Paseka – plícní léčebna Paseka – tuberkuloza

Olomoucky kraj

Obec Paseka se nachází mezi městy Uničov a Šternberk, 30 km od Olomouce. Spíše než obec samotná je známé přilehlé sanatorium.

Ústav vznikl kvůli potřebě léčit tuberkulózní pacienty.

S přibývající migrací obyvatelstva v 19. století docházelo k nárůstu tuberkulozy, neboť se velmi snadno šířila. Souběžně však došlo k rozvoji lékařské vědy a medicínských poznatků o této nemoci. Především Kochův objev tuberkulózního bacilu (1882) a Roentgenův vynález (1901) umožnily správnější a snadnější diagnostiku „souchotin“.

Na tuberkulózu tehdy umíralo až 400 lidí v přepočtu na 100 tisíc obyvatel.

Nemocnost byla skutečně vysoká. Vznikly spolky na nemoci plicní, které řídily zřizování léčeben.

Začátek 20. století byla doba vzniku prakticky všech léčebných ústavů
(1889 ústav pro skrofulózní děti a 1901 dětská léčebna v Luži u Košumberka,
1905 Albertinum v Žamberku,
1908 Bukov,
1909 Cvikov,
1912 Nový Smokovec,
1915 OLÚ Paseka a Jevíčko,
1916 Pleš,
1921 Květnice,
1922 Prosečnice,
1926 Tatranská kotlina, a Jablunkov,
1939 Babice,
1949 Janov,
1941 Vyšné Hágy,
1917 Žáry……)

29.září 1908 se rozhodl moravský zemský sněm v Brně zřídit na Moravě dvě léčebny tuberkulozy – jednu pro muže v Pasece a druhou pro ženy v Jevíčku.

Lékaři, klimatologové a geologové hledali pět let.

Byl vybrán jihozápadní svah Moravského Jeseníku u obce Paseka
Místo je k jihu otevřené, ze severu, ze západu a částečně i východu chráněno masivy převážně jehličnatých lesů s nejvyšším místem 620 metrů nad mořem – sám ústav leží ve výši 364 metrů nad mořem.
Vznikl tak vhodný mikroklimatický celek s průměrnou roční srážkovou činností 650mm, vlhkostí 77% a průměrným svitem 4,2 hod denně. Směr větrů je převážně severovýchodní. Geologický podklad tvoří hlíny a písky se snadno prostupným půdním základem.

Místo bylo označeno jako velmi vhodné pro léčbu plicních onemocnění. I dnes si pacienti pochvalují zdejší ovzduší.

V roce 1913 začaly stavební práce, které měly být dokončeny do zimy 1914. Avšak v červenci 1914 vypukla první světová válka. Stavba byla přerušena jak v důsledku válečných událostí, tak z finančních
důvodů. Protože po šestiměsíčním válčení bylo zřejmé, že válka hned neskončí, rozhodla se vláda postavit dřevěné baráky pro tuberkulosní vojíny. Toho využil Zemský výbor a zakročil u Vídeňské vlády a navrhl dostavbu léčebny. Vláda na návrh přistoupila, ale s podmínkou, že moravský výbor ponechá po dvě léta hlavní budovu i baráky pro tuberkulosní vojíny. A tak za význačné finanční pomoci soukromníků – Mořice Low-Beera a knížete Lichtensteina bylo v únoru 1915 bylo rozhodnuto obnovit výstavbu a 16.10. byl zahájen provoz, k dispozici bylo 137 lůžek pro tuberkulózní vojíny. V červnu 1916 byla dokončena přístavba Lichtenštejnského pavilonu pro tuberkulózní děti. Koncem I. světové války ústav sloužil pouze pro léčbu vojenských pacientů a po ukončení války přešla správa ústavu do civilních rukou s kapacitou 182 lůžek.

Ve svých počátcích byl boj proti tuberkulóze odkázán pouze na hygienicko-dietetickou léčbu – léčilo
se dobrou stravou, klidem na lůžku a izolací nemocných, což může působit z pohledů možností dnešní medicíny úsměvně. Stejně tak, pokud bychom srovnávali zázemí, které bylo neutěšené: velké a mnoha lůžkové pokoje, chybějící kulturně-společenská místnost, léčebna se potýkala s nedostatkem pitné vody.

