Žamberk – Albertinum – první lečebna tuberkulózy

Žamberk je nazýván branou do Orlických hor. Leží v údolí Divoké Orlice. V současné době má 6200 obyvatel. Město vzniklo na místě původní rolnické slovanské osady při staré cestě vedoucí podél Divoké Orlice z Čech do Kladska a na Moravu.

Konec 19.století přináší převratné objevy – mezi nimi i vynález rentgenu

Po dlouhá staletí nebylo možné zjistit, co se vlastně v těle pacienta děje. Lékař byl při diagnóze odkázán jen na vnější projevy choroby. Jedinou možností, jak se reálně podívat na pacientovy útroby, byla takzvaná diagnostická operace. Jinými slovy – pacient se operoval pouze proto, aby se lékař podíval na jeho orgány a aby posoudil, co vlastně pacientovi je. Operace ale představuje vyšší riziko pro pacienta, a pokud je ve špatném stavu, může to být také poslední úkon, který lékař provede. Operace navíc může posoudit jen stav určitého místa v těle – nelze dost dobře pacienta rozřezat a prohlédnout si vše potřebné. Za třetí nelze pacienta řezat opakovaně pro posouzení dynamiky onemocnění. A nakonec – jsou orgány, které je možné takto zkoumat jen omezeně, pokud vůbec.

A pravě proto bylo tak důležitý krok objev rengenu pro boj proti tuberkulóze.

a objev původce tuberkulózy.

Bacil způsobující tuberkulózu, Mycobacterium tuberculosis, objevil a popsal 24. března 1882 Robert Koch,

Vědec prokázal, že nákaza se přenáší převážně vykašlávanými hleny, a že se tedy jedná o nemoc infekční. V té době totiž převládal názor, že tuberkulóza vzniká následkem špatné výživy nebo že je to jakási forma zápalu plic či rakoviny.

V Evropě jsou v té době dva rozdílné názory v přístupu k léčbě a kontrole nemocných s tuberkulózou. Jednak byly budovány tzv. dispenzáře, což byla ambulantní forma péče o nemocné, jednak po kongresu o tuberkulóze v Berlíně v roce 1899, byla po celé Evropě zakládána sanatoria, a to především v horských oblastech.

Krátce na to vznikl v Praze Spolek ke zřizování a vydržování léčeben pro nemoci plicní v království Českém, markrabství Moravském a vévodství Slezském.

Členy spolku byli lékaři, církevní hodnostáři, řemeslníci, živnostníci, zástupci obcí, obchodníci apod. Z tohoto výčtu je vidět, že tuberkulóza byla opravdu závažný celospolečenský problém.

V roce 1905 byly již vytvořeny příznivé podmínky a tak v Praze vznikl dispenzář nemocných (později známý pod jménem Masarykova liga).

Albertinum je léčebna pojmenovaná po slavném vídeňském lékaři Eduardu Albertovi, žamberském rodákovi (1841-1900). Albert zde postavil letní vilu a v přilehlém parku pěstoval vzácné dřeviny.

Za Albertem jezdili do Žamberka lidé, kteří tehdy v Čechách něco znamenali. Za všechny jmenujme prof. T. G. Masaryka a básníka J. Vrchlického.
Dne 25. září 1900 večer hrál profesor dr. Eduard Albert karty se svými přáteli ve své vile v Žamberku. Ráno ho našli mrtvého. Šlo zřejmě o cévní mozkovou příhodu. Jeho vilu společně s pozemky dědici prodali.
Dne 29.května 1905 byla v Žamberku zakoupena Spolkem veškerá pozůstalost po prof.dr.Albertovi (několik budov a rozsáhlý park se vzácnými dřevinami). Okamžitě tak bylo schopno provozu první Sanatorium pro nemocné skrofulosou a tuberkulosou v českých zemích.

První rok zde byla pouze letní kolonie pro děti postižené tuberkulózou a skrofulózou.

Prvních nemocných bylo 26 dětí.

