Frýdlant – pokojná země – Albrecht Eusebius z Valdštejna – terra felix – šťastná země

Město Frýdlant rozkládající se na obou březích řeky Smědé tvoří přirozené centrum celého Frýdlantského výběžku. Vznikalo a rozrůstalo se ve stínu stejnojmenného hradu střežícího zemskou stezku do Lužice.

Zvláštní jméno bývá vysvětlováno starou pověstí, podle které žil před mnoha staletími v hustých lesích provincie Záhvozd muž, který měl sedm synů. Když dospěli, požádal vrchnost, aby jim přidělila sedm lánů půdy. Tak se prý také stalo a zanedlouho vyrostla na břehu Smědé malá osada. Starý otec toužící po klidu a míru, ji pojmenoval po německu Viderland, což v českém překladu znamená „chraňte zemi“.

Do této odloučené lesnaté krajiny jednoho dne přišel saský princ. Prožil milostný příběh s obyčejnou měšťanskou dívkou. Protože to nebyla žena urozená a jeho láska nezůstala utajena, byl tento vztah příčinou princova vyhnání ze své vysoce postavené rodiny i ze své původní vlasti. Princ se usadil právě v této bezejmenné osadě. Sblížil se s místními obyvateli, přivykl jejich způsobu života. Sdílel
s nimi dobré i zlé. Až po dlouhé době mu bylo jeho provinění odpuštěno a on se znovu mohl vrátit domů, do Saska. Ale ještě dříve než malou osadu na úpatí Zámeckého vrchu opustil, pojmenoval ji jménem F r i e d l a n d ( Land = země a Land des Friedens = země míru, pokoje). Z tohoto názvu prý mnohem
později vzniklo jméno utěšeně se rozvíjejícího městečka, dnešního Frýdlantu v Čechách.

Albrecht Eusebius z Valdštejna panoval na Frýdlantě pouhých dvanáct let, přesto právě tehdy se dostal Frýdlant do širokého podvědomí a jeho jméno vešlo do evropských dějin.

Narodil se v zapadlé heřmanické tvrzi u Jaroměře jako syn zchudlého Viléma z Valdštejna a Markéty Smiřické, kteří se drželi víry Jednoty bratrské.

Ze sedmi dětí se dospělého věku dožily pouze Anna Kateřina (provdaná za Karla staršího ze Žerotína, zemřela ale mladá na tuberkulózu), Marie Bohumila a Albrecht. Po brzkém úmrtí rodičů (matka
zemřela náhle 22. července 1593 a otec Vilém 25. února 1595)

Ve 12 letech tedy byl bez rodičů.
Po jejich úmrtí jej nechal poručník Jindřich Slavata z Chlumu a Košumberku vychovávat ve škole Jednoty
bratrské i olomouckém konviktu jezuitů. Valdštejnovi nic nevyhovovalo. Provinční nudu nesnášel, chudobu chápal jako nedostatek inteligence a šlechtickými zásadami opovrhoval. Nedal na tradice,
ani na víru, přestože právě ta dala vzniknout třicet let trvající válce, na niž Valdštejn postavil
svou skvělou kariéru.

Na evangelické univerzitě v německém Altdorfu – studia ale nedokončí, po roce je ze školy vyloučen.

Strávil dokonce několik dní v městském vězení, neboť se účastnil několika šarvátek a bitek, při jedné
z nich byl zabit syn významného altdorfského měšťana a Valdštejn pomohl vrahovi k útěku.
Oleje do ohně pak přilil sám, když téměř k smrti umlátil svého sluhu.

Šestnáctiletým jinochem cloumala puberta opravdu řádně. Užíval si prostitutek, karbanu a pití, až se musel z univerzity vrátit s ostudou do Čech

Roku 1604 začíná jeho vojenská kariera, nechal se najmout jako fendrych (praporčík) pro vojenské tažení císaře Rudolfa II. proti Turkům, kde si vysloužil povýšení na hejtmana. Z uherského tažení si však domů přinesl zranění ruky a též tzv. uherskou nemoc, začíná se projevovat jeho nemoc sylilis. Kterou se nakazil možná už v 16 od prostitutky. Vrátil se churavý (léčil se údajně i ze zápalu plic).

V Olomouci, na podzim roku 1606, Albrecht z Valdštejna přestoupil na katolickou víru.
Věděl, že jako vyznavač víry Jednoty bratrské nebude mít u dvora dveře otevřené.

