Lysá hora – královna Moravskoslezských Beskyd – je vlivem nadmořské výšky přesahující 1300 m n. m. jedním z nejchladnějších, nejdeštivějších a největrnějších míst v České republice – je prý naplněna vodou až po okraj a voda se rozlije a všechno zatopí, až lidé dovrší svoje hříchy a přijde soudný den – Také v ní je ukryto vojsko bájných slezských rytířů – hluboko v jejím nitru je tajemná podzemní jeskyně s velikým pokladem, který hlídá obrovitý had – Na Lysé hoře se slétaly čarodějnice z celého Slezska a pořádaly svoje reje a sabaty, kterých se účastnil i Lucifer s dalšími čerty

Lysá hora – je nejvyšší hora Beskyd v ČR a zároveň přezdívána jako královna Moravskoslezských Beskyd. Z vrcholu „Gigula” vybíhají 4 rozsochy: „Lukšinec”, „Malchor”, „Zimní Polana” a „Velký Kobylík”. Leží mezi obcemi Krásná, Malenovice, Ostravice a Staré Hamry.

Nabízí jeden z nejkrásnější rozhledů v České republice Lysá hora Její rozlehlý, zdaleka viditelný masiv tvoří čtyři mohutné hřbety. Ty se potom hvězdicovitě spojují v nejvyšší vrcholek nazývaný Gigula, jehož špičku zvýrazňuje televizní vysílač.

Z žádného jiného místa na našem území neuvidíte tak pestré panorama horských vrcholků jako z Lysé. Za dobré viditelnosti rozeznáte na jedné straně Tatry, na druhé Jeseníky. Nezapomenutelný zážitek však skýtá třeba jenom pohled na protilehlý Smrk či Ondřejník přes závratně hluboké údolí Ostravice.
Lysá hora je vlivem nadmořské výšky přesahující 1300 m n. m. jedním z nejchladnějších, nejdeštivějších a největrnějších míst v České republice.
Průměrná roční teplota (1961–1990) činí 2,6 °C. V nejchladnějším lednu je průměrná teplota –6,2 °C a v nejteplejším červenci 11,3 °C. Průměrné roční srážky vykazují hodnotu 1390,8 mm. Nejdeštivější je červenec (196,8 mm) a nejsušší březen (76,8 mm).
Lysá hora je velmi bohatá na sníh. V březnu kulminuje sněhová pokrývka a obvykle přesahuje 2 m. Sněhová pokrývka se zde vyskytuje každoročně od října do května. Sněžení se může objevit i v červenci a srpnu.

Moravskoslezké Beskydy se mohou pyšnit četnými mrazovými sruby (různě vysoké a rozsáhlé skalnaté srázy v podhřebenových partích, vzniklé mrazovým zvětráváním čel odolných vrstev) např. na Velém polomu, Súlově, Bílé, Kamenárce apod. Mrazovým zvětráváním vznikly i balvanové proudy na úbočích Lysé hory, Travného, Smrku a dalších. Významným geografickým prvkem je pseudokras. Jde o jevy obdobné krasovým, vzniklé v nekrasových horninách, v tomto případě v pískovcích. Od nepaměti jsou známy Radhošťské či Kněhyňské ďúry, jeskyně Cyrilka na Pustevnách či hluboké zářezy a pukliny se vstupy do podzemí na hřebeni Radhoště a Pusteven nebo na úbočí Lysé hory na Lukšinci – Ondrášovy díry. Vzhledem k ochraně i vyskytujích se netopýrů jsou nepřístupné.
Lysá hora se objevuje ve starých listinách již v roce 1261 jako Lissa huera, ale její význam vzrůstal až s rozvojem turistiky, ke kterému zde docházelo ke konci 19. Století. O Lysou horu bylo třeba vést dlouholeté boje, neboť se nacházela na území Slezska. Za doby panščizny byla majetkem panství frýdeckého. Od posledního šlechtického držitele, hraběte Jana Pražmy se dostalo celé frýdecké panství i s Lysou horou do vlastnictví těšínských arcivévodů, členů císařské rodiny Habsburků. Za arcivévody Albrechta, někdy před rokem 1870 vybudovala Těšínská komora na Lysé hoře těsně pod vrcholkem dřevěnou loveckou boudu, kde panstvo z Těšína koňmo přijíždělo hlavně v době honů.

