Frýdlant – redernove – Melchior – Kateřina – Kryštof – rodinny příbuzný Jáchym Ondřej Šlik



Rod Biberštejnů roce 1551 vymřel po meči Kryštofem V., tím dochází na Frýdlantsku ke změně majitelů panství.

Po smrti Kryštofa V. držela sedm let panství královská komora jako léno, které nani spadalo vymřením frýdlantské větve biberštejnského rodu.

Nároky lužických větví rodu na frýdlantské panství česká královská komora odmítla a prohlásila Frýdlant za odumřelé léno a od roku 1558 císař panství prodává protestantské šlechtě Redernů.

Prvním majitelem byl císařský rada Bedřich z Redernu, pocházejícímu ze Slezska, jeho rodové statky ležely jižně od Vratislavy. Redernovské období sice trvalo na Frýdlantu necelých 70 let, ale zapsalo se do jeho dějin jako období značného hospodářského rozkvětu, které nastalo hlavně za syna Bedřichova, Melchiora z Redernu, vynikajícího císařského polního maršálka, který se proslavil v Chorvatsku v bitvách s Turky.

Službu v císařské armádě nastoupil ve dvaceti letech.

Bránil svou vlast a křesťanství do poslední kapky krve.
Během válek s Turky, kteří ohrožovali na konci 16. století střední Evropu.
Patřil k největším vojevůdcům Jeho Veličenstva, císaře Rudolfa II. Proslul jako turkobijec.

Celkem se zúčastnil jedenácti válečných tažení v Holandsku, Francii, Itálii, Rusku, Prusku a Polsku.

V bitvach ve kterých bojoval vešli do dějin – pevnosti Hotván, Dotis, chorvatský Sisak,

Melchior zastával hodnost plukovníka pro pohraniční pevnost Ráb (dnešní maďarský Györ), kde velel tisícovce jízdních vojáků. Redern přispěl k udržení řady důležitých pevností na území dnešního Maďarska, Chorvatska i Rumunska.

Melchior potlačil vzpouru francouzských a valonských žoldnéřů v maďarské pevnosti Pápa. Usmrtili při
ní velitele císařských vojsk Adolfa ze Schwarzenbergu. Melchior se svými věrnými vojáky Pápu získal zpátky a zrádce krutě potrestal.

Ač protestant, přežil tam 24. srpna 1572 jeden z největších náboženských masakrů v dějinách –
Bartolomějskou noc, při níž katolíci vyvraždili údajně až 30.000 hugenotů.

Bojoval i v Nizozemsku, kde pod císařskými koruhvemi potlačoval protestantské povstání proti Habsburkům. Sami Redernové přitom byli luteráni.

rumunský Velký Varadín (dnešní Oradea Mare) ho dostaly na vrchol pomyslného žebříčku popularity. Opěrný bod habsburské příhraniční pevnostní soustavy Velký Varadín hájil Melchior na podzim 1598 s 2000 až 2500 muži proti 30.000 Turků.
Na pevnost udeřili dvanáctkrát a počet obránců se snížil na pouhých 700. Po šestitýdenním obléhání
však odtáhli Turci s nepořízenou.

Za poslední vítězství obdržel děkovný dopis císaře Rudolfa II., pasoval na rytíře a daroval mu 20 000 tolarů a posléze se stal prezidentem dvorské válečné rady.
Stal se vrchním velitelem uherské armády.
Roku 1599 obdržel rozkaz zasáhnout proti vzbouřeným císařským vojskům v Uhrách, tento úkol sice
splnil, patrně však v jeho průběhu onemocněl morovou nákazou. Dne 20. září v dnešním Havlíčkově (tehdy Německém) Brodě zemřel.

