Jevíčko – Duchové od chornické brány

Jevíčko je přirozeným centrem oblasti nazývané Malá Haná. Město leželo na obchodní stezce spojující Prahu s Brnem a Olomoucí. Jevíčko leží podle administrativy ve Východních Čechách, ale podle mapy by jsme toto městečko spíše hledali na Severní Moravě, jižním směrem od Moravské Třebové. Městečko se rozkládá v údolí mezi Boskovickou brázdou a Zábřežskou pahorkatinou.

Bylo plánovitě založeno na oválném půdorysu, který byl přizpůsoben návrší obtékanému říčkou Jevíčkou. V jeho středu vzniklo téměř čtvercové náměstí, z kterého se rozbíhá pravidelná síť ulic. Roku 1258 povýšil král Přemysl Otakar II. obec Jevíčko na město.

Původně bylo Jevíčko obehnáno palisádovým opevněním, které bylo počátkem 15. století nahrazeno kamennými hradbami . Opraveny a zesíleny byly v 16. století. Součást  hradeb byli  věže. Dodnes se jedna věž dochovala.Z původní gotické hradební věž byla v druhé polovině 16. století přestavěna renesančně městská zvonice. Tato zvonice tvoří dominantu města, má cibulovou báni a zděný ochoz. .

Do města se vstupovalo čtyřmi branami, orientovanými podle světových stran.  Ještě roku 1786 byly otevírány po rozednění a zavírány hodinu po západu slunce. Když ztratily svůj strategický význam, byly postupně bourány.

První to byla Jižní brána v roce 1835, pak v roce 1845 severní zvaná též židovská (zde se nacházela židovská čtvrť), východní v roce 1846 a jako poslední pak západní, nazývaná též Horní. Stála v těsné blízkosti Městské věže a nesla erby města, které jsou dnes umístěny na věži.

V minulosti hradby jevíčko obepínaly v délce asi 1 km celé vnitřní město. dnes se dochovala jen malá část městských hradeb v Okružní ulici, a dochoval se i zbytek Jaroměřické brány.

Brány také měli svá jména: Jaroměřická, Brněnská, Svitavská, a Chornická

A právě u Chornické brány, dokuď ještě stávala, strašívalo. Přesně ve dvanáct hodin v poledne, kde se vzal, tu se vzal objevil se v ní pojednou takový malý chlapeček, na hlavě měl klobouček a v ruce džbánek. Nikoho si nevšímal, nemluvil, nepozdravil, šel do Žlíbku k potoku, nabral tam do džbánku vody a tak, jak přišel, vrátil se k bráně, kde zmizel ještě záhadněji než se objevil.

Malý chlapeček nikomu neublížil, noci nad přilehlou ulicí přecházely pokojně, jen ve strážnici se někdy děly podivné věci. o půlnoci zde občas vrzala dřevěná podlaha, bylo slyšet i několik kroků a dveře se samy otvíraly.  Nablízku byl hřbitov a nějaký duch tu z něho v noci vstával a navštěvoval i strážnici…

Po tom co byla brána chornická sbořena přestaly náštěvy duchů, které bylo možnost dříve zde výdat.