Břidličná – dříve Frýdlant nad Moravicí – místo klidu, bezpečí, pokoje – případy vampyrismu

Okres Bruntál kraj Moravskoslezský

Břidličná (německy Friedland, dřívější český název Frýdlant nad Moravicí) je město ležící východně od Rýmařova, v údolí na soutoku řeky Moravice a potoka Poličky, na rozhraní Nízkého a Hrubého Jeseníku.

Jméno Frýdlant pochází z němčiny.
Vridelant – má v prvním členu vride, rozkazovací způsob středohornoněmeckého slovesa
= vriden – (uklidňovat, chránit),
ve druhém členu slovo = lant – (území, krajina).
Vridelant, Friedland znamená tedy ochraňuj zemi.

Jméno Frýdlant (německy Friedland)
= Frieden – mír, klid, pokoj a
= Land – země, kraj, venkov
Tedy místo klidu, bezpečí, pokoje.

Uplynulo mnoho staletí od doby, kdy se první lidé usazovali v této hornaté a hustě zalesněné krajině.
První písemné zmínky o osadě Skalka (520 m n. m.),umístěné na území dnešní Břidličné se objevily roku 1320.
Od roku 1492 se vesnice objevuje v soupisech majetku Jana Pňovského ze Sovince pod názvem Frýdlant (německy Friedlant), na území sovineckého panství rozprostírající se z roviny Hornomoravského úvalu až po Moravici na úpatí Hrubého Jeseníku.
Největší sídelní jednotkou bylo městečko Brunzejf (dnešní Rýžoviště), další dvě městečka byla Sovinec a Frýdlant (Břidličná).

Vývoj nejstaršího trvalejšího osídlení Frýdlantu a okolí je úzce spjat s těžbou a zpracováním rud, které se ve 14. a 15. století v oblasti severní Moravy počalo rozvíjet.

Ničivé vpády uherských žoldnéřů v závěru 15. století krutě dopadaly na celou oblast.
Válečné událostí a zřejmě i hospodářský úpadek nakonec způsobily, že se městečko spolu s dalšími obcemi sovineckého panství uvádí roku 1510 jako pusté.

Byl opět osídlen v rozmezí let 1545 až 1573. Obnovení městečka (statut městečka měl Frýdlant už v uváděném roce 1490) souviselo s rozbíháním těžby rud a jejich zpracováním, začíná se hospodařit s bohatstvím lesů, v městečku se mohli usazovat řemeslnici a obchodníci.

Městečku Frýdlantě bylo v té době 49 osedlých osob 28 panských poddaných pracovalo v hamru a zbytek byli sedláci. Měšťané podle zvláštního privilegia z roku 1582 nemuseli osobně robotovat na vrchnostenských dvorech. Museli však pomáhat při sušení a svážení sena a být kdykoliv k dispozici pří honech.

Poměrně vysoká nadmořská výška, chladné počasí a nekvalitní půda však nedovolovaly intenzivnější rozvoj zemědělství.

Třicetiletá válka přinesla všude těžké strádání. Těžké rány zasahují kořistící Švédové, tato invaze
uvrhla dolování v celé rýmařovské důlní oblasti do stavu nuceného klidu. Za třicet let bojů se celé
panství proměnilo v důsledku řádění válčících vojsk v poloviční poušť.

