Bohuslav Ludvík Balbín – se stal nepřímym svědkem vzbouření sedláků na Smiřicku, Opočensku a Novoměstsku

Bohuslav Ludvík Balbín – se stal nepřímym svědkem vzbouření sedláků na Smiřicku, Opočensku a Novoměstsku.

Bohuslav Ludvík Balbín přišel na svět v nepříliš bohaté, kdysi erbovní, královéhradecké měšťanské rodině jako potomek rytířského rodu Balbínů z Vorličné, doložené v 15. století. Původně se nazývali Škvornicové, pak přibrali jméno Balbinus a po nabytí titulu z
Vorličné dle usedlosti u Hradce Králové vzniklo pojmenování Balbínové z Vorličné.

Balbín pocházel z velmi vážené a kulturní rodiny Balbínů z Hradce Králové. Jeden z jeho předků byl humanistickým básníkem /Jan Balbín/, pradědeček Jiří zastával funkci primátora a královského rychtáře v Hradci Králové. Jeho otec Lukáš Škornice Balbín, užívající predikátu z Vorličné, zastával za stavovského povstání úřad královského purkrabí v Pardubicích, kde hájil pardubický hrad proti stavovským vzbouřencům.

V letech 1618 a 1619 úspěšně ubránil pardubický zámek proti
povstalým stavům. Jeho bratr Jiří padl roku 1619,
když bojoval na straně císaře proti Matyáši
Thurnovi.

Po bitvě na Bílé hoře úřad opustil a usadil se s manželkou a dětmi ve městě, z něhož Balbínové pocházeli, v Hradci Králové. Zde se také, jako sedmé dítě, roku 1621 Bohuslav Balbín narodil.
Otec v únoru následujícího roku ve věku 37 let zemřel. Vdova Zuzana byla po čtyřech letech nucena prodat svůj dům v Hradci Králové za 300 zlatých jezuitům a přijala pohostinství pana Otty z Oppersdorfu na zámku v Častolovicích.
Kde strávil
pět let raného dětství. Od roku 1625 do roku 1630 a později se sem ještě rád vracel v době prázdnin pobýval u pana Otty z Oppersdorfu.
Vyrůstal v pobělohorském katolickém prostředí.
Zajímavostí je, že hocha při křtu držel v rukou Albrecht Václav Eusebius z Valdštejna, který rovněž mohl být jeho kmotrem.
Bohuslav se narodil jako slabé, neduživé děcko, a tak jej matka v úzkosti zasvětila staroboleslavské Bohorodičce. Chlapec se prý až zázračně uzdravil, takže pak přežil všechny svoje starší sourozence.

Vedle matky jej vychovávala babička
Dorota Vilémovská
a byla to nejspíše ona, kdo v něm probudil zájem o přírodu, lásku k ní a naučila ho znát spoustu bylin.

Chlapec uměl číst ještě před sedmým rokem a jako dítě prý čtyřikrát přečetl Hájkovu kroniku.

Bohuslav byl vychováván rodinným
přítelem Otou z Oppersdorfu.

Otto byl vychován u jezuitů v Praze a byl tedy přísným katolíkem.
Po bitvě na Bílé hoře byl královským prokurátorem obžalován, že se zúčastnil rebelie. Otta se stavovského povstání aktivně neúčastnil, přistoupil pouze roku 1619 formálně ke konfederaci českých stavů proti Ferdinandovi a za to musel po Bílé hoře čelit obvinění ze spiknutí. Přimluvili se však za něho vlivní příbuzní z řad Lobkoviců a Kavků z Říčan, a tak nebyl po zaplacení symbolické pokuty perzekuován.

Když roku 1622 císař Ferdinand II. nařizuje obnovu katolického náboženství, stává se členem reformační komise a s reformami začíná u sebe doma. Jeho manželka Anna Magdalena byla víry podobojí, a jak bývalo v té době zvykem, podle ní i veškeré služebnictvo.

