Beelitz – sanatorium v nemecku – tuberkuloza – Hitler se zde lečil na poranění nohy

Komplex budov prorostlých stromy, rozpadlé či o prýskané zdi, zbytky dávno nefunkčního vybavení ponurá
atmosféra a místnosti jako vystřižené z hororu…

Depresivního nádechu v Beelitz Heilstättenu využili už několikrát filmaři. Natáčely se zde například filmy Pianista (2002) a Valkýra (2008).

Na přelomu 80. a 90. let minulého století řádil v okolí sériový vrah známý jako Die Bestie von Beelitz ( Bestie z Beelitzu) začal terorizovat místní ženy. V sanatoriu a jeho bezprostředním okolí je škrtil pomocí růžového spodního prádla, zneužíval je a poté jejich mrtvá těla oblékal do negližé a různě je aranžoval.

Transsexuál Wolfgang Schmidt (46) zabil v průběhu několika let šest lidí, několik dalších brutálně napadl.

Byl odsouzen k 15 letům v psychiatrické léčebně s přísnou ostrahou.

Oběti: 1989-1991 5 žen ve věku od 34 do 66 let.
24.10.1982 – Edeltraud Nixdorf (51 let)
květen 1990 Christa Naujoks (55)
13. 3. 1991 Inge Borkheide (34) – znásilněna, ubodána
22.3.1991 vražda manželky lékaře z Beelitz a jejího tříměsíčního synka ( dítě zabil o strom, poté
znásilnil a zabil matku 44)
– poslední žena 66 let ( datum úmrtí ani jméno nenalezeno)
Poslední informace o vrahovi z Beelitz je z roku 2010 – kdy Wolfgang Schmidt hodlal podstoupit
změnu pohlaví.

Kromě sériových vražd se v bývalé vojenské nemocnici rádi scházejí skupiny preferující drsné sexuální praktiky, z čehož se vyklubala až hrozivá vražda.

V létě 2008 tam byla zavražděna mladičká modelka jménem Anja.
Během focení ji ubil a znásilnil fotograf pomocí pánve, následně ji uškrtil provazem…

Sanatorium je proslulé rovněž poměrně častými náhodnými úmrtími a vážnými zraněními.

Přestože je na zdi vedoucí okolo komplexu cedule se zákazem vstupu, nikdo ji nerespektuje.

Ruiny díky své temné a skličující atmosféře lákají do svých útrob zejména fotografy, sprejery a
filmaře.

Na vlastní nebezpečí se sem kromě alternativních umělců vypraví i skupinky zvědavých turistů. A klidně mohou, v rozpadajících se budovách Beelitz Heilstättenu už stejně není co zničit.

V dobách své největší slávy ale komplex čítající asi šedesát budov fungoval svého času jako malá
vesnička. Kapacita zařízení dosahovala v nejlepších dobách až 600 pacientů. Na rozloze 200 hektarů nechyběly restaurace či pošta, pacienti si ale mohli skočit i na nákupy do řeznictví či pekařství.

Bývalá nemocnice se nachází zhruba šedesát kilometrů od Berlína.

Komplex byl postupně vystavěn mezi lety 1898 a 1930.

V 19. století se v ní léčili mj. lidé, které trápily plicní choroby (např. tehdy rozšířená tuberkulóza).

Za 1. světové války se místo proměnilo v lazaret pro zraněné vojáky.

Sanatoriem během války prošlo více než 12 tisíc lidí, kteří museli být ošetřováni a hospitalizováni kvůli vážným, ale i méně seriózním zraněním.

Během první světové války

Stravil tady na podzim 1916 dva měsíce poté, co ho na západní frontě zranila střepina z granátu, lečil se na poranění nohy. I když ho tehdy nikdo neznal, protože v té době nepatřil mezi vojenskou elitu, po svém propuštění na zařízení nezapomněl a vzpomněl si na něj i během svého vojenského tažení v
další světové válce.

Zanedlouho po skončení první světové války, konkrétně v roce 1920, opět stalo zařízení primárně přijímající civilisty. Zvýšila se i původní kapacita a nemocnice tak mohla přijmout až téměř 1400 pacientů najednou.

druhá světová válka v Beelitz Heilstättene se nesla na vlně zraněných německých vojáků.
Za 2. světové války byla část komplexu zasažena při bombardování Německa.

V roce 1945 se dostal Beelitz Heilstätten pod správu sovětských okupačních jednotek.

Když se po skončení druhé světové války německé území rozdělilo na čtyři spojenecké zóny a Sovětskému svazu připadla právě ta, v níž se nacházel Berlín a široké okolí, rozhodli se sanatorium v Beelitzu využít i na své potřeby, když z něj udělali v té době největší sovětskou vojenskou nemocnici, která se nenacházela na původním území Sovětského svazu. V tomto stavu se nemocniční komplex nacházel až do
roku 1994, kdy ho Rusové definitivně opustili až za pár let po tom, co Sovětský svaz zanikl.

Když sovětští vojáci místo po sjednocení Německa opustili, zůstalo tu funkční ještě neurologické rehabilitační centrum. Beelitz Heilstätten tehdy navštěvovali například pacienti s Parkinsonovou nemocí.

V roce 2000 byl komplex definitivně opuštěn. Vybavení, které se odsud neodstěhovalo, bylo rozkradeno nebo časem a počasím znehodnoceno.

Když ale padla železná opona, nemocnice byla kvůli nedostatku financí zrušena a začala chátrat…

K uzdravování nemocných už ale prostory neslouží.

Advertisements

majovyhonzik se představuje:

je mi 31 let a chsi se zde věnovat zajimavým místům, tajemným i obyčejným ale něčím vynikají nad ostatními , zajimavé události z toho místa, historie Jinak povoláním jsem truhlář , bydlištěm Šumperk, ČR
Příspěvek byl publikován v rubrice tuberkuloza. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s