Šumperk – Sanatorium – Poslední carodějnice na šibenicnim vrchu – vodolecebný ústav lepší lecení než v nemocnici – místo obnovení budovy (rekonstrukce která byla nutná) – schvalně nejdřiv daly vysokou cenu aby nikdo nemohl koupit – bez té rekonstrukce nechali dojit budovu do jejího nenavratného poškození – Nasledovat bude zbourani a nahrazení nákou moderní zrudností. 

Carodějniství byli obviněni lidé kteří měli jiné smyšleni někdy přímo pokrokové jindy zas rozdilné od toho kudy krácí svět.

  okres Šumperk kraj Olomoucký

 Sanatorium mělo sloužit k lecení různých nervových onemocnění, poruchy metabolismu, i žaludecní, střevní a srdecní potíže, a to vše přírodnim způsobem. A jak by to vypadalo kdyby k tomu ucelu sloužilo do dnes.

 V roce 1785 vznikla první manufaktura na výrobu manšestru v habsburské monarchii a předznamenala velký rozvoj textilního průmyslu, který zvláště ve 2. polovině 19. století přispěl nebývalému zvelebení města. Pro svou výstavnost byl Šumperk nazýván „malou Vídní“.

V té době bylo postaveno spoustu budov které byly postaveny v stejném obdobý jako sanatorka. Např.

V roce 1857 byla založena první šumperská nemocnice.

 V roce 1871 se odehralo otevření šumperského nádraží.

V roce 1901-1902 byla postavena budova kde dnes je divadlo.

V roce 1909 byla zbourána stará radnice a v roce 1911 – 9. září byla slavnostně otevřena budova nové radnice.

Sanatorium tak patří mezi nejvyznamnější budovy Šumperka.

A stavba sanatoria proběhla v letech 1898 – 1899.

Sanatorium mělo fungovat podle vzoru bavorského přírodního lékaře Sebastiana Kneippa který žil 1821 – 1897. A být podobným vodolécebným ústavem jako zařízení dr. Sappelta v Glucholazech.

V 19. století v Glucholazech městě rozkládajím nad řekou Bělou v nedalekém Opolském vojvodství. po vzoru gräfenbergského vodního lécitele Vincenze Priessnitze vznikly lázně. Jeho unikátní lécbu studenou vodou však po několika letech vystřídala metoda vyvinutá Fr. Sebastianem Kneippem.

 

Sebastian Kneipp pocházel z chudé rodiny, onemocněl tuberkulózou, kterou lékaři pokládali za nevylécitelnou. Tehdy se seznámil s knihou „O lécivé síle cerstvé vody“ („Unterricht von der Heilkraft des frischen Wassers“), jejímž autorem byl Johann Siegmund Hahn (1696-1773), později se také seznámil s metodami vodolécby Vincence Priessnitze z Gräfenbergu (dnes Lázně Jeseník). Vodou, například pravidelným koupáním v řece nebo chozením bosí bez bot v rose, se poměrně brzy uzdravil. Roku 1852 byl vysvěcen na kněze a věnoval se jak lécení lidí, tak i publikování svých metod, které do konce života praktikoval v bavorských lázních Wörishofen blízko svého rodiště, asi 80 km západně od Mnichova, kde byl farářem.

Jeho pověstné vodní kůry navštěvovaly v Bad Wörishofenu desetitisíce lidí z celého světa, kterým vodolécba poskládaná z více než sto ctyřiceti vodolécebných metod pomohla. Kneipp totiž tvrdil, že voda je schopna vylécit každou nemoc tím, že se podstata nemoci rozpustí a může tak být vypuzena z těla. Podle něj šlo pouze o to, vodu správně používat.

