Šumperk – Novy Jíčin – polepšovna – zbojník Lecián

Je to nejšpiš ta polepšovna o které se přemyšlelo že se přemístí do Šumperku.

Donucovací pracovna pro mladistvé kárance (u nás až do věku 18 let) t. zv. polepšovna.

Za předchůdce dnešních výchovných ústavů lze z historického hlediska považovat zařízení, která vznikala koncem 19. století v Rakousku-Uhersku. Jednalo se především o způsob trestu pro pachatele ve věku od 14 do 18 let věku, kteří jsou nazýváni „mladistvými“ a nelze je vzhledem k jejich věku umístit do klasických věznic. Dle zákonů č. 89 ř. z. a č. 90 ř. z. z roku 1885 mohli být tito „mladiství“ (mládež mravně narušená a zločinná) umisťováni do tzv. zemských polepšovacích ústavů (polepšoven), či do zemských donucovacích pracoven a to na základě soudního rozhodnutí. Říšský zákon č. 90, totiž ukládal zemím Rakousko-Uherska povinnost starat se o mládež, která je mravně ohrožena, nebo zanedbána (Kallan, 1909). Polepšovny vznikaly také na území  Čech, kde první byla Královská česká zemská polepšovna a donucovací pracovna v Kostomlatech u Teplic roku 1887, dále polepšovna v Opatovicích nad Labem určená pro chlapce i děvčata. Vnitřní řád byl pro každou polepšovnu jiný. (Leitmaier, 1890)

Roce 1889 byla založena zemská donucovací pracovna v Novém Jíčině.Měla kapacitu asi 250 míst.

v Novém Jičíně byla zemská polepšovna pro zanedbanou mládež od 14 do 20 let. Právě tady vyrůstal Martin Lecián který byl proslulý kasař, zloděj a masový vrah přezdívaný „Postrach Moravy“, opředený řadou pověstí. Byl odsouzen za deset vražd k trestu smrti. Při pokusu o útěk zabil jednoho ze strážců. Je veden v policejních análech ČR od roku 1918 jako vrah s největším počtem obětí. Jeho případ byl velmi proslulý.

