Horní Studénky – kostel svatého Leonarda – plášťová louka – hornostudýnský učenec

okres Šumperk kraj Olomoucký

Obec Horní Studénky se nachází ve vysoko položené úžlabině, na západním okraji kopcovitého terénu Zábřežské vrchoviny (460 – 590 m n.m.), leží 3 km jihovýchodně od Štítů a 13 km severozápadně od Zábřehu na Moravě. Nadmořská výška obce kolísá mezi 460-600 m a u kostela činí 578 m n. m. Díky tomu je kostel svatého Leonarda význačnou a nezaměnitelnou dominantou obce.

První písemná zmínka o obci se datuje z roku 1353.Je zřejmé, že obec byla osídlena i před tímto datem.

Úřední název obce je od roku 1925 Studénky Horní. Roku 1350 se prý obec podle některých dohadů jmenovala německy Odendorf, latinsky Deserta villa (Pustá ves), jiní soudí, že se jmenovala Bohemicalis villa (Česká ves). Se jménem Studénky se poprvé setkáváme v listině z roku 1353. Roku 1394 je psána jako Sudená, 1480 Sudina, 1526 Studénka, 1531 Studenka, 1562 Studénky, 1592 Studynky, 1651 Studýnka, 1850 Studinky, 1918 Horní Studýnky, 1939 až 1945 Studink. Na staré kovové obecní pečeťi z roku 1850 je nápis Obec Studinky a obrázek radlice s hvězdičkami. Jméno dalo vesnici množství studánek a pramenů, vytekajících ze svahů, ale možný je i výklad od „studena“.

Kostel je doložen již v roce 1531. Kostel zasvěcený sv. Leonardovi, který byl známým poutním místem, byl postaven 1666 – 1672 a nahradil starší, dřevěný. První zmínka o poutích je už z roku 1620. V roce 1734 byly postaveny ambity kolem kostela, které měly chránit poutníky před nepohodou. Od tohoto roku se dají sledovat i její šlechtičtí majitelé.
Fara v dnešní podobě stojí od roku 1788.

Kostel původně mariánský, v 16. století českobratrský, později zasvěcený sv. Leonardovi, ochránci dobytka a vězňů, musel být postaven brzy po založení obce, protože už roku 1481 zde na žádost pana Dalčického z Dalčic povolil biskup Jan z Varadína samostatnou duchovní správu. Kostel v dnešní podobě byl postaven v r. 1666. Ze starého kostela byl na věž nového zavěšen zvon s letopočtem 1568. Zvon byl za 1. světové války zrekvirován.

Sv. Leonard je patronem sedláků, stájových čeledínů, stájí, dobytka a koní; zámečníků, kovářů, vozků, nosičů břemen, bednářů, obchodníků s ovocem, horníků; šestinedělek a zajatců. Je přímluvcem za dobrý porod a ochráncem před bolestmi hlavy a proti duševním chorobám. Je vzýván rovněž na pomoc proti lupičům.

Vznik pouti a úcty k sv. leonardovi vysvětluje okolnost, že v tomto kraji byl dobytek hlavním živitelem obyvatel. O pouti sem chodilo tisíce lidí. Roku 1941 se tu sešlo tolik lidí, že Regierungspresident dr. Zippelius z Opavy hlásil pouť říšskému místodržiteli Henleinovi jako demonstraci pod církevním pláštíkem, načež bylo konání pouti zakázáno. O pouti je zmínka již v gruntovní knize z roku 1620.
Konventy byly postaveny asi v r. 1734 na ochranu poutníků před nepohodou.

V den 6. listopadu, kterýž jest jemu zasvěcen, putovalo druhdy mnoho poutníků ze severomoravského Horácka do Horních Studýnek, aby si na svatém Linhartu vyprosili zdraví. Ani ne tak pro sebe, jako pro svůj dobytek. Po­zději, když byla oslava sv. Linharta přeložena na čtvrtou neděli po Velikonocích, uctívání jeho vzrostlo ještě víc.

Kdysi býval na každém chlévě bohutínském byl přilepen obrázek sv. Lin­harta, pestrými barvami neuměle malovaný, jak stojí uprostřed stáda dobytka všeho druhu.

A tento svatý Linhart se prý ze Studýnek od­stěhoval! Věc se má asi takto:
Ve švédských válkách byly Horní Studýnky ob­sazeny švédským vojskem, které sužovalo obyva­telstvo. Část obyvatelstva prchla ještě před pří­chodem Švédů k Šumperku, kdež Švédové nebyli. Zbylí uprchlí později, když nemohli již déle sná­šeti švédské trýznění. Vzali s sebou sochu sv. Lin­harta, která stála na hlavním oltáři. U Šumperka se ubytovali v obci, která se nazývala taktéž Studýnkami.
Když Švédové opustili severní Moravu, vrátila se větší část občanů. A socha sv. Linharta se slav­nostně zpět stěhovala do Studýnek u Šilperka.
Pojmenování »Horní« a »Dolní« Studýnky bylo zavedeno později, aby se tyto obce lépe rozlišovaly.
Tato stará, neumělá, ze dřeva vyřezaná socha sv. Linharta byla v poslední době nahrazena na hlavním oltáři novou. Stará je dosud umístěna na boční stěně.

