Šumperk – Sanatorium – místo kde bylo přes 1000 dětí zachraněno před nebezpečnou nemocí

okres Šumperk kraj olomoucky

Od doby kdy Sanatorce začla se léčit tuberkulóza 1917 upline už brzy 100 let.

Kdysi výstavní zdravotnické zařízení, pocházející z konce 19. století, s anglickým parkem a sochařskou výzdobou,

Samotná hlavní budova byla postavena v roce 1899 podle návrhu šumperského architekta Heinricha Poppa, autorem podoby parku byl Engelbert Zdeňek, rovněž ze Šumperka. Projektovaná léčebna, vycházející z upraveného návrhu vídeňského architekta Seiferta, měla původně švýcarský architektonický ráz, a měla sloužit původně jako vodolečebné zařizení podobné k jesenickým laznim ale nebylo dostatek financí a té době budovali se lečebná zařízení pro boj proti tuberkuloze a tak se stalo že sanatorium zašlo sloužit jinemu učelu než bylo postaveno.

29. srpna 1917 koupil zařízení brněnský pracovní pojišťovací ústav pro Moravu a Slezsko. Objekt bylo nutno stavebně upravit, scházely však finanční prostředky. Podnik málem zkrachoval, našly se však finance, když se mecenášem stal Zemský moravský výbor v Brně. Právě za jeho úřadování byly provedeny oni nepříliš úspěšné stavební úpravy, když byl objekt zcela přebudován a značně rozšířen. Na druhou stranu však k vybavení již patřily takové vymoženosti jako rentgenové přístroje, laboratoře, rozsáhlá vanová a sprchová koupelna. Tehdy se zde začli léčit chlapci a dívky s neotevřenou TBC.

Ve dvacátých a třicátých letech minulého století začaly být postupně přistavovány další objekty, například budova ředitelství, dům zahradníka nebo vrátnice. Většina z nich později sloužila jako služební byty zaměstnanců šumperské nemocnice, včetně ekonomického náměstka ředitele tehdejšího OÚNZu.

Tisíce dětských pacientů se zde léčilo s tuberkulózou, léčebna se stala věhlasnou v regionu.

Během 2. světové války zařízení sloužilo vojákům a jako dětský domov pro 220 dětí.

Po válce byla obnovena dětská plicní léčebna, která byla zrušena až v roce 1981. Na poválečné přestavbě objektu se podílel – svého času monopolní šumperský stavitel – Karel Čunderle. Areál „Sanatorky“ se nachází na konci Reissovy ulice, tedy ulice pojmenované po MUDr. Otakarovi Reissovi, předválečnému řediteli dětské plicní léčebny.

Tuberkulóza byla na počátku minulého století jednou z nejrozšířenějších chorob chudého obyvatelstva. Až do padesátých let na ni nebyly žádné účinné léky. Pokud ale člověk zesílel a plíce utužoval v čistém prostředí, měl šanci tuto smrtelnou chorobu porazit.

Před sto lety byla léčba tuberkulózy založena na myšlence, že nemocný musí dobře jíst i pít, hodně odpočívat, ale také se aktivně hýbat. Proto byl od počátku budován také rozlehlý park. Proto ze sanatoria vedly cesty lemované lavičkami.

Po roce 1899, byla po celé Evropě zakládána sanatoria, a to především v horských oblastech. Krátce na to vznikl v Praze Spolek ke zřizování a vydržování léčeben pro nemoci plicní v království Českém, markrabství Moravském a vévodství
Slezském. Členy spolku byli lékaři, církevní hodnostáři, řemeslníci, živnostníci, zástupci obcí, obchodníci ap. Z tohoto výčtu je vidět, že tuberkulóza byla opravdu závažný celospolečenský problém. V roce 1905 byly již vytvořeny příznivé podmínky a tak v Praze vznikl dispenzář nemocných (později známý pod jménem Masarykova liga).

T. G. Masaryk,v boji s tuberkulózou přiřazuje vysokou prioritu při budování Československého
státu. Proto je pojmenovano Sanatorium v Šumperku na Masarykova zemská dětská plicní léčebna.

Tuberkulóza je v Evropě považována za nemoc, která byla vymýcena. V některých zemích je
natolik vzácná, že většina lekařú u pacientů zamění např. za astma…

Jarvis žije v britském Glasgow a miluje fotbal.
Uzdravil se teprve nedávno. Jeho nemoc lékaři považovali za astma, pak se domnívali, že jde o
zápal plic či srdeční onemocnění. Celých devět měsíců trvalo, než byla ta správná choroba
určena.

Nejdřív se mu začal krátit dech, neměl moc sil a hodně kašlal. A někdy měl bolesti na prsou. Dva měsíce nechodil kvuli tomu do školy.

Ale ….

Tuberkulóza stále zabíjí, a to i v České republice. Jaká jsou rizika? Tuberkulóza stále patří mezi smrtelně nebezpečné nemoci, a to i u nás.
Ročně se jí nakazí asi 500 lidí, loni na ni 21 lidí dokonce zemřelo.

Nejčastěji onemocní lidé nad 75 let, jen pět onemocnění bylo u dětí do 14 let,

Ve světě není tuberkulóza rozšířena rovnoměrně – v mnoha asijských a afrických zemí je jí nakaženo až 80 % obyvatel, kdežto ve Spojených státech jen 5–10 %.

Česká republika patří mezi země s minimálním výskytem této nemoci, a to převážně díky včasnému očkovaní.