Martin Lecián se narodil 31. října v domě č. 87 v Ostrožském Předměstí jako sedmý potomek
Antonína Leciána, dělníka v cukrovaru, Viktorie rozené Zajíčkové. Martinův otec byl pověstný karbaník, opilec a rváč. Jeho matka po svém desátém dítěti roku 1905 zemřela v ústavu pro choromyslné.
Martinův otec si našel druhou manželku Kateřinu. Malého desetiletého Martina otec dokonce za úplatu
pronajal potulným komediantům, jeho sestra se ve Vídni živila prostitucí a údajně udržovala s
otcem incestní vztah.
Školní docházku absolvoval Martin Lecián v Uherském Ostrohu v letech 1907 – 1914. Ovšem už v druhé třídě byl nezvladatelným žákem. V posledním ročníku základní školy byl již zkušeným zlodějem. V květnu 1915 byl Martin Lecián umístěn do Výchovného ústavu pro mravně ohroženou a zanedbanou mládež v Novém Jičíně.
Po svém propuštění nastoupil Martin Lecián dne 1. října 1922 prezenční vojenskou službu u
hraničářského praporu č. 31 „Arco“ ve Fryštátě. V lednu 1923 poprvé dezertoval, následně 2. března
1924, ale byl zachycen při pokusu vykrást uzenářství Josefa Holuba v Kojetíně a po soudu v Olomouci byl umístěn do věznice v Brně na Špilberku. V září 1924 však díky drzé lsti ze Špilberku utekl. Chycen byl až v listopadu v Kyjově a divizní soud v Olomouci jej poslal do těžkého vojenského žaláře do pevnosti Terezín.
V květnu 1926 byl Martin Lecián propuštěn k dosloužení vojenské služby ke svému pluku, odkud opět dezertoval.
Martin Lecián začal při svých zlodějských akcích poprvé střílet. V Kojetíně takto zranil městského
strážníka Františka Pivného. Společně se svou milenkou Marii Křenovskou byl Lecián zachycen v
jednom podniku v Přerově a umístěn byl na uzavřené oddělení Divizní nemocnice v Klášterním Hradisku v Olomouci. Odtud utekl společně s vojínem Bélou Székelym, notorickým zběhem a násilníkem, a za pomoci vojína Adolfa Deutsche, který však při útěku byl zadržen.
Martin Lecián byl převezen do Olomouce 25. dubna 1927 a octl se před senátem Divizního soudu v Olomouci. Proces byl zahájen 29. srpna 1927 za předsednictví senátu plukovníkem justiční služby JUDr. Františkem Přikrylem. Martina Leciána obhajoval ex offo olomoucký advokát JUDr. Eduard Šrot, prokuraturu podplukovník JUDr. Josef Sklenář. Celkem mu bylo přisouzeno 104 trestných činů a
včetně deseti vražd, z části nedokonaných díky přežití obětí. Celkem se jednalo o 69 loupeží s
celkovou škodou 351.775,- Kč. Dne 3. září 1927 v 7 hodin 55 minut bylo zahájeno čtení rozsudku.
Trval 35 minut. Byl uznán vinným kompletně ve smyslu obžaloby. Byl odsouzen pro zločin čtvrté
dezerce, zločin veřejného násilí, přečin porušení subordinace, zločin mnohonásobné dokonané i
nedokonané vraždy na představeném, pro zločin protivení se četnické a vojenské stráži se zbraní v
ruce, pro zločin nedokonané vraždy prosté, zločin nadržování zločincům, zločin nebezpečného
vyhrožování, zločin svádění ke zločinu krádeže, přečin poškození cizího majetku, přestupek
zbrojního patentu, přečin proti bezpečnosti života.
V důsledku toho byl vyloučen podle §192, § 415/97 a § 45 vojenského trestního zákona s vyloučením ze svazku československé armády k trestu smrti provazem. Přesto však se společně s dalším vězněm
Ladislavem Kašpaříkem pokusil o další útěk, při kterém 25. září 1927 byl smrtelně postřelen
strážný vojín Ferencz Kiss. Jeho spolustrážný Jan Tomica byl do útěku zapojen a byl za to i souzen.
Nejvyšší soud na jednání 30. září 1927 Leciánovu žádost o milost zamítnul. Milost odmítl udělit i
prezident Tomáš G. Masaryk. Dne 5. října 1927 v 10:30 hodin ráno začaly poslední minuty Martina Leciána. Před popravou mu byl vyholen krk pro oprátku, ostříhány husté kudrnaté vlasy. Vojenská poprava musela být vykonána do 24 hodin. Nebyl k ní připuštěn nikdo z veřejnosti, dokonce ani jeho advokát JUDr. Eduard Šrot, jen úřední osoby. Jako poslední přání si vyžádal polévku, velký řízek s hromadou brambor, kompot, zákusek a cigarety. Jídlo zapíjel pivem. „Však já si v pekle odpočinu dost.“ Takto odpovedel zločinec Moravy Martin Lecián podplukovníkovi Paučkovi na jeho výzvu, že by si měl před popravou lehnout. On však místo spánku celou noc probdil a během několika hodin stihl vykouřit 80 cigaret, ačkoliv trpěl silnou tuberkulózou. Ráno vypadá jako žijící mrtvola, což svým způsobem i je. Pod šibenicí na nádvoří Divizního soudu v Olomouci přečetl Martinu Leciánovi předseda soudu rozsudek a rozhodnutí zamítnutí milosti.
Poprava odsouzence Martina Leciána 6. října 1927 začala v 6.00 ráno, vykonal ji kat Leopold
Wohlschläger. Martin Lecián vystoupil v 6.03 hodin k šibenici, kde mu katovi pomocníci
přivázali provazem ruce k tělu a prostrčili provaz pod pažemi. Následně kat uvázal speciální smyčku na krk odsouzence. Katovi pomocníci jej vytáhli na kůl, kde Wohlschläger zaklesnul smyčku na krku. Po třech minutách popravčí mistr oznámil: „Pane předsedo, spravedlnosti bylo učiněno zadost!“ V
6.13 hodin konstatoval vojenský lékař smrt odsouzencovu, podle předpisu zůstalo tělo ještě půl hodiny viset. Pak byla provedena pitva. Martin Lecián svému obhájci JUDr. Eduardu Šrotovi zanechal památný dopis na rozloučenou a poděkování. Jeho tělo bylo pohřbeno do neoznačeného hrobu na vojenském hřbitově
Olomouc – Černovír. Pohřeb nebyl zanesen ani do knihy pohřbených na hřbitově v Černovíru. Nejvíce
vzruchu nejen po Olomouci, ale i po celé Moravě přinesl právě tento tajný pohřeb Martina Leciána,
vojenského zběha, nejznámějšího moravského lupiče a vraha z doby první republiky. Už zadržení
Leciána po jeho opakované dezerci bylo pro Olomoučany důvodem většího vzrušení než tehdejší hospodářská krize.
V záznamu o pohřbení Martina Leciána se píše, že jeho „tělo bylo nenápadně dopraveno do márnice a potom nenápadně pochováno na vojenském hřbitově v Černovíře“.
Na „neznámém“ hrobě tohoto proslaveného zbojníka se objevovaly položené kytice ještě počátkem devadesátých let minulého století. Legendy a popěvky o Leciánovi jsou známé dosud. Jak ještě nedávno si na Leciána vzpomínala devadesátiletá občanka z Černovíra, paní Žofie Pastrnková, tak prý s popraveným mrtvým Leciánem vyšel z Olomouce pohřební průvod olomouckých prostitutek, zpívajících Leciánovy oblíbené hospodské a hlavně pohoršlivé písničky.V záznamu o pohřbení Martina Leciána se píše, že jeho „tělo bylo nenápadně dopraveno do márnice a potom nenápadně pochováno na vojenském hřbitově v Černovíře“.
Na „neznámém“ hrobě tohoto proslaveného zbojníka se objevovaly položené kytice ještě počátkem devadesátých let minulého století. Legendy a popěvky o Leciánovi jsou známé dosud. Jak ještě nedávno si na Leciána vzpomínala devadesátiletá občanka z Černovíra, paní Žofie Pastrnková, tak prý s popraveným mrtvým Leciánem vyšel z Olomouce pohřební průvod olomouckých prostitutek, zpívajících Leciánovy oblíbené hospodské a hlavně pohoršlivé písničky.