Hojné české návštěvy se staly trnem v oku nacionálním Němcům. Lysá hora, majetek Habsburků, byla zdůrazňována jako symbol germánství. Aby byl na Lysé hoře zajištěn trvale německý vliv, byla na Lysé hoře v roce 1880 za hmotné podpory Těšínské komory a ostravských průmyslníků postavena útulna na památku výstupu arciknížete Albrechta. Roku 1894 bylo započato s výstavbou nové útulny s názvem Erzherzog Albrecht-Schutzhaus, jejímž provozovatelem byl Beskiden Verein a otevřena byla v roce 1895. Vysoké ceny umožňovaly pobyt jen zámožné klientele.

Hodně Čechů se začalo Lysé hoře vyhýbat, avšak nesmířili se s tím, aby se Lysá hora stala trvale německou državou. Znovu byly obnoveny vycházky na vrchol, zpívaly se zde lidové a národní písně, oživovaly se české lidové a národní tradice, vzpomínal se zbojník Ondráš …
Po roce 1918 patřila Albrechtova chata německým turistů, sdruženým ve spolku Beskiden-Verein, sekce Frýdek. Její kapacita však nepostačovala k ubytování všech zájemců, byla koncem roku 1933 dokončena noclehárna později zvaná Kamenný dům.

1.10.1933 byl na Lysé hoře položen základní kámen ke stavbě české chaty. Postavena byla za 6 měsíců stavební firmou Nekvasil z Moravské Ostravy nákladem 602000 korun a slavnostně otevřena byla v červnu 1935. Náklady hradili členové Klubu českých turistů z Ostravska.

Obě chaty byly samostatně provozovány až do znárodnění po roce 1948. Pak byla chaty českých turistů přejmenována na „Bezručovu chatu“, i když Petr Bezruč při svých výplazech zavítal jen do kuchyně chaty německých turistů, nezúčastnil se ani pokládání základního kamene v roce 1933, ani slavnostního otevření chaty v roce 1935, i když byl písemně pozván.

Po znárodnění obě chaty vytvořily jeden celek pod názvem Bezručova chata na Lysé hoře. V bývalé Albrechtově chatě restaurační provoz zanikl a stala se pouze ubytovnou. Ubytovna Kamenný dům po skončení války připadl spojům.
Albrechtova chata vyhořela v roce 1972, Bezručova chata vyhořela v roce 11.3.1978.

Dnes je na vrcholu Klub českých turistů majitelem bufetu Šantán, který funguje pouze dočasně a bude po vystavení nové Bezručovy chaty bude zlikvidován.
Lysá hora – co říkají pověsti?
Lysá hora je prý naplněna vodou až po okraj a voda se rozlije a všechno zatopí, až lidé dovrší svoje hříchy a přijde soudný den. Od věků ukrývá Lysá hora ve svém nitru Černé jezero a po staletí shlíží smrky na jejím vrcholu dolů mezi daremné a prostopášné lidi, kteří se snaží zbohatnout na darech přírody.

