Černý Kostelec – Saloména Marketa ze Smiřic – rodinný poklad Smiřických

Černý Kostelec – Saloména Marketa ze Smiřic –
rodinný poklad Smiřických

Černý Kostelec leží 35 km východně od Prahy na silnici z Prahy do Kutné Hory vedoucí. Před časy byl Kostelec obklopen lesy jedlovými a smrkovými z dáli se černajícími, odtud také jméno jeho „Černý“.

Smiřičtí patřily mezi nejbohatší rody v Čechách. Počátkem
století 17. již byli Smiřičtí co do zámožnosti
stavěni hned za Trčky z Lípy.

Otec Zikmund umírá 1609 a
matka Hedvika z Házmburka umírá 1610.

Nejstarší Jaroslav roku 1611 zřejmě umírá na tuberkolozu nebo mor.
R. 1611 učinili Pasovští, jež byl císař Rudolf proti bratru svému Matyášovi najal, vpád do Prahy a vydrancovali Malou Stranu ukrutně. Bylat to zběř dobrodružná a loupežná, která vyplemenila také dům pana Jaroslava Smiřického, v němž on mnohé vzácné, vědecké a umělecké předměty choval. Uslyšev to pan Jaroslav, upadl v trudnomyslnost a zemřel na zámku svém Skále dne 16. února 1611, maje věku svého 24 let.

Albracht Jan
zemřel na tuberkolozu nebo Břišní tyfus což je závažné horečnaté střevní onemocnění
způsobené bakterií Salmonella typhi. Přenáší se
kontaminovanou vodou, mlékem nebo
potravinami.
K horečce se přidá trvalá bolest hlavy (od toho
vznikl také starý český název pro onemocnění – hlavnička).
V ležení u Budějovic zachvácen byl hlavničkou a přivezen do Prahy na léčení, kde dne 18. listopadu 1618 zemřel, nedočkav se ani 24 let věku svého.

Začla
pranice o majetek.

Smiřičtí vymírají Eliška a mladší sestra Markéta Salomene, přežily skoro všechny mužské sourozence, zbyl jen prostoduchý a slabomyslný Jindřich Jiří. Díky jeho duševnímu hendikepu, se s ním v dědické posloupnosti nepočítalo…

Saloména Marketa
provdana za Jindřicha Michala Slavatu z Chlumu se stala se dědičkou všeho zboží Smiřického po bratru.

Byla tu však ještě Eliška, internována na Kumburku již jedenáctým rokem. Její otec Zikmund, jí nestačil vydědit, protože vzápětí po propuknutí skandálu umírá. Takže i Eliška měla nárok na polovinu majetku. Podmínkou však bylo, že zůstane zachováno její panenství do svatby. A to tak zřejmě nebylo, neboť se spustila s kovářem Wágnerem.

I paní Saloména Slavatová ze Smiřic, pamatujíc, kterak manžel její i bratr protivili se císařům Matiáši a Ferdinandovi, a že nemilost i na ni padnouti musí, s synem svým Albrechtem Slavatou a bratrem blbým Jindřichem ze Smiřic, vezouc s sebou na mnoha vozích drahých věcí a nábytku, také z hradu Náchodského vzatého, za králem Bedřichem do Vratislavi se vydala, marné naději místa dávajíc, že Bedřich království Českého opět dobude, a ona v panství dědičná se uváže. Bedřich
nespatřiv více Čechy umřel r. 1632.

Paní Saloména Slavatová konečné útočiště své vzala u knížete Bernarda z Výmaru, spojence krále Švédského. Když pak r. 1631. Sasové do Čech válečně vtrhli, a s nimi mnoho vypovězencův Českých se vrátilo, i paní Saloména přijela na Náchodsko, a davši některé úředníky i poddané svolati, jim se jakožto dědičná, však neprávě vypovězená paní jich představila, a od nich slib věrnosti a poslušnosti žádala; však s vypuzením Sasíků musela i ona Čechy opustiti. — Opět r. 1645. před bitvou u Jankova se synem svým Albrechtem Slavatou, tehdáž ritmistrem holandským, přijela do Kostelce černého, slezla v hostinci tamního purkmistra Adama Kouřimského, kdež po tři dni se zdržela. Nejdříve poptávala se po bývalé své služebnici Dorotě Svobodové, kterou, když přišla, s slzami přijala a u sebe podržela; druhého dne poslala na zámek k hejtmanu Lichtensteinskému Vilému Odkolkovi z Újezda s žádostí, by směla ona, někdy paní tohoto panství, před svým — snad navždy! — odjezdem ze vlasti, ještě jednou za svého živobytí zámek i hrobku svých otcův spatřiti; což jí i povoleno. Paní Saloména se synem svým a s onou Dorotou prošla všecky pokoje, prohlížejíc je toliko běžně, však v jednom, vyznačeném obrazem na zdi malovaným, na chvíli se pozastavila, pozorujíc vše okem šetřícím. Když pak
poděkovavši se ze zámku vycházela, pošeptmo, však že ji vyprovázející úředník porozuměl, pravila:
„Chvála Pánu Bohu, ještě všecko pohromadě!“ —

