Potůčník – Kostel sv. Jana a Pavla – Klášter

okres Šumperk kraj Olomoucký

Potůčník (německy Lauterbach) je malá vesnice, část a katastrální území města Hanušovice v okrese Šumperk. Nachází se asi 3,5 km na východ od Hanušovic.

Potůčník byl založen před rokem 1567. Tehdy se objevuje v seznamu vesnic losinského panství. Německé jméno Lauterbach pochází ze starohorno-německého Lüterbach, což znamená jasný, čistý potok. Z německého názvu byl až v 19. století vytvořen český ekvivalent.

Osadě Potůčník se nachází menší kostelík nebo spíše větší kaple sv. Jana a Pavla v patřící pod obce Hanušovice.

Církevní stavba byla vystavěna v roce 1839, po odsunu Němců započala stavba chátrat. Role zachránce se ujal po roce 1991 stavitel Václav Tomek. Práce pokračovaly natolik, že v roce 1997 byl kostelík opět vysvěcen a po dlouhé době sloužena mše. Rekonstrukce pokračovala dále. Bohužel v roce 2007 zásahem blesku vyhořela celá střecha včetně krovu.

Dnes je víceméně volně přístupná stavba opět v rekonstrukci a má nový krov a střechu provizorně krytou lepenkou (shořely po zásahu bleskem roku 2007, již předtím nebyl v kapli strop). Chybí sanktusník. Opravena koruna zdiva (uvnitř kaple je lešení). Okna opravena, dveře otevřené. Asi polovina horní části zdiva je vyspárována či nahrubo omítnuta, dolní polovina je prakticky bez omítky. Prázdná. Odkopána okolní zemina.

Do opravy se hodlá zapojit i občanské sdružení „Obnova kulturního dědictví údolí Desné“. – Kaple i pozemek pod ní patří církvi.

Při objektu se nachází menší hřbitov, kde se dnes nachází jen pár náhrobků. Osadou vede turisticky značená cesta z Hanušovic do Loučné nad Desnou.

Právě k této vsi se váže pověst že ve vsi Potůčníku stával před dávnými časy klášter.

O nábožnosti jeho mnichů se vyprávělo daleko široko a lidé nejenom z okolí, ale i ze vzdálených krajů putovali tam na pouť.
Též z Hostic chodívalo tam každoročně procesí. Vyšlo v sobotu odpoledne a vracelo se domů v ne­děli k večeru.

Chalupník Havlena vypravil se tam také se svou dcerou Beátou. Matka oba vyprovodila ke kapli, odkud procesí vyšlo.
V Potůčničkém klášteře byl toho dne velký nával lidu. Otec i dcera chtěli jíti ke zpovědi, a aby se po zpovědi našli, domluvili se, že se sejdou večer u »Bílého kříže« před klášterem.
Procesí došlo před večerem a proto byla již skoro tma, když poklekla Beáta u jedné ze zpo­vědnic u níž právě kajícníků nebylo.
Mnich, který ve zpovědnici seděl, vstal a kýval na ni, aby šla za ním. Zavedl ji za oltář, otevřel dve­ře a vybídnul ji, aby vstoupila. Pak za ní zamknul a odešel zpovídat.
Otec od večera čekal u »Bílého kříže« na dceru až hodně přes půlnoc. Dcera však nepřišla. Sháněl se po ní u známých, ale nikdo jí neviděl. Nepřišla ani do odpoledne, kdy procesí odcházelo. Otec šel s procesím domů v naději, že snad dcera odešla dříve s jiným »procesím«, a že už bude doma.
Ale doma také nebyla. Rodiče se o ni naplakali, vyptávali se po ní, ale nadarmo.
Tak uplynul rok. Procesí z Hostic se zase chy­stalo na pouť.
Otec Havlena měl v noci sen. Zdálo se mu, že šel do kláštera, kde si večer sedl na svaté schody a že tam uviděl svou dceru. Ráno to vyprávěl své ženě. Matka už dceru oplakala a vymlouvala to mužovi. »Sen je sen; kdo snům věří, stín lapá.

Však, kdyby byla živa, přišla by domů.« Příští noc zdál se Havlenovi týž sen. Nedal už nic na ženi­no vymlouvání a vydal se s »procesím« na pouť. Večer se skrčil do koutku na svatých schodech. Nehnul se ani, když kostelník zamykal kostel.
Pozdě v noci otevřely se tajné dveře vedoucí do kostela a průvod mnichů šel kostelem k oltáři. Každý měl rozžatou svíci. Uprostřed šla jeho dcera Beáta, která nesla knihu a na ní meč. U oltáře utvořili mnichové kruh kolem dcery a jeden z nich sťal jí hlavu. Za oltářem zdvihli velký kámen ve dlažbě a shodili mrtvé tělo dolů. Pak dva z nich umyli dlažbu a celý průvod ztratil se tajným vý­chodem z kostela.
Otec hrůzou ani nedýchal. Viděl všechno. Bál se však učinit nejmenší pohyb, aby se neprozradil. Byli by ho jistě též zabili.
Když ráno kostelník kostel odemkl, běžel honem k potočnickému rychtáři, kde všechno vyprávěl. Ten tomu nechtěl věřit. »Člověče, co to mluvíte? Nevíte, že nedokážete-li to, co tvrdíte, že budete o hlavu kratší? Ale Havlena trval na svém.
Rychtář poslal tedy do města pro vojsko, které nečekaně přišlo do kláštera. Havlena ukázal místo, kam shodili jeho dceru. Zvedli kámen a v prohlubni našli patnáct statých panen.
Mniši byli pochytáni a odvezeni na Špilberk. Klášter zpustl a za krátko byla z něho pouhá rozvalina.

Reklamy

majovyhonzik se představuje:

je mi 31 let a chsi se zde věnovat zajimavým místům, tajemným i obyčejným ale něčím vynikají nad ostatními , zajimavé události z toho místa, historie Jinak povoláním jsem truhlář , bydlištěm Šumperk, ČR
Příspěvek byl publikován v rubrice lapkové doby minula, Počasí - záznamy bouřek v dějinách, zrušené kráštery. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Jedna reakce na Potůčník – Kostel sv. Jana a Pavla – Klášter

  1. Pingback: kraj Olomoucký – Hanušovicko | Majovyhonzik – obyčejné neobyčejným pohledem

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s