Konvertováním ke katolíkům si následně otevřel dveře k dalším vojenským i společenským postupům.

České stavovské povstání v letech 1618–1620 bylo povstání českých stavů proti panování Habsburků. Spojily se v něm náboženské spory s mocenskými rozpory mezi stavy a králem.

Moravský zemský sněm však povstání podpořit odmítl (mj. z důvodu náboženské odlišnosti od Čech a kvůli přítomnosti katolického stavu, který v Čechách chyběl i kvůli odporu vůči Čechům) a Karel starší ze Žerotína prosazoval neutralitu a nezávislost Moravy.

V červenci 1618 požádal císař Ferdinand Moravany, aby polovina jejich stavovského vojska bojovala po boku císařské armády. Moravské stavy však odmítly a pouze umožnily průchod císařských vojsk Moravou.

Povstání nakonec vyvrcholilo po několika bitvách střetnutím na Bílé hoře, ve kterém byly stavy poraženy. Ačkoli se pak pozice Habsburků v českém státě upevňovala, spustila rebelie českých stavů mnohem vážnější konflikt, třicetiletou válku.

Stavovské povstání vypuklo téměř sto let po nástupu Habsburků na český trůn. Celé toto období se vyznačovalo napětím mezi dvěma koncepcemi formy vlády. České stavy se snažily přiblížit ideji stavovské konfederace, tj. stavu, kdy by faktickou vládu v Koruně české vykonávaly stavy jednotlivých zemí. Již několik desetiletí mohly stavům posloužit za vzor Spojené nizozemské provincie.

Představa, že by se v českých zemích mohl uplatnit nizozemský koncept vlády, samozřejmě Habsburky děsila. Navíc byla zcela v rozporu s jejich snahou o potlačení stavů a posílení královské moci.

Valdštejn se účastnil jako velitel kyrysnického pluku 10. června 1619 pod vedením Karla Bonaventury Buquoye bitvy u Záblatí v Čechách, kde porazili stavovské vojsko vedené Mansfeldem. Jeho regiment se
zasloužil v bitvě na Bílé hoře 8. 11. 1620 o likvidaci vzbouřených stavů. Začátkem března 1621 byl vyslán na Pecku zatknout Kryštofa Haranta z Polžic a Bezdružic.

Valdštejnův oddíl pěchoty a jízdy obsadil zámek a město Frýdlant 4. dubna 1621, necelého půl roku po bitvě na Bílé hoře, z něhož v času prchl dosavadní majitel Kryštof z Redernu. Tím to si Valdštejn zabezpečil frýdlantské panství, na které mu císař Ferdinand II. vystavil 21. 4. 1621 zástavní list. O rok později, 5. června, mu udělil frýdlantské a liberecké panství v léno a 16. července byla podepsána kupní smlouva, Valdštejn za tato dominia zaplatil 150 000 zlatých.

Frýdlantští měšťané i panský hejtman Hans z Gersdorfu zjistil poměrně brzy, že nový majitel je oproti Redernům úplně jiný. Gersdorf přestože byl protestant, mohl na dále vykonávat svoji funkci, což vzbudilo naděje na náboženskou toleranci, avšak u Valdštejna nehrálo roli ani tak náboženská příslušnost, jako schopnost vyhovět jeho požadavkům, zejména hospodářským. Gersdorf byl v roce 1624 vsazen do vězení na Hrubé skále poté, když se ukázalo, že hospodařil tak trochu i do vlastní kapsy. Měšťané poznali, že nastaly horší časy než za Redernů, již roku 1622, kdy požádali Valdštej na o potvrzení svých dosavadních privilegií, zejména várečného práva. Valdštejn kategoricky odmítl a prohlásil vaření piva za právo náležející vrchnosti. Další zklamání jim Valdštejn přichystal ve věci tolerance luteránské víry . 6. května 1624 byli dosavadní protestantští kněží – v souladu s úsilím habsburského dvora obrátit poddané v Čechách na katolickou víru – veřejně seznámeni se zákazem jejich náboženství. Novým, katolickým knězem byl jmenován Baltazar z Waldhausenu a protestantští kněží museli odejít do exilu. Tato násilně a bezohledně prováděná proti reformace vedla k takové odlivu obyvatelstva do blízké Lužice, že to vážně ohrožovalo ekonomickou situaci panství.

