Frydlant – Biberštejni králi se zavazali slibem věrně sloužit i doprovázet a plnit všechna jakákoliv práva podle obyčejů království českého 

Začatek existence Frýdlantského hradu dokladá listina, která je nejstarším písemným dokladem o existenci frýdlantského hradu, který se zde objevuje pod názvem
– Castrum Vridelant -.

Rod Biberštejnů získává Frýdlantsko s okolím Liberce na základě kupní smlouvy za 800 hřiven stříbra.
Listina je psána latinsky a její překlad zní:

Já, Rulko z Biberštejnů oznamuji tímto listem jak všem současníkům tak i budoucím, že jsem hrad Frýdlant se všemi právy a příslušenstvím k tomu to hradu koupil od svého nejosvícenějšího Pána Otakara, vznešeného krále českého, za 800 marek stříbra freiberského ražení, jako dědičný majetek, ale s podmínkou, že já i moji zákoni tí dědici jmenovaného hradu budeme řečenému králi věrně sloužiti i doprovázeti a plniti všechna jakákoliv práva podle obyčejů království českého a že já a moji dědicové se zúčastníme vojenských tažení a dostavíme se zbraněmi, koňmi a ostatní výzbrojí, jak se sluší a patří, jak často onen král nebo jeho dědici taková to válečná tažení proti zemím nebo lidem podniknou, zkrátka, že já a moji dědici řečenému králi a jeho dědicům, všechno ostatní, co bude uloženo podle obyčejů téhož království ve věcech právních, daňových a válečných taženích podle obvyklých podmínek, nebo co je konáno ostatními vazaly téhož krále sám vykonám. Svědkové ale, kteří byli přítomni, jsou ti to:
Pan Mikoláš, syn řečeného Pána krále;
Domazlaus, komoří český ; Mstidrisius, purkrabí pražský;
Theodoricus, komoří český;
Hinko V. Lichtenburg,
Hinko Truchses,
Henko V. Lippa,
Wilhelm V. Lutitz,
Hinko V. Duba,
Jerko V. Waldemberg,
Gregorius, komoří Paní královny.

Na osvědčení a potvrzení této věci jsem dal tuto listinu vyhotovit a svou pečetí opatřit.
Dáno v Praze v roce 1278 – 7. února.

Zda Rudolf z Biberštejna stál v bitvě na Moravském poli 26. srpna 1278 věrně po boku Přemysla Otakara II. nevíme, avšak že ji přežil dokazuje listina z roku 1281, v níž je uváděn jako svědek.

Rudolf Bieberstein měl syna Jana ten získal Nymburk.

V hromadění majetku úspěšně pokračoval i Bedřich z Biberštejna. Právě po příchodu do Čech nabyli největšího jmění, kromě Frýdlantu získali po roce 1340 i Tuchoraz, Chotěbuz a několik statků v Lužici a dokonce i ve Slezsku.

Bedřichovi synové si roku 1416 rozdělili otcův majetek mezi sebe. V pozdějších letech se rod
rozdělili na dvě větve.

Roku 1493 došlo mezi Biberštejny – Oldřichem sídlícím na Frýdlantě a jeho synovcem Matyášem sídlícím na Hamrštejně – ke sporu o panství Forst a Triebel, který vyústil v rozdělení rodu na dvě větve – z Frýdlantu a Forstu.

Tu první, frýdlantskou, založil Oldřich,

15. prosince 1551 zemřel jeho vnuk Kryštof z Biberštejna, vymřela jím zároveň i frýdlantská větev
Biberštejnů. Česká královská komora zamítla nárok lužické větve rodu na majetek větve
frýdlantské a prohlásila jej za odumřelé léno.

Druhou založil Václav, další příslušník této větve, Karel z Biberštejna, se marně snažil získat Frýdlant zpět, ale ani jeho děti nedokázaly udržet dosavadní majetek rodu.