Po napoleonských válkách v roce 1814 postavila obec proti zadnímu vchodu do kostela kříž s nápisem: „Tento kříž obětován jest Pánu od celé obce Studýnské po ukončené dvacetileté francouzské vojně, která skrz jejich Rebeli a jejich krále zabití začala, že Francouzi, Rakousi, Prajzli a Rusi zmáhati a dvakrát ve Vídni a dvakrát v Perlíně až do Moskavy přišli však nazpátek skrze Rusy spolu Rakušani a Prajzli až do Paříže zahnáni a tam pokoj ujednani byl, kde Napolion Bonaparte před tím ve Francouzích za císaře vyzdvižen, zas skrz ten pokoj z trůnu zhozen a na ostrov Elbu od vítězů pod vartu Angličanům oddán byl. V ten čas též slavně posvěcen skrze zdejšího velebnýho Pána správce duchovního Augustýna Beinhaura. Dne 31. juli 1814.“
Do 1. světové války byl ještě roku 1894 založen Sbor dobrovolných hasičů, 1903-1905 se stavěla silnice ze Štítů ke kostelu, 1911 silnice do Svébohova. Roku 1897 byly v obci 2 bicykly, v roce 1912 první motocykl, na němž se jeho majitel téhož roku zabil.
První světová válka si vyžádala 25 obětí. Jejich jména jsou uvedena na pamětní desce z roku 1932 umístěné v konventách.
Po 1. světové válce byl roku 1919 založen Sokol, 1922-23 se stavěla silnice ke Zborovu a obecní cesta ke kostelu, 1929 autobusové spojení se Zábřehem přes Kláštěrec.
Okupace přišla v neděli 9. října 1938 kolem 9. hodiny dopoledne. Za války zde působila partyzánská jednotka „Vítězná“. Osvobození přišlo 8. května 1945 ve 23 hodin 25 minut.

Z památností obce stojí za zmínku, že tu do 17. 8. 1936 stála 500-700 let stará lípa mající v obvodu 9 m 60 cm. U čísla 32 stojí více než 200 let stará kaplička vydlabaná ze silného kmene. V kostele je asi 90 cm vysoká prastará soška sv. Leonarda.

V době pronásledování nekatolíků v českých zemích prchal nějaký českobratrský šlechtic do Němec a jemu stále v patách byla smečka špionů.
Prchal přes Horní Studýnky. Špehové měli přesný popis jeho obleku a byl by sotva vyváznul, kdyby náhoda mu nepomohla.

Bylo citelné chladno a tu se zastavil, aby se trochu ohřál a odpočinul, u jistého sedláka v Horních Studýnkách. Šlechtic byl oblečen tuze lehce na podzimní nepohodu. V příbytku sedlákově uviděl dlouhý plášť a proto prosil hospodáře, aby mu jej přenechal. Po­něvadž sedlákovi bylo uprchlíka opravdu líto ochotně mu vyhověl.
Když šlechtic odešel, našel sedlák na stole váček plný zlatých peněz. Šlechtic, dík sedlákově plášti, prošel nepoznán středem špehounů, kteří si byli již úplně jisti tím, že jim kacíř neujde.
Sedlák za peníze, které dostal za plášť, koupil .si louku, která se nazývá podnes „plášťová louka.“

V Horních Studýnkách žil za dávných časů sedlák, který toužil po tom, aby se stal slavným. Scházelo však mu do toho velmi mnoho. Neuměl ani čísti ani psáti.
Jednou když oral na poli, jeli kolem něho dva páni v kočáře, z nichž jeden pilně četl v knize. »Kdybych měl i takovou knihu«, myslil si sedlák, »to by byl ze mně pán jako jsou tito.« Když páni zastavili, aby se jej zeptali na cestu, osmělil se a poprosil, aby mu knihu prodali. Nabídl oba koně za ni a páni bez velkého uvažování nabídku přijali. Knihu měl, ale co mu byla platná, když v ní,neuměl číst. Začal tedy na stará kolena chodit do Šilperka učit se číst a psát. Po dvouletém učení dovedl už napsat ko­lečko a čárku. Víc se v Šilperku neučilo. Kdo chtěl víc umět, musel na vyšší školy do ciziny. Kdykoli se vracel ze školy do Studýnek, nikdy neopomenul napíti se z kašny vody na náměstí. Z ní neobyčejně zmoudřel, takže pověst o jeho učenosti se šířila daleko široko.

