Frýdlant – místo pokoje a miru – stražní věž a hrad



Město Frýdlant leží na severu Čech v okrese Liberec v Libereckém kraji, na okraji Jizerských hor.

20 km severně od Liberce

Jméno Frýdlant (německy Friedland)
= Frieden – mír, klid, pokoj a
= Land – země, kraj, venkov
Tedy místo klidu, bezpečí, pokoje.

Město přežilo několik zhoubných požárů, zažilo několik nájezdů husitů.
Za třicetileté valky zažilo několikeré střídání císařských a švédských posádek.
Za války Sedmileté, přechody vojsk ať rakouských či pruských – znamenaly rekvizice a ničení.
Útrapy zažilo město i v roce 1813, kdy Frýdlantem protáhla vojska Napoleonova.

Po tomhle člověka napadá kde pak je ten pokoj, klid, bezpečí když jednu pohromu střídá další.

Tento název však můžeme chápat ve smyslu na poslání hradu, dej kraji mír, ochraňuj ho.

Tak se mohla tato lokalita jevit každému, kdo překročil horskou řeku Smědou a překonal nebezpečí a nástrahy putování přes těžko průchodný jizersko horský hvozd, či opačně tomu, kdo teprve do Jizerských hor hodlal vkročit.

Původní osídlení okolí Frýdlantu bylo slovanské.

Tento kraj (Frýdlantsko spolu s Žitavskem a Šluknovském) se nazýval Záhvozdí (lat. Zagost), náležející politickou správou k Žitavě a Míšni, po dlouhá léta spravované míšeňským biskupstvím a až do 14. století patřící k zemím koruny české.

Život na Frýdlantsku nikdy nekončil na dnešní státní hranici.

Jižní partie Horní Lužice navazovaly plynule na zdejší krajinu, která se zvedala k úpatí Jizerských hor.

Protože přes Frýdlant vedla důležitá zemská stezka, byla na čedičové skále postavena strážní věž, zvaná Indica ( z lat. indicare – ukazovati),

Pouze pověsti mluví o dřevěné, později strážní zděné věži, na níž byly zapalovány ohně a kde byla poskytována ochrana lidem směřujícím ze Saska do Slezska nebo z Čech na sever k Baltu. Tato téměř padesát metrů vysoká věž, která byla vybudována na strategicky důležitém místě, aby střežila křižovatku obchodních cest, tedy sloužila jako orientační bod či maják.

V pozdějších dobách byla věž přestavěná na hrad.

Původní podoba hradu se do dnes nezachovala, nezachovaly se ani žádné doklady. Jeho jádrem byla však mohutná věž kruhového půdorysu s více než 3 metry silnou zdí (v prvním patře bezmála 4 metry) stojící na nejvyšším místě hradního areálu.
K ní se na severo západní straně pojil palác; přístavby ve 14. a 15. století hradní palác rozšířily a doplnily opevnění hradu baštami, vstupní věží na jižní a věží s branou na severní straně.

Pod hradem na břehu řeky Smědé v blízkosti brodu existovala osada s kostelíkem a tržištěm. V době německé kolonizace za Biberštejnů byla osada povýšena na město a rozšířena. V této době také na
opačném břehu Smědé vznikla osada Větrov.

Předpokládá se, že hrad Frýdlant vznikl někdy ve čtyřicátých letech 13. století, obdobně jako hrad Lemberk na ochranu země proti očekávanému vpádu Tatarů.
Tomhle případě jednalo se o Mongoly, kteří vpadli do Evropy v roce 1241 v počtu asi 70 000 osob. Jejich cílem bylo vyhubit národy, které neměly mongolskou tvář, a byly pokřtěny. Zmocnit se jejich majetku drancováním a loupením. Zanechávali za sebou hordy mrtvol a spálené města. Nedokázalo je zastavit žádné křesťanské vojsko. Nad Evropou se začala vztahovat mračna. Všichni před Mongoli utíkali, protože je předcházela pověst krutých a krvežíznivých bojovníků.

Ve Slezsku se Mongolům postavil Lehnický (Legnický) kníže Jindřich Pobožný za pomoci Templářských rytířů. Český král Václav I. vyslal na pomoc silné vojsko. Dříve, než se mohl Jindřich spojit s posily z Čech a Německa, které mu táhly vstříc, byl 9. dubna 1241 u Lehnice donucen Mongoly k bitvě, padl a jeho vojsko bylo zničeno. Král Václav I. se rozhodl neriskovat za této krajně nepříznivé situace polní střet s Mongoly a stáhl své vojsko k obraně hraničních pevností a důležitých přechodů – zemských bran. Mongolské vojsko, tvořené převážně lehkou jízdou, však dobře bráněné pevnosti nenapadlo, ale obcházelo. Stáhlo se směrem přes Moravu do Uher na pomoc jiné části Mongloské armády, která zde bojovala s Uhry. Společně pak uherské vojsko Mongolové porazili a chystali se na úder proti Rakousku, bráněnému Fridrichem Bojovným.

Evropští kronikáři nerozlišovali jednotlivé skupiny mongolské armády a jménem „Tataři“ (případně „Tartaři“) nazývali všechny kočovníky, kteří vpadli do evropských států. Toto pojmenování bylo
populární i proto, že je souzvučné s řeckým slovem Tartaros, tj. peklo, asijští nájezdníci totiž byli v křesťanské Evropě pro svou krutost i nezvyklý vzhled pokládáni za pekelníky, jak o tom svědčí např. dobová kronika Matouše Pařížského.

Proto přechody přes pohraniční hory zajišťovaly nově postavené hrady.

Proto ve snaze zabezpečit zemské hranice budovali se na sporných územích strážní hrady. Na zemské stezce strážil přechod přes pohraniční místa přímo proti staršímu hradu který stal na druhé straně hranic.
V tomle případě hrad Míšeň který nechal na zdejší skále zbudovat německý král Jindřich I., hrad nechal zbudovat během svého vojenského tažení do Čech roku 929.
Hradem a městem Míšeň souvici to ze zde bylo německé biskupství.
Takže skrze vybudování hradu Frýdlant byla zároveň ukončena nadvláda německých biskupů z Míšně
nad okolním územím patřícím tehdy rodu Ronovců.

Advertisements

majovyhonzik se představuje:

je mi 31 let a chsi se zde věnovat zajimavým místům, tajemným i obyčejným ale něčím vynikají nad ostatními , zajimavé události z toho místa, historie Jinak povoláním jsem truhlář , bydlištěm Šumperk, ČR
Příspěvek byl publikován v rubrice vpád tatarů. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s