Principy Kneippovy lécby Veškeré nemoci mají podle mínění pátera Kneippa svůj původ v krvi a voda je jedinecná látka, která má schopnost podstatu nemoci rozpustit a vypudit z těla. Používá k tomu různé obklady, zábaly, napařování, omývání a polévání. Nejlépe prý přitom působí voda studená, ovšem ne každý pacient je schopen takovou lécbu snášet. Proto se obcas přidávají i další lécebné postupy. Při stanovování diagnózy Sebastian Kneipp nepoužíval běžné lékařské postupy. Zaměřoval se zejména na celkovou tělesnou konstituci pacienta a jeho vyměšování. Pro samotnou lécbu pak stanovil několik základních jednoduchých poucek: cím kratší koupel, tím lepší úcinek. cím studenější voda, tím kratší necht je její použití a tím rychleji nastupuje úcinek. U slabších pacientů je možné zacínat s mírnějšími teplotami a postupně je snižovat. Tělo musí být před aplikací studené vody teplé. K prohřátí chladného těla se musí předem použít voda teplá. Po použití vody se nesmí tělo osušovat. Oblékání má být rychlé. K zachování zdraví a ochraně proti nemocem slouží otužování. Kneippův odkaz Dnes existuje jenom v Německu šest stovek kneippovských klubů se statisíci cleny, jeho knihy se prodávají dodnes po milionech, po celém světě se k jeho lécebným metodám hlásí řada následovníků a celých zdravotnických institucí.

Mezi ně mohl patřil i Šumperk, k jeho lécebným metodám hlásit.

Za vším tím nápadem stál Spolek přírodní lécby, založený 13. prosince 1896.

Německý spolek přírodní lécby (Deutscher Naturheilbund) je neziskovou organizací sdružující příznivce přírodní lécby v německy hovořících zemích. Byl založen v roce 1889, má více než 14 tisíc clenů. Zabývá se primární prevencí a širokou škálou terapií vycházejících z přírody, navazuje na odkaz Vincenze Priessnitze. Spolupracuje s univerzitami a odborníky z různých oblastí – cílem je integrovat přírodní lécbu do medicínského vzdělávacího systému. Jde o nezávislé, dobrocinné, nábožensky a politicky neutrální sdružení.

Smyslem přírodní lécby není pouhé odstranění projevů nemoci. Přírodní lécba hledá skutecné příciny nemocí a narozdíl od běžné lécby harmonizuje celý organismus.

V březnu 1897 zahájili jeho clenové sbírku na smělou realizaci projektu. Vznikla tak akciová spolecnost, jejíž vůdcí postavou byl kapelník městského orchestru Hans Rotter, který spolu s manželkou Marií do podniku vložil největší financní cástku. Spolek rozhodl, že ústav bude postaven v blízkosti „Šibenicního vrchu“ a carodějnické planiny, místa poprav v období carodějnických procesů. Ze všech možných návrhů byl nakonec byl vybrán a nadšeně přijat návrh šumperského stavitele Heinricha Poppa. Ten upravil projekt vídenského architekta Seiferta a spolu s dalším stavitelem Franzem Hlochem stavbu v letech 1898-1899 realizoval. Úpravu parku navrhl šumperský „všeuměl“ Engelbert Zdenek. Sochařskou výzdobu vesměs provedl sochař Julius Pelikán, jehož sochy bylo možno spatřit ještě v minulých letech v parku lécebny. Stavba, která měla na leckterých návrzích podobu až zámecku ci hradu uprostřed lesů,

 Původní kapacita Sanatoria byla asi 40 osob. Uvnitř budovy lécebny byly k dispozici velká jídelna s prosklenou verandou, různé salónky (např. ctenářský, klavírní, kuřácký nebo biliárový), lécebné oddělení s lehátkovým prostorem, masážní kabinet, sál pro gymnastiku, vzdušné a Slunecní lázně a také kuželna. Objekt měl elektrické osvětlení, vlastní vodovod a ústřední vytápění.

 Lécily se zde různá nervová onemocnění – Nemoci nervového systému zahrnují velký pocet chorob, z nichž většina je závažná. Jsou to např. Alzheimerova a Parkinsonova nemoc, roztroušená skleróza, demence, mozková mrtvice Jedním z nejcastějších onemocnění je mrtvice, která vzniká následkem bud ucpání cév mozku, nebo jejich prasknutím.,

poruchy metabolismu – onemocnění jsou taková, která vznikají v důsledku poruch látkové přeměny, tvorby nebo ukládání urcitých látek v organismu, které jsou u zdravých osob v rovnováze (jejich tvorba, ukládání, vylucování). Tyto látky jsou nutné pro normální funkci organismu a při jejich nedostatku/nadbytku dochází k poškození některých orgánů, případně celého organismu.