Tuberkulózou je infikováno 2 miliardy lidi představuje to jednu třetinu světové populace. Světová zdravotnická organizace bojuje s tuberkulózou a mezi svými prioritama do roku 2050 by měla být tuberkulóza vymýcena.

Každý rok na světě tuberkulózou nově nakazí okolo devíti milionů lidí, z toho okolo 500.000 je rezistentních případů. Kolem 1,7 milionu lidí v důsledku tuberkulózy ročně zemře.

Pro dětský věk se udává ročně 1,3 miliónů nových případů a 450 000 úmrtí…

Z infikovaných jedinců onemocní během života jen kolem deseti procent díky
přirozené imunitní ochraně.

Výskyt tuberkulózy v dětském věku je přímým odrazem epidemiologické situace u dospělých.
Dítě se totiž prakticky nikdy nenakazí od jiného dítěte, ale zdrojem onemocnění je pro něj
nejčastěji dospělá osoba s nakažlivou formou tuberkulózy. Nejzávažnější jsou kontakty intrafamiliární, nejčastěji rodiče nebo jiní příbuzní ve společné domácnosti, kteří jsou s dítětem v každodenním kontaktu.

Dále to mohou být přistěhovalci ze zemí, kde je výskyt tuberkulózy značně vysoký, např. Ukrajinci,
které si podnikatelé mnohdy najmou jako námezdní dělníky na práci a zajistí jim ubytování a stravování ve své domácnosti, kde se tak dostanou do kontaktu s jejich dětmi.

Léčba rezistentních forem nemoci běžně užívanými léky, které jsou více než 50 let staré, trvá dva roky. Tyto léky mají vážné vedlejší účinky, jako je nechutenství, dramatický úbytek váhy, hluchota a vážné psychózy vedoucí často k sebevraždě.

Přitom odolnost bakterií vůči těmto zastaralým lékům neustále narůstá.

Tuberkulóza, též TBC, dříve souchotiny či úbytě , je infekční onemocnění způsobené bakteriemi. Nemoc většinou napadá plíce, ale může postihnout i jiné části těla. Šíří se vzduchem, když osoba s aktivní formou tuberkulózy kašle, kýchá,mluví nebo plivá.

Dosah kapének může být až 3 m.
Jedním kýchnutím mohou vyloučit až 40 000 kapiček. Každá z těchto kapiček může přenést tuberkulózu, protože infekční dávka tohoto onemocnění je velmi malá a infekci může způsobit i vdechnutí méně než deseti bakterií. Míra infekčnosti u lidí s dlouhodobým, častým a intenzivním kontaktem s tuberkulózou činí zhruba 22 %. Člověk s aktivní a neléčenou tuberkulózou průměrně nakazí 10–15 lidí za rok. Nejčastěji se nakazí uživatelé drog injekčními stříkačkami, bezdomovci neboť zanedbavají hygienu, lidé se ztrátou imunity, a zdravotní pracovníci pracující s těmito rizikovými skupinami.

„Tuberkulóza je zákeřná nemoc. Nemusí mít nějaké dramatické příznaky. Otevřenou formu nemoci, když se vykašlává krev, to již samozřejmě pozná i laik.

Velké riziko tuberkulózy je v tom, že většina nakažených má nemoc v latentním stavu a
existuje zde pravděpodobnost, že u 10 % nakažených se nemoc dostane do stádia otevřené tuberkulózy.

Co se týka těch zastřených forem nemoci, je to někdy složité. Jsou i formy tzv. mimoplicní, kdy i odborníci mají velký problém nemoc poznat. Tuberkulóza se tam může poměrně dlouho skrytě bez příznakú vyskytovat a onen člověk tak může bakterie vylučovat třeba močí, ale jinak se to neprojeví“.

Nemoc se projevuje hlavně souchotě, znamená
hubeností, ti lidi jsou většinou mají váhový
úbytek, kašel, mají teploty, můžou být teploty zvýšeny buď ranní nebo večerní, tomu
říkáme subfebrilní teploty nebo můžou mít vyšší
teploty. Je tam typicky pro tuberkulózu je zvýšený
pocení v noci a samozřejmě prvním příznakem
tuberkulózy může být hemoptýza, což je
vykašlávání krve.

Nemůžeme se nakazit krátkým kontaktem.
Tím, abych se nakazil tuberkulózou, potřebuju
pobyt s pacientem, který bude vylučovat přímo bacily tuberkulózy, to znamená je infekční
mikroskopicky pozitivní aspoň 8 hodin
trvalýho kontaktu s takovým pacientem. Pokud
tam bude kultivační pozitivita, to znamená
nebude přímo vylučovat slinama bacily, tak tam
se říká až pětinásobek, to znamená 40 hodin potřebujete kontaktu s takovýmto člověkem.

Dospělí a mladiství se zdravým imunitním
systémem by neměli onemocnět ani po přímém
kontaktu s infekcí. Jejich tělo má totiž dostatek
látek bránících vzniku nemoci.
Nemocný s plicní TBC přestává být nakažlivý
ve velmi krátké době. V případě, že dodržuje
řádnou léčbu,zpravidla během dvou týdnů
přestává být nakažlivým pro okolí.

Reklamy

majovyhonzik se představuje:

je mi 31 let a chsi se zde věnovat zajimavým místům, tajemným i obyčejným ale něčím vynikají nad ostatními , zajimavé události z toho místa, historie Jinak povoláním jsem truhlář , bydlištěm Šumperk, ČR
Příspěvek byl publikován v rubrice tuberkuloza. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s