Ruda nad Moravou – světýlka – ohnivý muž

Patří do Olomouckého kraje, okresu Šumperk.

Leží 7 km severoseverozápadně od Šumperka, v malebném údolí řeky Moravy. Její údolí, protíná jižní část Hanušovické pahorkatiny v severo – jižním směru. Ráz úzkého údolí končí na rulovém skalním ostrohu u nádraží a rozšiřuje se do údolí Mohelnické brázdy. Katastr obce je na východě tvořen řekou Moravou a dominantním kopcem Blýskač (502 m.n.m). Na západě se rozkládá zalesněný masiv hory Žďár (500 až 600 m.n.m.), s nízkými hadcovými skalkami a porostem jesenického modřínu. Při geologickém průzkumu před 100 lety zde byly nalezeny krystaly zirkonu, nyní uložené ve vídeňském přírodopisném muzeu.

Pod latinským názvem Ferreus Mons („Železná hora“) se vesnice objevuje v pramenech od počátku 14. století.

České jméno obce je spojeno s ložisky železné rudy, která se v okolí kdysi v minulosti těžila. Přívlastek „nad Moravou“ byl k názvu přidán v roce 1880, aby byla vesnice odlišena od jiných lokalit stejného jména. Dolování rudy připomíná také postava horníka při práci, zobrazená na obecní pečeti ze 17. stol. Složitý národnostní vývoj vedl v roce 1896 k rozdělení na dvě samostatné obce, českou Horní Rudu a německou Dolní Rudu. Po I. světové válce byly obce v roce 1920 opět sloučeny.

Podle staré pověsti chodívaly v adventě večer světýlka. Byly prý to duše zemřelých, nepokřtěných dětí, tzv.nekřteňátek. které zemřely a nebyly pohřbeny do země. Pohybovaly se kolem cest a sváděly chodce z pevné půdy. Kdo se za nimi pustil v domnění, že to někdo se světlem jde před ním a že ho dožene, skončil někde v bažině, nebo ve vodě.
Jakmile totiž nastoupil cestu za světýlkem, nemohl se už ani zastavit, ani se vrátit. Musil stále za bludičkou až do nešťastného zakončeni své pouti. Jedině vzpomněl-li si, s kým jedl o Velikonocích červená vejce, pominulo mámení a mohl se zachránit.

O fajermónech či, jak se též říká, ohnivých mu­žích se uchovaly zkazky téměř v každé dědině severomoravské.
Fajermón chodil po mezích hlavně za letních večerů. Kdo se na poli opozdil, nebo v noci si vyšel do polí, obyčejně se s ním setkal.
Fajermónem stal prý se ten člověk, který za ži­vota vykopával mezníky a sázel je do pole souse­dova, aby tím získal kus půdy, anebo, kdo háze! kamení ze svého pole na cizí. Neměl pak po smni pokoje a musel za trest obcházet po mezích. Fa-jermóna se lidé nebáli, jako jiných strašidel, spíše jej litovali. Každý kdo řekl: »Bože, smiluj se nad nim«, zkrátil mu prý trest o jeden rok.

Vénosů dědeček z Hostyze vyprávěl, jak jej světýlka vodila. Vyšel z Hostyze (říkalo se tak dříve Hostícím) o šesti hodinách večer naproti své ženě, která byla ještě s jinými v Bludově pro mláto. Když přišel do Rudy k poslednímu domu, viděl před sebou světlo. „Aspoň nepůjdu sám,“ myslel si a přidal do kroku. Rád by světlo dohnal, proto přišlápl, ale světlo bylo pořád stejně daleko. S hrůzou zpozoroval, že se silnice uhnul a že jde lukami. Třebaže si uvědomoval, že sešel s cesty, tajemnou silou byl nucen světlo následovat. Kolem nebylo živé duše a jeho volání o pomoc nikdo neslyšel. Pot se z něho lil velkými krůpějemi a nohy
sotva vlekl únavou. Chodil už dlouho, až když se trochu vzpamatoval, pokřižoval se a řekl:
„Pánbůh se mnou a zlé pryč!“ Na to světýlko zmizelo. Dědeček unaven se posadil na tom místě, kde právě byl, a za chvíli slyšel hrčet povoz. Volal a vozka po hlase šel k němu.
Dovedl ho k vozu a vzal ho s sebou. Byly právě dvě hodiny po půlnoci. Dědeček byl však jenom kousek od místa, kde večer světýlko zpozoroval a pustil se za ním. Byl tak zmožen, že spal u toho formana v Bušíně až do odpoledne. Pak teprve šel domů, kde ho čekala žena plná strachu, co se mu stalo.

Dva chalupníci z Hartínkova jeli do Rudy pro zelí. Na zpáteční cestě u lesa Ždaru na pustém kopci mezi poli potrhaly se kravám postraňky. Museli je vypřáhnout a nechat vůz stát. Když odcházeli s kravami od vozu, jeden z nich žertem zavolal: Fajermóne, hlídej nám to. Když ušli kus cesty, ohlédli se k vozu a viděli, že fajermón obchází kolem vozu a hlídá.
Avšak hlídal asi špatně, neboť když si ráno přijeli pro vůz, tak se už s ním neshledali.

Reklamy

majovyhonzik se představuje:

je mi 31 let a chsi se zde věnovat zajimavým místům, tajemným i obyčejným ale něčím vynikají nad ostatními , zajimavé události z toho místa, historie Jinak povoláním jsem truhlář , bydlištěm Šumperk, ČR
Příspěvek byl publikován v rubrice bludičky. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

3 reakce na Ruda nad Moravou – světýlka – ohnivý muž

  1. Miroslav Ruprich, Tolstého 3, Šumperk, tel 723 830 224 napsal:

    Omlouvám se, zřejmě jsem měl nevyzvednutý hovor a omylem jsem ho vymazal. Ozvěte se znovu
    Ruprich

    • majovyhonzik napsal:

      jak se tedy domluvíme kdy a kde? .. Můžu posílat jen sms (hovor ne – mám starý telefon a sluchátko reprák je pokažené že neslyším při volání … )

  2. Pingback: kraj Olomoucký – Šumpersko | Majovyhonzik – obyčejné neobyčejným pohledem

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s