Svébohov – záhadné koláče

okres Šumperk kraj Olomoucký

Svébohov je malá podhorská obec v okrese Šumperk, nacházející se 6 km severozápadně od Zábřeha na úpatí „Zborovského háječku“ na komunikační ose Zábřeh – Štíty.
První dochovaná zpráva o obci je z roku 1358, kdy Svébohov patřil k zábřežskému panství. Podle pověsti dal obci jméno kdysi dávno uhlíř, o němž se říkalo, „že má svého boha“.
Svébohov byl již v době první dochované zprávy z roku 1358 součástí panství Zábřeh, i když zde měl nějaké statky i klášter z nedalekého Klášterce. V druhé polovině 15. století držela tuto ves kratší dobu manželka Jana st. Tunkla, která se psala ze Šternberka a Svébohova. Po třicetileté válce zde bylo podle lánového rejstříku 24 usedlíků. V první polovině 19. století se v okolí dobývala železná ruda, která byla dovážena do železáren v Sobotíně. V roce 1834 žilo ve Svébohově již 792 obyvatel ve 112 domech. V téže době zde byla také škola, která je prvně zmiňována v roce 1805.
Obyvatelstvo Svébohova se vedle zemědělství živilo také různými domáckými pracemi, napřed přadláctvím, později též výrobou nitěných knoflíků, dřeváků a jiného dřevěného zboží. Rolníci si zde založili v roce 1903 i malou mlékárnu, která zanikla po druhé světové válce.

Ve Svébohově za humny pod košatou lipou byl velký grunt, kde se pravilo u Hutisků.
Už někdy od šestnáctého století se na tom gruntě vystřídala spousta majitelů.

Kdysi tu bez hospodáře bydlela samotná hospodyně – vdova.
Tato hospodyně měla prý v sobě jakousi podmanivou sílu, schopnosti, kterými udivovala všechny, kdokoliv s ní přišel do styku. Měla ve všem štěstí, krávy jí dobře dojily a na poli měla vždycky úrodu největší z celé dědiny, až jí ostatní sedláci záviděli.

V hospodě pod rychtou při sklenici piva se o ní dohadovali, že to dojista bude čarodějnice. Ale čeleď i podruzi, co u ní pracovali, ji měli rádi, byla na ně vlídná a měli se u ní dobře. Všichni si zvláště pochutnávali na jejích koláčích. Byly vždycky veliké, do zlatová vypečené, v ústech se jen rozplývaly. Po žních jimi štědře obdarovávala všecky sekáče a sousedky mívaly těch koláčů na přilepšenou plné zástěry. Ale přece jen jim bylo trochu divné, když jim vždy připomínala: „Velmi vás prosím, jen ty koláče nožem nerozkrajujte, hrozně byste mi tím ublížili!“ A tak dlouhá léta nikdo se její koláč rozkrojit neodvážil.

Stalo se, že jednou na vánoce hospodyně vyměnila pacholka a ten byl velice zvědavý. Neustále myslel na to, proč hospodyně, když připravuje ty své koláče, je vždycky pouze sama, nikdo nesmí do komory vstoupit a pomáhat jí. Proto jedenkrát se pokusil ji při té práci vysledovat a štěstí mu přálo. Pozoroval ji klíčovou dírkou a nestačil se divit.
Hospodyně nejprve v peci shrábla uhlí, připravila si malou lopatu na sázení koláčů do pece, rukou na ní udělala zvláštní znamení a jakousi cizí řečí pronesla čarodějný příkaz. Pak na lopatu plivla a hned se na ní objevil koláč posypaný drobenkou, který vsunula do pece. Tak to opakovala, až byla celá pec naplněná. Potom znovu, ruce strnule natažené směrem k peci, pronesla nějakou neznámou formulí.
Pacholek hleděl na to podivné čarování, div mu oči z důlků nevypadly. Z pece se přitom šířila taková vůně, až se mu sliny sbíhaly v ústech a jen si potichu šeptal: „Jak je to jenom možné, z ničeho vyčarovat takové dobré koláče?“
Hospodyně toho dne napekla těch koláčů dvě chlebové pece. Netušila, že je peče naposledy.
Když hospodyně k večeru po práci pozvala chasu k večeři, nanosila koláče na stůl a pobídla k jídlu, všem velice chutnalo. Ale zlomyslný pacholek vzal nůž, a ačkoliv dobře věděl, že si to hospodyně nepřeje, jeden z koláčů rozkrojil vpůli. V té chvíli selka bolestně vykřikla a zhroutila se na podlahu. Zkrvavenou ji mlčky uložili na postel, ale potom všichni se pustili do pacholka, málem že ho neutloukli. Že to byla čarodějnice, věděl teď už každý, ale nikdy nikomu neublížila, lidem přála a tak jim jí bylo líto.

Mrtvá hospodyně měla slavný pohřeb, na který se sešla celá dědina. Jen pacholek, který zavinil její smrt, se ho nezúčastnil. Opustil statek a utekl i ze Svébohova. Odešel a nikdo se nikdy nedověděl, kam ho osud zanesl.

I když to pověst neříká možná koláč co pekla hospodyně byl frgál. Možná pacholek  to co viděl klíčovou dírkou stačilo na to aby ty koláče pekl jinde sám, možná nebyli tak dobré jako ty od čarodějnice, jen obyčejné koláče. Třeba tak se dostaly i na Valašsko.

Na Valašsku se frgály začaly dělat před 200 lety, pekly se o největších svátcích v roce, na hody i na svatby.

U jejich názvu jde vlastně o nedorozumění, Milena Habustová z Valašského muzea v Rožnově pod Radhoštěm:

„Když jsem před mnoha lety prováděla ve valašských dědinách svůj první výzkum, ptala jsem se zdejších žen taky na frgály. Rozhořčeně mi sdělily, že jim se vždy vdolky povedou. Jako frgál se totiž hanlivě označoval jen špatně upečený či deformovaný koláč. Původně se toto valašské pečivo nazývalo pecák nebo lopaťák.“

Reklamy

majovyhonzik se představuje:

je mi 31 let a chsi se zde věnovat zajimavým místům, tajemným i obyčejným ale něčím vynikají nad ostatními , zajimavé události z toho místa, historie Jinak povoláním jsem truhlář , bydlištěm Šumperk, ČR
Příspěvek byl publikován v rubrice chleb. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Jedna reakce na Svébohov – záhadné koláče

  1. Pingback: kraj Olomoucký – Zábřežsko | Majovyhonzik – obyčejné neobyčejným pohledem

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s