Byla provedena jeho pitva a balzamace těla. Výsledky pitvy Melchior nezemřel na mor, ale měl soubor několika nemocí – Podle liberecké patoložky Radky Hamplové trpěl Redern ledvinovou kolikou, trombózou cév, zásobujících slepé střevo (mohl mít takzvaný infarkt střev). Jeho játra mohla být zasažena
metastázami a Melchior mohl být postižen také plicním edémem.

Melchior byl často pryč z panství na válečných taženích, na správu svých panstvích neměl mnoho času, spoléhal ve všem na organizační nadání své ženy Kateřiny, rozené Šlikové. Kateřina byla zámožná, panovačná, zároveň však neobyčejně schopná a umění milovná dáma. Kateřina byla podnikavá, patřila k luteránské šlechtě, která byla seznámená s duchovními i uměleckými proudy tehdejšího světa, zároveň však udržující četné svazky s obchodními a kulturními centry střední Evropy, především s Norimberkem, Augšpurkem, Zhořelcem a také s rudolfínskou Prahou. Redernové například považovali za samozřejmou povinnost učit se česky.

Po smrti svého manžela 20. září 1600 se stala správkyní rodového majetku Redernů jménem svého syna Kryštofa. Stala se pečující matkou, tetou i sestrou, starala se nejen o syna, ale také o
synovce Albina Šlika. Důstojné zázemí na libereckém zámku zajistila svým ovdovělým
sestrám Anně Marii a Kateřině Eleonoře.

Jako regentka panství Frýdlant, Liberec a Zawidów si nevedla špatně. Mimo jiné se zasloužila o rozvoj libereckého zámku, založila obec Kateřinky, pojmenovala také obec Bílý Potok (německy Weißbach), dala zbudovat dva mlýny, tři hamry, poplužní dvůr, dále podporovala důlní, železářské a sklářské
podnikání, financovala městské špitály ve Frýdlantu a v Liberci, zaplatila na 70 000 zlatých
dluhů za zesnulého chotě Melchiora, pro něhož za 36 960 říšských tolarů nechala vystavět rodinné mauzoleum.

Náhrobek je postaven ze tří druhů mramoru, světlezeleného z Anglie, tmavozeleného ze Slezska a hnědočerveného z Čech. Původně ho zdobily i jaspisy, topasy, rubíny a safíry. Náhrobku vévodí tři bronzové sochy. Uprostřed je generál Melchior z Redernu, po jeho pravici choť Kateřina a po levici syn
Kryštof. V připomínce vítězství zesnulého generála nesou voluty soklu dva shrbení Turci, mezi něž jsou rozmístěny tři bronzové zlacené reliéfy s výjevy bitev v Uhrách.
Ostatky Kateřiny ale nebyly uloženy do redernské hrobky a dodnes není jasné, co se tehdy stalo. Místo, kde byla Kateřina pochována, není zatím známé.
Syn Kryštof zemřel v exilu v Polsku
Pohřbený je tu jen Melchior z Redernu. Melchior se po své smrti nedočkal klidu. Hrobku, kde spočinul, vyplenili ti, mezi které sám patřil – vojáci. Během třicetileté války do hrobky vnikli Švédové. Byla vyrabována, otevřena a vykradena byla dokonce i rakev s ostatky. Krypta byla ještě několikrát otevřena během 19. století, naposledy pak roku 1908.

S Rederny začínají velkorysé přestavby obou panství; do dřevěných středověkých měst se staví první hrázděné a zděné budovy, většinou už patrové.

Stavební činnost stojí hodně peněz, Redernové jsou nuceni všemožným způsobem rozmnožovat tradiční příjmy, ve starých zemědělských osadách staví nové dvory, tzv. Vorwerky, v horách zakládají řadu tkalcovských vesnic, v blízkosti měděných a cínových dolů budují na tzv. zeleném drnu novou hornickou kolonii Nové město pod Smrkem.

Tato jejich podpora řemesel, zejména soukenictví, je motivována také snahou převést některé privilegované příjmy poddaných do panské pokladny.