Jistá předzvěst tohoto okamžiku již jedenkrát nastala – to když se tenkrát zlý sedlák Vavroš pokoušel vyzvednout údajné poklady, ukryté v nitru hory. Když uvolnil mohutný kámen, za nímž tušil cestu do podzemí, balvan se vymrštil a Vavroše zabil. Z díry se vyřinula černě zbarvená voda a zaplavila celé údolí až k Ostravě. Peklo tak pohltilo Vavroše a dalších tisíc nejhorších lidí. Ostatní jen stěží zachránili holý život. Vodu nakonec zastavil až poustevník, žijící na Lysé hoře, který její tok zaříkáváním vrátil zpět do nitra masivu. Nepodařilo se mu to však úplně, zůstala bystřinná řeka Ostravice, která se občas rozvodňuje a připomíná tak lidem dávnou událost.
I byly jednou časy, že obyvatelé v kraji pod Horou Lysou, oddávajíce se prostopášnému životu, nevěřili v nic, ani v Boha, ani v ďábla. Neměli víry, neměli ctnosti, žili jako zvěř. Chlopi nechtěli robiť, jen dobře se mít. Ženy neznaly věrnosti, největší rozkoší byl jim hřích.
Tehdy byl snad sedlák Vavroš z Lubna v zemi slezské chlop nejdaremnější. Nechtěl orat, nechtěl sít, nechtěl chovat dobytek a živit se poctivě. Hýřil po hospodách, svou vlastní slibnou babkou zhrdal, v krčmách se rval, v dědinách kradl a v lesích zbojničil.
To řemeslo nedařilo se mu však dobře. V krčmách spojovali se proti němu chlopi, při krádežích býval přepadán a všude bit. A když číhal v lesích, aby oloupil někoho, stávalo se, že sám byl za trest olupován o svůj oděv. I nahněval se na svět, že mu života dobrého nedává, chodil po lesích a svolával ďábly. Chtěl se jim zapsati krví i duší svou. Ale ani ďábli nezjevovali se mu. Hledal je na Lysé, potom na Girové u Jablunkova, po třetí na Čantorii nad Ústraním, po čtvrté na Javorovém, po páté na Ondřejníku, po šesté na Radhošti. A ačkoliv zvolil si k tomu vždy noci čarovnické, žádná potvora pekelná o něj nezavadila. Na Boha už dávno nevěřil, nyní nevěřil už bez mála ani na ďábla a proklínal ho do horoucích pekel. A když po sedmé vyšel na Lysou Horu a opět svolával ďábly, satanáše a belzebuby, vzývaje i proklínaje všechny duchy zlé, tu dvanáct chlopů červeně oblečených, na kloboucích pírka kohoutí, stálo náhle kolem něho. Z úst i nosů šlehal jim plamen a oni divě poskakujíce, volali: „Tys náš pán a my tvoji poddaní. Tobě se klaníme a lidem dobrým na zhoubu budeme.“
„Co žádáte ode mne?“
„Tvou duši!“
„A co mi dáte?“
„Jeden rok služby!“
„Proč, vy pekelníci! Chci déle žít a dobře se mít! O vaši službu krátkou nestojím, pryč ode mne!“
Zmizeli v povětří a Vavroš počal litovati, že se s nimi nedomluvil. Snad byli by mu pět let sloužili a za pět let byl by jim obětoval svou duši.
Svolával je znovu, ale nadarmo. Ďáblové tehdy měli v pekle moc práce a nemohli od své práce z pekla každému smrtelníku hned na jeho první zavolání odskakovati na svět a dlouho vyjednávati pro jednu daremnou lidskou duši, která beztoho už peklu náležela.
Proklínal Vavroš ďábly znova, posmíval se jim, že rozkulhali se na obě nohy, když tak pomalu z pekla na Lysou přicházejí. Zaříkal se, že postěžuje si do nich, až do pekla přijde, panu arcisatanáši, že tak nedbale obsluhujou lid pozemský. Se světem už dávno nebyl spokojen, nyní nebyl spokojen ani s peklem: vytýkal ďáblům, že jest neslýcháno, aby lidé hledali ďábla, kdežto povinnost ďábla jest, aby hledal lidi.
Vavroš přišel až k tomuto kamenu a pomyslil si: „Kdyby mně čert sloužil, na tomto místě musil bych nalézti velký poklad.“ — A sotva tato myšlénka ve Vavrošovi se zrodila, kámen sebou pohnul, a Vavrošovi zaslepilo oči bohatství zlata a stříbra, které se před ním rozevřelo. Vavroš chtěl hrábnouti do zlata, ale kámen zas trochu se pohnul a už byl zakryt onen drahocenný poklad. Vavroš zahřešil a proklínal tuto ďábelskou hru. Napjal všechny síly, aby kamenem hnul a aby k pokladu se dostal.
Kámen povolil. Ale z pod něho vytryskla voda proudem tak mocným, že vynesla Vavroše vysoko do povětří. A sotva Vavroš dopadl k zemi, pohlcen byl dírou, která se u kamene otevřela a hned zas zavřela a sotva pohltila Vavroše, znovu se otevřela a z otvoru vylily se nyní divoké spousty vod tmavých, zatopily ve chvilce tato místa, a hnaly se dolů s hlukotem a rachotem strašným, nesouce zhoubu; stromy klesaly, nemohouce vzdorovati rozzuřené vodě; skály pukaly a balvany skalní řítily se dolů. Udeřila hodina soudu.
Hříšný lid teprv nyní zalekl se svých hříchů. Bylo pozdě. Peklo pohltilo Vavroše i tisíce lidí hříšných. Od tohoto kamene až ku Smrku a Kněhyni všecko dále bylo velkým černým jezerem, které vždy stoupalo výš a výše, neboť vždy nové spousty vod v přívalech divokých vysýlala Lysá Hora dolů, které odnášely chaloupky a dobytek, a pohlcujíce životů lidských tisíce. Kdož vidouce toto dopuštění Boží hned při prvních přívalech vody, utekli se na horu, zachráněni byli.
Snad byla by voda vždy výš a výš stoupala, kdyby nebylo bývalo tamtéž poustevníka, který žil v jedné skále na Lysé Hoře. Starý ten muž přišel až k onomu kamenu, kde vody ze země se vychrlily, a pomodliv se kajícně za duše svých hříšných spoluobyvatelů, hnul trochu kamenem. A sotva tak učinil, sletěl kámen na otvor, z něhož vylilo se tolik vody, a náhle přestal další výtok, a pozvolna ubývalo vody v jezeře černém, až vyschlo docela. Lidé. kteří se byli na Lysou Horu utekli, vraceli se pozvolna do údolí vodou spustošeného, snášeti musili dlouho bídu a nouzi a litovali dřívějšího života prostopášného; až konečně vystavěvše si pracně nové příbytky a upravivše si zas pole, těšili se na úrodu novou, a zanechali dřívějšího života hříšného.
Lysá Hora vychrlí prý své vody zhoubné zase, kdyby lid upadl do hříchů dřívějších.
Podle jiné verze uvolnil proud spodní vody zvědavý ovčák.