Novém Jičíně donusovací zemská pracovna byla zameřena na mladež, tedy něco jako polešovna s zaměrem na výchovu povolání. Novojičínští měšťané se bránili výstavbě polepšovny a poukazovali na to, že v
Novém Jičíně je již vybudována zemská věznice. Nakonec se však museli podrobit.

Ústav pozůstával z hlavní budovy a z budovy pracovní. Mezi oběma budovami bylo nádvoří, které bylo ohraničené silnou 2,5 metrů vysokou zdí. Později k těmto budovám přibyla ještě budova hospodářská. V hlavní budově byly umístěny kanceláře, byt ředitele, byty dozroců, ústavní kaple, ložnice pro
chavance, 2 místnosti pro dozorce, umývárny, kuchyně, prádelna, místnost sloužící jako učebna,
jídelna a pracovny pro chovanky. Ve sklepních prostorách byla umístěna desinfekční komora, zednická a rekvizitní komora a 15 vezeňských kobek pro provinilce. V pracovní budově byly umístěny 2 krejčovské
dílny, dílna stolařská, zámečnická a obuvnická.
Dále zde byla 1 školní místnost opatřená jevištěm, která sloužila jako společenská místnost. Rovněž
zde byla jídlena pro chlapce, která byla zároveň i místem denního pobytu chlapců. V téže budově se nacházela ošetřovna, polní hospodářství, kravín, stáje pro koně, vepřín a zahradnictví.
Polnosti měly výměru 300 měřic a zahrada 60 arů. V zahradě byl teplý a studený skleník.