Tímto dochází např. k vleklému sporu o várečná práva mezi Rederny a městem Frýdlantem, hlavně díky tomuto poddaní nenáviděli podnikavou Kateřinu z Redernů, jejíž bezohledná povaha se prosazovala čím dál tím více, za svým cílem si dokázala jít bezcitně.

Redernové, měli dostatek prostředků, Bedřich Redernů měl návyk na určité pohodlí a příjemné prostředí, o čemž svědčí fakt, že Bedřich st. z Redernů jako prezident královské komory ve Slezsku sídlil ve Vratislavi na královském hradě.

Bedřich však zemřel již roku 1564, statky po něm zdědili synové Jan Jiří, Fabián, Kryštof I., Melchior a Sebestián.
Do roku 1580 umřeli dva starší bratři a Jan Jiří již řadu let držel panství Torst a Peiskretschen ve Slezsku, připadlo Melchiorovi sídlo na Frýdlantu. Bratr Kryštof I. se svou manželkou Alžbětou, rozenou Šlikovou, se rozhodl usadit v Liberci. Kryštof byl zván, pán na Liberci a s Melchiorem byl spolu vládcem panství Frýdlant, Liberec a Závidow.

Po smrti Kryštofa I. liberecký zámek vystřídal majitele, bezdětná manželka Alžběta byla vyplacena od Melchiora částkou 10 000 zlatých, ještě za svého života roku 1599 Melchior propůjčil zámek jako věnný statek své choti Kateřině.

Kateřina dala Albinu Šlikovi, svému synovci, lénem roku 1616 statky Nová Ves, Poustka, Mlýnice, Boleslav a Reibersdorf (Rybarzowice) v Horní Lužici. Spolu se svými ovdovělými sestrami pobývala ke konci svého života na libereckém zámku, kde také 29. července 1617 zemřela.
Pohřeb měl být v září 1617, ale byl přesunut o několik měsíců z důvodu morové nákazy ve Frýdlantě. Pochována byla 20. 3. 1618.

Za vlády syna Kateřiny a Melchiora – Kryštofa II. z Redernu – už žádné stavební aktivity zaznamenány nejsou. Kryštofovi nejspíše pohodlnější styl renesančního způsobu života na nově zbudovaném šlechtickém sídle přinesl takové pohodlí, že po dalším rozšiřování už netoužil.

10. června 1618 zabil Kryštof v bitce svého druha z dětství, Albína Šlika. Příčina bitky není známa, za nejpravděpodobnější se pokládá Kryštofova prchlivost.

Redernové byli zapřísáhlí protestanti. Jeho otec kdyby žil a byl plne sile, boje schopny by bojoval na straně císařské, nebo podobných bitev se učatnil i když sám byl protestant, bojoval proti protestantům na straně katolické, věrný cisaři, habsburských službach. Proto by neschvaloval s Kateřinou synovo rozhodnutí. Protože připojit se k protestanské straně by znamenalo, postavit se proti cisaři.
Kryštof II. se připojil k protestantskému vojsku v hodnosti plukovníka. Přivedl sebou poměrně
početnou skupinu lidí z Frýdlantska i ze svého libereckého panství.

Kryštof II. za svou angažovanost ve stavovském povstání byl potrestán odnětím panství Frýdlant a Liberec, dále také konfiskací malostranského domu (dům na Malé Straně, dnes čp. 484/ III – koupila ho Kateřina z Redernu roku 1609 za 5000 kop grošů míšeňských) .