Tedy ústav nezaložil dr. Eduard Albert, jak bývá rozšiřováno obecně opakovaným omylem. Ve svých počátcích byl za dozorce ústavu jmenován Josef Dušek, hostinský ze Žamberka. Děti obsluhovala jedna kuchařka a dvě služebné, ošetřovaly je ošetřovatelky Červeného kříže v Praze. Potom lékařský dozor převzal dr. Barkaman ze Žamberka. Pomalu se mohlo začít v celoročním provozem, léčebna byla zařízena novým inventářem. Hlavním lékařem byl jmenován městský lékař ze Žampachu MUDr. Černý, který pak nemocné v léčebně celou řadu let ošetřoval. Ústav také převzal oficiální název Albertinum.

V roce 1906 získal Spolek povolení zřídit z Albertina sanatorium s celoročním provozem pro děti o dospělé nemocné tuberkulózou, křivicí a chudokrevností. Provoz byl zahájen 16. 5. 1906 a měl k dospozici 47 lůžek.

První ředitel byl v době od 16. 5. 1906 do 31. 5. 1912 byl dr. Jan Panocha, praktický lékař na penzi – spoluzakladatel Spolku pro zřizování sanatorií… který nakonec za poměrů rakouského mocnářství vybudoval léčebnu s celoročním provozem o 130 lůžkách.

Ošetřovány zde byly hlavně ženy a děti. Počet lůžek v léčebně však vůbec neodpovídal potřebě, neboť tuberkulózy bylo v Čechách mnoho. Na přelomu století uvádělo rakouské ministerstvo úmrtnost 364 / 100 000 obyvatel, počet žijících nemocných v té době samozřejmě vůbec znám nebyl.

V následujících letech proto na našem území vznikaly postupně další léčebny – Pleš, Jablunkov, Paseka, Janov, Prosečnice, Jevíčko apod.

Ve svých začátcích spočívala léčba nemocných v sanatoriích na dietním režimu, klidu, pobytu na
čerstvém vzduchu, a nakonec jistě svou roli sehrála i izolace nemocného. Tento způsob léčby
posiloval imunitu organizmu a mohl tak mít efekt hlavně v počátku nemoci, ale ne u rozsáhlých nálezů, které nebyl schopen vyléčit.

Posilovat imunitu znamená
– Pohyb: Člověk, který pravidelně cvičí a udržuje se fit, si dokáže lépe obnovit svou fyzickou zdatnost.
– Otužovaní: je další dobrý krok, který zvyšuje obranyschopnost organismu.
– Vitaminy a minerály: Podporují odolnost organismu a pomahají proti onemocnění.
– kvalitní spánek: tělo potřebuje prostor k regeneraci a odpočinku.

A pravě Tuberkulóza je nemoc co prvořadě utočí na imunitu která brání tělo proti nemocem.
Imunitní systém rozpoznává škodlivé od neškodlivého a chrání tak organismus před bakteriemi aby těle se nerozšířily a neznikla nemoc.

Pod vlivem různých filmů a románů si asi hodně lidí představí když nemocný má Tuberkulózu tak hodně skoro až davivě má silný kašel a přitom do kapesniku plive krev. Tak to ale není. Tělo nejdřiv bojuje, naše imunita nedovolí hned se nemoci usadit proto, mezi první příznaky patří únava, hubnutí, dlouhotrvající zvýšená teplota, noční pocení.

Denně se setkavame s bakteriemi různych nemocí a naše imunita braní naše tělo. Ale my bývame na vině že žijem nezdraví život, např. nezdrava jidla, alkohol, malo pohybu, přepracovanost, nedostatek spánku a tak tělo trpi nedostatky vitamínu a mineralů a nemůže se vždy na 100% se branit a proto občas onemocnime:

– nachlazení, kašel, chřipka, angina ap.
Prodělání těchto nemocí ještě více imunitu oslabuje, ale dnešní doba nás nutí jsi tahle nemocní radči choď do prace místo toho abysme nemoc vyležely tak snažíme se nemoc „přechodit“. Začíná tak začarovaný kruh, kdy oslabená imunita je příčinou nemoci, která ji ještě více oslabuje. Nemoc se opakovaně vrací a přináší další stupeň oslabení.

Až teprve nemoc naši imunitu nalomí přichazí teprve Kašel a případné vykašlávání krve poslední příznak nemoci, pak je už jen smrt.

Protože tehdy ještě na Tuberkulózu nebyl znam lek, člověk co měl Tuberkulózu měl šanci se uzdravit jedeně tehdy když ještě neměl poslední přiznak nemoci.