Do ústavu se přijímali chlapci nebo dívky na základě soudního výroku, zákrokem policie. O
přijetí do ústavu mohl požádat i rodič nebo poručník, který se musel zavázat, že po dobu pobytu dítěte v ústavu se plně zříká vlivu na výchovu. V pozdější době byli přijímáni na základě doporučení Okresních péčí o mládež nebo různých korporací, nebo i ti, kteří byli odsouzeni k trestu odnětí svobody až na 6 měsíců. Ústav měl působnost přes celé území Moravskoslezské a často se stávalo, že do ústavu byli přijati i korygenti z Haliče. Po roce 1945 byli přijímáni chovanci z celé republiky. Mladiství v této době se rekrutovali zvětší části z nejslabších sociálních vrstev. Menší část pocházela z rodin úřednických. Ojediněle se vyskytly případy i z velmi zámožných rodin.

Při zaměstnání chlapců byl brán zřetel na to, aby se po vyjítí mohli uplatnit v dalším životě.
Chovanci byli předělováni ředitelem k jednotlivým profesím – k dílenským mistrům – dozorcům. Až do roku 1951 byly v ústavu dílny stolařská, krejčovská, kovářská, obuvnická. Chovanec, který nestačil řemeslu, byl zařazen na polní hospodářství nebo do zahradnictví. Chovanci, kteří se učili nějakému řemeslu, byli zapsání ve společenstvu a vykonávali tovaryšské zkoušky. Na výučním listě nesmělo být
podotknuto, že tovaryš je z polepšovny. Někteří chovanci pracovali v dolech v Ostravě a nepatrná
část v automobilce v Kopřivnici.

Dívky byly převážně zaměstnány v kuchyni, při úklidech, učily se šít, pomáhaly v zemědělství a
zahradnictví. Každá z dívek musela vykonávat takové množství práce, jež by vykonal zdravý
dělník. Splněný úkol neosvobozoval chovanky od další práce.

Pracovalo se 10 hodin denně. Od 6 hodin ráno do 18 hodin večer s dvouhodinovou polední přestávkou. V neděli se nepracovalo. V sobotu se prováděli generální úklidy všech místností. Zároveň se v tento den prováděla údržba strojů.

Režim dne:
5:00 budíček, rozcvička, osobní hygiéna, úklid ložnic
5:40 snídaně, ranní nástup, čtení domácího řádu, vyhlášení trestů
6:00 nástup do dopoledního zaměstnání
12:00 oběd
12:45 volno
14:00 odpolední zaměstnání
18:00 úklidy, mytí, večeře
19:00 organizované volno
20:00 večerka Mše 3x týdně – úterý, pátek, neděle. Vyučování
odpoledne od 14:00 hod.

Výchovný ústav v Novém Jičíně byl za protektorátu přemístěn do Uherského Hradiště a sloučen se Zemskou polepšovnou.

Moravská zemská vychovatelna v Uherském Hradišti byla založena roku 1890 pro hochy mravně vadné, české a německé národnosti ve věku 7 – 14 popřípadě 15 let. Kapacita ústavu byla 200 míst. Zajímavostí bylo, že na konci každého kalendářního roku byl vypracován tzv. psychologický profil chovance. Do zdejšího ustavu nepřišly jen chovanci z Nového Jičina, ale o mnohem dřiv do Uherského Hradiště 1921 byli přemýstěni chovanci z zrušeného ustavu v Brně. Takže zde byla směs chovanců z Brna, Nového Jíčina a Uherského hradiště.

Vzdělávání šlo stranou, dílny pro výuku řemesla se zavírali, neboť momentální potřeba byla na práce v zemědělství mimo ústav. Chovanci tak často zajišťovali práce v zemědělství a hospodářství, které bylo v důsledku války oslabené a celkový nedostatek vyžadoval alespoň částečných náhrad.