Před dávnými časy pásl ovčák stádo své na úpatí „Lysé hory.“ Neměl ve zvyku, jak to jiní pasáci dělávají, u stáda ležeti, nýbrž chodil vždy po lese. Když
opět jedenkráte křovinami se procházel, přišel do houští a nemohl dále. Pohlédna do křoví, spatřil v dálce asi pěti krokův čtverhranný kámen a zdálo se mu, jako
by kamenem tím něco zazděno bylo. „Tam je jistě nějaký poklad,“ praví radostně pasák a již prodírá se houštím ku kamenu. Odvalí kámen, avšak
ó hrůza! Z otvoru vystříkne veliký proud vody, porazí a usmrtí zvědavého pasáka. Voda vytékala z otvoru neustále a za několik dní bylo krásné údolí mezi
Ondřejníkem, Kněhyní, Smrkem a Lysou horou docela zaplaveno. Lidé utíkali na hory, aby život svůj zachránili. Častokráte přišli k otvoru, jímž voda vytékala
avšak nemohli nijakým spůsobem tok vody zameziti. Konečně napadlo starému Báčovi, aby se mrtvému pasákovi hlava usekla a otvor jí zadělal. Umluveno,
uděláno. Useknutou hlavou zadělán otvor a voda přestala v skutku vytékati. Z údolí počala pak voda na sever odtékati směrem tím, kde nyní řeka Ostravice,
činící hranice mezi Slezskem a Moravou teče a nedaleko Mor. Ostravy do Odry se vlévá.

Také v Lysé hoře je ukryto vojsko bájných slezských rytířů. Dokud nad horou ještě krouží havrani, nenastal ten pravý čas. Až se rozletí do dolin, tu z Lysé hory vyjedou rytíři na koních a budou bojovat s nepřítelem. Jedenkrát ročně na sv. Jana udeří tambor do bubnu a vojsko pak spí dále.

Na Lysé hoře hluboko v jejím nitru je tajemná podzemní jeskyně s velikým pokladem, který hlídá obrovitý had, o němž nikdo neví, kde je přesně ukryt. V této jeskyni též sídlila čarodějnice „divá Hana“. Když Juráš zrádně zabil Ondráše a ostatní zbojníci byli chyceni nebo pověšeni, ujala se Hana hlídání Ondrášova pokladu. Jeden z chycených zbojníků prozradil na mučidlech tajný úkryt pokladu na Lysé hoře a zakrátko bylo do hor vysláno vojsko , aby čarodějnici a její jeskyni vypátralo a pokladu se zmocnilo. Když vojáci toto divé zákoutí na Lysé obklíčili a opatrně se blížili ke vchodu do jeskyně, na skále nad jeskyní se ozval strašlivý skřek čarodějnice Hany. Hana jim zahrozila pěstí , začala čarovat a v tu chvíli sjel z oblohy blesk, zaduněl hrom a veliká skála se dala do pohybu i se starou čarodějnicí. Ta se zřítila do podzemní propasti a kamení uzavřelo vchod do tajné podzemní skrýše. Duch čarodějnice Hany se v okolí Ondrášovy díry zjevuje v podobě velikého hada se zlatou korunkou na hlavě.

Ondrášův poklad je prý schován v Ondrášově jeskyni na Lukšinci nad obcí Malenovice. Ondrášova jeskyně je hluboká 34,5 m a ústí v této hloubce do komory 4×5 metrů. Celková délka průlezných prostor je na všech úrovních 217 m. Malá Ondrášova jeskyně je hluboká 5,7 m a dlouhá 10,5 m Studená jeskyně má délku 10,5 m a je vyplněna sutí.

