Olšany – byli zde usazeni Tataři za dob jejich vpádu na Moravu a odtud vy­jížděli na lup.

Okres Šumperk, Olomoucký kraj

Obec Olšany je částí šumperského okresu a tvoří jeho západní výběžek. Leží v krásném údolí řeky Moravy a potoku Hrůzná Voda, lidově zvaném Bušínský potok. Rozkládá se v klínu hor, na západní a severozápadní straně jsou výběžky Kralického Sněžníku a na levém břehu řeky Moravy jsou hory patřící k Hrubému Jeseníku, skupině pradědské. Leží v nadmořské výšce 330 m.

Od Šumperka je vzdálena 15 km, od obce Ruda nad Moravou 2 km, od obce Klášterce a Bušína po 1 km.

Název vsi byl původně označením pro „lidi z místa porostlého olšemi“.

Babička Anežky Šulové z Rudy provdala se do Olšan na chalupu, kde se říkalo V lukách a kde, jak uchovala do dnešních dnů tradice, byli usazeni Tataři za dob jejich vpádu na Moravu a odtud vy­jížděli na lup.

Zakopali prý tam poklad.

Babička viděla jej dva­krát hořet. Jednou na Velký pátek klečela na la­vici u okna a modlila se, zatím co dědeček byl u podruha kousek přes zahradu na besedě. Najednou viděla vyšlehnouti vysoký plamen. Tuze se toho bála, zvláště když byla sama doma a ven za­volat na lidi se také neodvážila. Konečně se doč­kala muže, který přišel z besedy. První, co říkal, bylo, že se ptal, proč venku svítila. Viděl prý venku světlo. Dlouho uvažovali, co by to mohlo být a na konec se shodli na tom, že to hořel tatarský poklad.

Soused Matějka měl malou chaloupku vedle Ko­lářových. Dětí v ní bylo plno a velké nouze také dosti.
Ač zbožný, najednou přestal chodit do kostela a zakázal to ženě i dětem. Za to začal se s rodinou každý den k večeru na zahrádce nahlas modlit. Často prý ho lidé poslouchali, jak se modlí docela jinaký otčenáš než obvyklý. Děti se musely modlit hlasité. Jak některé málo křičelo, dostalo prutem. Asi po třech měsících začal Matějka kopat na tom místě, kde se modlili a na otázku lidí, co to kope, říkal, že studnu. Babička si však při tom dobře všimla jedné věci: Že to, co jeden den nakopal, zase zaházel, a druhý den kopal o kousek dál.
Najednou přestal kopat a modlit se. Nakoupil dětem šatstva a různých věcí do stavení. Všechno v domě muselo být bílé: bíle slepice, bílé kozy. Černého nechtěl nic vidět.
Lidé, kteří to pozorovali, šeptali si, že se upsal dáblu, a že vykopal ty peníze, co u vedlejší chalupy byly po Tatarech zakopány. Okolnost, že každý den kopal na jiném místě vysvětlovali si tím, že tatarský poklad neleží klidně v zemi na jednom. miste, nýbrž putuje v zemi.
Od té doby se celá Matějkova rodina měla dobře. Ač měli osm dětí, nic nedělali. Zřídili si zelinářskou zahradu a pracovali v ní jen pro zábavu.
Nežil však Matějka spokojeně. Mluvil často podivné věci. Kolikrát se zdálo, jakoby ani nebyl z to­hoto světa. Tak vyprávěl babičce, která byla kmotrou jeho dětem. »Zlatá kmotřičko, co jsem já dnes v noci neviděli O půlnoci jely po silnici tři kočáry, a v těch seděly samé obludy. Vlasy mně vstávají. na hlavě, když si na to vzpomenu. Dva kočáry, ty přední, jely rychle, a ten třetí krok co krok. Přece však jenom stačil těm prvním dvěma. To byli čerti a jeli si pro Valouchovu duši.« Do rána totiž umřel sedlák Valouch.
Taková a podobná vidění míval Matějka velmi často.
Když zemřel, přijeli prý pro nebožtíka s vozem neznámí lidé.

Dosud žijící pamětnice Matějky z Olšan potvr­zuje, že to byl podivín. Když se měl ženit a přišla za ním nevěsta zastihla prý jej sedícího na peci v dlouhé košili s rozevřeným deštníkem nad sebou. Nosil vlasy dlouhé jako nějaká ženská a stále o něčem přemýšlel.

O tatarském pokladu se vypravuje také toto:

Blízko Kamenného dolu je pole zvané U peněz, kde prý Dokoupilův pacholek vyoral celou brázdu peněz. Když se však ohlédl, peníze se ztratily. Je tam pět hromad kamení a v některé z nich je poklad uschován.

U Olšan v lese »Kamenném dole« je místo, kde je velký kámen a kde se dodnes říká »U diviženy.« Jest tam sedátko s vytlačenými lokty, kde prý divižena sedávala. Ta se zmocnila dítěte, které si u lesa samo hrálo, zatím co rodiče pracovali na poli. Místo něho dala svoje dítě. To nechtělo nic jiného jíst než myši.

Reklamy

majovyhonzik se představuje:

je mi 31 let a chsi se zde věnovat zajimavým místům, tajemným i obyčejným ale něčím vynikají nad ostatními , zajimavé události z toho místa, historie Jinak povoláním jsem truhlář , bydlištěm Šumperk, ČR
Příspěvek byl publikován v rubrice divoženky a víly, vpád tatarů, zakopané zapomenuté poklady. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Jedna reakce na Olšany – byli zde usazeni Tataři za dob jejich vpádu na Moravu a odtud vy­jížděli na lup.

  1. Pingback: kraj Olomoucký – Šumpersko | Majovyhonzik – obyčejné neobyčejným pohledem

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s