Lecily se zde i žaludecní, střevní a srdecní potíže. Původně se v lécebně pocítalo zejména s exkluzivní klientelou, ale tato varianta zůstala jen zbožným přáním.

Provoz něco stojí a bylo třeba aby se sehnaly penize na provoz. Což se nepodařilo. Byl to dobrý plán mít v Šumperku zařízení které by nemoce lecilo přírodním způsobem. Sehnali se peníze na budovu a zařízení akorat nejspis provoz stál víc než co se vydělaly peníze. Takže to dopadlo že to došlo až do dnešního stavu.

Jinak opak kdyby se to sanatorkou podařilo měly bysme v Šumperku krásné lazně, sanatorka by byla zachovana v původním švýcarským rázu. Nebot zaroven by se nemuselo setřit na přestavbě. Styl by se zachoval tak aby vypadal jako zámek. A historii by měla podobnou jako podobné vodolecebné lazně v Jeseniku. Uvadim jen menší vyběr z historie jesenických láznich, k srovnani jak by to mohlo byt v Sumperku:

„Vodní doktor“ jesenických hor měl stále více příznivců, ale i nepřátel v řadách závistivých lidí a lékařů.

Okolní lékaři rozpoutali proti laickému a „nevědeckému“ způsobu lécení hysterickou kampan. Byly podá­vány proti němu žaloby. Tuto pro Vincenze Priessnitze velmi těžkou situaci pomohla rozuzlit württemberská vláda, která se rozhodla zřídit ve své zemi lécebný ústav podle Priessnitzova vzoru a požádala panovnický dvůr ve Vídni o dobrozdání. Na základě tohoto dobrozdání bylo v r. 1838 konecně vydáno povolení k definitivnímu provozu lázní. Podobně to mohlo být i v Šumperku se sanatorkou, možná se lidem stejně tak nelíbila. A dopadlo to pro ni špatně.

Ale kdyby se jim dařilo lidi lecit a ziskala jsi exkluzivní klientelu. Možná by se sanatorkou vypadalo take tak. :

Priessnitz roce 1038 zahájil výstavbu nového velkého lécebného domu. Rok 1839 byl nesporným vrcholem lázenského provozu Priessnitzovy éry. Na Gräfenbergu se lécilo přes 1.500 pacientů a přijelo i 120 lékařů z celé Evropy , aby tu studovali Priessnitzovy lécebné metody a podle jejich vzoru pak doma založili vodolécebné lázně.

Světové úrovně dosáhl Gräfenberg pod vedením primáře dr. Josefa Reinholda (1885-1947), skvělého psychiatra a psychologa, který dokázal spojit Priessnitzův odkaz s nejnovějšími vědeckými poznatky. Zavedl zde lécení neuróz všeho druhu a pod jeho vedením vyrostl tento ústav ve světoznámé psychiatrické a neurologické pracoviště s výbornými diagnostickými a lécebnými postupy. V té době přijížděla do lázní především bohatá klientela z řady států Evropy, ale i z USA a Kanady.

V 80. letech se v Lázních Jeseník lécilo v průměru 8000 pacientů rocně.

Jenže Šumperské lazně jsi neziskaly popularitu. A majitele zruba po ani né 20 letech to vzdali, asi nedokazali konkurovat lázním Jeseníku. V Jeseniku už zruba byly v provozu 50 let. Zatimco v Šumperku byly v tom novacci a pacienti nejspiš dali přednost Jeseniku. A majitelé Sanatorky nejspíš nemohli jsi dovolit byt třeba 20 let bez vydělku s trpělivě pomali ziskavat v tom zkušenosti. Vše něco stojí a nelze pockat, až na to budu mít.

Proto se rozhodli zařízení prodat

Ale mohli navazat spolupraci s lazněmi v Jeseniku. Myslet dopředu. Kdyby za projektem stali jen obycejní lidé budiž da se chapat nemame penize na provoz tak prodame. Ale za stavbou stal spolek přírodní lecby. Nebyla to obycejná stavba, a nestala na obycejném mistě. Místo spojené carodějnicemi kteří měli do carodějnic daleko.   

