Herbortice – V herbortickém mlýně byl mlynský kamen donesený čertem od Žulove. Veliký kámen byl však i pro Čerta moc těžký. Tak odpočinul jsi na kopci kteremu se pak řikalo Čert’ák a kusy kemene odhazoval na Palenou horu.

okres Ústí nad Orlicí, kraj Pardubický

Herbortice (německy Herbotitz) je malá vesnice, část obce Cotkytle v okrese Ústí nad Orlicí. Nachází se přímo ve stínu nejvyšší hory tohoto kraje a 714 metrů vysokého Lázku,  nejvyšší bod Zábřežské vrchoviny, je spjat s bouřlivou historií. Kdysi zde vedla hranice, a to nejen zemská, mezi Čechami a Moravou, ale též hranice národnostní a jazyková. Hranice, o kterou se vedly líté boje a spory.
Obec Herbortice je asi 1 km na západ od Cotkytle.
Jméno Herbortic se poprvé objevuje, a to stejně jako u řady českých obcí regionu v listině krále Václava II. z roku 1304, jíž věnoval Lanškrounsko zbraslavským cisterciákům. Místní jméno Herbortsdorf je zcela charakteristické pro středověkou kolonizaci a vychází z osobního jména lokátora-zakladatele vsi.

V herbortickém mlýně se stala nehoda, praskly tam oba dva mlýnské kameny a mlýn se zastavil.
„Co já s tolika mletím?“ rmoutil se mlynář a starostlivě se drbal ve vlasech. „Abych se hned sebral a zajel do Žulové pro nové kameny.“
Zapřáhl pár koní a jel.
V Žulové uvázal koně u hospody, pověsil jim na huby pytlíky s obrokem, na voj otýpku sena a vypravil se do okolních lesů vyhledat kameny, které by Se mu hodíly do mlýnice.
Kam se podíval, kamení tu bylo dost a dost, mezi nimi jeden pořádný kus jako hora.
„Tenhle by se mi hodil,” pomyslil si mlynář, „ale dopravit jej domů na voze, to lidská ani koňská síla nedokáže, a já bych za to i duši dal, kdybych ten kámen dostal do mlýna.”

„Beru tě za slovo, mlynáří,“ ozval se za ním Čísi hlas.
Mlynář se otočil a vidí, že za ním stojí mladý krajánek s pinglem na rameni, v bílé Čepici – a podává mu kousek papíru se slovy:
„Píchni se brčkem do prstu, podepiš svou krví tenhle papírek, otoč koně a jed‘ domů. Než dojedeš, budu tě s kamenem už čekat ve mlýnici.“
Překvapený mlynář, aniž dobře uvážíl co dělá, píchl se brčkem do prstu, podepsal se a vrátil papírek i s brčkem krajánkovi.

Potom se vrátil k hospodě, vypil si jedno pivo, sňal koním z hub pytlíky od obroku, naložil zbytek sena a jel domů.
Krajánek – nikdo jiný než sám Luciper – nemeškal, a když se mlynář vzdálil, popadl kámen do pazourů, naložil si jej na záda a vyletěl s ním do povětří.

Veliký kámen byl však i pro Čerta moc těžký. I Čertovi se začal zajídat, takže se s ním na jednom kopci mezi Cotkytlí a Šilperkem (dnešními Štíty) musel zastavit, aby si odpočinul, při tom mu však balvan přiskřípl nohu. Trvalo dlouho, než ji dostal ven, a byl už tak slabý, že nebyl s to si kámen opět vyhodit na záda. Proto ulamoval z něho kus po kuse a házel je do Pálené hory, aby mlynář nepoznal, že kus kamene chybí.

Tím vším čert ztratil tolik Času, že se zatím mlynař vrátil domů a honem honem běžel do mlýnice. Čert s kamenem nikde.

„K čertu,“ zaklel mlynář. „Krajánek mě napálíl. Jsem hlupák, že jsem mu věřil,” litoval a mrzelo ho, že si aspoň dva menší kameny nenaložil. ‚
Vtom slyší na dvoře žuchnutí. Podívá se zamoučněným oknem na dvůr a vidí tam krajánka s kamenem. Běží tam a slyší ho volat, aby mu přišel na pomoc. Mlynář se podívá, krajánek leží pod kamenem a naříká. Přiběhl celý mlýn, zapřeli pod kámen sochory a balvan pozvedli. Zprohýbaný a odřený Čert vyklouzl z pasti. Mlynář se stárkem ho vzali pod vantroky, opláchli mu odřeniny, natřeli mu je arnikou a rozdrcená lýtka mu ovázali. Arnika čerta pořádně štípala, syčel bolestí, ale už zase přemýšlel, jak by mlynáře obelstil. Jen mu otrnulo, už na něho spustil:
„Kámen máš doma, papírek jsi podepsal, tak dělej, dělej, rozluč se s rodinou a jdeme.”
„Kampak?“ bránil se mlynář. Já jsem přece přijel dřív než ty. Ukaž papírek. Bylo ujednáno, že než se vrátím, budeš mě čekat s kamenem v mlýnici. Zatím jsem čekal já na tebe. Kdepak máš ten papírek Jen ho ukaž, ukaž!”

Čert papír s úpisem už ani neměl. Po cestě ho někde vytrousil. Viděl, že mlynář není padlý na hlavu, jak si to o něm myslel, a zmizel do pekla. Pro ovázané nohy byl však čertům v pekle jen pro smích.

Avšak když se po Čase uzdravíl, mstíl se mlynáři tím, že chodil noc co noc s kamarády do mlýna hrát karty. Domníval se, že do strašidelného mlýna přestanou mleči ze strachu jezdit. Stal se však pravý opak. Každý se chtěl pochlubit, že mele mouku ve mlýně, v němž v noci raráškové hrají mariáš, a mlynář se jen smál, protože přišel lehce k novým mlýnským kamenům a práce měl plné ruce.

I lidé v okolí se čertů přestali bát. Z Pálená hory si vozíli na stavbu domů kamení, které tam čert naházel, a kopci, na němž tenkrát s velkým kamenem odpočíval, říkali Čert’ák a tak mu říkají pořád.

Advertisements

majovyhonzik se představuje:

je mi 31 let a chsi se zde věnovat zajimavým místům, tajemným i obyčejným ale něčím vynikají nad ostatními , zajimavé události z toho místa, historie Jinak povoláním jsem truhlář , bydlištěm Šumperk, ČR
Příspěvek byl publikován v rubrice Uncategorized. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s