším pravém břehu řeky Moravy, v těsné blízkosti jeskyně Tvarožné díry, se nachází pramen Blom-blom. Je pravděpodobné, že pramen má spojitost s podobnými výstupními prameny ve dně chodby v Tvarožných dírách. Tato spojitost však nebyla zatím prokázána.

Nad Kralický Sněžník se snesl podvečer. Po stezce kolem Moravy sestupoval myslivec. Obešel zemskou hranici na Sněžníku, pohlédl z hory do Kladska i do Čech, daleko na slezskou stranu i dolů na Moravu. Hraniční kameny tady rozdělovaly zemi, která zde v horách dlouho vzdorovala člověku.

Myslivec se několikrát zastavil a naslouchal. Všude byl klid, a přesto měl pořád pocit, že není sám. Vtom se z lesa vynořila postava. Sáhl honem po pušce. Neznámý muž kráčel přímo k němu, kolem ramen mu vlál široký dlouhý plášť a odkrýval bohatý šat. Střevíce měl z jemné safiánové kůže, která se v horách nenosí.
„Stůj, pane, a pověz, kdo jsi!“

Neznámý se zastavil a smekl vysoký špičatý klobouk. Objevila se snědá tvář vroubená černými kadeřemi. Pohlédl klidně na myslivce.

„Jsem rád, že tě vidím. Hodnou chvíli bloudím tady kolem dokola a marně hledám Vlaštovčí kameny. Pod nimi jsou prý jeskyně, které bych si rád prohlédl, než bude tma. Jistě mi budeš moci dobře poradit, kde bych je našel.“

Myslivec nevěděl, jak odpovědět. Byl mnoho let ve službě a znal všelijaké panské rozmary. Usilovně teď přemýšlel, jestli už někdy tohoto muže viděl. Z kolštejnského zámku určitě nebyl, ale pán měl mnoho přátel, kterým dovoloval lovit v lesích zvěř a chytat v potocích ryby.

„Když jsi došel až sem, pane, lehce to místo najdeš. Jen jdi dál podél potoka nahoru až tam, kde voda skáče přes veliké kameny. Je to odtud jenom kousek cesty.“

“Díky za dobrou radu. Málem bych se byl vrátil s nepořízenou. Máš-li čas, pojď se mnou. Rád se ti pak odměním.“

Myslivec se neodvážil odporovat a dovedl cizince až k dírám pod Vlaštovčími kameny, v nichž byly tajemné chodby a jezírka a kde za stěnou hučely proudy vod. Málokdo se pustil tak daleko, aby zjistil, odkud teče potok a kam. Lidé sem chodili pro bílý „nickamínek“, který používali k čarování a proti nemocem.

Neznámý rychle vytáhl z pod pláště černou hůlku a udeřil s ní prudce do kamene. Skála se před nimi tiše rozestoupila a oni vešli dovnitř. Znenadání se v jeskyni rozsvětlilo a před nimi ležely poklady z celého světa. Zlaté a stříbrné nádobí, zbraně, truhlice plné perel a drahých kamenů, sudy vrchovatě nasypané penězi, hromady pestrého hedvábí, těžkého brokátu i bělostného kmentu, ve džbánech byla vonná ambra, v koženém vaku medově žlutý jantar. Uprostřed všeho stála stará lampa a vydávala podivné světlo jako měsíc v úplňku. Jakmile ji cizinec spatřil, rychle se k ní vrhl.

„Konečně mám, po čem jsem už tak dlouho toužil. Ty si vezmi, co chceš. Jenom si pospěš, musíme se rychle vrátit.“

Myslivec byl ohromen. Na Kralickém Sněžníku znal každý kámen. Mnohokrát přešel kolem, ale nikdy ho nenapadlo, že by zde pod zemí leželo takové bohatství. Honem si nabral plné kapsy zlatých dukátů a pár kousků medového jantaru. Neznámý muž zatím vzal lampu a šel k východu. V jeskyni valem ubývalo světla, všechno se nořilo do tmy.