České kraje, i když jim lze vyčítat mnohé, nebyly přístupné víře v čáry a kouzla. Vše se zvrhlo až
roku 1540, kdy byla první upálená v Náchodě. V nedalekých Zlatých Horách a Jeseníku bylo například jen v letech 1639 – 1651 upáleno 102 obětí. Válka, bída a s tím v tomto období úpadek mravů a
vzdělanosti vedly k šíření tragických pověr, a také sovinecké panství postihla nízká lidská vášeň spojená s vírou v čarodějnice a vampýry. O případech vampyrismu (zohavování mrtvol) píše také
frýdlantská matrika. Popisuje případ pohřbené, avšak později vykopané a katem spálené Magdaleny, vdovy po Jakubu Zimmerovi (zemřela 18. 3. 1610). Ta přestože zemřela zbožně se slovy víry na rtech, byla 19. dubna vykopána a „ohněm v popel obrácena“. Matrika v Brunzejfu (Rýžovišti) zachycuje v letech 1610 – 1617 až 11 podobných případů. Ve Frýdlantě, kde byl v této době zdánlivý klid, došlo k dalšímu
zhanobení mrtvoly až roku 1617. Dne 6. 3. 1617 zemřelá Zuzana, vdova do Mertu Wolfovi, nemohla
být přes snahu a protesty pastora Melchiora Kleera řádně pohřbená a musela být katem spálena na
prach. Lze připsat zásluhu pastoru Kleerovi, humanisticky vzdělanému a smýšlejícímu člověku, že ve Frýdlantě došlo v té době jen k těmto dvěma případům. Tato jedna s temných stránek lidské povahy, hloupost a nevědomost není spjatá jen se sovineckým a sousedním janovickým panstvím, ale se severní Moravou a se Slezskem vůbec (hony na čarodějnice apod.). Ponurý je příběh statečného a vzdělaného faráře Jana Františka Bapsta nedalekého Rýmařova. Před řáděním smutně proslulého Bobliga z Edelštatu (Zlaté Hory) se zachránil na Nový rok 1686 jen útěkem. V témže roce upálili jako čarodějnici bláznivou ženu z Frýdlantu, a o tři roky později bylo dokonce spáleno větší množství těl nebožtíků podezřelých z
vampyrismu ve Valšovském žlebu.
Pověry se houževnatě držely dál.
Ještě v závěru 17. století, roku 1698, vykopal prý „rozzuřený lid a spálil opět ve Frýdlantě babičku,
protože prý v noci lidi strašila“. Až teprve protesty šlechty, odpor církve a osvícený postoj Marie
Terezie přinesly roku 1766 artikul proti čarodějnickým procesům, a teprve toto přísné zakročení
učinilo tomuto řádění v zemi konec.

Ani 18. a 19. století nelze charakterizovat jako epochu klidu zbraní. Ještě se země Koruny české
nevzpamatovaly z pohrom a útrap třicetileté války, a už začátkem 18. století vpadli až na jižní Moravu výbojní Maďaři společně s Turky. V období let 1742 – 1813 byla Habsburská monarchie téměř nepřetržitě ve víru válek (válka o dědictví rakouské, sedmiletá válka, tažení proti Turecku, pruský vpád, napoleonské tažení).

Koncem roku 1741 byla severní Morava v rukou pruských a saských vojsk, ve válce Marie Terezie ztratila Slezsko. Také tento kraj rabovali procházející vojáci, války postihly celou zemi hospodářsky. Kontribuce a válečné dávky ruinovaly hospodářství i na sovineckém a sousedním janovickém panství. Vedle válek dopadaly na obyvatelstvo i další pohromy. Řádily epidemie, požáry, povodně a byly roky neúrody.
Morová epidemie zasáhla Frýdlant v letech 1714 – 1715. V letech 1712, 1713 a 1737 byla v kraji
velká neúroda, hlad a s tím související velká drahota. Život v tomto hornatém kraji nebyl tedy
ani v 18. století pro místní obyvatelstvo nijak lehký.

V roce 1950 je Frýdlant nad Moravicí přejmenován na Břidličnou.

majovyhonzik se představuje:

je mi 31 let a chsi se zde věnovat zajimavým místům, tajemným i obyčejným ale něčím vynikají nad ostatními , zajimavé události z toho místa, historie Jinak povoláním jsem truhlář , bydlištěm Šumperk, ČR
Příspěvek byl publikován v rubrice Upíři a lidé kteří dokázali vysát z člověka život, čarodějnice a lidé co se upsali dáblu. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s