Jevičko – sanatorium pro ženy – ústav pro léčbu tuberkulózy – po zabrání Sudet (tedy i Šumperka) sem přibyly za války i děti z Šumperskeho sanatoria

Oblast okolo města Jevicko byla osídlena již v době kamenné. Ve 12. st. zde vznikla osada na křižovatce důležitých cest, kterou Přemysl Otakar II. povýšil v roce 1258 na královské město. Tím sice město přestalo v roce 1499 být, ovšem každý další majitel panství i nadále městu potvrzoval jeho privilegia. V druhé polovině 19. století v Jevíčku sídlil soudní okres (hejtmanství bylo v nedaleké Moravské Třebové). Jevíčko je nyní hospodářským a kulturním střediskem tzv. Malé Hané, velmi úrodné oblasti.

Na úpatí vrchu Kumperka (564 m n. m.) bylo umístěno Sanatorium.

Je to místo se zvláštní atmosférou a pro turisty je otevřené po celý rok.

Tuberkulóza se zpočátku léčila jen kvalitní stravou, odpočinkem a zdravým pohybem. I proto byl okolo Sanatoria vybudován rozlehlý park – arboretum vzácných dřevin,louky a lesy.

O více než 60 hektarů se starají čtyři zahradníci.

Myšlenka vybudování ústavu pro léčbu tuberkulózy vznikla ještě v dobách Rakousko-uherského mocnářství. Dlouho se hledalo vhodné místo. Jevíčko bylo vybráno pro krásný zvlněný kraj plný lesů s kvalitním ovzduším.

Již roku 1910 bylo tehdejším zemským výborem rozhodnuto o vybudování dvou sanatorií pro plicní choroby (TBC). Pro mužské sanatorium byla vybrána Paseka na Olomoucku a pro druhé (ženské) byla pro vhodné klimatické podmínky a lesnaté prostředí na západním okraji Malé Hané vybrána lokalita u města Jevíčka.

Výstavba zemské plicní léčebny byla zahájena na jaře roku 1914. Po vypuknutí 1. světové války byl zemský výbor nucen veškeré práce ukončit, avšak potřeba péče o nemocné a raněné vojáky donutila v roce 1915 c. k. vládu uvolnit potřebné finanční prostředky na dostavbu léčebného komplexu. Od otevření v roce 1916 do října 1918 sloužilo Sanatorium vojákům vracejícím se z fronty.

Svému původnímu určení, tj. léčbě žen nemocných tuberkulózou, se ústav mohl začít věnovat až na sklonku roku 1918. Brzy se léčebna v Jevíčku stala známou u nás i v zahraničí. Původní lůžková kapacita přestala stačit a musely být přistavěny další léčebné pavilony. Prvním ředitelem ústavu byl vynikající odborník MUDr. Rudolf Lubojacký, který vyzdvihl léčebnu na jedno z předních míst ve střední Evropě.
Jeho pokračovateli byli postupně MUDr. J.
Blatný, MUDr. J. Skládal, MUDr. M. Skyba, MUDr. M. Dvořák a MUDr. P. Bartoň.

Zemská plicní léčebna, obecně zvaná sanatorka, přijala jméno našeho prvního prezidenta T. G. Masaryka po jeho návštěvě v roce 1929. Léčebna brzy získala celonárodní i zahraniční dobrou pověst svou odborností i krásným prostředím. Soustavně tu bylo ubytováno na 50 zaměstnanců včetně rodin a v různých odborných i pomocných oborech zde obětavě pracovaly Milosrdné sestry III. řádu sv. Františka. Hodně zaměstnanců ještě docházelo z blízké Smolné a Bělé. Sanatorium

Za 2. světové války byly vyměněny funkce správce a vrátného za Němce. Sanatorium jakož i město Jevíčko bylo sice ušetřeno přímých válečných akcí, ale koncem války tudy prchala německá armáda směrem na Svitavy. Ve dnech osvobození i do Sanatoria přijela Rudá armáda, jenže honosné budovy Sanatoria nebyly hotelem (jak vojáci mylně předpokládali), ale žel plné nemocných tehdy rozšířenou nakažlivou tuberkulózou.