Jak asi vypadal léčebný režim v Albertinu si můžeme představit z různých vyprávění pamětníků, zápisů ředitelů apod. Pacientky se staraly o úklid, sbíraly léčivé byliny, pěstovaly bource morušového. K areálu patřila velká zeleninová zahrada, ovocný sad, k přilepšení stravy se chovala prasata. Jídelníček obsahoval například vnitřnosti a jáhly jako zdroj křemíku, po večeři se pil bylinkový čaj zvaný „Albertinská směs“, jehož přesné složení nám dnes není známo. Nemocní podstupovali 2x týdně masáže a vodoléčbu, což byly koupele v kuchyňské soli. Byli ozařováni horským sluncem, soluxem a Kissovou lampou. Na břehu nedaleké říčky Rokytenky byla vybudována letní plovárna. Zkoušela se i další, už medikamentózní, podpůrná léčba.

V roce 1912 nastupuje na místo ředitele dr. Rudolf Lukes. V době od 1. 6. 1912 do 5. 12. 1934.

Za jeho vedení léčebna doznala mohutný stavební rozmach. Zní to jednoduše, ale tehdy to nebylo
ani trochu lehké. Bývalá účetní z 30. let napsala ve svých vzpomínkách: „Dr. Lukes budoval
sanatorium z ničeho, jen z peněz vyžebraných přímo na ministerstvech – jedněmi dveřmi byl
vyhozen, druhými se vrátil. Budoval sanatorium lidové. V roce 1924 dokonce odmítnul přijmout
vnučku prezidenta Masaryka s odůvodněním, že má možnost se léčit jinde a nebude tak zabírat
místo jiné, chudší pacientce“.

Postupně byly ve 20. a 30. letech přistaveny zděné léčebné pavilony, prádelna, kuchyně, vodoléčba a
další hospodářské budovy a byly zřízeny tzv. lehárny. Zde pacienti lehali na čerstvém vzduchu
ve speciálních spacích pytlích i za mrazu. V roce 1921 byly dány do provozu rentgen a laboratoř. Laboratoř byla budována za osobní pomoci prof.I.Honla, který je považován za zakladatele
mikrobiologie v českých zemích. Zasloužil se o dokončení největšího pavilonu s chirurgickým
sálem. To, co vybudoval dr. Lukes do r. 1934, je základ léčebny dodnes.

Význam Albertina a Lukesových zásluh dokresluje krátká statistika z roku 1930, kdy v léčebně
fungovalo 250 lůžek a léčilo se zde 898 pacientů, z toho 104 dětí. Celkové náklady za 78 764
ošetřovacích dnů činily 2 184 278 korun (27,73 korun na osobu a den). Vykazované výsledky uvádějí, že z léčebny odešlo 117 zdravých pacientů, 310 velmi silně zlepšených, 128 silně zlepšených, 89 zlepšených, 55 nezměněných, 10 zhoršených a jen 6 jich zemřelo.

Po dr.Lukesovi na necelé čtyři roky v době od 1. 4. 1935 do 31. 12. 1938, nastupuje jako ředitel dr. Antonín Bukovský, který podporuje chirurgické řešení léčby některých forem tuberkulózy. V ústavu se provádějí léčebné pneumotoraxy, pneumoperitonea, různé plombáže, torakokaustiky a později torakoplastiky. Řada těchto velmi těžkých zákroků však již mnoha pacientům zachránila život.

V období (a okolo) Druhé světové války jezdí do Albertina tyto zákroky provádět dr. Bedrna –
pozdější akademik a přednosta Chirurgické kliniky v Hradci Králové.

V době od 5. 7. 1939 do 15. 10. 1949 byl ředitelem Doc. MUDr. Rudolf Křivinka, – pozdější ředitel Výzkumného ústavu tuberkulózy v Praze. Za jeho působení dochází k rozmachu chirurgické léčby, a hlavně zvýšení odborné úrovně Albertina. V této době k nám dojíždí operovat dr. Petr – pozdější akademik a přednosta Neurochirurgické kliniky v Hradci Králové a dr. Procházka, pozdější profesor
chirurgie a známý kardiochirurg v Hradci Králové.