Když oba stanuli na břehu potoka, cizinec znenadání přehodil přes myslivce svůj plášť. Vtom se zvedl silný vítr, neznámá síla je vynesla do povětří a myslivec ztratil vědomí.

Probudil se v nádherné komnatě. Záclony kolem postele byly poodhrnuty a odkudsi zaznívala líbezná hudba. Na stole zahlédl známou starou lampu. Vše se mu rázem vrátilo: podvečer i ten neznámý cizinec. Než mohl někoho zavolat, objevil se u postele a s úsměvem mu přál dobré ráno.

„Vítej u nás v Padově!

(město v severovýchodní Itálii , a hlavní město provincie se stejným názvem)

Jsem ti zavázán mnoha díky, protože jsi mne dovedl k cíli mé cesty. Jsem bohatý kupec a ve volných chvílích se zabývám také magií. Za to, že jsi mi pomohl, chci se ti odměnit. Zůstaň v našem městě a brzy budeš stejně zámožný a vážený jako já.“

Myslivec těžko shledával slova. V hlavě mu vířilo mnoho otázek. Zmohl se však jenom na jednu.

„Pane, co jsi dělal tak daleko od svého domova?“

“Ve starých knihách jsem se dočetl o pokladech, které ukrývá hora tam u vás na severu. Protože štěstí v obchodě bývá nejisté, rozhodl jsem se získat bohatství, ke kterému mi dopomůže tahle lampa.“‘

Myslivci se zatočila hlava, zdravý rozum mu bránil tomu uvěřit. Vždyť takovým bohatstvím neoplýval ani kolštejnský zámek, i když jeho pán vlastnil veliký kus země kolem řek Moravy, Krupé a Branné.

Kupec pozval hosta ke stolu. V konvicích tam bylo staré i mladé víno, vedle mísy pečeného masa, ovoce a bílého chleba. Mlčky se dali oba do jídla.

Otevřeným oknem sem zaléhal hluk z ulice a nedalekého náměstí. Myslivec neodolal, povstal a došel až k oknu. Před ním leželo cizí město, kde slunce pražilo do kamenných křivolakých uliček. Uviděl kupce, jak vykládají na stáncích zboží. Žebráci natahovali ruce po kolemjdoucích. Děti se pletly mezkům pod nohami a praly se. Pradleny věšely prádlo na šňůry mezi okny. Všude bylo plno křiku, smíchu i pláče a do toho všeho se rozezněl hlas zvonů z nedaleké katedrály.

„Doufám, že se ti tady bude líbit. Jsi nyní bohatý muž. To, co sis vzal z pokladu, je hotové jmění,“ ozval se kupec.

Myslivec pozorně naslouchal, ale nedovedl si představit, že by už nikdy nemohl jít stezkou podél potoka na Kralický Sněžník, že by neochutnal domácího chleba, nepohladil svou ženu po vlasech.

„Pane, můžeš mě mít za nevděčníka, ale narodil jsem se v jiném kraji a zvykl si na jiný, prostší život. Nevím, co bych si zde počal bez našich hor a lesů. Doma mám mladou ženu, která čeká dítě. Chceš-li tedy udělat pro mne něco dobrého, vrať mě tam, kde jsme se potkali.“

Bohatý kupec byl překvapen. Nikdy ho nenapadlo, že si lidé mohou vážit něčeho víc než bohatství. Pohlédl s údivem na svého hosta, ale pak uchopil zlatý džbán a nalil plný pohár červeného vína. Potom do něho nakapal několik kapek vzácné tinktury, kterou nosil stále při sobě, a postavil víno před hosta.

„Vypij ho na mé zdraví! Pomohu ti zpátky do hor. Možná že tam budeš šťastnější, než já zde uprostřed bohatství. Každý z nás musí jít svou cestou.“

Myslivec uchopil pohár oběma rukama a naráz ho vypil. Všechno se s ním zatočilo, víc o sobě nevěděl.

