Smrkovická obora – Valdštejnova zaliba – koně

Smrkovická obora, byla založena v roce1623 a po zavraždění Albrechta z Valdštejna patřila více než sto let pod Kladruby.

Vévoda Albrecht koně miloval zřejmě více než lidi.
Odhaduje se, že vévoda vlastnil osm set až tisíc koní.

Vévoda miloval velké koně. „Já chci mít raději jednoho velkého koně než tucet malých,“ nechal se prý slyšet.

Albrecht Václav Eusebius z Valdštejna. Kromě toho, že byl nejúspěšnějším českým vojevůdcem a
podnikatelem, byl i výborným znalcem a chovatelem koní. Založil hřebčín, který svými nádhernými koňmi dosáhl, a na určitou dobu i přesáhl kvalitu koní z Kladrub.

Důležitou součást armády tvořili koně. Kromě toho byli nezbytní i pro slavnostní ceremoniál. Protože Albrecht z Valdštejna pocházel z východních Čech, nemohl si nevšimnout dvorního hřebčína, respektive
tehdy Jeho Milosti obory koňské v Kladrubech.

Choval koně pro armádu i pro práci v hospodářstvích na statcích a panských dvorech. Jeho cílem ale bylo určité sjednocení chovu a vytvoření velkého chovatelského centra. Pro tento záměr si našel v jižním cípu svého frýdlantského panství, místo mezi svým sídelním městem Jičínem a Novým Bydžovem.

Podél říčky Javořice se rozkládala poměrně úrodná půda a také lesy. Mezi obcemi Smrkovice, Ohnišťany, Chomutice a Radeč nechal vytvořit uzavřenou oboru a v její severovýchodní části postavit stáje. Obec
Radeč, v podstatě zanikla a ustoupila oboře. Dnes je tam obec Obora u Ostroměře.

Tehdejší kapacita smrkovických stájí a výběhů byla asi okolo 600 koní. Kvalita koní byla nesmírně vysoká, protože Valdštejn při nákupu koní nikdy nehleděl na cenu, ale chtěl si pořídit ty nejlepší. Koně byli ve většině případů původu španělského z iberského poloostrova či ze střední nebo
severní Itálie. Protože se často při vojenských taženích dostával na sever dnešního Německa a po dva roky byl i vévodou meklenburským, pořizoval si i koně meklenburské, fríské, oldenburské nebo
holštýnské, v jejichž žilách rovněž kolovala španělská krev. Jeho nákupy koní se nejčastěji pohybovaly v desítkách a někdy i stovkách jedinců. Vynikající koně nechal umísťovat do nové obory, ostatní koně
ponechával pro pracovní využití na panských dvorech.

Valdštejn používal chovatelské postupy, které se v Evropě staly běžnými až od 200 let později!

Velký a odvážný vojevůdce měl zásadně pozitivní vztah ke zvířatům a ke koním speciálně.
Kupodivu jako válečník neměl rád hony a je velmi málo zmínek, že by se jich kdy účastnil.
Také když musel vyřazovat koně pro zranění nebo stáří, velmi často je daroval a chtěl, aby se o ně hospodáři dobře starali a měli je více pro potěchu a než pro těžkou práci. Pokud se dozvěděl, že ještě
jeho staří koně musejí někde tvrdě pracovat, koně hospodářům odebral a nechal si zaplatit pokutu, že nedodrželi dané slovo. To raději koním připravil – jak je v jejich modlitbě – rychlou a milosrdnou smrt.

Svého nejoblíbenějšího koně, kterého ztratil v bitvě u Lützenu, si po jeho smrti nechal vycpat a měl ho jako přítele stále na blízku.

Když se roku 1632 v bitvě u saského Liitzenu střetli císařští vedení Albrechtem z Valdštejna se Švédy
vedenými králem Gustavem Adolfem, byli pod oběma vojevůdci zabiti i jejich koně. Zatímco
švédský král nalezl v bitvě smrt, Valdštejn vyvázl pouze se zraněním.

Mrtvé koně obou válečníků však čekal pozoruhodně stejný osud. Statný kůň Gustava Adolfa byl pietně dopraven zpět do Švédska, následně vycpán a je dodnes k vidění v komorní zbrojnici ve Stockholmu, zatímco jeho subtilnější kolega, který nesl do bitvy Albrechta z Valdštejna, je dnes vystaven v chebském muzeu. Zřejmě je totožný s koněm, o něm: psal Valdštejn už o šest let dříve jednom dopise; označoval ho jako Amor mio (Má láska). Smutný konec obou zvířat nebyl ničím výjimečným; traduje se, že pod velitelem císařských kyrysníků Ottaviem Piccolominim padlo právě u Lůtzenu hned sedm koní.

Při restaurování se přišlo na to, že z Valdštejnova nejoblíbenějšího koně zůstala původní pouze
jeho část. Je sestaven ze tří různých kusů. tří různých druhů koní.

Své nádherné koně půjčoval i císaři jako například při svatbě jeho syna Ferdinanda III. v roce 1631. Průvody, v nichž Valdštejn vjížděl do významných českých i zahraničních měst čítaly stovky koní a
desítky nádherných galakaros a povozů.

Ferdinand II. obdařil téměř veškerým Albrechtovým majetkem jeho protivníky a spoluvrahy. Jen si na prosbu svého syna Ferdinanda III. ponechal pod správou české královské komory oboru smrkovickou. Tu
přičlenil k oboře kladrubské a obě místa spolu žila více než sto let až do roku 1742, někde je uváděno i déle.

Dávnou Valdštejnovu oboru nalezneme již pouze na starých mapách. Dnes po oboře není téměř ani památky. Na Müllerově mapě z roku 1720 je v místě obory napsáno Gestüt. Na mapě prvního vojenského mapování z let 1760 až 1780 je hřebčín zakreslen pouze jako malý červený čtverec vedle Chomutic a nedaleko Smrkovic. Takže určitě tam koně chováni byli.

Advertisements

majovyhonzik se představuje:

je mi 31 let a chsi se zde věnovat zajimavým místům, tajemným i obyčejným ale něčím vynikají nad ostatními , zajimavé události z toho místa, historie Jinak povoláním jsem truhlář , bydlištěm Šumperk, ČR
Příspěvek byl publikován v rubrice spojení zvířete a tajemného místa - kůň. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s