Posledním mužským členem větve byl Adam,

Adamem vymřel rod ten v Čechách, ale zůstal ještě v Němcích.

poslední ženskou členkou pak byla Eliška, dcera Jana Viléma z Biberštejna. Tu si vzal za ženu Jan
Albrecht Krinecký z Ronova.

Eliška z Biberštejna, zemřela v roce 1683.

Kromě frýdlantského panství jim patřilo také panství Hamrštejn (pozdější Liberec), panství Sorau v Dolní Lužici a v Horní Lužici statky Tauchritz a Landeskrone. Později zakoupili braniborská panství Beeskow a Storkow a roku 1385 ještě panství Forst v Dolní Lužici. Tímto se stali jedním z nejmocnějších panských rodů severních Čechach.

Biberštejnové byli loajální a věrní panovníkům a katolické církvi, byl to mocný válečnický rod , v době husitských válek stranili Biberštejni císaři Zikmundovi a spolu s lužickými Šesti městím bojovali proti husitům, kteří tudy podnikali své spanilé jízdy do obou Lužic a Slezska. Husité dokonce vypálili Liberec a Frýdlant, ale hradu se nikdy nezmocnili. Ještě v letech 1467 – 1469 se Biberštejni účastnili i odboje proti králi Jiřímu z Poděbrad.

Biberštejnové se psali podle svého rodového sídla hradu v Míšeňsku, nedaleko města Bossem, západně od Drážďan na řece Biberstein (na řece Bobritsch) nedaleko Freibergu v Sasku, kde se uvádějí již v letech 1218 a 1228. Již ve 13. století užívali hraběcí titul, objevují se v listinách českého krále Václava I., později se snimi setkáváme v písemných pramenech, kde se objevují mezi horno lužickou a slezskou šlechtou, kde také získávali statky.

Jádrem jejich držav v Čechách bylo Frýdlantsko, v němž vytvořili od 14. do 16. století řadu lén pro své vazaly.

Frýdlantsko bylo v držení rodu Biberštejnů, až do roku 1551.

Frýdlantské panství nebylo nikdy děleno mezi členy rodu, ale zůstalo vždy celistvým územím neboť Biberštejnové vlastnily i jiná panství proto při dělení majetku panství Frýdlanské nemuselo se dělit. K Frýdlantskému panství v roce 1409 patřily vsi Horní Řasníce, Bulovka, Oldřichov v Hájích, Dětřichov, Mníšek, Hejnice, Jindřichovice pod Smrkem, Heřmanice, Kunratice, Libverda (dnes Lázně Libverda), Ludvíkov pod Smrkem, Luh, Albrechtice, Větrov, Dolní Řasníce, Krásný Les, Višňová a další vsi. Kromě těchto vrchnostenských vesnic k frýdlantskému panství patřila i řada vsí lenních. Najednolitost panství poukazuje i t o, že tu nebyl postaven žádný jiný hrad. Jeho hospodářským centrem bylo městečko Frýdlant.

Díky hradbám, řadě řemesel a škole bylo městečko Frýdlant učiněno na dlouhou dobu nejdůležitějším místem biberštejnského majetku u nás.

I když přesto hrad jiný na panství Frýdlantském stál.
Hamrštejn (německy Hammerstein) dnes je zřícenina hradu postaveného na skalním hřebenu Ovčí hory (496 m) zvaném Zámecký kopec (385 m) nad meandrem Lužické Nisy v katastrálním území liberecké čtvrti Machnín.

Za Bedřicha z Biberštejna sloužil tehdy jako správní centrum jihozápadní části Biberštejnského panství, jehož centrem byl Frýdlant.

Poloha hradu na nejzazším západním okraji bibrštejnského panství napovídá o snaze bránit jeho územní celistvost proti rodu Donínů na sousedním hradě Grabštejně.

Posádku hradu tvořilo několik desítek mužů pod velením purkrabího.

