Bohdíkov – kostel sv. Petra a Pavla – farář Josef Martin – Kříž při cestě z Bohdíkova do Temenice – cholera

okres Šumperk kraj Olomoucký

Ves Bohdíkov (dříve Český či Dolní Bohdíkov) je velká podhorská obec a najdeme ji v oblasti Hanušovské vrchoviny, která je součástí Hrubého Jeseníku, nachází se přibližně 8 km severozápadně od Šumperka.

Z dálky viditelnou dominantou Bohdíkova je římskokatolický kostel sv. Petra a Pavla, který dal v roce 1725 postavit kníže Josef Jan Adam Lichtenštein. Pozemek, na kterém stojí, byl močálovitý, proto musel být zpevněn dřevěnými piloty a to tak hluboko, jak vysoko je od země k oknům. Věž musela být postavena za apsidu, nikoliv ke vchodu kostela, kde bylo propadnutí největší. Barokní kostel byl prohlášen kulturní památkou v roce 1958.
Památkou je i zeď kolem kostela, která ohrazovala původní hřbitov (pohřbívalo se zde do r. 1892, kdy byl založen hřbitov nový) a varhany. Vysoká kamenná zeď kolem kostela, připomíná obranou hradbu.

Od roku 1996 do r. 2001 prošel kostel rozsáhlou rekonstrukcí. Od roku 2006 dosud probíhá postupné restaurování 14 obrazů Křížové cesty, které byly značně poškozeny. Kvalitní barokní obrazy od významného malíře Jakuba Zinka jsou nejhodnotnější součástí mobiliáře kostela a tvoří hlavní výzdobu celého interiéru. Restaurování provádí akademická malířka paní Bartoňová z Brna. Aby mohly být restaurované obrazy vráceny zpět do kostela, byly koncem roku 2007 do všech vchodů instalovány ochranné mříže. Koncem roku 2008 byl po 83 letech kostel nově vymalován panem Cikrýtem z Raškova (naposledy byl kostel vymalován v roce 1925). To vše díky dotacím z Ministerstva kultury, obce Bohdíkov i příspěvků a práce občanů Bohdíkova. V roce 2010 byl kostel ozvučen a vybaven elektronickým číselníkem. Kromě pravidelných bohoslužeb a církevních obřadů, se tu konají koncerty vážné hudby.

Svého času v Bohdíkově byl farář Josef Martin. Byl to dobromyslný kněz a své farniky měl rád jako své děti. Bohdíkov byl jeho rájem, jenom kdyby mu jeho farníci dělali více radosti. Jeho zpovědnice byla plná pavučin, dávno o ni nikdo ani nezavadil. To dobrého pana faráře tuze bolelo. Denně se za své farníky modlil a dlouho, dlouho přemýšlel, jak by je napravil. A tak prosil Pána Boha, aby ho tady ponechal tak dlouho, až své ovečky přivede na správnou cestu.

„Cítíte všichni,” pokračoval pan farář Martin, „že to tak zůstat nemůže. Mám starost o vaše duše a chci vás zachránit od zatracení, do kterého se řítíte. Hned zítra započnu s tou prací, ani o den později.”
Poslyšte, jak to uděláme! Vezmu vás po řadě. V pondělí ráno přijdou ke zpovědi staří, těch není tak mnoho. V úterý děti. Též s těmi budu brzy hotov. Ve středu svobodní mládenci a panny. To bude trvat dlouho. Ve čtvrtek ženatí muži. 5 těmi to vezmu zkrátka. V pátek ženy, těm připomínám, nic nezamlčet! V sobotu mlynář. Ten má celý den pro sebe, to není mnoho a budu rád, budu-li s ním za tu dobu hotov.
Víte, milé dítky, že pakli je obilí zralé, musí se pokosit, je-li bečka naražená musí se vypít. Dnes dosti té špíny, vypereme ji pěkně na čisto. Boží milosrdenství s vámi – amen.”
Po slovech následovaly činy. Celá obec, všichni do jednoho,  jak bohdíkovský farář kázal, přišli „do prádla” a každou neděli se tak rozšiřovaly jím hlásané ctnosti.
Jak šťastný byl pan farář Martin.

Při cestě z Bohdíkova do Temenice stojí kříž. Rodina rychtáře Hartmanna jej nechala postavit jako upomínku na rok 1866, kdy po bitvě U Sadové (u Hradce Králové) táhly vesnicí hordy Prusů. V obci poté vypukl mor, mnoho lidí zemřelo a bylo pochováno do společného hrobu u kostela..

Bitva u Hradce Králové (bitva u Sadové, bitva na Chlumu) se odehrála 3. července 1866 severozápadně od městské pevnosti Hradec Králové mezi řekou Labe a vesnicemi Hořiněves, Sadová, Mokrovousy a Přím.

Šlo o rozhodující střetnutí mezi rakouským císařstvím a pruským královstvím v Prusko-rakouské válce. Poté, co bylo Rakousko v této bitvě poraženo, bylo o výsledku války rozhodnuto a následující bitvy už byly pouze snahou Rakouska o to, aby porážka v této válce nebyla zdrcující.

