Radslav Vchynský – boj proti teroru ze strany Hasburků

Původci českeho povstání z r . 1618 nejsou Čechové, strany evangelické.

Vídeň, dvůr, jesuité, strana pod jednou. Krev, jež byla tehda prolita, padá na onu menšinu, která chtěla vládnout většině terrorem, bezuzdnou tyranií.
Habsburkové jsi počinali jako dobyvatelé , kteří Čechům upírali právo zvolit jsi krále. Svým chovaním jsou tak podobni Hitlerovy a nacistům.

Císař Matyáš když přesídlil do Vídně v Čechách zůstavil deset místo držících, z nichž sedm bylo katolíků — mezi nimi byli Slavata i Martinic — a jen tři nekatolíci, avšak pochybní, z nekatolických do tohoto „presidia nedostal se ani jeden vůdce.

K straně pod jednou tehda nehlásila se ani jedna desítina obyvatel země české, po právu náležel by jí místodržící jeden a evangelíkům devět.

Dne 23.5.1618 se
delegace stavů pod vedením Thurna ocitla na Pražském hradě.

Z místodržících se dostavili jen čtyři:
Dva mírní snášenliví:
– nejvyšší purkrabí Adam ze Šternberka
– velký převor maltánský Matouš Děpold Strakonický.
Dva bojovní:
– Vilém Slavata z Chlumu
– Jaroslav Bořita z Martirac.

Zrzavý sekretář Michna z Vacínova doslechl prchl do Vídně; zastupoval jej písař Fabriaus Treller.

Stavové
přečetli místodržícím obvinění za soustavné
porušování zemských svobod a poté svrhli
místodržící Jaroslava Bořitu z Martinic, Viléma
Slavatu a písaře Fabricia z oken do hradního příkopu z 16 metrové vyšky. Odsouzeným se jako zazrakem nic nestalo.

Dne 24.5.1618 pokračovalo zasedání
sjezdu, královská moc byla svržena a stavy si sami zvolili vlastní vládu – z 30 direktorů,
po deseti za každý stav (vyšší šlechta, nižší
šlechta, měšťanstvo). Jeho členy byli zástupci
významných a vlivných šlechtických rodů
(Lobkowiczové, Kinští, Czerninové). Do čela byl postaven Václav Vilém z Roupova. Obdobně bylo direktorium zvoleno i na Moravě po
připojení k povstání 2. května 1619.

(z latinského slova diregere – určovat směr, vést) sbor
nekatolických správců a
radů během českého stavovského povstání, tvořil prozatímní vládu s právem svolávat zemskou hotovost a stavovské sjezdy a vyjednávat s německými kurfiřty a knížaty.
Tento vládní orgán nahradil sbor
místodržitelů a zemské úřady.

Jako volený direktor odbojných stavů byl zvolen jeho bratr Vilém Vchynský
Později stavové Viléma
tohoto úřadu zbavili, protože jej nejen
zanedbával, ale hrál i oboustrannou hru.
Na jeho místo pak byl zvolen Radslav Vchynský.

Radslav Vchynský velel stavovskému vojsku, které v roce 1618 u Polné na hlavu porazilo a rozprášilo císařské regimenty. Proslul svou udatností, ale i mimořádnou vzdělaností, která mu vynesla přezdívku Učený. Vyznal se v historii, matematice i filozofii a ovládal slovem i písmem osm jazyků. Po nešťastné bitvě na Bílé
hoře byl nucen před trestním stíháním uprchnout za hranice. Asyl nalezl v Nizozemí. Žil v pronajatém domě ve městě Gravenhaag. Dík své vzdělanosti a ušlechtilosti si vydobyl uznání a řadu poct. Dopracoval se slušného majetku, který mu umožnil podporovat exulanty i své příbuzné v Čechách, kteří byli postiženi majetkovými perzekucemi. Jeho životní heslo „I tomu dá Bůh konec“ odráželo jeho pevnou víru v pomíjivost zla. Dožil se úctyhodného věku bezmála osmdesáti let. Pohřben je v chrámu sv.pankráce v Leydenu. Mezi osobami, na které pamatoval ve své závěti, byl i Jan Amos Komenský.