V době husitské patřili Biberštejnové k protivníkům husitů a do protikališnického tábora tak patřil přirozeně i Mikuláš Dachs a posádka hradu Hamrštejn. Jejich postavení bylo poměrně problematické – pouhých 10 km od hradu byl husity obsazený Grabštejn.

Roku 1433 napadli žoldnéři Oldřicha z Biberštejna část grabštejnské husitské posádky vracející se z nájezdu na Frýdlantsko a porazili ji. Svého vítězství pak využili, podnikli výpad k Chrastavě a tamní tvrz vypálili. Snad aby husité náhradou získali jiné opevněné místo, zformovali u Českého Dubu oddíl
o 400 jezdcích pod velením Jana Čapka ze Sán, který vytáhl proti Hamrštejnu. 23. února vyslal ještě Dachs do Zhořelce posla s žádostí o pomoc. Než však ta dorazila, drželi již Hamrštejn husité, kterým se obránci patrně pod tlakem mnohonásobné přesily po dohodě vzdali. Hrad zůstal v husitských rukách až do roku 1435.

Po skončení husitských válek se rozhořelo množství regionálních konfliktů mezi jednotlivými šlechtici. Zatímco na Českolipsku došlo k válce mezi Lužicí a Vartemberky, na Liberecku došlo k bojům mezi Biberštejny a Doníny. Roku 1450 se Biberštejnové přidali k vojsku lužických měst, které oblehlo a po třech týdnech dobylo Grabštejn, následkem čehož se Václav z Donína musel zavázat, že již nebude bojovat proti Lužici. Roku 1467 napadl Mikuláš Dachs Chrastavu a vzápětí se Donínové na čas zmocnili Hamrštejna. Od roku 1452 do roku 1486 byl purkrabím na Hamrštejně Heinz Dachs, syn Mikuláše Dachse.
Od roku 1454 patřil hrad Oldřichovi, Václavovi a Bedřichovi z Biberštejna. Spor o jeho vlastnictví poté vyhrál Václav z Biberštejna. Ten stál za vlády Jiřího z Poděbrad na straně uherského krále Matyáše. Protože však po uzavření smíru neuznali Václav a Bedřich z Biberštejna včas českého krále Vladislava II. Jagellonského, byl Hamrštejn prohlášen za propadlé léno a purkrabím se stal Hanuš z Rechenberka. Hanuš byl nařčen Janem z Donína z neoprávněného držení vesnic Machnín, Krásná Studánka, Svárov a Molberk. Zatímco Machnín tehdy připadl Donínům, zbylé vesnice měly patřit Hamrštejnu. Vrchními pány oblasti tak zůstávali Biberštejnové. Když na český trůn nastoupil Ludvík Jagellonský, propůjčil Oldřichovi z Biberštejna roku 1517 opět všechny jeho statky, Hamrštejn mezi nimi. Na počátku 16. století připadl hrad jako zástava Ulrichu Gotschovi, ale brzy nato se jeho majiteli opět stali páni z Biberštejna. Roku 1545 došlo k uzavření vleklého (bezmála 100 let) sporu mezi Doníny a Bibrštejny o ves Machnín. Výsledkem bylo vítězství Donínů a naprostá izolace hradu. V rozsudku se píše, že k hradu patří jen to „kam dopadají kapky vody ze střechy“.

Roku 1551 smrtí Kryštofa z Biberštejna vymírá frýdlantská větev rodu a veškerý majetek připadá jako odumřelé léno panovníkovi.
Ve smlouvě z 1. 4. 1558, kterou zakoupil Bedřich z Redernu frýdlantské a liberecké panství, je Hamrštejn již uváděn jako pustý.

Advertisements

majovyhonzik se představuje:

je mi 31 let a chsi se zde věnovat zajimavým místům, tajemným i obyčejným ale něčím vynikají nad ostatními , zajimavé události z toho místa, historie Jinak povoláním jsem truhlář , bydlištěm Šumperk, ČR
Příspěvek byl publikován v rubrice Uncategorized. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s