Albrecht z Valdštejna po roce 1624 se stal nejmocnějším a nejbohatším mužem v Čechách.
Valdštejn skupoval zabavené nemovitosti a obratem je prodával s mnohonásobným ziskem. Během krátké doby získal do svého vlastnictví šedesát čtyři prosperujících panství, zejména na severu Čech. Byl tak bohatý, že si mohl dovolit úvěrovat zadluženého císaře Ferdinanda II. Osobního bankéře si císař Ferdinand II. hýčkal a zahrnoval ho nejrůznějšími tituly a výhodami. O moci vévody Valdštejna svědčí
i to, že razil vlastní mince.

Roku 1625 bylo frýdlantské panství povýšeno na knížectví a roku 1627 na Frýdlantské vévodství. Jeho území bylo vyňato ze Zemských desk Království českého, a stalo se tak jakýmsi státem ve státě. Hlavním městem Frýdlantska se stal Jičín, dotýkalo se i hranice Slezska, a mohlo se tak i odtrhnout od zbytku království.

Valdštejn proto, poté co byl v roce 1625 povýšen na vévodu, vyzval patentem z 22. března 1627 všechny exulanty k návratu, sliboval jim odklad placení poplatků na tři roky, osvobození od robot a poddanských povinností, současně zval na svá panství i nové osídlence, podmínkou však bylo přijetí katolického náboženství. Albrecht z Valdštejna chtěl za třicetileté války Frýdlant přeměnit v sídlo svého vévodství, plán však již nestačil uskutečnit. Svoje rozsáhlé panství nazval vévodstvím frýdlantským. Valdštejn na Frýdlantě skoro nepobýval, jeho sídlem byl Jičín.

Kraj byl po celá dvacátá léta ušetřen válečných útrap.

Kraj nebyl zatížen daněmi, a byl proto nazýván též terra felix, šťastnou zemí, neboť Valdštejn si
taktéž vymohl od císaře osvobození svého vévodství od armádních přezimování, která vždy kraj nemilosrdně zatěžovala.

2. dubna 1628 se Valdštejn rozhodl sedm ze svých měst povýšit do městského stavu. První byl Jičín,
následoval Frýdlant, Česká Lípa, Turnov a Český Dub.

Město bylo vyrabováno 28. srpna 1629, když tudy projížděli chorvatští jezdci. Větším nebezpečím byl saský vpád v roce 1631, kterého tehdy hodlal využít i Kryštof z Redernu k návratu na své panství. Vpád však byl neúspěšný a Kryštofův návrat se tak nekonal.
Během vpádu bylo opevnění Frýdlantu značně posíleno a na zámek se vrátila Valdštejnská posádka. Díky ní také nepadl zámek do nepřátelských rukou, když před 24. listopadem 1632 město obsadil oddíl zhruba tisíce mužů.

Generálové měli z Valdštejnovy rostoucí moci strach. Byl trnem v oku mnoha lidem.

Proti Albrechtovi, který byl nyní na vrcholu moci se zvedla vlna závisti, kritiky a intrik. Zrostla nedůvěra k jeho osobě, další setrvání u moci je považováno za nebezpečné.

Roku 1634, vlastně již smrtelně nemocen, do Chebu museli Valdštejna donést na nosítkách.
V Chebu se připravovala vražda. Ottavio Piccolomini měl v truhlici schovaný císařův rozkaz Valdštejna zneškodnit a také odměnu, jmenovací dekret do hodnosti maršála. Také odměny vražednému komandu, dvanácti dragounům podplukovníka Geraldina a kapitána Deverouxe, byly štědré. Dalších dvě stě vojáků čekalo v záloze na rozkaz. Heslo znělo Rakouský dům. Albrecht Eusebius.
Plukovníci, velitel John Gordon, zástupce Walter Leslie a Walter Butler, pozvali Valdštejna
s doprovodem na večírek na chebský hrad. Zatímco čtyři Valdštejnovi nejbližší šlechtici – polní maršálek Kristián Ilov, Adam Erdmann Trčka, Vilém Kinský a doktor Jindřich Niemann – pozvání přijali,
vévoda odmítl. Byl těžce nemocný a necítil se dobře. Volil odpočinek v purkrabském Pachelbelově domě. Spiklenci zajistili, aby se hosté cítili co nejlépe. Oběti několik hodin konverzovaly se svými vrahy,
když do síně vtrhli dragouni s tasenými kordy. Hrabě Kinský ani nestačil vstát od stolu. Trčka
se probil do chodby a utíkal k bráně kde ho probodl MacDaniel, třetí z dragounských velitelů. Doktora Niemanna dobili vojáci v kuchyni. Komando dragounů vedených Butlerem nechalo mrtvoly ležet na zemi a utíkalo chebskými ulicemi dokončit úkol. Potyčka s Valdštejnovou stráží trvala krátce. Irský žoldnéř Walter Deveroux probodl před vévodovou ložnicí páže, rozrazil dveře a ocitl se před Valdštejnem. Ten se pravděpodobně ani nezvedl z lůžka. Deveroux nezaváhal. Partyzánou probodl generalissimovu hruď.