Kryštofův příbuzný
Jáchym Ondřej Šlik (1569–1621) od roku 1606 působil jako ředitel konzistoře podobojí, angažoval se v bojích o Rudolfův majestát. Odmítl přijmout Ferdinanda II. na českém trůně. Patřil mezi hlavní vůdce protihabsburské opozice, stal se jejich hlavním mluvčím. Po zvolení Fridricha Falckého českým králem přezval post nejvyššího sudího a fojta v Horní Lužici, po porážce na Bílé hoře se uchýlil na panství Redernů ve Frýdlantu, kde jej v březnu 1621 na rozkaz saského kurfiřta zajali a předali císaři. Byl ve věznění v Drážďanech.
Jeho žena se sice o záchranu svého muže snažila, seč mohla, a to i za cenu, že při této „cestě“ byla trojnásobně oloupena, nicméně její pokusy nepřinesly žádné ovoce. Šlik byl odsouzen ke ztrátě cti, hrdla a majetku.

Jako první ze 27 českých pánů byl v Praze 21. června 1621 předán katu Mydláři na Staroměstském náměstí. Kde mu byla nejdříve uťata pravá ruka na připomínku porušení přísahy věrnosti Císaři a poté hlava. Původní verdikt ovšem zněl čtvrcení za živa.
Kat Jan Mydlář jeho hlavu s rukou položenou na ústa pověsil na Staroměstskou mosteckou věž. V květnu 1622 dovolil Karel z Lichtenštejna po častých prosbách hraběnky Šlikové a dalších příbuzných, aby byla Šlikova lebka sňata a s veškerými obřady pohřbena k tělu v hrobce pod kazatelnou u Salvátora na Starém Městě pražském

Podle císařského rozhodnutí z dubna téhož roku se měli všichni rebelové dostavit k soudu pod hrozbou ztráty života, cti a majetku.

Na hlavu Kryštofa z Redernu byla dokonce vypsána odměna 5 000 tolarů , kdo ho dostane živého, či mrtvého.

Kryštof se staroměstskému popravčímu lešení vyhnul útěkem do Lužic na svůj statek Závidow, jenž mu byl konfiskován roku 1627.

Na Frýdlantsko se opakovaně vracel podle toho, jak se nedařilo habsburským vojskům. Navíc panství hlídali rejtaři Albrechta z Valdštejna, jenž Frýdlant i Liberec v roce 1622 koupil od císaře Ferdinanda II.

Poslední naděje Kryštofovi z Redernu na návrat ztracených panství svitla z jara 1639, kdy švédské vojsko, vedené smutně proslulým generálem Banérem, obsadilo celý sever Čech (Frýdlantsko, Liberecko, Zavidovsko). V té době se do vlasti ještě jednou Kryštof z Redernu vrátil. Ale již v únoru r. 1640 museli z Frýdlantska Švédové ustoupit a s ústupem protestantské armády byly pro posledního potomka rodu, který Frýdlantsko vlastnil přibližně 70 let, všechny naděje k návratu do vlasti a získání
uloupeného majetku definitivně ztraceny!
Tehdy stárnoucí exulant navštívil své rodové državy naposledy. Tehdy byl bezdětný, byť ženatý se slezskou šlechtičnou Magdalenou z Hundtu. Ačkoli generál Banér zaručil Redernovi držbu Habsburky konfiskovaných statků, trvalý pobyt v bývalém domově mu zajistit nemohl. A tak se historie frýdlantské a české větve Redernů uzavřela úplně Kryštofovou smrtí po roce 1641.

Za období vlády frýdlantské větve Redernů (1558 – 1621) došlo k tomu, že zvláštní rodinná situace přiměla bratry Rederny, aby si majetky rozdělily tak, že z Liberce a Frýdlantu, původně spojených jedním pánem (Kryštofem z Biberštejnu), vznikla dvě na vzájem si konkurující si rezidenční města na jednom panství (bez ohledu na Závidov).

Advertisements

majovyhonzik se představuje:

je mi 31 let a chsi se zde věnovat zajimavým místům, tajemným i obyčejným ale něčím vynikají nad ostatními , zajimavé události z toho místa, historie Jinak povoláním jsem truhlář , bydlištěm Šumperk, ČR
Příspěvek byl publikován v rubrice pronasledování nekatolických křeštanů, pronásledování evangelíků, švédské utoky na naši zemi. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s