Nemocní se v této době dočkali světového objevu prvního léku na tuberkulózu – streptomycinu.

Další, mezi pneumology velice známý, ředitel byl dr.František Mydlil, době od 16. 10. 1949 do 30. 4. 1967. Který se sám zúčastňuje operací. V roce 1953 provádí v léčebně dr. Procházka první resekci plic a zákroky se začínají doplňovat podáváním nových léků. Ty se začínají podávat i samostatně a později v kombinacích, neboť monoterapie přinášela velice brzo vznik rezistence mykobakterií na léky. V této době je v léčebně maximální počet lůžek v historii: 337.

V roce 1950 jsou v Albertinu již běžným vyšetřením bronchoskopie, spirometrie, bakteriologie, rentgenologie aj. Rozvíjí se úzká spolupráce s prof.dr.Fingerlandem z Patologicko- anatomického ústavu v Hradci Králové, který získává od našich operovaných nemocných a zemřelých bohatý studijní materiál. Poslední chirurgický zákrok byl proveden v roce 1964 a od této chvíle jsou u nás pacienti léčeni pouze
konzervativně antituberkulotiky. Pokud je nutná operace (a to většinou již pro jiné nemoci než je
tuberkulóza), spolupracujeme úzce s Kardiochirurgickou klinikou v Hradci Králové.
Celkem bylo v léčebně provedeno 4425 operací.
Později k nám pravidelně dojíždí na konzilia prof.dr.Šváb, který se stará o urologickou tuberkulózu a prof.dr.Vácha jako konziliář pro gynekologickou tuberkulózu.

V 60. letech se pak díky lékům, které výrazně zkrátily délku léčby tuberkulózy, mění postupně i
skladba pacientů. K léčbě přicházejí nemocní s dalšími chorobami plic, průdušek, pohrudnice a
mezihrudí ( nespecifické záněty, nádory, astma) a pacienti s různými dalšími přidruženými chorobami.

V letech od 1. 5. 1967 do 31. 3. 1980 byl ředitelem MUDr. Květoslav Fiala
Zkrácením doby léčby tuberkulózy byla uvolněna lůžková kapacita a tak v roce 1975 tak lečebna začala pečovat o nemocné na 70 lůžkách, Léčebny dlouhodobě nemocných. Část lůžek plicního oddělení je vyčleněna jako detašované akutní nemocniční oddělení TRN při nemocnici v Ústí n/O.

V letech 1980 – 1990 je ředitelem dr.Jiří Kroulík, který navazuje na předchozí péči o nemocné se
všemi plicními chorobami. Neopomíjí se nadále péče o tuberkulózní nemocné, kterých je však oproti jiným nemocem stále méně.

Od 1. 7. 1990 – 2014 byl ředitelem MUDr. Jiří Jireš
Proto v roce 1993 bylo reprofilizováno 36 plicních lůžek v Albertově vile na akutní psychiatrické oddělení. V roce 2007 byla zaregistrována do registru sociálních služeb Sociální služba poskytovaná ve
zdravotnickém zařízení ústavní péče. Tímto vzniklo oddělení tz.: sociálních lůžek (kapacita 20 lůžek).

Nástupcem Jiřího Jireše se stal Rudolf Bulíček.

Současný stav Albertina

Základem současného stavu léčebny je to, co vybudoval dr. Lukes do r. 1934. Odborný léčebný ústav Albertinum v Žamberku má plicní oddělení (106 lůžek), psychiatrické oddělení (36 lůžek), léčebnu dlouhodobě nemocných (70 lůžek), ambulance: plicní s kalmetizací, alergologickou, psychiatrickou, praktického lékaře a laboratoře: mikrobiologickou (včetně mykobakteriologické a parazitologické),
biochemickou, hematologickou a cytologickou, RTG funkční laboratoř, fyzioterapii, ergoterapii a
technickohospodářské zázemí.

Advertisements

majovyhonzik se představuje:

je mi 31 let a chsi se zde věnovat zajimavým místům, tajemným i obyčejným ale něčím vynikají nad ostatními , zajimavé události z toho místa, historie Jinak povoláním jsem truhlář , bydlištěm Šumperk, ČR
Příspěvek byl publikován v rubrice tuberkuloza. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s