V té době jedné ženě ve Studýnkách se ztratilo tele. Běžela hned k sedlákovi, aby jí řekl, kde tele je. Ten bez dlouhého rozmýšlení prohlásil: »Tele je v sousedově stodole. A opravdu! Tele tam bylo. Musel to tak dobře uhádnout, protože to tele tam sám zavřel. Kdo by to tedy věděl lip než on ? To udělal ve více případech, že schoval někomu něco .a pak hádal, kde to je. A samozřejmě v každém případě to uhodl. Věhlas jeho tím jenom rostl.
Jednou onemocněla sousedovi dcera, a tu rodiče přišli k sedlákovi na radu. Ten napsal recepis,samá ko­lečka a samé čárky. S tím poslal je do Králík do lékárny. V lékárně kroutili ovšem hlavou nad takovým před­pisem. Selka jim vše vysvětlila a když řekla, co dceru bolí, dali jí lék. Lék skutečně pomohl a dcera se uzdravila. Když sousedka vypravovala, že v Králíkách nemohli jeho recept přečísti, dozlobilo to sedláka. Samozřejmě, protože nejsou tak učení, aby moje písmo přečetli, poněvadž nechodili do Šilperka do školy a protože nikdy nepili vodu ze šilperské kašny. Jenom když dali správný lék podle receptu.
O jeho učenosti se dozvěděli i za hranicemi a tu král ze sousední říše poslal pro něho posly, aby ho přivedli na hrad. Aby tak věhlasného učence slyšelo pokud‘ možno co nejvíce lidí z jeho národa, měl studýnský učenec promluviti s kazatelny krá­lovského chrámu. Byly mu dány tři dny času, aby se mohl řádně připraviti. Sedlák se uzavřel do kom­naty se svou knihou a džbánem šilperské vody v pevné důvěře, že do tří dnů přece jenom kniha a voda jeho rozum osvítí a on učenou přednášku sestaví.
Uplynuly tři dny. S velkou slávou přišli pro učence a vedli ho do chrámu. Knihu a džbán vzal si s sebou v plné víře, že v poslední chvíli bude osvícen. Vylezl na kazatelnu, ale očekávané osví­cení rozumu se nedostavovalo. Stál tam už dosti dlouho, i vody se několikrát napil. Zatím panovalo v chrámě posvátné ticho a zraky všech byly upřeny na něj. Ale hornostudýnský učenec nemohl připadnouti na jedno pořádné slovo, neřkuli řeč, ač mu již studený pot vystupoval na čele. Konečně však přece napadla mu spásná myšlenka: »Budu křičet, že hoří, a v nastalém zmatku uprchnu domů.« Začal tedy: »Drazí posluchači! Zachraňte se? Hoříl Hoříí Hoříl« Očekávaný účinek se dostavil. Lid hrnul se v divokém zmatku ven. Pešek slízal s kazatelny a díval se, kudy by upláchl. V tom spadla s klenby chrámové cihla, rozbila mu džbán, z něhož k hroz­nému jeho uleknutí vzácná šilperská voda vytekla. Celý skoprnělý podívá se vzhůru a vidí, že celý chrám se hroutí. Štěstí pro něho, že už byl venku, neboť sotvaže poslední účastník jeho vědecké přednášky se dostal z chrámu ven, sřítila se chrá­mová klenba. Byla to rána, jako když hrom udeří a není proto divu, že náš učenec hrůzou byl víc mrtvý než živý.
První, kdo se z tohoto všeobecného úleku vzpa­matoval, byl král, který hned rozkázal, aby mu přivedli učence. Sluhové ho spíš přinesli než přivedli, ježto sotva stál úlekem na nohou. Král mu poděkoval jménem celého národa, že je zachránil od jisté smrti. Obdivoval se jeho duchapřítomnosti a pro­zíravosti.
»Sláva! Ať žije náš zachránce*, burácelo to ve městě.
Pešek se zatím jakž takž vzpamatoval a dodal si kuráže: »Já jsem to předvídal, že se zboří chrám, ale kdybych vám to byl dokazoval, nedošel bych víry a zatím bylo by pozdě. Proto jsem křičel: Hoří!«

Obdiv nad jeho moudrostí byl všeobecný a byl slaven jako nejučenější muž v říši. Král mu nabízel, aby zůstal doživotně u jeho dvora. Učenec však se zdráhal. Bez šilperské vody byl jako kapr na suchu. Byl se svou učeností v koncích. Ze mu při­padla myšlenka na to, aby křičel: »Hoří«, přičítal za zásluhu jedině šilperské vodě. Odmítl tedy skvělou královu nabídku. Král ač nerad, pustil jej s hojnými dary.
Slavnostní byl jeho příjezd do Horních Studýnek. A zde žil jako chlouba obce až do své smrti.

Advertisements

majovyhonzik se představuje:

je mi 31 let a chsi se zde věnovat zajimavým místům, tajemným i obyčejným ale něčím vynikají nad ostatními , zajimavé události z toho místa, historie Jinak povoláním jsem truhlář , bydlištěm Šumperk, ČR
Příspěvek byl publikován v rubrice pronasledování nekatolických křeštanů, švédské utoky na naši zemi. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Jedna reakce na Horní Studénky – kostel svatého Leonarda – plášťová louka – hornostudýnský učenec

  1. Pingback: kraj Olomoucký – Zábřežsko | Majovyhonzik – obyčejné neobyčejným pohledem

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s