Jiná pověst říká, že bájný had se zlatou korunkou žil na severozápadních svazích Lysé hory, pán všeho tvorstva v horách. Kudy se plazil, vypálil dnešní louky a paseky. Býval největším nepřítelem pytláků a zlodějů, kteří strojili lesní pych a kradli dřevo.

Na vrcholu hory pobýval kdysi poustevník, za kterým přicházeli lidé, aby získali odpuštění svých hříchů. Hříšníků ale stále přibývalo a proto rozhodl hrabě František Pražma o vystavění kapličky na těchto místech. Cihly na stavbu sem měly vynášet nevěrné ženy z Frýdeckého panství. Bylo jich však tolik, že by to vydalo na celý kostel! Nakonec však zůstalo jen u kapličky, která se však do dnešních dnů nedochovala.

Možná by stála dodnes, kdyby do ní nevešel neuvázaný kůň, a v kapličce se neotočil a nepřivřel za sebou dveře. Ty pak nešly zvenčí otevřít a protože nechtěli nechat koně pojít, museli ji zbourat.

Podle jiné doložené zprávy dal kdysi hrabě Pražma prozkoumat tajemnou podzemní skrýš na vrcholu Lysé hory. Svrhli do ní tenkrát množství kamení a trvalo velmi dlouho, než se z hloubky ozval zvuk dopadajících kamenů. Později byl vstupní otvor zavalen, snad aby do jámy někdo nespadl.

Stejně jako na Pradědu je podle lidové pověsti na Lysé hoře uschován poklad. Holý vrchol Lysé hory se nazývá Gidula a je tu prý uschován přímo pohádkový poklad, o to více ovšem chráněný mocným kouzlem. Kdysi žil pod Lysou horou ve staré kolibě chudý a opuštěný pastýř Lukeš. Celé své stáří prožil ve vzpomínkách. Jednoho dne, jak tak sedí a vzpomíná na své mládí, rozpomněl se na vyprávění svého předchůdce o obrovském pokladu zakopaném na nejvyšším bodu temene Lysé. Z kouta koliby vytáhl kopáčské náčiní a vypravil se vzhůru do svahu hory. Těsně před polednem stanul na temeni. Široširý kraj se prostíral u jeho nohou, vypadalo to, jako by poníženě ležel u zelených lemů šatu své horské královny. Lukeš však neměl ani pomyšlení na to, aby se kochal tímto krásným pohledem, myslel jen na poklad. Nikdo nikdy nezjistil, jestli se k pokladu skutečně dostal. Když ho nejstarší pastevec s okolními salašníky nalezli na vrcholu, byl v bezvědomí, napůl zasypán zemí a oslepen. Snesli ho dolů do salaše, kde se polomrtvý Lukeš záhy zotavil, ale zrak se mu nikdy nenavrátil. Dejme tedy před hmotným bohatstvím přednost kráse kolem nás.

Na Lysé hoře se slétaly čarodějnice z celého Slezska a pořádaly svoje reje a sabaty, kterých se účastnil i Lucifer s dalšími čerty. Každého zabloudilce utancovali k smrti. (Proto  1. května již tradiční turistická akce- Slet čarodějnic na Lysé hoře).

Reklamy

majovyhonzik se představuje:

je mi 31 let a chsi se zde věnovat zajimavým místům, tajemným i obyčejným ale něčím vynikají nad ostatními , zajimavé události z toho místa, historie Jinak povoláním jsem truhlář , bydlištěm Šumperk, ČR
Příspěvek byl publikován v rubrice lapkové doby minula, ledová místa i v létě, Povodeň, Rytíři spící v nitru hory, spojení zvířete a tajemného místa - HAD, zakopané zapomenuté poklady, Živá a Mrtvá voda, čarodějnice a lidé co se upsali dáblu, čertovská místa. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Jedna reakce na Lysá hora – královna Moravskoslezských Beskyd – je vlivem nadmořské výšky přesahující 1300 m n. m. jedním z nejchladnějších, nejdeštivějších a největrnějších míst v České republice – je prý naplněna vodou až po okraj a voda se rozlije a všechno zatopí, až lidé dovrší svoje hříchy a přijde soudný den – Také v ní je ukryto vojsko bájných slezských rytířů – hluboko v jejím nitru je tajemná podzemní jeskyně s velikým pokladem, který hlídá obrovitý had – Na Lysé hoře se slétaly čarodějnice z celého Slezska a pořádaly svoje reje a sabaty, kterých se účastnil i Lucifer s dalšími čerty

  1. Pingback: kraj Moravskoslezský – okres Frýdek-Místek | Majovyhonzik – obyčejné neobyčejným pohledem

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s