Když se probral, rozdrolila ho zima. Ležel nedaleko potoka opřen o kámen. Na východě už svítalo a dole v údolích ležela ještě mlha. Rychle povstal. Byl nedaleko Vlaštovčích kamenů a domů měl kus cesty. Přehodil si pušku přes rameno, zvedl se země kabelu a najednou si uvědomil její tíhu. Když ji otevřel, našel v ní samé kamení. Vyházel je na hromadu, pak vyprázdnil kapsy a vydal se k domovu.

Na prahu myslivny čekala žena zamotaná do teplého šátku. Uplakané oči sejí vyjasnily. když ho viděla přicházet.

„Celou noc jsem se za tebe modlila, aby ses mi vrátil živ a zdráv. Nevím proč, ale posedl mne hrozný strach, že tě už nikdy neuvidím.“

Objal ji a políbil, ruce se mu chvěly ještě když usedl doma ke stolu. Pořád se nemohl vzpamatovat z toho, co zažil.

„Měl jsem podivný sen. Snad to byla jenom zkouška, věřit tomu nemusíš. Představ si, že se přede mnou otevřela hora a já tam nabíral oběma rukama zlato a drahé kameny. Když jsem se ráno probudil v lese nedaleko potoka, měl jsem jenom obyčejné kamení. Podívej se, tuhle jsem ti přinesl jeden oblázek pro štěstí. Ostatní jsem zahodil.“

Sáhl do kapsy a položil na stůl dukát z ryzího zlata. Vyskočil, znovu jej vzal do ruky a vykřikl:

„To tedy nebyl sen! Honem si pospěš, musíme nahoru na Kralický Sněžník,“ přehodil kabelu přes ramenu a vyběhl ze dveří.

Žena odstavila s kamen hrnec polévky, rozhrábla oheň a vyšla za ním. Stoupala pomalu po kamenité cestě a modlila se. Myslivec už byl dávno nahoře, když ho došla. Běhal kolem potoka jako pominutý a hledal zlato. Potom se oba protáhli do jeskyně pod Vlaštovčími kameny. myslivec zažehl suchou větev, aby posvítil na cestu. Stěny byly jako z tvarohu, bělaly se sintrem, nickamínkem. Na zemi místo pokladů ležela naplavená hlína a suť. Klepal do stěny, ale skála se nepohnula.

„Pojďme už domů!“ prosila ho žena a vyšla z jeskyně.

Vzpamatoval se, zahodil větev a udupal oheň. Našel svou ženu sedět na balvanu nedaleko potoka. „Ty si myslíš, že se mi to všechno jenom zdálo. Ale věř mi, na vlastní oči jsem viděl ohromné poklady i čarovnou lampu, která tam hořela,“ začal horečně vyprávět.

„Já ti věřím,“ těšila ho žena. „Proč bych neměla věřit, když jsi donesl domů zlatý dukát. Jsou různé věci na světě, ke kterým se těžko najde klíč. Hora ti ukázala svá tajemství a buď šťastný, že si nevzala tvůj život. Co bych si tu bez tebe počala?“

Pomalu se vraceli domů, sestupovali ruku v ruce do údolí a těšili se z nového dne. Zlatý dukát uložili do truhly na památku. Ještě děti jejich dětí si vyprávěly o pokladech v Tvarožných dírách, jak to slyšely vyprávět od svého děda. Pak se dukát někam ztratil, vnoučata dorostla a rozprchla se do světa.

V podzemí Kralického Sněžníku jsou prý dosud ukryty ohromné poklady. Jednou do roka v pašijovém týdnu se ozývá v Tvarožných dírách cinkot přesýpaných peněz a jenom ten, kdo se narodil na Štědrý den, může je spatřit.

Reklamy

majovyhonzik se představuje:

je mi 31 let a chsi se zde věnovat zajimavým místům, tajemným i obyčejným ale něčím vynikají nad ostatními , zajimavé události z toho místa, historie Jinak povoláním jsem truhlář , bydlištěm Šumperk, ČR
Příspěvek byl publikován v rubrice zakopané zapomenuté poklady. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Jedna reakce na Králický Sněžník – Poklady v Tvarožných dírách

  1. Pingback: kraj Pardubický – Okres Ústí nad Orlicí | Majovyhonzik – obyčejné neobyčejným pohledem

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s