ZÁMEK RYCHVALD – potrestaná lakota

Okres Karviná, Moravskoslezský kraj

Moravskoslezský kraj byl kdysi na zámky velmi bohatý. Mnoho objektů ale ve druhé polovině dvacátého století zaniklo a zbylé často živoří. Jedním z nich je i zámek Rychvald nedaleko Karviné.

Zámek Rychvald, někdy zvaný též Starý Dvůr, je nejstarší budovou ve stejnojmenné obci. Leží necelé dva kilometry západně od kostela a vypadá spíš jako větší
statek. Čtyřkřídlý původně renesanční patrový zámek ze 16. století během 40 let komunistické éry poměrně dosti zchátral a dnes jen velmi pozvolna probíhá jeho obnova novými soukromými vlastníky. Hlavní zámecké budovy jsou jednopatrové a tvoří půdorys písmene „U“. Čtvrtá strana je uzavřena přízemními stájemi. Zámek je nepřístupný, lze si jej však dobře prohlédnou zvenčí.

První písemná zmínka o obci Rychvald (polsky Rychwald, německy Reichwaldau) pochází z roku 1305 a souvisí se vznikem Těšínského knížectví. To později spadalo pod vládu Jana Lucemburského a Habsburků, kteří ho ovládali až do počátku první světové války. Poté byla zdejší oblast několikrát zabrána Polskem, roku 1945 ale definitivně připadla Československu. Na Nový Rok 1993 se Rychvald stal jednou z 6 tisíc obcí České republiky. V lokálním měřítku to neznamenalo žádnou změnu. život šel dál, jako by se nic nestalo. Rychvaldští Slováci se museli rozhodnout, zda přijmou české občanství, anebo budou žít v Rychvaldě jako cizinci, anebo se vrátí na Slovensko. Protože většina z nich žila v Rychvaldě již přes 20 let, zvolili si první možnost.

Rychvald byl odvěkou součástí Těšínského knížectví. Zadlužený kníže Václav III. Adam byl nucen část panství prodat, čímž vzniklo samostatné menší stasovské panství fryštátské, pod nějž Rychvald spadal. V roce 1573 se majitelem tohoto panství stává Burian Barský z Baště. Jeho syn, který panství dědí o rok později, si Rychvald volí za své rodové sídlo a nechává zde v letech 1575–77 vystavět rozlehlý patrový renesanční zámek. Stavební práce prováděl mistr Berhard z Ostravy.

Existuje pověst, že na stavbu zámku byl použit materiál ze zbořeného kláštera benediktýnů v Orlové.

Zámek již tehdy nabyl přibližně současnou podobu. Rod Barských vlastnil Rychvald až do roku 1630. Po nich následovaly v držení panství další těšínské rody jako Tlukové z Tošanovic, Hauqvicové z Biskupic, Vrbnové, Freudenthalové či Gašínové z Rosenbergu. Hrabě Amand Gašín prodává Rychvald v polovině 18. století baronu Václavu Mönnochovi.

Ihned po skončení druhé světové války byl zámek vydrancován a jeho kdysi honosné sály se proměnily ve skladiště. Do roku 1950 patřil objekt Správě národního majetku, dalších dvanáct let ho využíval státní statek a v letech 1962 až 1989 byl v majetku podniku OKD-Rekultivace.

Jeho stav se dlouholetým zanedbáváním stále zhoršoval a objevily se i úvahy o demolici. K té ale nakonec nedošlo a zámek získalo roku 1989 výrobní družstvo Redos. Po jeho zániku koupil nemovitost v dražbě podnikatel Zdeněk Geryk, který ji obratem převedl na společnost Tanger computersystems.
Noví majitelé slibovali, že zámek opraví. Chystali se přebudovat areál na kancelářské centrum, z plánů ale nakonec sešlo. Ačkoliv je stavba nemovitou kulturní památkou, hrozí nyní její úplná zkáza. Podaří se ji ještě zachránit?

V některých částech se ještě dochovaly původní hřebínkové klenby a štukové ornamenty, objekt je ale dnes ve velmi zanedbaném stavu a rychle chátrá. Při neoprávněném rozebírání krovu dřívějším majitelem bylo dokonce narušeno obvodové zdivo a částečně se zřítila jedna z budov. je to považováno takřka za zázrak, že objekt na jehož osud bylo takřka rezignováno, snad opět ožije.

