Dýmající vrch Boreč – místo, které nikdy nezamrzá – Celý kopec tak funguje coby jakýsi obří přírodní akumulátor tepelné energie – Zde prý kněžna Libuše přijímala poselství od bohů – z vrcholu Borče vedl kdysi bezedný otvor až do středu země, dokonce až do pekla

okres Litoměřice kraj Ústecký

Vrch Boreč nebo také Borečský vrch (německy Boretzer Berg, 446 m) najdete nad stejnojmennou obcí v Českém středohoří, jen 4 kilometry západně od Lovosic. Jde o jedno z nejzajímavějších přírodních zákoutí a patří k populárním esoterickým místům v Čechách.

Přes vrch vede dálková naučná stezka Lovoš–Boreč a okružní naučná stezka Boreč vedoucí z obce Režný Újezd, seznamující turisty s nejatraktivnějšími místy kopce. Naučná stezka Boreč je dlouhá 3 km.

Unikát české přírody, „sopka“, v létě hora spí a chystá se na zimní představení a v zimě kouří a hřeje, předvádí se právě, když venku mrzne, až praští, své tajemné divadlo. Z vrcholu kopce Boreč stoupá v krutých mrazech teplá pára.

Efekt kouře je na Borči patrný při zhruba minus deseti stupních. Vzhledem k tomu, že onen kouř vytváří ochlazená a zkondenzovaná vzdušná vlhkost, tedy totéž, co kouř od pusy, je žádoucí, aby byl okolní prochlazený vzduch suchý.

Teplotní rozdíl mezi unikajícím vzduchem a okolím bývá až 16 stupňů, takže se v okolí puklin s unikajícím vzduchem neudrží sníh.

Teplé mikroklima vyhovuje teplomilným rostlinám které nesnášejí teploty pod nulou.
Těsně u výdechů můžete pozorovat vzácné játrovky a jasně zelené mechy, a jen několik desítek centimetrů nad prohřátými rostlinami visí rampouchy vzniklé kondenzací páry. Vrchol Boreče je jediné místo na území našeho státu, kde roste borečka vzácná, středomořský druh játrovky, který k životu potřebuje vlhko a teplo zároveň. Rostlina byla zařazena na Červený seznam mechorostů ČR, do kategorie kriticky ohrožených.

Překvapivým zážitkem uprostřed tuhé zimy zde může být rovněž setkání s kvetoucími sedmikráskami či s mloky skvrnitými, nalézajícími dostatek potravy v podobě živého hmyzu. Ze zástupců bezobratlých žijících v těchto výronech náleží mezi nejvzácnější drabčík Quedius picipes. Chladné sutě na úpatí poskytují útočiště např. střevlíkovitému brouku Petrostichus negligens. či hrobaříku Choleva lederiana. Ti patří, jak bylo nastíněno výše, k vzácným reliktům doby ledové.

Vrch Boreč patří do skupiny kopců vulkanického původu, které vytvářejí typický krajinný kolorit Českého středohoří. Klasickou sopkou však, stejně jako většina ostatních jemu podobných, nikdy nebyl.

Sopky Českého středohoří jsou mrtvé už desítky milionů let a žádná aktivní vulkanická činnost tady nebyla prokázána.

V podobě takzvaného lakolitu (útvar podobný klobouku) utuhl v mladších třetihorách pod zemským povrchem mezi vrstvami písčitojílovitých usazenin. Ty později odstranila eroze a podzemní tvrdý klobouk z utuhlé lávy vystoupil na povrch a vyčnívá dnes nad krajinu.

Podobnou historií si prošly desítky dalších vrchů Českého středohoří. Boreč má však něco navíc. Jeho masiv je proděravělý odspodu nahoru puklinami. Začaly se tvořit již při tuhnutí a následném smršťování magmatu. Celý jejich systém pak dotvořilo silné mrazové zvětrávání v ledových dobách starších čtvrtohor.

Boreč je vlastně dutá hora, protkaná složitým puklinovým labyrintem. Které ústí jak na úpatí kopce, tak na jeho vrcholu, kde jsou uměle rozšířeny.

A právě tento systém vzájemně propojených puklin zprostředkovává návštěvníkům Borče kontakt s vnitřní energií Země. Masiv kopce se v létě chová jako akumulátor,, teplý vzduch je nasáván na temeni kopce, průchodem vnitřními puklinami se ochlazuje a dole na úpatí je už ochlazený vyfukován zpět do ovzduší, teplota na výstupu zde činí okolo 4 °C.