Nejbohatší a po císaři Ferdinandu II. nejmocnější muž říše byl mrtev.

Ostatky Albrechta z Valdštejna vykonaly složitou cestu. Ottavio Piccolomini nařídil dopravu mrtvoly do Prahy, kde měla být pro výstrahu vystavena. Během cesty tuto potupu generál Jan Matyáš Gallas odvolal a vévoda byl v tichosti pohřben u minoritů ve Stříbře. V roce 1636 císař Ferdinand II. povolil
převezení ostatků do Valdštejnem založeného kartuziánského kláštera ve Valdicích u Jičína. V roce 1785 za Josefa II. doputovaly do kaple svaté Anny v Mnichově Hradišti.
Novodobý náhrobek byl postaven v roce 1934 ke 300. výročí vévodovy smrti.

Jeho ohromný majetek byl zkonfiskován, jeho rodina získala zpět pouze pražský palác pro Maxmiliána z Valdštejna a panství Česká Lípa pro vdovu Isabelu.

Konfiskace rozsáhlého Valdštejnova majetku a majetku A. E. Trčky tak měla pro české země ještě horší dopad než konfiskace pobělohorské. Na zabrané Valdštejnovo území se nahrnula drobná cizí šlechta, císař za odměnu rozdával každému, kdo se na smrti vévody podílel.Většinou to byli vojáci se šlechtickým původem z ciziny, kteří ale nemohli pochopit problematiku českého hospodaření v tak složité době, jakým třicetiletá válka byla a došlo tak k úpadku rozsáhlé enklávy, jež vlastnili Valdštejn, Trčka a Kinský.

V době zavraždění Albrechta z Valdštejna mu císař ještě dlužil na 3 miliony zlatých.

část získal bratranec Maxmilián – snad i za bezproblémové vydání 30 000 zlatých z vídeňského majetku vévody císaři. Vdova Isabela požádala císaře o zachování svého vdovského majetku (Česká Lípa, stolní stříbro z paláců v Praze a Jičíně) a věna pro svou dceru (11 662 zlatých).

Stalo se.

Generál Gallas získal Frýdlant a Smiřice,
hrabě Rudolf z Tiefenbachu Jičín,
hrabě Schlik Velíš,
plukovník Desfours Semily,
hrabě Lamboy Hostinné,
Buttler Doksy a Deštnou,
Gordon Smidary a Skřivany,
Leslie Nové Město nad Metují,
Deveroux Dobrovítov, Chlum a Krchleby.
Buttler a Aldringen zemřeli ještě v roce 1634,
Deveroux v roce 1639.

Co Valdštejn už nestihl:
Pod císařským stolem skončil Valdštejnův návrh, že na vlastní náklady promění Prahu v nedobytnou pevnost.

Císařův úkol pro Valdštejna: Vévoda měl postavit flotilu schopnou zničit nizozemskou. Valdštejn
dostal od císaře Ferdinanda II. titul generál císařského loďstva nad Atlantským a Baltským mořem.

Advertisements

majovyhonzik se představuje:

je mi 31 let a chsi se zde věnovat zajimavým místům, tajemným i obyčejným ale něčím vynikají nad ostatními , zajimavé události z toho místa, historie Jinak povoláním jsem truhlář , bydlištěm Šumperk, ČR
Příspěvek byl publikován v rubrice císař král president, pronasledování nekatolických křeštanů, pronásledování evangelíků. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s