Rychvaldský zámek nedávno zakoupili manželé Šmírovi za účelem jeho rekonstrukce a následného využití pro účely reprezentativní a veřejné. Nejprve chtějí provest kompletní opravu střechy v celé délce půdorysu a následně obnovit zdevastované a propadnuté části obvodového zdiva a stropní konstrukce. Dálším záměrem manželů je obnovit funkčnost původní zámecké kaple pro veřejné účely a eventuelně po dohodě s obecním úřadem ji využít pro účely obce Rychvald (svatby, apod.). Součástí rekonstrukcí bude i absolutní vyčištění a asanace okolního parku, který přináleží zámku.

Dávno tomu, žil v Rychvaldě zámecký pán. Byl to zlý a lakomý člověk. Lidé se ho báli jako ohně. Nikdo se mu ničím nezavděčil, byl věčně nespokojený. Z lidského potu se snažil nahamonit co nejvíce bohatství. Ani za největších veder nedovolil lidem uhasit žízeň, nesměli opustit práci. Za svou krutost musel pán po své smrti pykat. Každou noc běhal kolem zámeckého rybníka a volal : “ Pít, pít, pít “ sám se napít nesměl. Osvobodit ho mohl jen milosrdný člověk, který by mu vody podal. Místo, kde duch strašil, lidé večer míjeli. Ale jednou, pozdě večer, šel tudy z námluv odvážný pacholek z nedalekého statku. Duch mu zastoupil cestu s prosíkem : “ Pít, pít, pít “ Přitom mu z úst šlehal červený plamen. Pacholek beze slova šel k rybníku, do svého klobouku nabral vodu a podal ji tomu zjevení. Duch vodu vypil jedním douškem a potom pacholkovi řekl: “ Děkuji ti za spasení duše a teď pojď se mnou“. Vedl mládence do zámeckého sklepení. Tam, na sudech plných peněz, seděli malí ďáblici, chichotali se, hráli na okarínách, nebo si hráli z penězi na přesypávanou. Peněz zde bylo nesmírné množství. Duch nasypal z jednoho soudku plný pytlík stříbrných tolarů, podal jej pacholkovi a řekl: “ Ten pytlík můžeš kamkoliv položit, nikdo ti zněj nevezme ani penízek, a kdyby však uvidíš“. Pacholek se vrátil domů velmi unavený. Vlezl si do stodoly, bez obav položil pytlík na humno zavrtal se do slámy a usnul. Časně ráno ho do stodoly přišla budit hospodyně. Hned si všimla pytlíku, nechala proto pacholka ještě spát, tiše vyklouzla zpět ze stodoly, ale v okamžení se vrátila s velkou slaměnou ošatkou. Do ní si usypala z pytlíku peníze a odnesla je domů. Teprve pak , jakoby nic, vzbudila pacholka. ten si hned všiml, že z pytlíku peněz ubylo. Podezřele se podíval na hospodyni, ale neřekl ani slova a šel po své práci. Celý den pilně pracoval a nic podezřelého se zatím ve statku nedělo. Šel proto večer klidně spát, ale než usnul, přemýšlel o tom, co mu duch řekl, když mu pytlík s penězi dával. O půlnoci pacholka probudily divné zvuky. Vyšel ze stodoly a přiblížil se k domu. Podíval se oknem do světnice, ozářené svitem měsíce. Viděl hospodyni, jak víří v divokém tanci s jedním ďáblíkem. Kolem tančícího páru poskakovali další dva a hráli na okarínách. Pacholek v nich poznal čertíky ze zámeckého sklepení. Usmál se a řekl: “ To se hospodyně za ty ukradené peníze vytancuje – to je mi spravedlnost“. Ale mýlil se. Celou hodinu od půlnoci do jedné, musela hospodyně s ďáblem vířit v divokém reji. Když na kuchyňských hodinách odbila jedna, ztratili se ďáblici a vyčerpaná hospodyně se svalila na lavici. Tak se to opakovalo druhou i třetí noc. Hospodyně byla ráno unavená, chodila jako polámaná a bezduchá, až se pacholek nad ní slitoval a řekl jí, že bude muset s ďábly tancovat tak dlouho, dokud nevrátí to co ji nepatří. Hospodyně přísahala, že nic kradeného nemá, ale když se přiblížil večer, dostala strach z ďábelského tance. Uznala, že pacholek má pravdu a vrátila mu odcizené peníze. Pacholek si vzal co bylo jeho, vypověděl hospodyni službu a šel si hledat práci jinam. Šel hledat lidi, jímž by mohl důvěřovat, neboť tam, kde si lidé důvěřují, jsou dobré vztahy, tam je přátelství.