Slova ta zaslechla Barbora Svobodova a vypravovala je pak hejtmanovi a jiným. Tak vznikla a rozšířila se pověst o pokladu v zámku ukrytém.

Zámecký hejtman povolal havíře s virgulemi, ale
nikde nic.

Ve zmíněném pokoji vymalována byla panna, sílu představující, na rameně nesoucí sloup těžký, na straně protější jiná panna v zrcadle opatrnosti se shlížející, na klenutí pak brůna ve skoku od opatrnosti k síle; pod ní znak Smiřícký a rok 1616. s nápisem: Nulla vis pietate vera, t. Neníť síly nad zbožnost pravou. — Soudilo se, že tu zazděn poklad, kterýž prý také u přestavování zámku v minulém století byl nalezen.

Druhého dne odejela. — V pozdějších ještě letech zavedeno bylo vyšetřování při úřadu Novoměstském s pamětníky starými panství Náchodského na tyto otázky: 1.) Pravda-li, že paní Saloména Slavatová po bitvě Bělohorské se sedmi spřežnými vozy s nákladem z Kostelce nad černými lesy na Náchod přijela, tu přes noc ostala, na více vozů nakládati dala, a přes Kladsko do Sléz odejela, 2.) že r. 1631. při vpádu Saském do Čech i na Náchod přijela, statků se ujala, a sobě od poddaných přisahati dala.

— Místo a čas smrti paní Salomény jakož i bratra jejího Jindřicha blbého nevíme, syn pak její Albrecht Slavata co důstojník ve vojsku Holandském umřel v Brederode.

V pozdějších dobách pátrali po pokladech
mnozí. Od potulného studenta po domorodého
řemeslníka, kterému prý radili duchové. Pokud
tomu tak bylo, radili špatně. Nenašel nic.

Po pokladu v zámku pátráno bylo ještě roku 1696. Přišel jakýsi student do Kostelce a ubytoval se u tehdejšího kaplana Alexandra Sperata. Student ten prohlížeje si zámek ptal se jistého Jana Kašpara Auvaldského, proč v předním pokoji k straně jižní jsou zdi tak tlusté a k straně severní slabší. Když tázaný neuměl na to najíti odpovědi, vyjádřil se student, že by si troufal v těch zdích najíti poklad. Slova ta ležela Auvaldskému stále na mysli, až roku 1696 jako stařec 73 letý psal z Nemeslic knížeti Janu
Adamovi , že onen student byl nepochybně vyzvědačem Smiřických a že v tom pokoji nějaký poklad býti musí, doměnku svou zakládal na tom, že strop toho pokoje není malován, ale pouze vybílen, že u dveří, jak se vejde do pokoje z chodby kamenné, jest v pravo černou barvou namalována panna, představující sílu, jež na rameně velký kamenný sloup nese a v levo druhá panna do zrcadla opatrnosti hledí: nad nimi pak na klenbě kůň okřídlený se spatřuje, jak od opatrnosti k síle letí, nad koněm erb Smiřických a letopočet 1616 s nápisem :
Nulla vis maior pietate vera (Nic není nad zbožnost).
Dále poukázal Auvaldský k tomu, že síla stojí na zemi bosa a taktéž i opatrnost, jenže tato má u levé nohy pařez, z něhož vypučela malá, k zemi ohnutá ratolest o 3 zelených listech. Ze slov paní Salomeny Slavatové,že jest všechno pohromadě, a z řeči onoho studenta, pak z těch dvou obrazů, koně a listů , soudím, že by mohl na tom místě býti uschován nějaký poklad.
Vypravuje se , že kníže dopis Auvaldského položil ad acta a také, že žádný poklad nalezen nebyl, ani když kněžna Marie Terezie Savojská dala zámek opraviti.