I po válce lékaři nadále spolupracovali s Brněnskou univerzitou v rámci Masarykovy ligy proti tuberkulóze. Někdy počátkem padesátých let byly „odejity“ obětavé řádové sestry i někteří zaměstnanci včetně vedoucího lékaře. V této době byli mezi pacienty přijímáni i muži. Naštěstí již byly dostupné léky proti TBC, a proto mohla být zrušena původní márnice.

Po reorganizaci okresů v České republice připadlo Jevíčko i sanatorium posléze k Východočeskému kraji a zůstalo pobočkou okresní nemocnice s léčbou ustupující TBC, ale i rostoucích chorob respiračních, zejména u mužů. Nyní je Sanatorium pod názvem „Odborný léčebný
ústav“ po rekonstrukci „Nové budovy“ rozšířeno o rehabilitaci a opět slouží celé republice.

„Dětský pavilon“ dnes zvaný „Děvín“ Za 1. republiky se zde léčily děti, které tu měly i školní vyučování. Po zabrání Sudet (tedy i Šumperka) sem přibyly za války i děti z tamního sanatoria.

MUDr. Otakar Reiss byl ředitel léčebny dětské tuberkulózy (sanatoria) v Šumperku odkud byl v roce 1938 nucen odejít do Jevíčka. V Jevíčku byl z politických důvodů jako český vlastenec 16.2.1944 zatčen a odvezen do Terezína, zemřel 2.5.1945 v Terezíně.

Před nacistickým běsněním se pronásledovaní se lidé ukrývali i v místní léčebně tuberkulózy.
Vysloužila si za to nové pojmenování – Městečko naděje.

– jeho žena
Emilie Reissová, rozená Tillová, pochazela z lékárnické rodiny Tillů, lekárna U Bílého anděla v Jevíčku.

Již
od 18. století. PhMr. František Till, narozen v Chrudimi v r. 1823, se oženil s Barborou Grossmannovou, dcerou lékárníka v Českých Budějovicích a 1. května 1860 zakoupil od Františka Schramma lékárnu v Jevíčku. Lékárnu a dům č. 138 v Kostelní ulici koupil František Till za 11000 zlatých, a to dům s parcelami lesa za 5000 zlatých a lékárnu za 6000 zlatých. Byly stanoveny nejnižší splátky 1000 zlatých ročně. V té době měl František Till pět synů na studiích, čtyři studovali farmacii, jeden medicínu. František Till zemřel v roce 1883, po jeho smrti měla lékárnu ještě několik let vdova Barbora ve svém majetku, lékárnu vedl správce. Lékárnu poté převzal nejstarší syn PhMr. Karel Till, narozen v roce 1863. Zaměstnán byl jako magistr v Trutnově a pak Rýmařově. Roku 1892 se oženil s Emilií Tuschovou. Karel Till byl jediný, kdo mohl koupit rohový dům na náměstí, který byl na prodej, jel do Rábu v Uhrách a od pana Fischera dům koupil. Dům na Palackého náměstí byl ale starý, tak pan Till postavil dům nový a v roce 1928 tam převedl lékárnu z Kostelní ulice. Karel Till měl dva syny: starší Vladimír, nar. 1893, magistr farmacie, šťastně se navrátil z první světové války a byl zaměstnán u svého otce v Jevíčku. Zemřel svobodný ve svých 38 letech. Druhý syn Karel, nar. 1896, začal studovat farmacii na vysoké škole v Praze, ale studia pro nemoc přerušil. Zemřel jako kandidát farmacie, když mu bylo také jen 38 let. Na to se rozhodl PhMr. Karel Till st. dát lékárnu do nájmu. Roku 1934 nastupuje PhMr. Dr. Stanislav Bochořák, coby nájemce lékárny. Roku 1935 převedl Karel Till lékárnu do majetku své dcery Emilie Reissové, rozené Tillové, choti ředitele sanatoria v Šumperku.

Reklamy

majovyhonzik se představuje:

je mi 31 let a chsi se zde věnovat zajimavým místům, tajemným i obyčejným ale něčím vynikají nad ostatními , zajimavé události z toho místa, historie Jinak povoláním jsem truhlář , bydlištěm Šumperk, ČR
Příspěvek byl publikován v rubrice tuberkuloza. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s