V zimě vnikne do puklin dole na úpatí chladný mrazivý vzduch z venkovního prostředí. Který pak prochází celou soustavou vnitřních puklin, zde se ohřívá od okolní horniny,
podle fyzikálních zákonitostí stoupá vzhůru a na vrcholu kopce vyletí teplý ven jako z komína o teplotě 9–10°C. Uvnitř kopce se ohřívaný vzduch obohacuje o vlhkost, proto v tuhých zimách nad vyústěním vzniká masivní ojínění porostu a překrásné rampouchy.
Vodní páry obsažené v unikajícím teplém vzduchu se při opětovném ochlazení srážejí a vzniká pára a čím větší zima, tím je pára lépe pozorovatelná. Místa, kde lze pozorovat výfuky teplého vzduchu, mají své odborné označení – ventaroly. (od latinského ventus = vítr),

Znamená to, že dosažený teplotní rozdíl je největší, je-li tuhá zima.
Hnací silou tohoto jevu je rozdíl teplot vzduchu – teplý vzduch stoupá vzhůru a studený klesá dolů.
Teplota horniny uvnitř kopce nikdy neklesne pod 9 až 10 °C a celý efekt je tím větší, čím nižší je okolní teplota.

Hora prý byla odpradávna spojována s nadpřirozenými úkazy, lidé se jí báli a neodvažovali se vystupovat na její vrchol.

Kolem Borče prý jezdívali poslové z Vyšehradu do Stadic za Přemyslem Oráčem; na jeho vrchol se však neodvážili.

Podle pověsti sem za měsíčních nocí chodívala promlouvat s bohy samotná kněžna Libuše.
Zde prý Libuše přijímala poselství od bohů. Obklopena byla oblaky a lidé neměli odvahu pokročit dále než na úpatí hory.

Ještě v 19. století si lidé vyprávěli, že z vrcholu Borče vedl kdysi bezedný otvor až do středu země, dokonce až do pekla… dokud ho vesničané neucpali balvanem. Bylo jim divné, že v zimě, když je všude sníh, na vrcholu Borče narazíte na místa bez sněhu, kde kolem skalních puklin kypí život, jako by se nechumelilo a nemrzlo. Z některých škvír přímo viditelně stoupá bílá pára.

Jev si samozřejmě můžeme – podobně jako naši předci – vysvětlovat tak, že pekelníkům je kdesi dole v pekle zima, a tak si přitápějí pod kotli.

Při sestupu se nám na severovýchodním úpatí otevře vyhlídka na prostor bitvy u Lovosic – odehrála se 1. října 1756 mezi pruskými vojsky Fridricha II. a rakouskými vojsky Marie Terezie. Situaci před bitvou si můžeme prohlédnout na přiloženém plánku u tabule č. 7. V bitvě, která je považována za začátek sedmileté války, zvítězila pruská vojska. Jenže my si z Boreče odnášíme daleko víc než historickou vzpomínku. Ohlížíme se po vrcholku kouřícího kopce, jehož signály opravdu nejsou dílem jakýchsi pekelníků, ale mocné a stále nás překvapující přírody.

Podobný přírodní jev mikroexhalací byl také v menším měřítku pozorován i na sousedním Sutomském vrchu a též na Ostrém. Spolu s ledovými jámami na Plešivci a kamennými slunci u Hnojnic se pravděpodobně jedná o jednu z nejunikátnějších geologických zajímavostí nejen v samotném Českém středohoří, ale i v celé České republice.

Advertisements

majovyhonzik se představuje:

je mi 31 let a chsi se zde věnovat zajimavým místům, tajemným i obyčejným ale něčím vynikají nad ostatními , zajimavé události z toho místa, historie Jinak povoláním jsem truhlář , bydlištěm Šumperk, ČR
Příspěvek byl publikován v rubrice sopečná činnost, čertovská místa. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Jedna reakce na Dýmající vrch Boreč – místo, které nikdy nezamrzá – Celý kopec tak funguje coby jakýsi obří přírodní akumulátor tepelné energie – Zde prý kněžna Libuše přijímala poselství od bohů – z vrcholu Borče vedl kdysi bezedný otvor až do středu země, dokonce až do pekla

  1. Pingback: kraj Ústecký – Okres Litoměřice | Majovyhonzik – obyčejné neobyčejným pohledem

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s