Po roce 1945 zemský národní výbor se rozhodl do Šumperka (do bývalého ústavu pro hluchoněmé) přemístit z Uherského Hradiště Zemskou vychovatelnu pro chlapce (tedy polepšovnu). MSK protestovala a poukazovala na to, že ve městě je již Zemská donucovací pracovna (robotárna) a vyslovila obavu, aby se Šumperk nestal místem trestanců.
2. července 1946, Zemský Národní Výbor stanovil, že Zemská vychovatelna bude přemístěna do Šternberka. Zemský národní výbor někdy koncem roku 1946 sdělil, že budova hlucháku k 1. červenci 1947 musí být objekt dán k dispozici Zemské vychovatelně, která zde přece jen měla být umístěna.
V dubnu 1947 se striktní příkaz Zemského Národního Výboru v Brně o uvolnění bývalého ústavu k 1.červenci 1947 se znovu opakoval. Vyvolalo to odpor, do něhož se zapojili snad všichni obyvatelé Šumperka. Vzrušení lidí bylo možno srovnat s atmosférou kolem odsunu Němců. Šumperk intervenoval s pomocí měst Moravy přímo v předsednictvu vlády.
Šumperk té době řečil otazku kam umistit školu pro základní vzdělaní, a snad umyslně budova hluchaku byla přeplněna, ale nic nepomohlo. Někdy v říjnu či listopadu 1947 bylo Zemskou vychovatelnou „svémocně“ vystěhováno 3. poschodí a její chovanci zde našli nový domov. Začaly se jeviti příznaky mravní nákazy mládeže chodicí zde do školy, ve styku s chovanci v jedné budově. Reakcí byla dokonce krátkodobá stávka dětí. Při osobní prohlídce vychovatelny předseda zjistil, že děti spaly na zemi v téže místnosti jako dozorci a v tomtéž prostoru také probíhalo vyučování.
19. prosince 1947 vláda republiky totiž ve své schůzi na návrh ministra školství a osvěty dr. J. Stránského zastavila všechna dosavadní opatření Zemského Národniho Vyboru a vyhověla jednomyslně požadavkům a přáním občanstva šumperského. Hlavně bylo rozhodnuto přestěhovat vychovatelnu mimo Šumperk – nové umístění bylo nalezeno ve Střílkách v okrese Kroměřiž.
Zdejší zamku byli ubytováni děti a polešovna dostala nový název: Krajský dětský domov.

V roce 1945 byly dívky přemístěny do Mohelnice na Moravě kde byla od roku 1904. Dívčí zemská vychovatelna která byla určena jen pro německé dívky. Budova pak v roce 1945 hostila Rudou armádu. Dne 12. 10. 1945 byla znovuzřízena Zemská výchovna pro mravně úchylné nebo zanedbané dívky od 15 do 21 roků. Chovanky v počtu 4 až 60 jsou zaměstnávány hlavně na zemědělských pracech.

a ústav byl výhradně určen pro chlapce. Od roku 1949 Od roku 1949 převzalo dozor nad ústavem Ministerstvo sociální péče.

Roce 1951 došlo k zrušení ústavu. Zbývající chovanci přemístěni do jiných ústavů, zejména do Ledců –
Štenberk. Výchovna v Ledcích Šternberku výchovnu založila Česká zemská komise v roce 1919 a určila ji pro dívky ve věku 14 18 let. Od roku 1942 byl tento ústav určen pouze pro chlapce starší 14 let. Veškerý materiál týkající se chovanců byl předán Ministerstvu Vnitra. Budova byla předána Ministerstvu národní obrany.

Reklamy

majovyhonzik se představuje:

je mi 31 let a chsi se zde věnovat zajimavým místům, tajemným i obyčejným ale něčím vynikají nad ostatními , zajimavé události z toho místa, historie Jinak povoláním jsem truhlář , bydlištěm Šumperk, ČR
Příspěvek byl publikován v rubrice Uncategorized. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s