Odstraňování výše uvedených nedostatků bylo přerušeno v říjnu 1938 v důsledku okupace republiky.
Lokalita ústavu dále od hranic umožnila před obsazením ústavu jeho evakuaci, kdy lehce nemocní byli propuštěni a šedesát nemocných, upoutaných na lůžko bylo evakuováno do Olomouce, převezeno bylo také
lékařské vybavení, postele, pokladna s hotovostí a některé zásoby. Tato evakuace trvala 3 dny a tři noci, a po jejím ukončení a stažení vojenské posádky z Brna, která s evakuací pomáhala byl ústav obsazen 8.10. 1938 henleinovci. Náhradní ústav s třetinovou kapacitou byl zřízen v Olomouci. 15.11.1938 byl schválen Zemským úřadem jako provizorium se samostatnou léčebnou i hospodářskou jednotkou: Zemská pasecká léčebna, t.č. v Olomouci.

9.května 1945 byla osvobozena Olomouc a 5. června 1945 byl znovu zahájen provoz v léčebně v Pasece. Ústav sám byl převzat nezničen, neboť i v době války byl ponechán svému účelu. V letech 1945- 1948 (léta hospodářské obnovy) byl ústav spravován Zemským národním výborem, lůžková kapacita zvýšena na 340 lůžek, oblast příjmu pacientů byla z celé země Moravskoslezské, čekací doba na přijetí byla ¼ roku a mnozí pacienti se nástupu k léčbě nedočkali.

Běžný postup byl takový, že se plíce nechala zkolabovat. Věřilo se tomu, že když plíce bude v klidu, pacient nebude dýchat, že se lépe zahojí.

První resekce plic byla provedena v roce 1948. Probíhaly také pokusy s léčbou imobilizací. Počátkem padesátých let bylo započato s antimikrobiální léčbou. Později se začalo s očkováním a tuberkulóza postupně začala ustupovat.

V 80 letech začalo ubývat tuberkulózních pacientů a přijímáni byli pacienti s nespecifickými
onemocněními plic. S vývojem léčby ubývalo těchto případů a v roce 1973 byla část lůžkové kapacity určena pro takzvanou léčebnu dlouhodobě nemocných. Pacienti po chirurgickém výkonu nebo prošli interním oddělením a byli přijati na doléčení.

Pacienti nebyli umisťování do žádných sociálních zařízení a co je horší, rodiny si je často odmítali vzít domů. Sama si pamatuji pacientku, která tady ležela 11 roků. Pacienti zde dožívali svůj biologický život. Z té doby pramení povědomí o tom, že léčebna patřila mezi zařízení, kde se umíralo.

To je první věc, která člověka napadne, když se řekne léčebna v Pasece. Dávno už to ale neplatí.
Nečekaně moderní budovy objeví pacient, který zavítá do plicního sanatoria v Pasece na Šternbersku. Léčebna, která je o tři roky starší než Československá republika kde se lečili pacienti s tuberkuluzou dnes slouží spiše rehabilitaci i pro pacienty, kteří se jen docházejí léčit, vodoléčbou, elektroléčbou. Nachazí se zde léčebna dlouhodobě nemocných a léčba prací pro pacienty po úrazu a
po mrtvici. To znamená, že jsou zde modelové koupelny a kuchyňky, kde se mohou znovu učit pohyblivost rukou ve všech běžných životních situacích, které je po návratu domů čekají. Mohou se také inspirovat, jaké zařízení jim doma ulehčí život.

Advertisements

majovyhonzik se představuje:

je mi 31 let a chsi se zde věnovat zajimavým místům, tajemným i obyčejným ale něčím vynikají nad ostatními , zajimavé události z toho místa, historie Jinak povoláním jsem truhlář , bydlištěm Šumperk, ČR
Příspěvek byl publikován v rubrice tuberkuloza. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s