Počtem vojáků, kteří se účastnili této bitvy, jde o největší střetnutí na území Čech a Moravy (436 000 vojáků). Současně jde o druhou největší bitvu 19. století (po bitvě Tří císařů u Lipska, zvané též Bitva národů, 1813 – 470 000 vojáků).

Ztráty v bitvě byly obrovské, především na rakouské straně – 5700 mrtvých, 7500 pohřešovaných, 7500 zraněných a 22000 zajatých vojáků, 6000 koní, téměř 200 děl a přes 600 povozů. Spojenecký saský armádní sbor ztratil 130 mrtvých, 430 pohřešovaných, 900 raněných, 130 koní. Pruské ztráty byly mnohem menší – 2000 mrtvých, asi 300 pohřešovaných a 7000 zraněných vojáků, počet koní klesl téměř o 1000.

Roku 1830 byla z Ruska přes Polsko a Prusko na Moravu zavlečena „asijská či východní cholera“.Na Šumpersku nemoc vrcholila v letech 1831 – 1832.

Nemoc byla způsobena cholerovým bacilem, jestliže se nákaza dostala do těla zažívacím ústrojím.

Příznaky této strašné a nebezpečné nemoci jsou líčeny takto:
Nemocného bolí hlava, trpí závratěmi, omráčením, hnětením v žaludku, obtížným oddychováním, mrazíkem, suchou a chladnou koží, člověk se cítí slabým, jako by měl otlučené oudy, někdy táhnoucí se bolesti v rukou a nohou,nutkání ke stolici a dávení.Jazyk je vlhký a zřídka slizlý.
Cholera přepadá rychle, kůže bývá studená, studený pot se z ní vyráží, oči jsou upřené a vpadlé…..nastanou všeobecné křeče, nemocný je vší síly zbaven, pulsu necítí, kůže je co led studená, zsinalý dostává modřiny a konečně vyhasnutí života se blíží.

Při napadení nemoci se nemocnému dává každou čtvrthodinu půl koflíku thé z meduňky, heřmánku nebo balšiniku (kadeřavé máty). A také střídavě rovněž tolik svářky ze stalepů neb vysokého slezu….Má-li se žilou pustiti, neb mají-li se pijavice neb baňky sázeti toliko lékař může určiti.

V Hostících za cholery v 1866 roce vymřelo obyvatelstvo ze 14 čísel úplně. Kromě toho zemřelo mnoho i jiných občanů, čímž byli lidé velmi ustrašeni. Mrtvým se ani nezvonilo a pochovávali se v noci bez obřadů. Lidé věřili, že je tím vinna kometa, která se toho roku ukázala na nebi
a která měla ohon visící až k zemi.

Švec Karas, kterému před týdnem zemřela žena na choleru, nesl do Raškova na prodej přízi, která byla napředena ještě jeho nebožkou ženou. V Raškově bylo bělidlo a tam přízi kupovali. Před večerem se Karas vracel domů. Spěchal, aby dorazil do Hostic, než se úplně setmí.

U Horního dvora dohnala ho stará, vysoká, do režné plachetky zahalená žena. Byl rád, že nepůjde sám. Ptal se jí, kam jde. Dostal odpověď: „Dál než ty!“ Jak je to už
přirozeností příslušníků cechu ševcovského, rozpovídal se Karas o tom, co se děje po  okolních vesnicích. Vyprávěl, jak v Hostících u Havlenů zemřeli otec, matka a děti u oběda, jak sedláka Klimše přivezli jeho koně na voze domů mrtvého, jak už pomřelo více než dvě
stě lidí.

Žena poslouchala a pak řekla:
„Z těch dvouset jich umřela část ze strachu přede mnou!“ Karas se lekl. Žena mu podala několik květů z kytice, kterou nesla v ruce pod plachetkou, řekla: „Dej jim to píti,
nebudou mříti!“ a zmizela. Karas zůstal stát jako sloup. Když se vzpamatoval nebyl by ani věřil tomu, co zažil, kdyby nedržel v ruce květiny ženou mu darované. Stál právě u tří skalních křížů na pusté cestě nad Bohdikovem.
Strach ho hnal, že se dostal domů, ani nevěděl jak. Ráno si prohlížel květiny. Byly to třezalky, kterým se říkalo „svatojansky zvonky.“ Švec samozřejmě o své příhodě nemlčel. Lidé trhali třezalku, vařili si ji a odvar pili.
A opravdu, kdo ji pil, neonemocněl, a kdo byl již nemocen, ozdravěl. Karasovi utkvěla příhoda v mysli do smrti. Tvrdil, že neznámá žena byla sama smrt, která už měla dosti umírání.

Advertisements

majovyhonzik se představuje:

je mi 31 let a chsi se zde věnovat zajimavým místům, tajemným i obyčejným ale něčím vynikají nad ostatními , zajimavé události z toho místa, historie Jinak povoláním jsem truhlář , bydlištěm Šumperk, ČR
Příspěvek byl publikován v rubrice morová nákaza, močál bažiny. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Jedna reakce na Bohdíkov – kostel sv. Petra a Pavla – farář Josef Martin – Kříž při cestě z Bohdíkova do Temenice – cholera

  1. Pingback: kraj Olomoucký – Šumpersko | Majovyhonzik – obyčejné neobyčejným pohledem

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s