Celé generace si vyprávějí o
podzemních chodbách. Jedna prý vedla ze
zámku do blízkého kostela, druhá do tvrze Tuchoraz, pevné, takřka nedobytné stavby u Českého Brodu. Technicky prý v té době nerealizovatelná
chodba by musela překonat značně náročný
terén s mnohými převýšeními. Jenomže přesně
mezi zámkem a tvrzí jsou dodnes zbytky štol,
kde ve středověku těžili měděnou rudu. Kam a v
jaké hloubce vedly, dnes již těžko někdo zjistí. Vstupy jsou zavalené, písemné doklady o těžbě
v archivech ani nikde jinde neexistují. Ale ten
směr k Tuchorazi…

Tuchoraz je zmiňovaná i jako jeden z možných úkrytů pokladu Smiřických.

Na ostrohu nad říčkou Šemberou stávala kamenná tvrz již před rokem 1409, postavil jí vlastník vsi, Petr z Klučova. Tvrz vhodným sňatkem později získal pan Mikuláš z Landštejna, tehdejší purkrabí na Hluboké. Postupně se vypracoval na jednoho z nejvýznamnějších královských hodnostářů, byl i nejvyšším písařem zemských desek, a potřeboval sídlo odpovídající jeho postavení. Prostou tvrz nechal proto v roce 1468 mistrem Květoněm přebudovat na honosný hrad s rozlehlým palácem a mohutnou vstupní věží. Ta se jako jediná část hradu zachovala do dnešních dní, čitelný je i nápis o staviteli. Nějaký čas po smrti pana Mikuláše hrad, byl již označovaný jako zámek, koupil Jaroslav Smiřický. Neúspěšné bylo obléhání švédskými vojsky v roce 1639, ale objekt časem začal lidem z okolí sloužit jako zdroj stavebního materiálu a dnes jsou vidět již jen zbytky obvodového zdiva a zmiňovaná věž. Je dvacet metrů vysoká, uvnitř se zachovaly gotické klenby a obkročná hvězdicová klenba. Celá věž je jednou z mála existujících ukázek architektury z doby panování Jiřího z Poděbrad. Dnes je po náročné rekonstrukci v soukromém vlastnictví a zájemcům přístupná jen výjimečně.

V létě roku 1837 přijeli ke tvrzi dva záhadní
cizinci ve velkém bytelném kočáře. Velmi toužili
prohlédnout si zbytky tvrze, hlavně zachovalou
věž. Žně byly v plném proudu a chyběl čas
věnovat se vznešené návštěvě, kterou zajímalo
mnohé, ale hovořila s jakýmsi cizím přízvukem. Správce velkostatku jim půjčil klíče a šel po své
práci. Konečně proč ne. Věž byla tehdy prázdná
a vandalové, kteří by chtěli poškodit fresky na
stěnách, tehdy snad ještě neexistovali. Za
několik hodin se vsí prořítil oblakem prachu
kočár. Klíče cizinci pohodili před branou a beze stop zmizeli směrem k Brodu. Když správce přišel do tvrze, našel vykopanou
díru do zdi. Nic víc. Pokusil se sice tajemné
cizince pronásledovat, ale bezvýsledně. Co skrýš
obsahovala, nevíme. Byla však malá na to, aby
mohla ukrýt vše, co z nepředstavitelného
majetku Smiřických nebylo nikdy nalezeno. Kdo byli záhadní cizinci? Existuje poklad? Nevíme. Před několika roky se o možné podzemní
prostory v okolí Kostelce zajímal senzibil. Prošel
celou trasu, kudy podle pověstí chodba ze
zámku do Tuchoraze měla vést. Současní báňští
odborníci by patrně žasli, ale v několika úsecích
cítil určité geomorfologické změny. Vcelku drobné, ale ukazující na velmi pravděpodobnou
možnost závalu podzemních prostor.

Stále snad nebyl nalezen rodinný poklad
Smiřických, sestávající ze šperků a církevních
potřeb, který se dle pověsti a různých indicií na zámku nachází.

/

majovyhonzik se představuje:

je mi 31 let a chsi se zde věnovat zajimavým místům, tajemným i obyčejným ale něčím vynikají nad ostatními , zajimavé události z toho místa, historie Jinak povoláním jsem truhlář , bydlištěm Šumperk, ČR
Příspěvek byl publikován v rubrice Uncategorized. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s