Bohuslav Balbin – Pavel Stränský – neshody nebyli jen mezi katoliky a protestanty, ale i mezi samotnymi protestanty např. luterani se neshodli s kalvinysty

Bohuslav Balbin – Pavel Stränský – neshody nebyli jen mezi katoliky a protestanty, ale i mezi samotnymi protestanty např. luterani se neshodli s kalvinysty

Vašen Bohuslava Balbina byl zajem o historii už
jako dítě prý čtyřikrát přečetl Hájkovu kroniku. Proto není divu že v průběhu let se Balbín přátelil také s novoutrakvistickým myslitelem Pavlem Stránským.

Pavel Stránský
ze Zap pracoval na rozšířeném
vydání svého největšího díla, knihy o českém státě. Vyšla 1634
v Leydenu v Holandsku, v Čechách nejprve
německy na konci 18. století, česky dokonce až
v roce 1893.

Pro Evropu dlouhou dobu základní zdroj informací o
českém předbělohorském státě.

Pavel Stránský ze Zap, znal se i s Komenským
když svolal
polský král do Toruně sjednocovací jednání
polských církví a byl přítomen i Jan Ámos
Komenský (1644),

Pavel Stránský psal i profesorovi pražské university Marcovi Marcimu z
Kronlandu
Pozdravoval jezuitu Bohuslava Balbína, svého prvního životopisce. Ten
ho obdařil titulem „vznešený historik český.“

Narodil se Městys Zápy, kousek od Staré Boleslavi.
Pavel
Stránský se po studiích v Praze a promoci na
mistra svobodných umění usadil v Litoměřicích

Pavel se
oženil. Za ženu si vzal o čtyři roky starší vdovu
Kateřinu Zlatohlávkovou, rozenou Mrázovou z
Milešovky. Byla v tom láska i majetek – ten sňatek
byl velice výhodný, Kateřina dědila jak po svém
otci, královském rychtáři, tak po prvním manželovi, bohatém měšťanovi, který zemřel
nedlouho předtím. Část velkého majetku, jenž
zahrnoval domy, dvory, vinice, pole i labský
ostrov, nechala připsat svému novému manželovi.
A následoval rychlý služební postup: Mistr Pavel se
stal městským písařem, notariem neboli vedoucím kanceláře na radnici, velmi brzy začal
zasedat mezi městskými radními, a posléze mu
spadla do klína i funkce královského krajského
výběrčího daní. Získal tak nejen větší příjmy, ale
začal mít i vliv na chod města, především díky
svému širokému právnickému vzdělání.

Roku 1618 se účastnil protestantského sněmu v Broumově. Povstání českých stavů se neúčastnil, proto
mohl vykonávat funkci konšela i v letech 1620– 1625. Po vydání generálního pardonu byl odsouzen ke ztrátě čtyř šestin majetku a poté,
v roce 1627 byli se svou ženou vyzváni, aby se zřekli „sektářské víry“ a
přestoupili na katolictví, když neuposlechli, museli
opustit majetek, město i vlast.

13. srpna 1627 se Pavel Stránský s manželkou a její dcerou z prvního manželství
Dorotou, s vlastními dcerami Annou a Ludmilou a
neteří Annou vydali do vyhnanství.

Odešel tedy s celou svojí rodinou, následován dalšími litoměřickými
měšťany. Měsíc po jejich odchodu údajně zbylo
v Litoměřicích 165 prázdných domů. Marně se
pak snažil vymoci zpět zbytky svého
litoměřického majetku.

Stránští a ostatní z Litoměřic namířili jsi do Saska,

Většina exulantů se usadila na území
saského kurfiřta Jana Jiřího. Jedním z jejich center
se stalo příhraniční město Pirna ( Perno ) na řece Labi.

Zde se už nacházela početná kolonie asi dvou tisíc
českých vystěhovalců.

Proto ve zdejších domech žilo i více
rodin najednou.

Ale z saské Pirně
(v textech se uvádí i český název Perno), kam
Stránský zprvu emigroval, to neměl jakožto
utrakvista (z lat. sub utraque specie, tj. pod obojí způsobou, kališník, nebyl tedy pravděpodobně,
jak někde uváděno, „český bratr“), tedy pro
zdejší luterány rovněž jinověrec, jednoduché.
V Sasku , a v případě v obou Lužicích, v převážné
většině zůstávali exulanti luterského vyznání, kteří však byli značně nesnášenlivý ke kalvinistům a
příslušníkům Jednoty bratrské.

Nesnášenlivost byla až za hrob. Když zemřel někdo s podezřením že je kalvinista.
Luteráni v Pirně dovolili jeho tělo pohřbít
pouze „na zadním krchově“ – v místech, kde se
pochovávalo za morové epidemie a kde ležela i
těla popravených zločinců.

Proto příslušníci
těchto církví odcházeli ze Saska do jiných zemí,
např. čeští bratři do Velkopolska, Uher atd.

Pavel Stránský
pro neshody
s jiným exulantem, luteránským kazatelem
Samuelem Martiniem z Dražova byl z
Perně roku 1631 luteránským knězem vypovězen.

Tak se
přesunuli do nedalekých Drážďan, potom do
Lipska a nato do krušnohorského Freiburku. Tady
se setkal i se svým vrstevníkem a kolegou
historikem Pavlem Skálou ze Zhoře.

Ale teprve v Toruni, „polských
Pardubicích (výroba perníku)“ a rodišti Mikuláše
Koperníka, se opravdu může usadit a získat
místo profesora gymnázia.

V Toruni se Stránský setkal s Janem Amosem
Komenským.

Zemřel v Toruni v únoru 1657 a byl pochován
na hřbitově toruňského kostela sv. Jiří.

majovyhonzik se představuje:

je mi 31 let a chsi se zde věnovat zajimavým místům, tajemným i obyčejným ale něčím vynikají nad ostatními , zajimavé události z toho místa, historie Jinak povoláním jsem truhlář , bydlištěm Šumperk, ČR
Příspěvek byl publikován v rubrice Uncategorized. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s