Jeho manželka Anna Magdalena přijala roku 1627 katolickou víru a byla proto svým otcem Arnoštem Rabenhauptem vyděděna.

Až do roku 1624 panovala na území českého království náboženská svoboda, císařský mandát, vydaný v tomto roce Ferdinandem II., zakázal všechna nekatolická náboženství a prakticky odebral poddanému lidu poslední výhody přiznané Rudolfovým Majestátem náboženských svobod z 9. července 1609. V běžném životě se mandát projevil v zabavování tzv. kacířských knížek, ve vypovězení nekatolických duchovních na věčné časy ze země. Vydáním Obnovených práv a zřízení zemských království Českého dne 10. května 1627 byly potvrzeny dosavadní mandáty proti nekatolíkům a začalo tvrdé rekatolizační řízení. Pro jednotlivé kraje byly zřízeny protireformační komise, které měly i s pomocí vojska a donucovacích prostředků vymítit nepřátelskou ideologii.

V době kdy byl Bohuslav Ludvík Balbín v Častolovicích
roce 1628 došlo ke vzbouření sedláků na Smiřicku, Opočensku a Novoměstsku. Byl tedy této udalosti nepřímym svědkem.

Vzbouřenci chtěli získat za spojence i okolní města, a proto obyvatelstvu na Častolovicku posílají výhružné listy s tímto textem:“Slovutný pane purkmistře, páni v Častolovicích i celá obci, na vědomí vám dáváme tímto listem, že nám došla zpráva, že jste přislíbili se všichni katolíky státi. Pokud to učiníte, i když jste kdysi byli naši dobří tovaryši, tedy vám všechno tovaryšství vypovíme a vás, jako tupé zrádce církve svaté a křesťanské, vybijeme a vyhladíme a město vaše v prach obrátíme.“
V té době byl na kosteleckém panství pánem Kašpar, svobodný pán z Grambu. Kašpar z Grambu se stal velkým přívržencem císaře Ferdinanda II. a jako Nizozemec měl za úkol po Bílé hoře vyčistit zdejší krajinu od pikhartů. Kostelecký pán Kašpar postoupil svému bratrovi Kamilovi, knězi řádu sv. Benedikta, Lhotu Žalmanovu (dnes Kosteleckou Lhotu). Asi 50 členný houf vzbouřenců, vedený Roštapilem, táhl na Kostelecko, kde dne 12. února
v Žalmanově Lhotě chytil a ubil významného člena reformační subkomise pro rychnovské a sousední panství, jezuitského kněze a také malíře, výše uvedeného Kamila z Grambu. Ve starší literatuře bývá líčen páter Gramb jako mírný člověk, pravda je spíš opačná – jako kněz žil životem světského feudála. V oné kritické době byla na Žalmanově Lhotce přítomna Magdalena Grambová, švagrová Kamilova, žena, která se do dějin zapsala tím, že přinesla na Vamberecko paličkování. S dětmi si zachraňovala holý život, přičemž její manžel právě válčil v severním Německu. Zohavené tělo Grambovo bylo vystaveno v kapli sv. Klimenta v Hradci Králové, kde je mimo jiných osob viděl také sedmiletý Bohuslav Balbín.

Císař Ferdinand II. proto vyslal proti povstalcům silné vojenské oddíly pod vedením generála dona Martina Huerty. Vojsko krvavě potlačilo vzpouru.

Selské oddíly před Hradcem Králové rozprášily dne 15. března dva prapory pěchoty a tři houfy rejtarů Albrechta z Valdštejna. Celkem přes 5000 sedláků bylo zabito, okolo 600 zajato.

Tuto bitvu z Bílé hradecké věže sledoval i Bohuslav Balbín.

majovyhonzik se představuje:

je mi 31 let a chsi se zde věnovat zajimavým místům, tajemným i obyčejným ale něčím vynikají nad ostatními , zajimavé události z toho místa, historie Jinak povoláním jsem truhlář , bydlištěm Šumperk, ČR
Příspěvek byl publikován v rubrice Uncategorized. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s