 Např. V dobách kdy ve světě vladly katolici, jak se jim nelíbylo že někdo jiný působil tam kde katolici měli svůj vliv.  Bojovali např. proti Konstatinu a Metodějovy, nebo Janu Husovy. A Sanatorium na tom je podobně. Nebot z carodějnictví byli nepravem obvinovani i lidé co uměli přírodne lecit. A taková měla být i Sanatorka. Proto to kde stoji není nahoda. Lidé co ji postavily chtěli možná jen podvědomě, aby zařízení sloužilo k přírodnímu způsobu lecení a neměli když se jim v pocatcích nedařilo to vzdávat. Měli hledat vzpůsob jak ten plán co měli na pocatku dokazat a uvést dokonalost. Jeden způsob je spolupracovat s podobnými zařízeními, např. s Jeseníkem. A je otazka jak se k tomu plánu stavěli v Šumperku naši pani radní. A divné je že historie o tomhle ani nezminuje jakoby to někdo umyslně potopil. Nebot Sanatorium by bylo kdyby se to podařilo lepší než nemocnišní zařizení. Lidé dnešní davají přednost přírodnímu lecení před chemii kterou mají všude kolem i v jidle. Sanatorium by mnohem lepe lecilo naše nemoce. A mohlo by to být i školící středisko kde nejen ucily doktory jak mají přírodně lecit. Ale zaroven ucit všechny ostatní zdravemu způsobu života. Zde by byl i prostor pro Adventisty sedmého dne a jiné organizace co znají a praktikují zdravý způsob života. Nejlepší lecba nemocí je totiž prevence.

Tím padem i kurturně pro Šumperk by sanatorka měla velký význam. Nebylo by to jen lecebné centrum, ale místo kde se lidé setkavají.

Proto zbourat Sanatorium je jako obvinit ji z carodějnictví. A odsoudit ji k smrti. Možná ti co ji postavili i na tohle pomyslily zě zbourat ji je jako dat ji stejný osud s těmi co zde byli upaleni.

Lecení lidí ale ve svetě probíha tak

 farmaceutický průmysl ti co vyrabí leky ovládli v roce 1900 celý zdravotnický systém. Udělali jsi z nemocných bysnys jak jsi na nemocných vydělavají peníze. Tím padem je trnem oku každý kdo chce lecit přírodním způsobem.

Sanatorku vlastni ti co vlastni nemocnici. Ty nemaji zajem aby bylo obnoveno s ni i to proc – byla postavena! Nebot nemocnice s lekaři patři pod farmaceutický bysnic, cím víc nemocných tim víc peněz. Kromě toho ani marodit nemusime a přesto na nás vydělavají zdravotní pojištovny.

Např. za posledních 100 let, bylo vyvinuto mnoho přírodních léciv proti rakovině a byly prokazatelně úspěšné ve Spojených státech i v jiných zemích. Všechny tyto metody byly vehementně ignorované, umlcené a zametené pod koberec farmaceutického monopolu. Takoví lékaři a badatelé celí následně útokům, zesměšnování, jsou posílání do vězení a profesionálně zruinovani za odvahu vzepřít se farmaceutickým korporacím. Aby bylo možno udržet tento lékařský monopol, tak se jakákoliv funkcní přírodní lécba potýká s masivní opozicí farmaceutických a lékařských korporací. Farmaceutické korporace nemají zájem na přírodních látkách, které si nemůžou patentovat, jelikož by přišli o výdělek. Oni proto budou a v minulosti tak mnohokrát ucinili,dělat vše proto, aby se veřejnost nikdy o efektivní přírodní lécbě nedozvěděla.

Reklamy

majovyhonzik se představuje:

je mi 31 let a chsi se zde věnovat zajimavým místům, tajemným i obyčejným ale něčím vynikají nad ostatními , zajimavé události z toho místa, historie Jinak povoláním jsem truhlář , bydlištěm Šumperk, ČR
Příspěvek byl publikován v rubrice Uncategorized. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s